Online informace z Lipska

Příští týden začne HMS v Lipsku. Bude sice možnost sledovat zápasy livestream, ale pouze zápasy z hlavní haly. Naše týmy bohužel budou většinu svých zápasů hrát ve vedlejší hale.
Předpokládám, že tam budu po celou dobu turnaje a tak se chci zeptat, zda byste měli zájem o online přenosy z našich zápasů?
Svůj názor odklikněte prosím do ankety níže. Podle zájmu bych online přenosy dělal nebo ne.

Miniaplikace

Trenéři reprezentací a práce s reprezentací – III. část

Tento příspěvek je druhým pokračováním příspěvku o problematice práce trenérů reprezentací a také o okolí, které jejich práci přímo limituje.

Ve druhé části příspěvku jsem psal o potřebě definování společných pravidel spolupráce trenérů reprezentací, svazu, ale také klubů a hráčů a předložil jsem návrh některých bodů, co by tato pravidla měla obsahovat.

V této části se budu věnovat spolupráci reprezentací, klubů a hráčů.

1.    Reprezentace a kluby a obráceně: podrobněji jsem se realitě v tomto okruhu věnoval již v samostatném příspěvku pod stejným názvem. Reprezentace a kluby jsou spojené nádoby, protože reprezentanty vychovávají kluby.

         

           a)      Co na tomto úseku lze řešit společně:

a.       Z jedné strany by měla začít fungovat informovanost od reprezentací ke klubovým trenérům, z druhé strany by kluby měly vyvíjet snahu o růst kvality svých hráčů, aby chodili do reprezentace adekvátně připraveni.

b.      Jako absolutní minimum by měla fungovat spolupráce na kondiční připravenosti hráčů podle potřeb reprezentace. Neurčovat ale ze strany reprezentací zbytečné detaily pro kondiční přípravu v čase – kluby mají také své plány a potřeby. Kluby by měly dostat požadované hodnoty kondiční připravenosti a termín, kdy hráči těchto hodnot mají dosáhnout.

c.       U spolupráce reprezentací a klubů vidím jako potřebné se i seriózně společně zamyslet nad dnem v týdnu, kdy by měla probíhat příprava reprezentací. Já osobně stále nepovažuji středu za ideální termín. Ale jak píšu, mělo by to být předmětem dohody, ne názorem jednotlivce.

b)      Co by pro efektivitu činnosti reprezentací měly dělat kluby?

Možná budou mé následující názory pro někoho i překvapující nebo s nimi vůbec nebude souhlasit. To přeci ale ničemu nevadí. Jde o to pojmenovávat problémy (i možné) a hledat řešení. Co tedy vidím jako úkol klubů?

            

            1.       Neustále zvyšovat náročnost na své hráče. Vést je k požadovaným objemům tréninků v týdnu (u extraligy povinně 4 tréninky týdně).

            2.       Neustále zvyšovat náročnost na své trenéry.  Vyžadovat od nich intenzitu tréninků a kvalitu jejich práce. Dlouhou dobu jsem slyšel argument, že trenéři nejsou a tak není jednoduché ten požadovaný tlak na ně vyvíjet. V posledních 2 letech jsem ale viděl enormní zájem o růst kvalifikace u trenérů (to je ta kvalita), ale školení se účastnilo neuvěřitelné množství trenérů (takže je i kvantita).  Jednoduše – dnes již s kvantitou problém není a kvalitativní růst je úměrný prostoru, který těm novým trenérům v klubech dají. Určitě zazní argument, že noví trenéři nemají zkušenosti, že počkáme, až bude zkušenější. Tento argument vychází z předpokladu, jako by mezi zkušeností a větší moudrostí byla nějaká souvztažnost, jako by většina hloupostí na světě nepocházela od zkušených dospělých.

            3.       Pochopitelně lze předpokládat, že se vyskytne v klubech i přístup, že je kvalitativní růst nezajímá, že pro ně je nejdůležitější počet zapojených členů a aby úroveň klubu nešla směrem dolu. Je to právo volby. Pak je ale potřeba nahlas říct, že reprezentace z takovýchto klubů nebudou hráče povolávat. Argument, že i zde jsou dobří hráči, ten je úplně lichý. Kdo je dobrý hráč pro reprezentaci? Ten, kterému stačí jeho úroveň nebo ten, kdo chce na sobě pracovat? Ten, který je dobrý v našich soutěžích, ale po překročení hranic je vidět, že je na mezinárodním fóru nepoužitelný?

            4.       Prostě hráče z klubů, které nepracují na růstu kvality do reprezentace nebrat. I kdyby nakonec reprezentace měly být skládány pouze z 3-4 klubů. Nebo dokonce i jenom ze dvou. Přednost musí dostat ty kluby, které mají svou vnitřní dynamiku, ze které můžou reprezentace těžit.

            5.       Ten lokální patriotizmus je hezký, ale nikoho v našem okolí nezajímá, zda máme kluby, které mají šikovné hráče, ale klub neřeší jejich růst.

6.       Pokud svaz najde kluby, o které se může opřít, tak by měla fungovat synergie práce. Bez toho bude pokrok výrazně pomalejší. A možná časem žádný.

7.    Spolupráce hráčů = hráč a reprezentace:  Stejně jako přístup klubů je pro úroveň reprezentací limitující i přístup samotných hráčů. U nich by měly být samozřejmostí 4 tréninky týdně (bez reprezentace). Pokud mu tento objem nezajistí klub, musí si přidávat sám.  Pokud chce reprezentovat, nic mu nebrání v individuální kondiční přípravě, pokud není spokojen s kondiční přípravou v klubu. Tady vidím obrovské rezervy. Stačí se podívat na docházku na tréninky v klubech. A to je pouze kvantitativní ukazatel. Ten nic neříká o intenzitě zapojení hráče do tréninku, i když již na něj přijde.  

A další názor, který nebude v klubech oceňován a za který mi určitě hodně klubů nebude tleskat. Pokud hráč chce reprezentovat, klub mu není schopen plnit jeho představy o kvalitní přípravě, tak ať přestoupí do klubu, který jeho představy je schopen plnit. Vím, jak teď zní – tak ať si tedy přestoupí, ať je tady opět klub, který si stáhne ty nejlepší. Jak potom bude vypadat domácí soutěž? Na to mám jedinou odpověď: pokud by měla vypadat tak, jako vypadala halová extraliga žen, tak je to úplně jedno. Ono to nikoho kolem nás zajímat nebude. Na Mistrovství Evropy se body nepřidělují podle toho, z kolika klubů je reprezentační tým složen.

Jeden dotaz: Co je lepší? Účast našeho klubového týmu v EHL nebo „reprezentace“ v C divizi? Jsem přesvědčen, že obavy z vytvoření „elitního“ klubu formou přestupů jsou liché. Žádný klub si dnes nemůže dovolit ignorovat svou členskou základnu dětí. A ty musí mít perspektivu růstu až do týmů dospělých. Proto jsem přesvědčen, že nehrozí, že by vznikl jediný „elitní“ klub. Spíše by vznikly 3-4. A o tom jsem psal již výše.

Závěry:

        1.       Pro jakoukoli cílovou činnost je potřeba plán. Platí to i pro růst reprezentací. Bez plánu to vše, co bylo popsáno v tomto příspěvku, nemá význam a nevstoupíme na cestu vzhůru.

        2.       Belgie, Rakousko, Polsko – to byly země na naší úrovni. Kde jsou teď? Ony ten plán mají.

        3.       Plán ale nesmí být dogma, je potřeba jej změnit, pokud se objeví zásadní překážka nebo se otevře příležitost. Žádný plán nevyjde celý.

        4.       Ve filozofii cílového chování „zjišťuj, mysli, rozhodni se, udělej“ je inteligence důležitá pouze u prvních tří činností, rozhodujícím faktorem pouze u druhé². Fyzickou námahu obsahuje pouze poslední. Nevypadá to tak náročně, že ne? J

        5.       Neustále se v dnešní době mluví o tom, že děti mají velké množství zájmů a ani nemají zájem sportovat. Málo se ale mluví o tom, že často dochází k tomu, že hráč ukončí aktivní sportování v mladém věku. Asi by to bylo na vědecké práce (a ony existují, psal o nich i Wein) na téma, jaké jsou důvody, ale jsem hluboce přesvědčen, že stále více poroste váha faktu, že ten náš sport hráče nebo rodiče neuspokojí. Proto v plánu nelze opomenout roli rodičů a jejich náročnost. Takže komunikace, argumentace a i případné korekce.

        6.       V žádném plánu ale nesmíme zapomenout na dlouhodobost. Proto klíč k úspěchu plánu drží dnešní děti do 15 let. A proto můj optimizmus, protože do 15 let je český pozemní hokej silnější, než si připouštíme! Je na nás všech, zda jejich sny naplníme.

Karel Kryl v úvodu své písně Morituri te salutant zpíval: „Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína“. Nenastal konečně čas dokázat, že pro trenéry našich reprezentací to již neplatí?

Nenastal konečně čas se celou problematikou reprezentací seriózně zabývat?

 A na závěr trochu katastrofický scénář:

 V posledních letech mám ale pocit, že reprezentace je pojímaná jako věc svazu, a o spolupráci reprezentací s kluby se moc mluvit nedá. Položím proto na závěr tohoto příspěvku některé hypotetické dotazy:

      1.       U klubů jsem psal, že by do reprezentací měli být zařazováni pouze hráči z klubů, které pracují na kvalitě. Jsou ale reprezentace a svaz připraveni na zásadní a zcela legitimní otázku ze strany klubů: A co za to? Pokud svaz nenajde způsob motivace klubů, může se stát, že nebudou ani ty 2 kluby, ze kterých by se reprezentace mohla vytvořit. Zde si dovolím hned dva náměty: úhrada poplatků svazem na EHF za účast klubů na pohárech a finanční odměna od svazu klubům za hráče, který se zúčastní vrcholné akce týmu. 

      2.       Pokud si někdo říká, že to se nestane (bod 1.), tak se musím vrátit k halové extralize žen. Psal jsem, že neměla potřebnou úroveň, že se její úroveň podepsala na výkonnosti juniorek 21 na HME. Tady je ale potřeba vnímat důvody slabé úrovně. Za základný důvod považuji objem tréninků klubů v hale. A nikdo (ani svaz) nemá tu sílu, aby klubům přikázal povinný objem tréninků v hale. Je to jen a pouze na finančních možnostech klubů a na dostupnosti vhodných hal.  A čím by měly být kluby motivovány, aby utrácely statisíce ročně za pronájem hal? Že se to rychle podepíše na úrovni výkonnosti reprezentací, o tom snad nepochybuje nikdo.

      3.       A o moc lepší není situace ani v pozemním hokeji. Pokud by kluby skutečně zavedly intenzivní přípravu, radikálně se zvýší potřeba tréninkových hodin. Pokud pokryjí své potřeby, nezůstane jim prostor na pronájem. A jsme zpět u generování příjmů. Co asi kluby upřednostní? A lze jim to vyčítat?

      4.       Omezení možností pronájmů okamžitě tvrdě postihne kluby, které nemají vlastní umělou trávu. Kde budou trénovat? Silně pochybuji, že budou schopny zajistit možnost tréninků na UT 3-4x týdně, tak jak je to žádoucí. Pokud takovýto klub nezajistí možnost kvalitní přípravy v požadovaném objemu, někteří hráči mu odejdou. Ale: nenaroste exponenciálně riziko ukončení činnosti takovéhoto klubu v kategoriích dorostů a dospělých? Nemůže to být první krok k zániku klubu jako takového?

Pokud si i tak stále někdo myslí, že se až tolik nestane, budu pokračovat:

       5.       Pokud nedojde k dohodě a motivaci klubů na úspěšné reprezentaci, proč by kluby řešily růst výkonnosti svých hráčů? Vždyť vrátit se zpět k zavedenému je velice snadné. Klub se bude orientovat jen a pouze na své potřeby, bude řešit členskou základnu a vzhledem k ekonomickému vývoji možná i existenci.  Vždyť na to mají plné právo.

       6.       Následný pokles výkonnosti spojený s růstem výkonnosti zahraničních týmů (např. Turecko) bude mít za následek postupný propad reprezentací do C divizí a tím i méně financí od státu. Pak bude méně financí na akce a přípravu a bude to jak na tobogánu. A s velkou pravděpodobností klesne i zájem reprezentovat. Kdo bude chtít růst, odejde do zahraničí.

       7.       Klubům to ale nijak neublíží, to je potřeba stále mít na paměti! Soutěže poběží, budou i mistři (včetně patřičných oslav) i sestupy a postupy. Když bude chtít mistr na poháry, tak si to stejně musí zaplatit jako je tomu i teď. Reprezentace nebude jejich starost, protože již tuto situaci zažily. Reprezentace odehrály 2-3 mezistátní zápasy za rok a konec. Kluby to ale přežily!

       8.       Horší to bude pak pro svaz. Výrazně menší peníze od státu se podepíší na fungování svazových orgánů, nebudou finance na zahraniční experty. Role svazu se scvrkne na administrátora soutěží, metodiku a na členství v Evropské federaci. I to již tady bylo! Reprezentací pak může být klidně pověřen nejlepší klub.

Věřím, že k tomuto scénáři nedojde. Věřím totiž ve vítězství zdravého rozumu. Prostě spolupráce všech výše popsaných složek je podmínkou rozvoje. Musí se ale všechny zainteresované složky rozhodnout. Svoboda je právo nést následky svých rozhodnutí. Ale: i žádné rozhodnutí je rozhodnutí!

Zakončím celý tento příspěvek svým oblíbeným citátem: „Kdo chce, hledá způsoby, kdo ne, hledá důvody“.

V příspěvku byly použity citace:

¹ Orson Scott Card: Enderův stín

² Orson Scott Card: tamtéž

Trenéři reprezentací a práce s reprezentací - II. část

Výsledky reprezentací jsou nejlepší marketingový produkt, který český pozemní hokej má!

Žádný klubový úspěch se jim nevyrovná.

Tento příspěvek je prvním pokračováním příspěvku o problematice práce trenérů reprezentací a také o okolí, které jejich práci přímo limituje.

První část příspěvku na toto téma jsem zakončil otázkou: Co s tím? Netrvám na tom, že nemůžou existovat i jiná řešení než je to, které popisuji dále. Trvám ale na konstatování, že nevím o tom, že by se o nějakém řešení vedla diskuse. A postup ad hoc za řešení rozhodně nepovažuji.

Já vidím jediné řešení. Neobjevovat nic, co již bylo objeveno a konečně převzít model, který již dlouhodobě funguje v Německu. Princip je jednoduchý: hlavní trenér věkově mladšího týmu je asistentem trenéra u věkově staršího týmu. Je to zdánlivě jednoduché řešení, ale v našich podmínkách vyžaduje skoncovat s experimenty, jmenovat (na delší období) hlavní trenéry U16, U18, U21 a u dospělých. Následně začít pracovat na společných pravidlech spolupráce těchto osob, svazu, ale také klubů a hráčů. Tato pravidla by měla obsahovat alespoň tyto neporušitelné dohody:

      1. Minimálně tito trenéři (ale klidně i další) by měli absolvovat kontinuální školení z herních systémů, z řešení herních situací, zvládání strategie i taktiky řízení zápasů. V tomto školícím procesu neváhat s využíváním poznatků z fotbalu. Není jediný důvod si nepřiznat, že fotbal je prostě v metodice úplně někde jinde a udělat vše pro navázání spolupráce s metodickým úsekem fotbalu. Pro pochybovače správnosti i nutnosti této cesty pár dotazů:

    a.       Proč si myslíte, že trenér fotbalové reprezentace Německa Joachim Löw měl ve svém  realizačním týmu na MS v Brazílii několik osob, kterých mateřským sportem je pozemní hokej?

    b.      Proč si myslíte, že dlouholetý trenér reprezentací Německa v pozemním hokeji (a veleúspěšný trenér) Bernhard Peters našel uplatnění v bundesligovém fotbalovém klubu?

Komentář: již slyším, že jsem výše napsal, že bychom se měli učit metodice u fotbalu a pak píšu, jak se u fotbalu prosadili osobnosti z PH. Až se dostaneme tak daleko jako v Německu, to určitě potrvá hezkých pár let. Ale ta spolupráce PH + fotbal, ta funguje v Německu, tak se nebojme začít v obrácené pozici.

     2. Vzhledem k investicím, které svaz do reprezentačních trenérů díky bodu 1. vloží, bylo by výhodné, pokud by trenér mladšího týmu (a asistent u staršího týmu) převzal vedení staršího týmu poté, co hlavní trenér nebude pokračovat v práci. Jako optimální vidím dobu vedení týmu hlavním trenérem na 4 roky, minimálně ale na 2 roky.

     3. Vážit si práce trenérů u reprezentací: Trenéři musí mít jasné zadání svazu, co se od nich očekává (cíl). To zadání musí respektovat situaci v hnutí a finanční možnosti, tj. musí být realizovatelné. Ukončit praxi, že trenér skončí u reprezentace a vlastně ani neví proč. Ukončit praxi, že po skončení práce je trenér fakticky dehonestován a postaven do pozice „nežádoucí“ osoby. Příkladů za posledních pár let by se bohužel našlo dost. Spatra bych dokázal vyjmenovat minimálně 5 jmen. Zavést praxi, že trenérovi bude po skončení jeho práce veřejně poděkováno.

    4. Ukončit praxi a nedovolit její znovu opakování v problematice kondiční přípravy, kdy hráči dostanou parametry požadované kondiční připravenosti s tím, že kdo je nenaplní, ten na akci nepojede. Moc dobře všichni víme, jak takovéto pokusy dopadly. Byl to vždy trenér, který musel couvnout, protože by často nejel na akci s dostatečným počtem hráčů. Jaké to ve finále musí být ponížení pro trenéra, to snad ani psát nemusím (a může si za to sám!).

    5. Svaz by měl vypsat motivaci pro kluby, které pomůžou reprezentaci s kondiční přípravou. Tento úkol je bez spolupráce s kluby neřešitelný a tak je potřeba toto řešení najít. Vím, že v některých klubech se začali seriózně touto problematikou zabývat a je možné již vidět i první výsledky této práce. Jenom začínám mít pocit, že celá tato činnost je postavena na vzdělání a zkušenostech konkrétního kondičního trenéra. Zatím jsem nezaregistroval, že by docházelo k nějaké výměně poznatků (i neformální). Tady by měl opět roli sehrát svaz a jeho reprezentační + metodická komise.  Musíme mít stále na paměti, že nemůžeme slepě převzít model kondiční přípravy z atletiky. Opakuji se, ale fotbal, fotbal + další kolektivní sporty. Nespoléhejme na to, že nám to prostě vyjde. Naši předkové říkali: "Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly“. Hledejme odborníky ne z našeho sportu. Ideálním řešením jsou absolventi FTVS. Výsledkem by měly být alespoň základy kondiční přípravy ve formě metodického materiálu.

   6.       Vypracovat ze strany svazu postup, jakým způsobem budou předávány nové poznatky z akcí reprezentací klubovým trenérům. Takto vypracovaný postup musí být pro reprezentační trenéry závazný a v případě jeho nesplnění musí být předem známé sankce. Bohužel, příslibů jsme v minulosti zažili, takže je čas začít je plnit.

7    6. Vyřešit konečně problém efektivity TR. Jedním z možných řešení by mohlo být, že by v rámci svazu byla vytvořena skupina specialistů, kteří by vedli nácvik TR bez ohledu na to, o jaký reprezentační tým jde.

Následující bod schválně neuvádím jako součást bodů výše. Považuji jej za něco, co s činností reprezentací souvisí pouze nepřímo. Ale jsem přesvědčen, že by neměl zapadnout.

Jde o problematiku rozhodčích. Na většinu akcí bylo zvykem, že byl zapojen i náš rozhodčí. Nestálo by za to říct včas, který rozhodčí s týmem pojede a tohoto rozhodčího zapojit do činnosti týmu alespoň tak, že bude pískat přípravu týmu a udělá hráčům i krátké školení z pravidel? Jsem hluboce přesvědčen, že by to pomohlo rozhodčím i hráčům a hlavně, vytvořil by se užší vztah mezi nimi. Jedním z výsledků by určitě bylo, že by docházelo k menšímu počtu vzájemných sporů v zápasech domácích soutěží. Proč jsem o tom přesvědčen? No proto, že to tady již jednou bylo a mělo to přesně ty efekty, o kterých píšu. Nestálo by za zvážení to v nějaké formě obnovit?

V této problematice je ještě žádoucí se věnovat spolupráci klubů, hráčů a reprezentace. O tom bude pojednávat poslední část, kterou opět věřím, že do zítra dokončím a zveřejním opět zde.  

Trenéři reprezentací a práce s reprezentací - I. část

Výsledky reprezentací jsou nejlepší marketingový produkt, který český pozemní hokej má!

Žádný klubový úspěch se jim nevyrovná.

Poznámka na úvod: v dalším textu pracuji s pojmem „hráč“. Pochopitelně se ale jedná i o „hráčky“.

Tento příspěvek pojednává o problematice práce trenérů reprezentací a také o okolí, které jejich práci přímo limituje.

Funkce trenéra u reprezentací pozemního hokeje v České republice je docela „zvláštní“ post. Na jednu stranu všichni „víme“, jak by měl svou práci dělat a co dělá špatně, na druhou stranu je trenér reprezentace ve své práci i značně limitován svým okolím. Co tím myslím? Těch limitujících prvků, i když to tak většinou zvenku nevypadá, je docela dost. Jenom je potřeba je dát vedle sebe. Zkusím tedy vyjmenovat některé:

    1.  Finanční strop, který má trenér na přípravu a na akci

    2.  Kvalita (i kvantita) hráčského kádru, který právě v dané kategorii český hokej má

    3. Kvalita spolupracovníků

    4. Soubor poznatků o soupeřích

    5. Dlouhodobost práce trenéra

    6.  Spolupráce klubů

    7. Spolupráce hráčů

Výše uvedenou sedmičku limitů v dalším textu rozeberu podrobněji:

      1. Finanční strop: Je jasné, že trenér má pro svou práci s týmem k dispozici určitý rozpočet dle možností svazu. Je také jasné, že by bylo světlou výjimkou, pokud by trenér se svým rozpočtem byl spokojený. Jenomže nikdy se nedá říct, že i kdyby byl rozpočet porovnatelný s dalším reprezentačním týmem, že je rozpočet pro potřeby týmu vyhovující. Potřeby financí ve značné míře určují náklady na vlastní cílovou akci. To je vlastně první omezení pro trenéra poté, co se dozví finanční strop svého týmu. Na prostředky na cílovou akci se většinou moc sáhnout nedá. Lze sice celkové náklady cílové akce omezit v nákladech na dopravu, na ubytování, na počet dní akce (hlavně krácením počtu dní pobytu v místě akce před jejím zahájením), v počtu hráčů, které trenér na akci vezme a totéž v počtu osob realizačního týmu.   Blíže se na některá tato omezení podívám za chvíli v dalším textu. To, co zůstane, to tvoří finanční zdroje na přípravu na cílovou akci. Jak lze s těmito prostředky pracovat, to bude popsáno v dalším bodě.

    2. Hráčský kádr: Zdánlivě se nijak výrazně nepodílí na čerpání finančních zdrojů, ale tento pohled je velice zrádný. Co tedy zde hraje roli?

   a.       Pokud má trenér k dispozici dostatečně široký kádr zkušených hráčů a tito hráči jsou i na žádoucí kondiční úrovni, je to pro trenéra ideální stav pro zahájení přípravy. Pak se může věnovat jenom tomu, aby pracoval pouze s týmem a nemusel se věnovat práci s jednotlivcem. Může zaměřit přípravu na nácvik zvoleného systému hry a na nácvik řešení konkrétních herních situací. Nijak zvlášť pak trenér nepotřebuje herní přípravu, protože nácvik může dělat v tréninku týmu. Mnohokrát jsem zažil názor, že trénink reprezentace nebyl dobrý, protože se hráči moc nezpotili. Jenomže tréninky reprezentace ani nejsou vždy o tom (ani by být neměly), aby doháněly nedostatky, které si hráči přinesou z klubů. A právě alternativa tohoto bodu je ten výjimečný případ, kdy trenér může své hráče „zpotit“. Tato alternativa automaticky vyžaduje menší finanční náklady. Takovouto situaci již léta charakterizuji tak, že trenér je v postavení dirigenta orchestru. Má k dispozici kvalitní jedince a musí z nich udělat orchestr.

   b.      Pokud ale neplatí to, co je psáno v bodě a., tak trenér buďto nemá dostatek zkušených hráčů nebo hráči nejsou na požadované kondiční úrovni (a často bohužel i herní), a pak stojí trenér před prvním zásadním dilematem. Co upřednostnit? Ať chce nebo nechce, musí upřednostnit zapracování nových hráčů. Pak se musí více orientovat na herní přípravu než na nácvik v tréninku. S kondiční připraveností hráčů již moc neudělá a tak se musí smířit, že musí zvolit takový herní systém, který nebude na hráče příliš kondičně náročný. A tak je trenér v situaci, že musí udělat první kompromis. Nebude moct s týmem hrát to, co by chtěl, ale to, na co jeho hráči mají. Takže nemá orchestr, má jedince, se kterými chce zahrát alespoň jednu skladbu, na které se sólisté s ním shodnou a hlediště bude vědět, jakou skladbu hrají. Je svým způsobem absurdní, že tato alternativa bude finančně náročnější, protože náklady na herní přípravu obnáší žádoucí mezinárodní kontakty.

      3. Kvalita spolupracovníků:  Teď může zaznít výhrada, že spolupracovníky si trenér může vybrat sám, že mu do výběru nikdo nemluví. To by měla být vždy pravda. Ale je zde potřeba i zmínit jeden zásadní fakt. Trenér vybírá z toho, co máme v hnutí. A to je již větší problém, než se na první pohled zdá. S klidným svědomím zde tvrdím, že český hokej dostatek připravených spolupracovníků nemá a i k těm, které má se s oblibou chová slušně řečeno „zvláštně“.  Stačí se podívat několik let zpět, jak končili trenéři u reprezentací. O jaké spolupracovníky jde? Dobrý tým, kterému u nás říkáme realizační tým, by se měl skládat z těchto osob:

   a.       Asistent trenéra – jeho role není tak malá, jak občas lze slyšet. Mimo toho, že musí hlavnímu trenérovi „krýt záda“ (musí mít stejné názory jako hlavní trenér a nikdy nesmí jít proti němu), musí mít jasně definované úkoly. Mezi ně by bezpodmínečně mělo patřit střídání hráčů v zápasech.

   b.      Trenér brankářů – hodně podceňovaný post. Jeho náplní by mimo jiné mělo být nejenom zajištění přípravy brankářů, ale i poskytování informací hlavnímu trenérovi o práci brankářů soupeřů, o jejich silných stránkách, ale i o těch slabších.

   c.       Kondiční trenér – zde si myslím, že ani není potřeba se moc rozepisovat.  Jednoznačně jde také o podceňovaný post, přitom kondiční úroveň připravenosti našich hráčů je jednou z největších slabin českého pozemního hokeje.

   d.      Videotechnik - (v ideálním případě i videoanalytik). Toto je dnes alfa i omega úspěchu. A opět v našich týmech je tato funkce stále podceňovaná. Tento člověk by měl dokázat nejenom natočit zápas a v patřičném software jej nastřihat do žádoucích sekvencí. Měl by také být tím, kdo na základě zadání hlavního trenéra zajistí záznamy zápasů soupeře, připraví sekvence, které ukáží možná řešení požadovaných situací a v případě potřeby je zpracuje do podoby, kterou lze dát hráčům podle jejich postů na hřišti k samostudiu. 

   e.      Lékař – není potřeba komentovat. Zde snad jenom jeden poznatek. Lékař by měl být vždy tou osobou, která rozhodne, zda hráč v zápase nastoupí nebo ne.

   f.        Masér – opět jasný post a opět jeden poznatek navíc. Tento člen realizačního týmu má přístup k mnoha zásadním informacím od hráčů a může výrazně ovlivnit „ducha“ týmu. Musí být natolik vyspělý, že dokáže zvážit, které informace předá hlavnímu trenérovi a které u něj zůstanou.

   g.       Manažer týmu – další jasný post. Jeho úkolem je plně zbavit hlavního trenéra řešení organizačních záležitostí.

Poznámka: výše uvedené osoby nemusí nutně být vždy na každé akci. Finanční strop týmu stále existuje. Co by ale mělo platit je, že na akcích v ČR by realizační tým měl fungovat v plném složení. Kolik osob a které vyjedou do zahraničí je na rozhodnutí hlavního trenéra. Tady tedy hlavní trenér musí udělat další kompromis.

     4. Soubor poznatků o soupeřích: Budování databáze informací o soupeřích i konkrétních jedincích je nesmírně důležitou záležitostí. Jednoznačně se na tomto procesu musí podílet všechny osoby, které pracují na postu videotechnika (videoanalytika) u všech reprezentací. Jednak tím lze zajistit odborný růst každého jedince, protože díky vzájemné komunikaci se naučí, co jsou podstatné věci, kterých si bude i on příště všímat, jednak tímto postupem bude vytvořen tým, který je pak schopen zpracovat podklady pro vyhledání požadovaných řešení ze strany hlavních trenérů. Pochopitelně tento tým bude také něco stát v nákladech, protože musí být schopen na základě konkrétního zadání hlavního trenéra i vyjet na sledování soupeře a zajistit potřebné informace. Nelze se spoléhat jenom na to, co zjistíme o soupeřích až na vlastní akci. V tomto segmentu jsem vždy viděl a vidím největší potenciál využití spolupráce svazu s Chrisem Faustem.

    5. Dlouhodobost práce trenéra: Trenér by měl při převzetí funkce reprezentačního trenéra vědět, na jaké období se s jeho prací počítá. Více se tomuto bodu budu věnovat v dalším textu.

Trenér by měl ale splňovat určitá kritéria. Jaká, to je věcí požadavků svazu. Za sebe si dovolím dvě:

   a.       Trenér reprezentace musí být vítězný typ, musí umět vyhrávat. Přednost by měli dostávat osobnosti, které chtějí vyhrávat, volí si vítězné typy hráčů i ofenzivní taktiku. Obavy z toho, abychom neprohráli, ty jsou na místě. Ale hrát na neprohru je podle mne prostě v reprezentaci – a speciálně u mládeže -  luxus. Jednak to odporuje naší mentalitě, jednak je to pro mladé hráče špatné z hlediska jejich herní odvahy v pozdějších letech. K obraně není potřeba genialita, postačí bdělost¹. Výsledkem je pak stav, že hráč se bojí zariskovat, aby neztratil míček. Ale zápasy vyrovnaných soupeřů nakonec rozhoduje individuální kvalita. A ta s odvahou volit nečekaná řešení úzce souvisí. A když se prohraje? Prohra je silnější učitel než vítězství.

   b.      Jazykové znalosti alespoň na úrovni základní konverzace v angličtině. Z vlastní zkušenosti vím, že konverzace s trenérem soupeře přináší neuvěřitelné benefity. Lze domlouvat vzájemné kontakty, výměnu poznatků atd.

Z výše uvedeného je vidět, že jde u hlavního trenéra o skutečně náročný post a že pro úspěšné fungování realizačního týmu je potřebná kvantita (lidi, kteří jsou schopni splnit výše uvedené požadavky) i kvalita (spolupracovníci dostatečně odborně na výši). Výše jsem napsal, že český pozemní hokej nemá k dispozici ani kvalitu ani kvantitu. Co s tím?

O možnosti řešení bude další pokračování. Věřím, že budu schopen jej do zítra napsat.

Juniorky 21 po HME

Skočilo HME juniorek do 21 let. Nemyslím si, že by s výsledkem našeho týmu byly spokojeny hráčky i trenéři.

Nebudu hodnotit jednotlivé zápasy ani jednotlivé hráčky. Za sebe můžu říct na toto téma pouze to, že mne výkonnost ani nepřekvapila. Proč by měla být jiná než v extralize? A svůj názor na extraligu žen jsem napsal v minulých příspěvcích. Jsou to stále spojené nádoby. Ale to se již znovu opakuji.

Nenechme se ovlivnit faktem, že vlastně vše rozhodlo již první utkání s Rakouskem. Neproměnění dvou penalt není příjemné, ale to se ve sportu stává. Pokud bychom to utkání zvládli, asi by výsledek zakryl nedostatky. Nenechme se ani ukolébat skutečností, že týmy z naší skupiny své utkání o medaile vyhrály. Někdy je lépe, když zjistíme, jak je voda studená včas. Z HME juniorek se naštěstí nikam nesestupuje. Jediné, co je smutná skutečnost je, že pro některé hráčky to bylo poslední vystoupení v této kategorii a určitě chtěly víc. Nedá se ale nic dělat holky, máte před sebou ještě kariéru v týmu dospělých.

Je ale žádoucí, abychom se zabývali nedostatky v naší hře a v přípravě. Rozhodně nesmíme zapomenout na spojitost přípravy v klubech a na výsledek reprezentace. Zde je potřeba si uvědomit, že pouze Slavia se regulérně připravovala v hale odpovídajících rozměrů. Rakovník měl halu občas, Praga ještě méně. Proč by nás tedy mělo překvapovat, že ve hře našeho týmu byly závažné nedostatky?

Jaké byly ty konkrétní nedostatky:

1. nezachytili jsme přechod na halový hokej 4+1. On je to totiž jiný sport. A vidět bezradnost, jak překonat obranný blok soupeře? To prostě chtělo nácvik.
2. hra brankáře. Změna pravidel ukončila činnost brankáře jako sprintera na střídačku a zpět. Neviděl jsem ale, že bychom hledali cesty, jak brankáře do hry zapojit. Sice již nemůže za svůj kruh, ale kopat míček může. Překvapivá rozehrávka brankáře až na vysunuté hráče dříve než se stihne blok soupeře postavit, to je podle mne potenciální silná zbraň.
3. mladé hráčky nemají zažité z klubů zásadní návyky a řešení herních situací. Nejvíce to bolí u řešení defenzívy jednoho našeho obránce spolu s brankářem proti dvojici útočících soupeřů. Hráče s míčkem přeci vždy má mít brankář, ne?
4. netaktická práce obránců. Není přeci možné, aby útočníci soupeře přebírali míček od své obrany absolutně nerušeně. To, že náš obránce stojí za útočníkem, to je elementární chyba.
5. malá odvaha útočit ve 3 hráčích. Naši obránci se uspokojí s tím, že míček odeberou soupeři a odevzdají dvojici vepředu. To je ale bohužel málo.
6. malá odvaha útočné dvojice. Místo individuálních průniků do rozhozené obrany soupeře raději volíme i po překonání dvojice útočníků soupeře vrácení míčku vlastním obráncům. To ale stačí soupeři k postavení bloku. A my prostě ten blok překonávat neumíme.

Základní nedostatky, včetně těch, o kterých píšu výše, ty se všechny daly ještě odstranit ve společné přípravě. Protože ale ta fakticky nebyla žádná, tak naše hra vypadala, jak vypadala.

Proto podle mého názoru nelze ani hráčkám ani trenérům něco vyčítat. Odvedli to, na co měli.
Zda ale lze říct, že dosažené umístění odpovídá i našim schopnostem, o tom již tak přesvědčen nejsem. Z mého pohledu to byla další akce, která potvrzuje můj názor - na akce prostě bez přípravy nemůžeme, pokud chceme dosáhnout výsledků. A jenom na okraj - za dva roky na dalším HME budeme mít ve skupině Rusko a Turecko!

Protože jde o součást problému, který má více než jeden důvod, připravuji na příští týden rozsáhlejší materiál. Bude mít minimálně dvě části, první z nich zveřejním již v pondělí přes den.

Juniorky před HME

Juniorky před HME. Jaká je situace v týmu?

Před zahájením HME juniorek 21 nám trenér týmu Petr Novák odpověděl na pár dotazů:

1)   Tým by měl patřit k favoritům a hrát o medaile. Jak vidíš tento můj názor Ty jako trenér týmu?

K favoritům patříme spíše proto, že minulé HME bylo úspěšné a máme 5 hráček, které absolvovaly tento turnaj, tímto se to jeví jako silný tým doplněný nadějným mládím.                                        

2)  Které týmy vidíš jako největší soupeře?

Řekl bych, že Rusko tu bude mít nebezpečný tým (ostatně ty jsou silné pokaždé), ale také Polky jsou velmi dobře připravené a pozor na Turecko, které je rok od roku lepší

3) Máš celý kádr zdravý nebo jsou ve zdravotním stavu hráček nějaké komplikace?

Tým je po fyzické stránce ok, ale musí jim to zvládnout hlava !!

4) Co považuješ za silnou stránku týmu?

Určitě brankářka + zkušenost, výhodou by mělo být i to, že hráčky jsou na halu zvyklé

5) V minulosti bylo dobrým zvykem, že každý hrací den hodnotila některá z hráček pro web svazu. Počítáš s touto možností také?

Nevím, zatím jsem o tom nepřemýšlel

Za odpovědi na dotazy moc děkujeme, přejeme hráčkám i trenérům, aby je dosažené výsledky plně uspokojily a aby dosáhly na medaile. Hodně štěstí!

Halové MS - díl čtvrtý

Změny v rozpise zápasů na HMS

FIH ještě udělala pár úprav v rozpise zápasů na HMS. Důvodem je fakt, že rakouská televize bude přenášet některé zápasy z HMS.
Současně i německá TV MDR projevila zájem o všechny zápasy obou německých týmů, část bude přenášet Live-streaming a některé přímo na veřejně dostupném kanálu. Protože ale kamery budou fungovat pouze v hlavní hale, všechny zápasy rakouských a německých týmů budou hrány zde. Tím dojde k přesunům některých zápasů do hlavní haly a obráceně do vedlejší haly. Zda dojde i k nějakým časovým úpravám, zatím známo není, protože oficiální rozpis zápasů po úpravách ještě vydán nebyl. Dá se to ale očekávat.

Ženy Běloruska vyhrály turnaj tří týmů v Bruselu. V prvním zápase sice prohrály s Austrálií (ale není žádným tajemstvím, jak Bělorusko na akce jezdí, takže nic nečekaného) 3:4, v odvetě již Bělorusky Australanky porazily 8:5. Belgičanky s Běloruskami prohrály 1:3 a 2:5. V soubojích Belgie a Austrálie každý tým vyhrál jeden zápas - vždy 4:3.

Každopádně jde o zajímavé výsledky.

V nominaci pro HMS má Bělorusko všechny klíčové hráčky. Takže to bude moc nepříjemný soupeř.

Junioři 21 po HME

Junioři 21 mají svůj šampionát za sebou. Co k němu lze říct?

Hned na začátku je potřeba říct, že tento tým svůj úkol splnil. Turnajem prošel bez zaváhání a postoupil zpět do A divize. Nejhorší úkol je ten, kde se výsledek očekává jako samozřejmost. Hráči i trenéři úkol ale zvládli a tak si zaslouží poděkování!

Nebudu zde hodnotit detaily, turnaj jsem neviděl. Chci se ale krátce zastavit u některých prvků, které ovlivňují, jakou soutěž v této kategorii hrajeme a jaké jsou perspektivy.
A divize byla odehrána v polské Toruni, titul obhájilo Rakousko ve finále na nájezdy proti domácímu týmu. Třetí bylo Rusko, čtvrté Bělorusko. V bojích o záchranu uspěli Švýcaři a Portugalci, do B divize spadlo Turecko a Ukrajina.
To znamená, že za dva roky budou mít naši junioři ve skupině Polsko, Rusko, Portugalsko. Těžko dělat proroka, každá generace má své, nevím, jaké ročníky budou mít za 2 roky naši soupeři. Co je ale realitou je, že na rozdíl od Rakouska nebo Polska nemáme tak silné generace u mládeže a tak logicky nám za pár let tyto 2 země definitivně výkonnostně uniknou.
Pod těmito týmy se vytváří skupina 3 zemí bývalého SSSR (Rusko, Bělorusko, Ukrajina), dále Švýcarsko, Portugalsko, Turecko, Chorvatsko a ČR.
Další skupinu tvoří země, které u mládeže evropské šampionáty nehrají (Německo, Holandsko, Francie, Španělsko, Dánsko, Švédsko, Skotsko + Anglie).

Když si dáme takto dohromady všechny potenciální soupeře, podle mého názoru bychom si měli vážit každý rok, kdy náš tým bude hrát A divizi. Ono totiž není zdánlivě náročné být v A divizi u juniorů (i když já si to nemyslím, že je to samozřejmostí). Ale stále musíme mít na paměti, že hráči z juniorů za pár let budou tvořit týmy dospělých a zde již přijdou do soutěže i některé výše uvedené země. Konkurence se tak rapidně zvýší.

A každá soutěž, kde naši hráči budou hrát tu nejvyšší divizi, by měla minimalizovat odstup od těch, kteří nám uniknou. Že uniknou, o tom nelze pochybovat. Proto bychom v českém hokeji měli věnovat týmům do 21 let velkou pozornost. Jinak se nám může stát, že se v B skupině budeme vyskytovat častěji.

Halové MS - díl třetí

V úterý odehrál tým žen Německa přípravný zápas s Holandskem. Holanďanky zápas, hraný 3 x 20 min, vyhrály 6:4. Po dvou částech byl stav 6:3 pro Holandsko, poslední třetinu vyhrály Němky 1:0.

Jak to komentoval trenér žen Německa Mülders:

Holanďanky hrály vysoce defenzivní taktiku, která jim umožňovala jejich nebezpečné a rychlé protiútoky. Jejich výhra je v pořádku, pro nás to byl dobrý a důležitý test. Během 4 dnů přípravného kempu jsme se soustředili na obranu vůči protiútokům, defenzívu i ofenzívu TR, výstavbu hry proti týmům s hlubokou defenzivou a na vlastní herní strategii.

K tomu přidávám komentář trenéra mužů Kermase k přípravě, který si pochvaluje připravenost týmu ke spolupráci při tvorbě herního systému. "Videotým odvedl velkou práci, takže hráči i trenéři mohli pracovat na základě podkladů z videa". Rovněž tak výslovně zdůraznil, že si moc váží toho, že mohli mít kemp v Kolíně - doposud tuto možnost před halovými šampionáty neměli. Díky tomu mohli jasně definovat principy hry a cíle.

Poznámka: z uvedených informací je jasně vidět, jakou váhu v Německu HMS přikládají. Prostě nepodcení nic. 

A nepochybuji, že jejich videotým odvede i další práci - na každý zápas budou mít oba týmy dokonalé informace. Pokud by byly pochybnosti, dovolím si připomenout zápas Brazílie s Německem na MS ve fotbale vloni v létě. Tam Německo vstřelilo 5 ze 7 gólů ze stejného prostoru. To tedy náhoda nebyla. 

Proč o tom píšu? Naše týmy praktikují hluboký obranný blog 2:2. Pokud německé týmy v prvním dnu předvedou způsob, jak takovýto blok rozebrat, lze reálně očekávat, že již druhý den - právě díky videu - budou i další týmy vědět, jak na naše týmy. Takže trenéři budou mít do HMS nad čím přemýšlet.

Junioři 21 před HME

Před odjezdem  týmu  juniorů do 21 let na HME divize B v Chorvatsku  (Sveti Ivan Zelina), kde budou hrát proti celkům z Chorvatska, Maďarska, Slovenska, Walesu, Bulharska a Norska nám trenéři Babický a Ludvík odpověděli na několik dotazů:.

1.       Tým by měl patřit k favoritům a postoupit. Jak vidíte tento můj názor vy jako trenéři?

Náš cíl je samozřejmě postup. Ano, určitě budeme patřit k favoritům turnaje.   

2.       Které týmy vidíte jako největší soupeře?

To je těžké říct vzhledem k tomu, že se v hale tyto celky herně nesetkávají vyjma Slováků, které jsme porazili na turnaji v Praze, ale  musíme podotknout, že nehráli vůbec špatně. Chorvaty známe z venkovních ME a je u nich vidět velký herní posun a ještě hrají doma. O Welšské U21 nemáme žádné zprávy, ale je to ostrovní tým, takže kvalita tam určitě bude.

3.       Máte celý kádr zdravý nebo jsou ve zdravotním stavu hráčů nějaké komplikace?

Bohužel, kádr zdravý není. Zdravotní potíže, které hráčům nedovolují se účastnit ME mají Ondřej Soukup a Honza Železný z Bohemians, Honza Urbanec ze Slavie má tři stehy na koleni, ale jede. Teď čerstvě jsme se dozvěděli, že Tomáš Hynčík z Hradce Králové má angínu.

Poznámka: nakonec dobrá zpráva z dneška, u Hynčíka to nebyla angína. Zítra dle jeho vyjádření bude připraven.

4.       Co považujete za silnou stránku týmu?

Silná stránka tohoto týmu je herní vyrovnanost a dobrá parta. Jako velké plus vidíme, že kluci už hrají 4 roky pohromadě. A po dlouhé době jsme měli možnost vybírat z většího počtu kvalitních hokejistů, takže kvalita tam bude. 

5.       V minulosti bylo dobrým zvykem, že každý hrací den hodnotil některý z hráčů pro web svazu. Počítáte s touto možností také?

Samozřejmě, s tím počítáme. Děláme to při každém ME.

Za odpovědi na dotazy moc děkujeme, přejeme klukům i trenérům, aby je dosažené výsledky plně uspokojili a vrátili se domů s postupem do A divize.

Reprezentace a kluby a obráceně

Reprezentace a kluby - spojité nádoby? Jak se tedy kluby na reprezentacích podílí?

V příspěvku "Rok 2014 - jaký byl?" jsem sumarizoval dosažené výsledky reprezentací v roce 2014. Při jeho tvorbě jsem si udělal poznámku, abych se časem podíval na podíl jednotlivých klubů na nominacích reprezentací na akcích, které jsem v tomto příspěvku hodnotil.

Tabulka níže obsahuje následující fakta:
1. na reprezentačních kádrech týmů do 21 let a dospělých se podílí pouze 8 klubů. Extra jsou uvedeny počty hráčů, působících v zahraničí.
2. za rok 2014 jsem bral počty hráčů a hráček podle skutečných finálních nominací na ME týmů do 21 let a u dospělých na Světovou ligu v Hradci Králové.
3. za rok 2015 jsem bral počty podle zveřejněných širších nominací na HME týmů do 21 let a na HMS týmů dospělých.

Lze samozřejmě o mých kritériích výběrů diskutovat. Pokud je vůle, lze zpracovat přehledy i podle jiných kritérií. Ale stejně k žádné výraznější změně u součtů nedojde.

 Nechci komentovat jednotlivé hodnoty nějak podrobně, ale o některých, které zaujaly mne, se zmínit chci:
1. že Slavia má značné zastoupení v jednotlivých reprezentacích, to víme všichni. Že je ale její podíl tak výrazný, to překvapilo i mne. Je dost zvláštní, když její podíl je rovný součtu podílů dalších 5 klubů dohromady.
2. nebudu konkrétní, ale u některých klubů bych vzhledem k jejich postavení čekal výrazně vyšší podíly. Které to jsou, to si každý v tabulce najde.
3. pokud chceme mít silné reprezentace, je vysoce žádoucí, aby ostatní kluby pracovaly na kvalitě svých hráčů, aby mohlo dojít ke zvýšení jejich podílů. Za optimální bych považoval, kdyby podíl 3-4 klubů včetně Slavie dohromady tvořil kolem 75-80% kádrů jednotlivých týmů.
4. proč tak vysoký podíl? Důvodem je ekonomická situace. Na přípravu reprezentací je stále méně prostředků, na druhou stranu ostatní země tvrdě pracují. Pokud chceme s vývojem držet krok, musí základní část přípravy probíhat v klubech, musí existovat větší konkurence mezi hráči a hráčkami. Při malém rozsahu přípravy se hůř dá dosáhnout souhra, pokud jsou hráči nebo hráčky z většího počtu klubů. Realita je prostě taková, že každý klub si hraje svůj systém. Ale hráči se musí v reprezentaci naladit na systém SPOLEČNÝ.
5. z čísel také plyne, že bez Slavie by se velice obtížně stavěla kterákoli reprezentace a pokud by se to i povedlo, mám velké obavy, jaká by byla kvalita. Proč toto píšu? Občas mne v minulosti (i velice nedávné) zarazilo, jak o termínové listině i o počtu kol soutěží rozhodují ti, kteří se z úrovně klubů na reprezentacích nepodílí někdy vůbec nebo jen minimálně a na druhé straně se ne vždy bral určitý ohled na hráče a hráčky Slavie při plánování akcí reprezentací i ze strany svazu. Teorie, že nejlepší trénink je zápas je sice líbivá, ale nepravdivá.  Stačí se na kvalitu zápasů jít někdy podívat.

Výše jsem slíbil, že nebudu podrobně rozebírat všechny hodnoty, proto v této chvíli stačí. Kdo chce, tak si najde další odpovědi nebo náměty sám.

Halové MS - díl druhý

Za krátkou dobu čekají naše reprezentace halové MS v Lipsku. Jak dopadnou?

Této významné akci budu věnovat několik příspěvků již teď před vlastním HMS. Rovněž tak se budu snažit přinášet online zpravodajství ze zápasů našich týmů na HMS a vždy večer sumář dne.

První zamyšlení je v minulém příspěvku a je věnováno soutěži mužů. Tento příspěvek je k soutěži žen. Ženy ČR čekají zápasy:
4.2. v 9.00 s Polskem
4.2. v 16.30 s Jižní Afrikou
5.2. v 10.00 s Holandskem
5.2. v 16.15 s Kazachstánem
6.2. v 10.15 s Běloruskem

Představíme si opět trochu blíže jednotlivé soupeře:

Polsko - na posledním HMS v Poznani Polky porazily ČR v zápase o páté místo 4:0. Z posledních dvou HME mají vždy bronz. I když nechci nijak snižovat kvality týmu, přeci jenom již to není tak silný tým jako v nedávné minulosti. Ale nelze pochybovat, že trenér Rachwalski opět přivede dobře připravený tým. 

Jižní Afrika - tento tým je velkou neznámou. Lze ale předpokládat, že jeho síla bude spíše v individualitách, než v nacvičených řešeních. 

Holandsko - současná jednička ve světových tabulkách v hale (díky titulu z posledních HME v Praze) přijede do Liska určitě opět s kvalitním týmem a připraveným na boj o finále. 

Kazachstán - další tým, který je velkou neznámou. Co od něj lze čekat? Na posledním HMS v Poznani až na úvodní zápas s Holandskem prohrával těsně - o 2 maximálně 3 góly. Předpokládám atleticky dobře připravený tým, problémem spíše bude optimální řešení konkrétních herních situací.

Bělorusko - dobře známý soupeř. Tým, který je schopen všeho. Porážet favority i nečekaně vybouchnout. Vše záleží na tom, s jakým kádrem a po jaké přípravě přijede. Protože ale další HME jsou příští rok u nich, lze předpokládat, že tentokráte přijede perfektně připravený tým. Bude opět mít silné individuality (Šintar, Mikchejčuk), ale jejich síla bude v organizaci hry, součástí které budou i signály a hlavně - v efektivní střelbě TR. Pro mne jeden z kandidátů na medaile.

Co tedy čekám od našich žen? Jsem názoru, že skupina je velice zrádná. Podle papírových předpokladů by náš tým měl naplno bodovat v zápasech s Jižní Afrikou a Kazachstánem. To by mu mělo zajistit účast ve čtvrtfinále. S kým se v něm v pátek odpoledně ženy setkají, bude záviset od výsledků s Polskem, Holandskem a Běloruskem. Osobně jsem přesvědčen, že by mohly v prvním zápase porazit Polky. Šablona hry polského týmu je dobře známá, způsob hry klíčových hráček také. Protože se s nimi utkáme v prvním zápase, očekávám, že Polky budou zápasit i s nervozitou. Klíčem k úspěchu bude dát první gól. Holanďanky na nás musí mít spadeno, moc se jim proti nám v posledních zápasech nedařilo (prohrály s námi v Praze 2:4 a Slavia proti holanským týmům uspěla vloni i předloni na Pohárech mistrů). Nelze čekat žádnou pohodičku, bude to z jejich strany "splácení dluhů". Zde předpokládám, že výhra bude Holanďanek. Poslední zápas s Běloruskem by pak mohl být extrémně zajímavý - již bude známá orientační situace ve skupinách a kdo by mohl být soupeřem ve čtvrtfinále. Podle těchto kalkulací bude i zápas vypadat. 

Do nominace se trenérům nemluví, ale nominace týmu je z mého pohledu optimální. Jediným otazníkem je zdravotní stav u některých hráček, ale držme palce, aby se stihly dát zdravotně dohromady a na HMS jely. 

Očekávání - tady musím bohužel říct pár kritických slov. Jsem přesvědčen, že v současnosti již pár let máme kvalitní a zkušený tým, který by si mohl klást vysoké cíle. Mluvím konkrétně o medailích. Jenomže ve mne postupně sílí pocit, že u této generace zůstane pouze u potenciálu. Na žádný výrazný úspěch ve své hráčské kariéře podle všeho nedosáhnou. Proč? Vidím několik důvodů:
a) individuální přístup hráček k přípravě. Že tam jsou značné rezervy, o tom jsem přesvědčen. Stačí se podívat na kondiční stránku.
b) taktika hry - naše hra v domácích soutěžích je založena na improvizaci. To na prosazení se mezi špičku prostě nestačí.
c) příprava reprezentačního týmu - model s přípravou sestávající z jednoho kempu je pro nás prostě nedostatečný. Již se s výhradami vůči tomuto modelu přípravy opakuji. Toto praktikovaly Němky, ale i ony teď před HMS budou mít minimálně 2 akce. Pokud chceme dosáhnout úspěchu, jsou po mých zkušenostech potřeba minimálně 3 kempy a jedna herní akce. Pokud na toto nejsou finance, můžeme v klidu mluvit o nevyužitém potenciálu. Akce typu Hamburk jsou dobré, protože zápasy s německými týmy jsou přínosem vždy. I když výsledky byly 4:19 a 2:7, není to důvod k panice. Myslím si, že si hráčky ze zápasů vzaly to potřebné. Ale: ještě do HMS byly měly následovat 2 kempy, kde by se tvrdě trénovala souhra a standardní situace. Podle zveřejněného plánu přípravy ale nebude nic, takže se bude mluvit o nevyužitém potenciálu. Je mi hráček líto, ale ovoce pro ně bude viset vysoko.

Hlas lidu :-)... viz anketa v příspěvku "ANKETA - hlasujte, jak dopadnou naše týmy na mistrovství světa v hale" z listopadu tohoto roku: I zde věří týmu žen většina hlasujících.

Poznámka na téma finance: že by halová soutěž žen byla nějakým přínosem pro reprezentaci, o tom silně pochybuji. Je to vidět i v přístupu klubů k možnostem tréninku v hale. Takže si reprezentace musí poradit sama. A pak je tedy věcí svazu, aby jasně řekl, že na dostačující přípravu nemá a že HME budou brány jako vítaná možnost mezinárodních kontaktů a nic víc. 

Poslední informace: základ tohoto příspěvku byl napsán v průběhu minulého týdne. A tak některé informace jsou dodatečné. Podle informací ze včerejška to s přípravou žen až tak kritické nebude. V plánu je ještě několik minibloků. Musím říct, že jsem tomu skutečně rád. A věřím, že se to projeví i na výkonnosti týmu.

Omluva: chtěl jsem doplnit maximum informací o ostatních týmech. Proto jsem čekal na víkend, že by se snad na webu něco objevit mohlo. Zatím jsem nenašel nic, proto pouštím tento příspěvek ve stávající podobě. Když se něco objeví, zveřejním v dalších příspěvcích.

Playoff - finále

Dnes tedy proběhl závěr halové sezóny. Co nabídl? Jak se naplnily mé předpoklady z příspěvku "Kdo uspěje ve finále" ze 6. ledna?

Úvodní dvě semifinále odehrály ženy, tak začnu jejich soutěží.
Praga - Rakovník - v řádné hrací době skončil 3:3, poločas 1:1.
Zajímavý zápas pro diváky, skóre se obracelo na jednu nebo druhou stranu. Nakonec v čase 4.40 před koncem šla do vedení Praga A. Kolářovou, Rakovník ale začal hrát power play a 34 sekund před koncem Kříženecká vyrovnala.
Můj osobní názor: Praga může fakt, že zápas nezvládla vyčítat jenom sobě. Necelých 5 minut před koncem otočila stav ve svůj prospěch, 3,5 minuty před koncem zahrávala ještě TR. Ten nezvládla. Největší chybu udělala Praga v taktice. I když vedla, chtěla stále hrát směrem dopředu. Několikrát dost neuváženě ztratila míček. A tak přišel trest. Následovaly nájezdy, ve kterých mi připadalo, že Praga psychicky nezvládla vyrovnání. Rakovník z 5 nájezdů proměnil tři, Praga ze 4 pouze jeden. A tak mi vyšel první předpoklad.
TR:
Praga 4, 1 gól
Rakovník 4, žádný gól

Slavia - Hradec Králové 4:2, poločas 2:0
Musím Hradec pochválit. Věděl na co má a tak svou hru přizpůsobil možnostem. A ono to fungovalo. Prostě v tomto semifinále podal velice sympatický výkon. Na Slavii to ale nestačilo. Dle očekávání rozhodla kvalita kádru. Slavia držela vývoj skóre pod kontrolou, důležitý byl druhý gól těsně před poločasem (6 sekund před poločasem Bížová zvýšila na 2:0). Hradec sice ve čtvrté minutě druhého poločasu snížil z TR na 2:1, ale za minutu a půl Poloprutská opět vrátila Slavii vedení o dva góly. Zápas pak byl dohráván v poklidu. Tímto výsledkem byly mé předpoklady naplněny podruhé.
Góly: Capouchová 2x, Bížová a Poloprutská za Slavii, za Hradec 2x Smitková
TR:
Slavia žádný, Hradec 5, 2 góly

Semifinále muži:
Bohemians - Rakovník 3:5, poločas 1:1
V prvním poločase byl průběh dost vyrovnaný. Ve druhém sice Rakovník 2 góly odskočil na vedení 1:3 (v čase 18.01 do konce nejdříve z TR a pak v čase 11.41), ale stále nebylo rozhodnuto. Výsledek ovlivnil výpadek Bohemians cca 5 minut před koncem. V čase 6.13 R. Ostaš proměnil penaltu, v čase 5.24 Seeman zvýšil vedení Rakovníka až na 1:5.  To se ukázalo jako klíčové. Bohemians ještě snížili v čase 3.58 a 3.24 na 3:5, ale to bylo vše. Rozhodujícím v tomto semifinále se ukázaly dva faktory: absence Chrpy v brance Bohemians a efektivita hry rakovnického útoku. Dominovala u nich snaha každou akci dotáhnout až k zakončení a tato snaha byla i 5x gólová
TR:
Bohemians 2, žádný gól
Rakovník 5, 2 góly

Slavia - Hradec Králové 3:2, poločas 1:0
Opět zajímavý zápas pro diváky. Hradec byl velice dobře připraven, dokázal, že těsné výsledky ze základní části nebyly náhodou. První poločas vyrovnaný, jediný gól vstřelil 15 sekund před koncem z TR Procházka. Ve druhém poločase Hradec skóre otočil. V čase 18.04 potrestal nedůslednost obrany Slavie, v čase 12.06 z TR Machut získal pro Hradec vedení. Za tři minuty ale opět Procházka a opět z TR vyrovnal na 2:2. Oba týmy se pak snažily získat vedení na svou stranu, ale nezanedbávaly ani důsledné bránění. Zápas nakonec rozhodla zbytečná chyba brankáře Hradce, který neuhlídal svůj pohyb a zabrzdil až o Vacka. Následovala penalta, kterou Vacek dvě minuty před koncem proměnil a Slavia vedla 3:2. Pak začaly pracovat i emoce, jejich výsledkem bylo, že Hradec dohrával v posledních 36 sekundách přesilovku 5:3, ale nevytěžil z ní nic a tak vítězem se stala Slavia.
TR:
Slavia 5, 2 góly
Hradec 3, jeden gól.

Mé předpoklady o složení finálových dvojic se tak naplnily a finále přineslo vzájemný souboj Slavie a Rakovníka.

Finále ženy: Slavia - Rakovník 7:0, poločas 2:0
První poločas ještě Rakovník odolával, ale Slavia se stejně ujala vedení 2:0, kdy úspěšnou střelkyní byla v obou případech Bížová. Rozhodnutí přinesl úvod druhého poločasu, kdy v první minutě Bížová vstřelila svůj třetí gól a za minutu na to již byl stav 4:0, střelkyní byla Capouchová. Zbytek zápasu již Slavia kontrolovala a zvyšovala stav až na konečných 7:0, kdy góly vstřelily v čase 10.06 do konce A. Mejzlíková z penalty, v čase 4.09 Hrachová a v čase 2.14 Capouchová.
Slavia si tak dokráčela k obhajobě titulu a lze říct, že obhajoba je zasloužená, V celé sezóně neztratila ani bod. Hlavními faktory titulu byly: Kvalita kádru a možnost přípravy v hale odpovídajících rozměrů.
Musím se ale opakovat: pokud nedojde ke zlepšení, bude Slavia na Poháru mistrů hrát ne o medaile, ale o záchranu.

Finále muži: Slavia - Rakovník 5:3, poločas 3:2
Slavia zahájila finále velkým stylem, za 6 minut vedla 3:0 (góly Vacek, Piterák, Kyndl). Rakovník se ale z toho špatného úvodu oklepal a v čase 6.40 před koncem poločasu již na tabuli svítil stav 3:2 (góly Rakovníka Seeman a Jahoda). Ve druhém poločase v čase 15.50 do konce vyrovnal Gregor a začínalo se znovu. Výsledek se lámal na konci. Nejdříve Procházka zakončil svůj výlet dopředu v čase 2.45 před koncem perfektní přihrávkou na Capoucha, který se nemýlil a Slavia vedla 4:3. Sto sekund před koncem Rakovník začal hrát power play, radost mu ale pokazil opět Procházka svým sólem, které v čase 0.18 zakončil gólem a určil tak konečný výsledek.
TR:
Slavia 2, žádný gól
Rakovník 2, jeden gól

Naplnily se tak mé předpoklady i o držitelích titulu. Bohužel se již nenaplnilo mé přání, abychom viděli i kvalitu. Toto play off určitě nevejde do historie. Jako finále extraligy to tedy rozhodně neobstálo. Nechci být ironický, ale přemýšlet o změně názvu obou nejvyšších soutěží by až tak nesmyslné nebylo.

Musím říct, že jsem se na zápasy koukal ze 2 úhlů pohledu. Zda budou vidět nacvičené věci a jaké výkony podají reprezentantky a reprezentanti. Z nacvičených věci toho bylo jako šafránu, opět dominovala improvizace. Reprezentantky odváděly svůj standard z průběhu sezóny, reprezentanti potvrdili mé obavy z HMS. Prostě klíčovými prvky titulu Slavie byl Neusser v brance a Procházka. Jenomže Procházka v Lipsku nebude a z ostatních reprezentantů mne nikdo ani nenaznačil, že by jej mohl nahradit. A tak bohužel nevidím jediný důvod, abych měnil svůj předpoklad, že muži v Lipsku budou hrát ve skupině o 9. až 12 místo.
K ženám se vyjádřím v dalším příspěvku, snažím se ještě dohledat některé informace,

Halové MS - díl první

Za krátkou dobu čekají naše reprezentace halové MS v Lipsku. Jak dopadnou?

Této významné akci budu věnovat několik příspěvků již teď před vlastním HMS. Rovněž tak se budu snažit přinášet online zpravodajství ze zápasů našich týmů na HMS a vždy večer sumář dne.

První zamyšlení je k soutěži mužů. Muže ČR čekají zápasy:
4.2. ve 12.30 s Austrálií
4.2. ve 21.30 se Švédskem
5.2. ve 12.45 s Německem
5.2. ve 21.15 s Íránerm
6.2. ve 14.00 s Rakouskem

Představíme si trochu blíže jednotlivé soupeře:

Německo - jasný favorit, domácí fanoušci neočekávají od svého týmu nic jiného než titul světového šampióna. Německo  jako tým, který vyhrál všechny dosavadní HMS, také k nominaci přistoupilo s plnou vážností. V kádru jsou všechny špičky: Tobias Hauke, Moritz Furste, Thilo Stralkovski, Oliver Kohn a brankář Felix Reuss. K výraznější změně došlo pouze na postu hlavního trenéra, který dlouholetý šéf týmu Markus Weise pro tuto akci přenechal svému dlouholetému spolupracovníkovi: Takže hlavním trenérem bude Stefan Kermas, Markus Weise bude na postu jeho asistenta.

Rakousko - černý kůň soutěže. Spolu s Polskem a Ruskem nejvážnější konkurenti pro domácí. Tým je dostatečně zkušený a jeho silné individuality jako Stenzl a Korper jsou schopné rozhodnout jakýkoli zápas. 

Austrálie - silný tým plný velkých ambicí. Realizovali svůj program pro halový hokej, takže půjde o soupeře kvalitního nejenom po fyzické stránce, ale lze od něj očekávat i podstatně lepší halový hokej. I když je Austrálie v PH v podstatně lepší pozici než v halovém hokeji (9. místo ve světovém pořadí), najdeme v jejich nominaci hned 3 hráče - Kieran Govers, Tim Deavin, Matthew Swann - kteří byli členy týmu, který vloni v Holandsku vyhrál Mistrovství světa. V Poznani na minulém HMS Austrálie porazila ČR 7:4 v zápase o sedmé místo.

Švédsko - velice kvalitní tým, dobrý trenér a k tomu bratři Bjorkmanovi. Vyhráli turnaj po Novém roce v Dánsku, ve finále porazili Kanadu. Na HMS se sice dostali až díky Francii, která se nepřihlásila, ale budou velice nepříjemným soupeřem. Na posledním HME zle zatápěli Rakousku i Polsku, oba zápasy nakonec nezvládli jenom díky tomu, že soupeři přešli na hru bez brankáře. Za rok se ale určitě naučili řešit i tuto herní situaci. Lídři týmu, střelec Johan, a jeho bratr Joakim hrají v Harvestehuder THC. Na posledním HME ve Vídni s našim týmem prohráli Švédové 4:7.

Írán -  atleticky silný tým, jde o specialisty na halový hokej s výbornou obranou. Hvězdou týmu je střelec TR Reza Norouzaddeh. Pětinásobný vítěz Asijských her nebude lehkým soupeřem. Ani náhodou. Na posledním HMS v Poznani porazil Írán Rusko 7:4 a USA 6:2. S naším týmem prohrál těsně 3:4. Vyznačují se nezdolnou morálkou, několikrát v minulosti ve druhém poločase obraceli nepříznivý stav. 

Co tedy od našich mužů čekám? Jsem názoru, že týmy Rakouska a Německa jsou mimo naše schopnosti. Na přípravě minulý víkend náš tým dostal od Němců školení (1:9 a 3:11 - ale nedělejme z toho tragédii, Holandsko prohrálo 3:14). Austrálie, Švédsko a Írán jsou týmy, které jsme ještě v nedávné minulosti dokázali porážet. Tentokráte optimistou nejsem. Nahradit Procházku, Bernátka a možná i Vudmasku (já osobně bych jej na HMS nevzal) bude nesmírně těžké. Proto jsem osobně přesvědčen, že ze zápasů s touto trojicí nezískáme potřebných 6 bodů a tak bude pro náš tým skupina o páté až osmé místo nedostupná. Není to příjemné konstatování, ale v tomto mém přesvědčení mne utvrzuje i rozsah přípravy týmu. Ten minimální rozsah neumožní nácvik a automatizaci některých herních prvků a ze svých zkušeností vím, že hráč se v únavě vrací k tomu, co má zažité. Proto jsem u tohoto týmu spíše pesimistou. Byl bych moc rád, kdybych se mýlil. Ale hodně ukáže již nedělní playoff.

Hlas lidu :-)... viz anketa v příspěvku "ANKETA - hlasujte, jak dopadnou naše týmy na mistrovství světa v hale" z listopadu tohoto roku: I zde věří týmu mužů velice málo hlasujících.

V příštím příspěvku se budu věnovat soutěži žen.

Kdo uspěje ve finále?

Bude finálový souboj mezi Slavií a Rakovníkem? Vůbec by mne to nepřekvapilo.

V neděli tedy skončí halové soutěže nejlepších týmů dospělých. V semifinále se utkají:
ženy:
Praga - Rakovník (v základní části vzájemné výsledky 3:3 a 4:5)
Slavia - Hradec (6:4 a 7:2)
muži:
Bohemians - Rakovník (4:3 a 6:6)
Slavia - Hradec (3:2 a 1:0)

Jak to asi dopadne? Čistě pocitově já osobně čekám finálový souboj u žen Slavia - Rakovník a u mužů bude první semifinále hodně vyrovnané.
V ženách si myslím, že herní pojetí Rakovníka týmu Pragy nesedí. Když k tomu přičtu fakt, že Praga potřebovala v základní části příliš mnoho šancí na gól, tak více favorizuji Rakovník.
Ve druhém ženském semifinále by prohra pražské Slavie se svou jmenovkyní z Hradce byla obrovským překvapením. Osobně tomu nevěřím, očekávám, že Slavia prokáže svou kvalitu kádru a že se to promítne i do výsledku.

U mužů to bude opět náročný semifinálový duel Bohemians s Rakovníkem. Půjde o souboj zkušenosti na straně Rakovníka a kombinace zkušenosti s mládím u Bohemians. Pokud by hráči Bohemians vydrželi v disciplinovaném výkonu, váhy by se mírně nakláněly na jejich stranu.  Ale.... a to je ta šance pro zkušené hráče Rakovníka. Postup Rakovníka do finále by mne tedy až tak moc nepřekvapil.
Ve druhém semifinále (a opakovaném duelu dvou Slavií) moc šancí té hradecké nedávám. Pražská Slavia, pokud zopakuje své výkony ze základní části, by měla postoupit.

A finálové souboje?
U žen nevěřím v zakolísání Slavie a tak, i když její soupeř bude klást odpor, by měla zopakovat svůj triumf z minulé sezóny. Kvalita kádru i zkušenosti z mezinárodního fóra by měly být těmi rozhodujícími činiteli. Prostě Slavia je v mých očích výrazným favoritem.
U mužů to již tak jednoznačně nevypadá. I tak ale očekávám, že Slavia dokáže využít podstatně kvalitnější kondice než mají její soupeři. Proto i zde očekávám výhru Slavie.

Takže by nakonec mohlo jít o double Slavie. Jenomže ve sportu je možné vše. Stačí jedno zaváhání a je po předpokladech. Každopádně očekávám zajímavou hru ve všech zápasech a věřím, že nám konečně hráčky a hráči předvedou i krásu halového hokeje.
A pokud tomu tak bude, budou mít i rozhodčí snadnější roli.