V životě to tak chodí, že nedostáváme jenom dobré zprávy. Když ale někdo odejde navždy, to je prostě smutná zpráva. K českému pozemnímu hokeji Honza patřil vlastně neoddělitelně. Měl jsem to štěstí, že i když jsem byl od něj výrazně mladší, měli jsme si vždy co říct.
Byl člověkem, který se nebál formulovat své názory, ale vždy hledal pozitivní a hokeji prospěšné řešení. Ti starší si pamatujeme, co vše bylo s jeho osobností spojeno.
Nešlo jenom o klub jeho srdce Pragovku. Asi již není moc těch, kteří vědí, že s jeho prací bylo spojeno například založení pozemního hokeje na Slovensku. Rovněž tak to byl on, kdo nebojácně formuloval v polovině osmdesátých let minulého století názor, aby byl reprezentací pověřen klub. Vždy jsem byl přesvědčen, že jenom díky této jeho myšlence bylo vyřešeno krizové období v mužské reprezentaci poté, co svaz rozpustil v roce 1985 mužskou reprezentaci. Jeho myšlenka stála na počátku cesty, která v devadesátých letech vyvrcholila cinkáním medailí z halových mistrovství Evropy.
Ten kus historie, který pamatuji, byl Honza vždy pracovitý, zásadový a hlavně - rovný.
Nedá se nic dělat - Honza se prostě vrátil domů.
Honzo, chybíš mi
Žádné komentáře:
Okomentovat