Zhodnocení trenéra reprezentace – trochu jinak

Na webu svazu byl dne 24.3.2015 zveřejněn materiál „Zhodnocení: Světová liga v JAR očima trenéra“

Musím hned na úvod ocenit, že byl vůbec podobný materiál zveřejněn. Není to bohužel moc zvykem, i když tým mužů je v tomto daleko před týmem žen.

Chápu i to, že můžou zaznít hlasy, že je materiál málo konkrétní. Osobně předpokládám, že podrobnější materiál s konkrétními návrhy byl nebo bude předložen svazovým orgánům.  Následující řádky rozhodně nejsou míněny jako kritika. Spíše je chápu jako náměty.

Nejdříve tedy citace toho, co považuji za nejdůležitější z materiálu Miroslava Ludvíka:

1.    Vždy a všude v dospělých kategoriích zajímají na prvním místě výsledky.

Komentář Poludvorný: ano pro klíčové akce.

2.    V červenci letošního roku nás čeká velmi důležité Mistrovství Evropy v Praze, divize B, které je z pohledu mužské reprezentace pro budoucí vývoj klíčové. Z tohoto pohledu lze říci, že mladí hráči získali cenné zkušenosti pro tento šampionát. Jak již bylo v minulosti několikrát uváděno, mužská reprezentace prožívá období postupného omlazování. Určitou komplikací pro omlazení by měla však být absence střední generace, nicméně nemělo by to být nic zásadního. Tato skutečnost může cestu vzestupu přibrzdit, nicméně ne zastavit.

3.    Jaká byla spokojenost s hrou samotnou? Od prvního kola nastal opět příznivý posun a to v oblasti ofenzivní části naší hry. Během hry jsme byli schopni (včetně Francie první poločas) předvádět vypracované šance proti kterémukoli ze soupeřů.  Naše hra je definovaná zcela jasnými herními činnostmi. Stále jsme však při cestě vzhůru na začátku, kdy se nevyhneme výkyvu výkonnosti naší hry. Tedy naše hra je jako na houpačce. Zatím tento výkyv je velký a častý. Příčin je několik: např. fyzická kondice, neudržení koncentrace, zatím hráčům chybí trpělivost, poměrně malá rozehranost, chyběla delší příprava.

4.    Základní filozofií je hra, která bude hráče bavit. To znamená, chceme, aby hra byla pro hráče zábavou, tedy aby hráče hokej bavil se zpětnou odpovědností vůči mužstvu (hokej je kolektivní hra). Např. během zápasu s Ázerbájdžánem (druhý zápas) jsme byli v útočné čtvrtině 50x, v kruhu 30x a šancí 18 x. V přípravě je pak nutné pracovat s tím, aby každý poměr v kruhu znamenal příležitost k zakončení. Zatím tomu tak není, tento poměr je přibližně zhruba poloviční, což je málo.

Komentář Poludvorný: myšlenka určitě správná. Jenom je potřeba myslet také na to, že nastanou i situace, kdy se hráč musí smířit s tím, že nastoupí na jiném postu, než který mu podle něj vyhovuje, nebo situace, kdy hráč v zájmu týmu musí jít až na práh bolesti.  

5.    Jediným cílem našeho hnutí by tak měla být účast na OH. K tomu je však nutné změnit mnoho ohledně příprav reprezentačních mužstev. Někdo se může vysmát myšlence účasti na OH, ale já mám za to, že to je jediná dlouhodobě správná cesta pro naše hnutí. Tato cesta započala již před několika lety zřízením svazových trenérů a nyní přichází čas na změnu v přípravě reprezentačních družstev.

6.    Podíváme-li se kousek za hranice, uvidíme zdárný příklad intenzivní práce s mládeží a reprezentačním úsekem. Tímto příkladem je Rakousko. V této zemi začali se změnou systému přípravy před 10-12 lety a nyní? Stačí se podívat na jejich mládežnické družstva - vše divize A. K tomu všemu je však nutné změnit nejen dlouhodobou přípravu reprezentačních mužstev, ale i práci v oddílech. Např. ve Slavii začal od září minulého roku pracovat kondiční trenér. Výsledky nenechali na sebe dlouho čekat a hráči Slavie turnaj v  Kapském městě zvládli výborně. Tímto chci říci, že každý oddílový tým mužů má stejnou možnost.

A teď tedy mé náměty:

Stále trvám na svém názoru: Výsledky reprezentací jsou nejlepší marketingový produkt, který český pozemní hokej má! Žádný klubový úspěch se jim nevyrovná.

S tím co psal Mirek Ludvík, s tím plně souhlasím. Pro rozšíření záběru si zde dovoluji zopakovat některé náměty, které byly již dříve popsány na tomto blogu.

     1.    TR - je to naše velká slabina. I v Jižní Africe se potvrdilo, co jsem psal o účinnosti TR obecně někdy na podzim: Rozdíl mezi průměrným a lepším týmem je právě v efektivitě TR. Jenomže: Jde o letitý problém, tento prvek se nedá natrénovat pouze v reprezentaci. Pokud chceme vzhůru, musíme přestat o nízké efektivitě TR mluvit a začít konečně pracovat. V úrovni svazu by měla být vypracována metodika nácviku a tu vlastní dřinu je potřeba odpracovat v klubech. A vzhledem k ME v červenci je potřeba začít hned! Návrh řešení této problematiky by měl být obsahem přípravy týmů mužů i žen na ME. Jedním z možných řešení by mohlo být, že by v rámci svazu byla vytvořena skupina specialistů, kteří by vedli nácvik TR bez ohledu na to, o jaký reprezentační tým jde. Aby bylo úplně jasno: Mluvím o minimálně 1 000 TR, které by měl každý střelec / střelkyně do ME odstřílet.

      2.    potřeba střídání: kondice je klíč.  Pokud hráč potřebuje po 4-5 minutách střídat (a u našeho týmu těch hráčů je vždy nějak víc), tak je to na pováženou. Asi kondice není nejsilnější stránkou všech hráčů. Opět: Návrh řešení musí být v obsahu přípravy. Ale moc apeluji, ne zase vymýšlet. Dát klubům a hráčům hodnoty, kde mají být. Neorganizovat žádné „separátní trucpodniky“ proti přípravě, která, díky bohu, alespoň v některých klubech probíhá. Těžiště nakonec může zůstat i na hráčích samotných. Pokud tu možnost nevyužijí, tu potřebu individuální práce, nezhodnotí Kapské město. Svaz by měl zvážit motivaci pro kluby, které pomůžou reprezentaci s kondiční přípravou. Tento úkol je bez spolupráce s kluby neřešitelný a tak je potřeba toto řešení najít. Jenom začínám mít pocit, že celá tato činnost v PH je postavena na vzdělání a zkušenostech konkrétního kondičního trenéra. Zatím jsem nezaregistroval, že by docházelo k nějaké výměně poznatků (i neformální). Proč ne? Tady by měl opět roli sehrát svaz a jeho reprezentační + metodická komise.  Musíme mít stále na paměti, že nemůžeme slepě převzít model kondiční přípravy z atletiky. Opakuji se, ale fotbal, fotbal + další kolektivní sporty. Nespoléhejme na to, že nám to prostě vyjde. Naši předkové říkali: "Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly“. Hledejme odborníky ne z našeho sportu. Výsledkem by měly být alespoň základy kondiční přípravy ve formě metodického materiálu.

      3.    Kdo udělá plány přípravy mužů i žen a kdy budou k dispozici (stačí měsíc)?  Nebo opět zažijeme éru „plácání“ ad hoc? Takže plány přípravy, nominace a definování dlouhodobějších záměrů pro oba týmy (co chceme dosáhnout a proč). Jinak o olympiádě nemá cenu mluvit. Kdo povede týmy? Vrátí se k týmu mužů Babický? Nebudeme „náhodou“ na ME svědky opakování heroického výkonu 30 hodin denně v podání Ch. Fausta? Pro případ takovéto varianty zde opět musím znovu za sebe napsat: "A stále soudím, že Chris Faust by neměl nijak mluvit do tvorby plánů, nominací, složení realizačních týmů a fungování českých reprezentací!" 

      4.    U spolupráce reprezentací a klubů vidím jako potřebné se i seriózně zamyslet nad dnem v týdnu, kdy by měla probíhat příprava reprezentací. Já osobně stále nepovažuji středu za ideální termín. Ale mělo by to být předmětem dohody, ne názorem jednotlivce. Když jsme u přípravy – začneme konečně přípravu i v podobě nácviku a sehrávání, nebo to bude pouze opakování několika zápasů v červenci a hurá na ME?

      5.    Katastrofický scénář: Trenéři reprezentací a práce s reprezentací – III. Část. V uvedeném příspěvku zde na blogu je popsán odhad možného vývoje, pokud skutečně nezačneme pracovat podle dlouhodobého plánu. Červenec nám odpoví, co nás čeká.

     Faktická poznámka: Myšlenka OH - vůbec si nemyslím, že by to mělo být zavrženo jako snění. Každá činnost by měla mít cíl. A ve sportu není větší cíl než účast na OH. Takže musím ocenit odvahu M. Ludvíka, že tuto myšlenku veřejně formuloval.

Světová liga - muži II. kolo

Dnes (neděle 15.3.2015) skončilo druhé kolo Světové ligy mužů v Kapském městě (Jižní Afrika).
Muži ČR odehráli celkem 6 zápasů s výsledky:
ve skupině
ČR - Bělorusko 2:0
ČR - Francie 0:4
ČR - Azerbajdžán 1:1, na samostatné nájezdy 1:3
čtvrtfinále
ČR - Čína 2:6 (Čína dala 4 góly z TR)
skupina o 5. - 8. místo
ČR - Azerbajdžán 8:2 (ČR 3 góly z TR - za první 4´ minuty zápasu se Procházka trefil 3x!; Azerbajdžán dal oba góly z TR)
ČR - Švýcarsko 0:2 (oba góly dali Švýcaři z TR)

Co toto druhé kolo řeklo?
1. hlas lidu již v anketě zde na blogu tento výsledek očekával, i když většina hlasujících byla více optimistická a předpokládala, že muži skončí na 4. nebo 5. místě.
2. výhry jsme zaznamenali pouze s týmy, které skončily v celkovém pořadí za naším týmem
3. v zápasech náš tým vstřelil pouze 1 nebo 2 góly. Nepočítám rozstřílení Azerbajdžánu 8:2, jeden zápas je vždy ta klasická výjimka potvrzující pravidlo.
4. z TR náš tým skóroval pouze v jediném zápase. Soupeři nám nastříleli 15 gólů, ale z toho bylo ale 8 z TR... tj. více než 50 %!

Pohled z dálky:
Hrozně nerad komentuji to, co jsem neviděl. Proto se zaměřím pouze na obecnější prvky.

1. TR - opět se ukázalo, že je to naše velká slabina. Potvrdilo se, co jsem zde psal o účinnosti TR obecně někdy na podzim: Rozdíl mezi průměrným a lepším týmem je právě v efektivitě TR. Jenomže: Jde o letitý problém, tento prvek se nedá natrénovat pouze v reprezentaci. Pokud chceme vzhůru, musíme přestat o nízké efektivitě TR mluvit a začít konečně pracovat. V úrovni svazu by měla být vypracována metodika nácviku a tu vlastní dřinu je potřeba odpracovat v klubech. A vzhledem k ME v červenci je potřeba začít hned! Možná je jiná cesta, já o ní ale nevím.

2. potřeba střídání:
Švýcarsko - ve 4´ jsme střídali 4 hráče
Azerbajdžán - ve 4´ jsme střídali 1 hráče, v 6´ tři hráče, v 7´ dva
Čína - ve 4´ jsme střídali 1 hráče, v 5´ tři hráče
Opakuji, neviděl jsem, je těžké hodnotit. Ale nemůžu si pomoct, pokud hráč potřebuje po 4-5 minutách střídat (a u našeho týmu těch hráčů bylo nějak víc), tak je to na pováženou. Asi kondice nebyla nejsilnější stránkou všech hráčů. Ale to je vlastně také evergreen.

Závěrem: určitě se najde dost pohledů, že je to neúspěch. Já nevím... Hodnotit vystoupení mužů v Kapském městě jako neúspěch bych si rozhodně nedovolil. Proč?

1. Občas máme tendence hodnotit výkonnost jiných týmů z optiky minulosti. Nějak se nám nechce si připustit, že svět kolem nás nespí.
2. Reprezentace mužů prochází určitou generační výměnou. Musíme si ale přiznat, že zase tolik kvalitních a zkušených hráčů doma nemáme. Zabudování nových hráčů bude vyžadovat nějaký čas. B divize ME je za 4 měsíce, tak tam uvidíme, jakým přínosem účast v Kapském městě byla. Tím mám na mysli, že bude možné porovnávat, zda hráči (protože na nich to hlavně leží, ta potřeba individuální práce) zhodnotí Kapské město a zda teprve pak bude možné zhodnotit účast v Jižní Africe jako pozitivum. Zatím je podle mého názoru příliš brzy.

OPO - opravník pozemkářských omylů

V letech 1974 až 1978 napsal známý spisovatel Ludvík Souček knihu "Obrazový opravník obecně oblíbených omylů" (vyšla v roce 1981 ve Vydavatelství a nakladatelství Práce v edici Kamarád.). Začíná citátem velikána světových dějin Isaaca Newtona: "Pravdě nelze učiniti větší službu, než zbaviti ji věcí falešných." 

Tak mne napadlo, že by nemuselo ničemu uškodit, kdyby i pro pozemní hokej existoval podobný materiál. Proto tento příspěvek. Hned na úvod musím ještě jednou citovat slova Ludvíka Součka z uvedené knihy: "Tato kniha se nesnaží bojovat proti omylům. .. Omyl je neoddělitelnou součástí poznání a provází je od samého počátku... (metoda pokusů a omylů). Jsou ovšem chyby, jimiž se člověk, jak známo, učí, a chyby, na nichž setrváváme, i když neodpovídají úrovni dosaženého poznání."

Věřím, že tento OPO budu schopen postupně v čase doplňovat a že nebudu sám. Věřím, že se najdou i další členové hnutí, kteří mi budou posílat své podněty. Vyvarovat se omylů nebo chyb, to nemůže rozhodně uškodit. Budu se snažit, aby jednotlivé odkazy byly řazeny abecedně, takže aktualizace budou vkládány do těla příspěvku.

herní vzdálenost - pravidlo
pravidla říkají, že hráčka, která se dopustí přestupku proti pravidlům se nesmí zapojit do hry v dané vzdálenosti (podle toho zda v hale nebo v PH). Výklad na mezinárodním fóru je ještě přísnější. Konkrétně u hráčky, která se přestupku dopustila, bylo trestáno, i když se zapojila do hry (napadala hráčku s míčkem po selfpasu) v podstatně větší vzdálenosti. Viděl jsem v halovém hokeji i trest po zapojení do hry po 10 metrech. Nechci být ten, kdo je vykladač písma, ale je i dost možné, že chybu v tomto případě dělají hráči. Tak určitě stojí za to jim tento omyl vysvětlit.

nebezpečná hra - pravidlo
nedá mi než konstatovat, že náš výklad pravidla o zahrávání míčku přes hráče v halovém hokeji není prostě ten, který se používal na HMS v Lipsku i na Poháru mistrů žen v Litvě. My tyto míčky ortodoxně zakázali a ještě často za ně udělovali v domácí lize karty. Na mezinárodním fóru je výklad podřízen nebezpečnosti hry. Bez problémů rozhodčí pouštěly míčky, které neměly razanci nebo byly jenom o hůl naší hráčky "naražené". Že s tím měly naše hráčky značný problém, to se stačí podívat na video. Berme to jako omyl výkladu a pro příští sezónu s tím něco udělejme.

playbook

v pořadu Hokej na zemi ze dne 27.2.2015, čas 18.30, zaznělo od K. Kyndlové, že díky Ch. Faustovi měly hráčky playbooky, kde bylo jasně popsáno, co mají dělat, a tak již před tréninkem věděly, co budou dělat. Tato informace moc veřejná nebyla a tak si alespoň dodatečně zaslouží za tento výstup Ch. Faust ocenění. Nebojme se i pochválit. Je to již dnes běžná součást práce u špičkových týmů a je jenom dobře, že se takto pracuje i u českých reprezentací. Takže si rádi opravíme názor, že u reprezentací nic nového. 

pokora
v pořadu Hokej na zemi ze dne 27.2.2015, čas 19.25, zaznělo od Ch. Fausta: "Co ještě máme dokázat více než získat bronzové medaile?" Tamtéž v čase 18.26 říká K. Kyndlová: "medaile je Chrise". Dovolím si korekce. V žádném případě nechci snižovat zásluhy a práci Fausta na HMS. Jenom: Nebyla náhodou Slavia na posledních třech Pohárech mistrů vždy mezi 4 nejlepšími týmy? A pokaždé bez Fausta? A to na Pohárech vždy byly i Španělky, které se reprezentačních akcí neúčastní. Malé odbočení: když vidím, jakou kvalitu mají mladé hráčky Campa Madrid, tak s plnou vážností tvrdím, že by na HME juniorek 21 hrály finále. Ale zpět. Nebyly to hráčky Slavie, které měly výrazné zastoupení v nominaci na akcích reprezentace žen v posledních letech? Nebyla jedna hráčka z nominace, která se raději zúčastnila některých tréninků Slavie, aby si více zvykla na spoluhráčky? Nemají na medaili náhodou podíl i trenéři ve Slavii, v Pragovce i v Hradci Králové? Nemá náhodou na výkonu hráček podíl i Petr Bodnár, který se stejnými hráčkami pracoval několik let a který s nimi i postoupil v roce 2010 do A divize? A již vůbec by neměla být opomenuta role Petra Nováka. Buďme spravedliví, proto ten výraz "pokora". 

postupový klíč v mezinárodních soutěžích
podruhé jsem zaregistroval informaci o změně postupového klíče v soutěžích FIH a EHF. Poprvé to bylo v materiálu na webu ČSPH (více viz příspěvek  Co vše HMS v Lipsku odkrylo v českém hokeji na tomto blogu a na adrese: http://www.pozemnihokej.cz/mistrovstvi-sveta-klepe-na-dvere– ze dne 3.2.2015). Podruhé to zaznělo v pořadu Hokej na zemi ze dne 27.2.2015, čas 22.20. 
Tak znovu opakuji: Není to tak. K žádné změně NEDOŠLO. Stačí se podívat na dokumenty k řízení soutěží na webech obou mezinárodních federací (a mají tam vždy i datum vydání). Nezbavujme se odpovědnosti tím, že ji přehodíme jinam. Tím si nijak nepomůžeme. Prostě chyba padá jednoznačně na český hokej!

propagace
v již zmíněném pořadu Hokej na zemi ze dne 27.2.2015 byla udělána krásná prezentace účasti našich týmů na HMS v Lipsku. Při jeho sledování si ale člověk znovu musel pokládat 2 základní otázky? Proč nebyla ve sportovním zpravodajství v neděli 8.2.2015 večer na ČT informace o bronzu žen? Nevěřím, že by ji ČT nezařadila! Stačí se podívat, jaké informace v ten den ve sportovním zpravodajství byly. Takže další oprava. Stále si stěžujeme, že se o pozemním hokeji nepíše. Co jsme udělali proto, aby tato informace ve sportovním zpravodajství byla? To, že byla další den, to jsou těšínská jablíčka. Nedělní sportovní zpravodajství má jinou sledovanost než pondělní. Opět chyba, která padá jednoznačně na český hokej. Nikdo nám neubližuje.
A ta druhá otázka? Proč nebyl štáb Hokej na zemi alespoň v neděli na zápas žen o bronz přímo v Lipsku? Určitě to bylo blíž, než na některé jiné akce, na které se vyjelo.
Faktická poznámka: pořad Hokej na zemi je z mého pohledu výborná věc. Ale jeho sledovanost je jaká je. Jsem si jistý, že s informací o bronzu žen na HMS ve sportovním zpravodajství v neděli 8.2.2015 by o pozemním hokeji slyšelo více lidí, než je sledovanost Hokeje na zemi za celý rok. Učme se a nestěžujme si!

reforma pozemního hokeje v Čechách
v již zmíněném pořadu Hokej na zemi ze dne 27.2.2015 v čase 19.25 zazněla od moderátora slova o reformě pozemního hokeje v Čechách doplněná i slovy Ch. Fausta "cesta po které jsme se vydali... co ještě máme dokázat více než získat bronzové medaile? Přeji si více podpory v Čechách, aby všechny oddíly pracovaly spolu a ne proti sobě."
Tak nevím. Neříkám, že vím všechno, ale o nějaké reformě pozemního hokeje v Čechách jsem slyšel poprvé až v tomto pořadu. Možná to mělo znít jako "reforma pozemního hokeje v Českém svazu pozemního hokeje". To bych pak plně uvítal.
Slova Fausta: "více podpory..." Škoda, že neřekl, ze které strany by ta větší podpora měla být. Nepovažuji přístup oddílů k reprezentacím za optimální (psal jsem již o tom v příspěvcích na tomto blogu), ale toto téma má jako každá mince 2 strany. Dá se mluvit o podpoře klubů ze strany reprezentací? Ten tedy za optimální také nepovažuji. Proto výrok o reformě pozemního hokeje v Čechách považuji za prázdný.

Stachanov Alexej
Dne 31. srpna 1935 bylo prohlášeno, že vytěžil 102 tun uhlí za 5 hodin a 45 minut (což bylo 14× více, než byl plán). Tento rekord z něj udělal hrdinu SSSR, a dokonce se objevil na titulní straně magazínu Time. Sovětský svaz v té době vymýšlel hrdiny a příklady a tento rekord je zcela vymyšlen a měl sloužit a také sloužil jako propaganda ke zvyšování pracovních výkonů.
zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Alexej_Stachanov
Starší si ještě pamatujeme na dobu, když jsme měli vzory z Východu. Proč o tom píšu v příspěvku o pozemním hokeji? Když jsem našel na webu článek (http://www.sportclub-safo.de/news-pressemitteilungen/detail.php?we_objectID=1055) kde je doslova napsáno:
Gefühlte 30 Stunden hat so ein WM-Tag für einen hauptverantwortlichen Trainer, der sich in der Regel zwar auf einen gut funktionierenden Staff verlassen kann, aber eben doch für einen Haufen Sportler im wahrsten Sinne des Wortes die Kapp aufhat. Spielvorbereitung, Austausch mit den Co-Trainern, Video, Teambesprechung, Spiel, Nachbesprechung, Videoanalyse (bisweilen bis tief in die Nacht) – das geht an die Substanz, Chris war nicht nur einmal „ganz schön im Eimer“. Dass der deutsche Headcoach und Sportdirektor auch bei den tschechischen Herren, die im Endklassement auf dem neunten Platz landeten, den Ton angibt, lässt einen erneut den Hut ziehen, aber auch ein wenig zusammenzucken. 

V překladu úvodních dvou vět to vyzní takto:

Pocitově jako by měl jeden den na HMS 30 hodin pro hlavního odpovědného trenéra, který se mohl spolehnout na dobře fungující štáb, na partu sportovců v pravém slova smyslu.  Příprava na zápas, výměna poznatků s asistenty, video, porada týmu, zápas, porada, video analýza (někdy až pozdě do noci), vše v zájmu věci samotné. Chris nebyl pouze jednou "docela odrovnán". To, že německý trenér a sportovní ředitel udává tón i u týmu českých mužů, kteří skončili v konečném pořadí na devátém místě, opět ponechává prostor pro smeknutí klobouku, ale i trochu prostor pro projev vyčerpání.

Tak nevím, ale mne to tedy Alexeje Stachanova prostě připomíná. A když jsem to četl, tak jsem si musel položit i tu základní otázku: co tam tedy dělali ti další členové realizačních týmů, když musel podávat takovéto výkony? Kdo tedy z realizačního týmu podcenil "postupový klíč"?

Stachanovovi stavěli sochy. Český hokej nepotřebuje Stachanova, potřebuje týmovou práci.

vybavení reprezentací 

na webu http://coachchris.de/content/46/38/ueber-mich se lze v článku:

Zehn_Euro_fuer_Baelle. Safo-Trainer Faust pendelt

Bei den tschechischen Hockeyspielern ist vieles anders
mimo jiné dočíst.: 

"Veškerá práce roku se vyplatila," řekl Faust, který dojíždí mezi Frankfurtem a Prahou každý týden a i svému druhému zaměstnání věnuje maximum. Jeho nasazení nespočívá v dobré odměně, proto uvádí mnoho bizarních příběhů o těchto Češích, kde je tolik věcí, které jsou jiné než u jejich soupeřů na Mistrovství Evropy. Deset Euro poskytl každý hráč a každá hráčka, aby si s národními týmy byli schopni koupit 40 mezinárodně obvyklých míčků. "Problém byl, že když jsem byl s dámami na C divizi Mistrovství Evropy v Aténách, mohli muži dělat jen atletický trénink. My jsme měli míčky sebou" říká. Ale stálo to za to: Ženy postoupily do B divize.

Netvrdím, že mi něco neuniklo, ale že by byly obě reprezentace tak špatně vybaveny, to se mi nezdá.
Proto dotaz na ty, co vědí. Nejde o nějaký omyl, který bychom díky OPO dokázali vysvětlit?

"Honza" Jan Vaněk

V životě to tak chodí, že nedostáváme jenom dobré zprávy. Když ale někdo odejde navždy, to je prostě smutná zpráva. K českému pozemnímu hokeji Honza patřil vlastně neoddělitelně. Měl jsem to štěstí, že i když jsem byl od něj výrazně mladší, měli jsme si vždy co říct.

Byl člověkem, který se nebál formulovat své názory, ale vždy hledal pozitivní a hokeji prospěšné řešení. Ti starší si pamatujeme, co vše bylo s jeho osobností spojeno.

Nešlo jenom o klub jeho srdce Pragovku. Asi již není moc těch, kteří vědí, že s jeho prací bylo spojeno například založení pozemního hokeje na Slovensku. Rovněž tak to byl on, kdo nebojácně formuloval v polovině osmdesátých let minulého století názor, aby byl reprezentací pověřen klub. Vždy jsem byl přesvědčen, že jenom díky této jeho myšlence bylo vyřešeno krizové období v mužské reprezentaci poté, co svaz rozpustil v roce 1985 mužskou reprezentaci. Jeho myšlenka stála na počátku cesty, která v devadesátých letech vyvrcholila cinkáním medailí z halových mistrovství Evropy.

Ten kus historie, který pamatuji, byl Honza vždy pracovitý, zásadový a hlavně - rovný.
Nedá se nic dělat - Honza se prostě vrátil domů.
Honzo, chybíš mi