Hned na úvod chci říct, že já osobně očekávám v roce 2015 mírně slabší výsledky reprezentací a opět mírně vyšší kvalitu i kvantitu práce klubů ve srovnání s rokem 2014.
Nejdříve reprezentace:
pokud bychom si vytvořili matematický model, ve kterém bychom zahrnuli postupové a sestupové soutěže (tj. nezahrneme HMS, protože tam přímý postup a sestup není), přiřadili za účast v A divizi 3 body, za účast v B divizi 1 bod, za účast v C divizi žádný bod a za účast v nižší divizi než C mínus 2 body, tak za rok 2014 bychom dosáhli těchto bodů:
muži + ženy za HME vždy 3 body, celkem 6 bodů
kluci i dívky U16 A divize vždy 3 body, celkem 6 bodů
junioři U21 C divize za nula bodů, juniorky U21 A divize za 3 body, celkem 3 body.
Reprezentace tak za rok 2014 získaly celkem 15 bodů.
Pro rok 2015 to bude takto:
muži + ženy v PH B divize vždy za 1 bod, celkem 2 body
juniorky U21 HME A divize za 3 body, junioři U21 HME B divize za 1 bod, celkem 4 body
dívky U18 B divize za 1 bod, kluci U18 B divize za 1 bod, celkem 2 body
Reprezentace tak v roce 2015 získají celkem 8 bodů, což je oproti roku 2014 výrazný propad. V rámci objektivnosti ale je potřeba upozornit na fakt, že nám u reprezentací výrazně vylepšují koeficienty halové ME dospělých.
Když již pracujeme se statistikami, je dobré se podívat i na podíl mužské a ženské kategorie na dosažených bodech:
V roce 2014 mužská složka z 15 bodů zajistila 6 bodů, ženská 9 bodů.
V roce 2015 by mužská složka z 8 bodů měla zajistit 3 body, ženská 5 bodů.
Rámcově tedy lze říct, že ženská složka zajišťuje v letech 2014 a 2015 2/3 dosažených bodů, mužská pouze třetinu!
Proč tomu tak je? Osobně vidím 2 důvody:
1. v ženském hokeji je menší konkurence reprezentací (např. v hale na ME U21 teď v lednu se hraje pouze jedna divize, tj. pouze 8 týmů, na ME U16 se hrála také pouze A divize a to ještě ani ne v 8 týmech!)
2. ročníky U16 až U21 v ženské složce jsou více stabilní a nabízejí vyšší kvalitu i kvantitu jednotlivců.
Tento stav ale bude trvat delší časový úsek a tak se musíme připravit na to, že hlavně v mužské složce přijdou "hubenější" léta týmu dospělých a U21.
Když se znovu podíváme na situaci v mužské a ženské složce v čase, lze vidět ještě jeden důležitý výsledek za roky 2014 a 2015:
Mužská složka:
U16 A divize, pád do B divize, U18 B divize, U21 C divize, postup do B divize
Ženská složka:
U16 A divize (B se nehrála), U18 B divize, U21 A divize, pád do B divize
Myslím, že je jasně vidět, co jsem měl na mysli: Pro český hokej je optimální úroveň B divize! A to ve všech věkových kategoriích (v létě budou hrát muži i ženy B divizi také). Pokud si srovnáme potenciál v jednotlivých věkových kategoriích, nemá cenu snít o nejbližších letech. Prostě berme jako dobrý výsledek udržení B divize a pokud se občas povede postup do A divize, neodmítejme jej, ale berme to jako něco nad naše reálné možnosti úspěchu, ale současně i jako dobrou školu, kudy se ubírat dál, aby nám zahraničí neutíkalo. A stejně tak považujme případnou C divizi za nedůstojnou pro naše týmy a tak ji berme jako neúspěch.
Vše výše uvedené mne osobně znovu potvrzuje můj názor na World League. Nesnažme se nacpat někam, kam nepatříme, Ano, hrajme první kolo této soutěže, pokud bude u nás nebo v dostupné vzdálenosti. Neztrácejme ale energii ani finanční zdroje na další kola. Tam prostě nepatříme a "průpovídky" o kvalifikaci na OH nechejme tiše vyšumět.
Výrazným argumentem pro B divizi jako optimální úroveň vidím i ve finančních možnostech svazu pro přípravu jednotlivých reprezentací. Pokud chceme reálně dosáhnout stavu, že B divize nebude časem nad naše síly, je potřeba se výrazně více věnovat kategoriím U16 a U18. Podpořit tyto kategorie finančně, zachovat jejich vedení svazovými trenéry a nebát se i diskuse na téma dalšího vývoje v těchto kategoriích. Pokud uvedené okruhy nebudou mít koncepční řešení, lze reálně očekávat, že v krátkodobém horizontu bude naší optimální úrovní C divize. Pak ale sbohem dotace, granty a sponzoři.
Co mám na mysli tou diskusí? Evropská federace schválila zásadní změnu soutěží U16. Nic proti tomuto rozhodnutí, je to plně v její kompetenci. Nepovažuji toto rozhodnutí za "šťastné" (stejně tak jako zrušení halového hokeje v rozsahu 5+1). Zahajme diskusi o tomto novém formátu v hnutí a řekneme si plusy i mínusy. Osobně vidím jako největší mínus nového formátu to, že povede k produkci menšího počtu hráčů, co se následně projeví v nedostatku hráčů pro hokej v 11 hráčích. Za druhý nebezpečný prvek považuji to, že tento formát povede k podstatně menší kombinační hře a k tendenci střelby za každou cenu. Zda tento způsob bude děti bavit, o tom si dovolím silně pochybovat. Proto volám po diskusi. Pokud bychom nenásledovali rozhodnutí EHF, nabízí se možnost návratu k systému bývalého Coca Cola Cupu, kteří ještě starší pamatují. Pro mladší stručně: Tento turnaj byl každoročně v Praze za účasti 8 reprezentačních týmů do 18 let a byl to předchůdce pozdějších oficiálních ME. Nic nám nebrání zvážit alternativu pořádat pro U16 každoročně turnaj reprezentačních celků o 11 hráčích (a klidně i pod hlavičkou hlavních měst). Pro akci tohoto typu by se snad dal sehnat i titulární sponzor a jsem přesvědčen, že by bylo možné jej podpořit i z grantů. A tato akce by mohla "pohltit" i skomírající turnaje olympijských nadějí. Přemýšlejme!
Teď tedy kluby:
1. O rostoucí kvantitě trenérů i vůli se vzdělávat jsem psal v hodnocení roku 2014. Je moc potřebné tento vývoj podpořit a vytvářet trenérům v klubech podmínky, aby se mohli plně věnovat své práci. Jak? Pracovat s rodiči dětí, aby dělali vedoucí u týmů. To trenérům odebere značné procento jejich vytížení a můžou se více věnovat odborné práci. Dále trpělivě pracovat na náborech nových dětí. V populaci jsou teď silné ročníky, takže děti obecně jsou. V náborech přejít z práce ad hoc na systém. V něm musí mít nezanedbatelnou roli i školní kroužky. Pokud vidíme, že má trenér málo dětí, berme jako realitu, že to není pouze jeho chyba. Nutně zde musí přijít otázka: Jak jsme mu jako klub pomohli?
2. Finance - jasně, že jich nikdy není dost. Systém financování klubové činnosti se radikálně změnil. Dnes největší potenciál tvoří členské příspěvky, granty a sponzoři. Dokážeme v klubech plně využívat potenciál grantů? Máme v klubech přehled, co dělají rodiče našich dětí? Když to nejde přímo přes rodiče, každý z nich má nějaký okruh známých. Máme připraveny nabídky, které bychom rodičům nebo jejich známým předložili?
3. Náročnost práce nebo charita? Otevřeně zde říkám, že mám již alergii na věty typu: Kdybychom měli ty peníze jako tamten klub nebo sport, také bychom měli jinou výkonnost. Odpovědně prohlašuji, že je to velká lež a tato filozofie je cestou do pekel. Proč? Nikdo za námi nepřijde jako charita a nebude několik let čekat, zda jeho investice (sponzoring) padne na úrodnou půdu. Konkurence je rozsáhlá a tvrdá. A uspět v jednání se sponzorem, aby šel zrovna do našeho klubu nelze pomocí slibů. Je potřeba jim ukázat výsledky, které jsou podloženy tvrdou prací. A také je potřeba vědět, že výkladní skříní práce klubu jsou týmy dospělých. Pokud tam nefunguje tvrdá práce, vše ostatní je neprůchozí.
Proč jsem mírným optimistou u klubů, i když jsem napsal ty body výše? Je to jednoduché: Protože vidím, že neobjevuji nic nového, že v hodně klubech se již na uvedených okruzích pilně pracuje. A jejich práce nese již i ovoce. Body výše jsou určeny těm, kteří ještě někdy mají tendenci přesunout odpovědnost na jiné. Pro ně jednoduchá rada - nemusíte dělat nic z toho, co jsem psal. Stačí, když si budete analyzovat práci těch úspěšnějších. Vždy tam něco najdete, co vám pomůže.
Práce v klubech je na dobré cestě. Pokud z ní na některé křižovatce neodbočí a ještě pár let v ní vytrvají, bude to všem přinášet stále více radosti.
Tak hodně štěstí a dobrý rok 2015!
pondělí 29. prosince 2014
Rok 2014 - jaký byl?
I když do konce roku 2014 ještě pár hodin chybí, lze jej již zpětně hodnotit. Jak tedy ten končící rok vypadal?
Halový hokej:
Na úrovni reprezentací to vcelku byl slušný rok - ženy na domácím HME obsadily 5. místo, ale jejich výkon byl velice příjemným překvapením, muži skončili v A divizi na 6. místě.
V klubovém Poháru mistrů ženy Slavie po letech získali pro české barvy bronzovou medaili, muži Slavie postoupili z C divize do divize B,
Pozemní hokej:
Kluci do 16 let neudrželi A divizi a spadli do divize B, dívky do 16 let obsadily v A divizi hezké druhé místo.
Junioři 21 postoupili z C divize do divize B, juniorky 21 neudržely A divizi a spadly do divize B.
Domácí soutěže:
v kategoriích dospělých nepřinesly nic neočekávaného. U dětí již běží soutěže podle lichých let narození.
Co lze hodnotit jako plusy:
- pražské oddíly se již naučily využívat možností grantů jak Magistrátu, tak i jednotlivých městských částí a troufnu si říct, že se to již začalo projevovat i v kvalitě práce trenérů u dětí i v sílící materiální základně
- nenápadně se objevovaly vlaštovky sílících mezinárodních kontaktů klubů u dětí
- potěšující je rostoucí počet dětí do 12 let. Je potřeba tento trend udržet a pak za 5 - 10 let lze být znovu optimistou i na mezinárodním poli
- enormní zájem trenérů o vzdělávání a růst počtu aktivních trenérů. Zde je potřeba speciálně zmínit i práci svazu, který dokázal zajistit podmínky pro toto vzdělávání.
Co byly asi mínusy:
- můj osobní názor je, že změna soutěží podle lichých let narození nebyla úplně domyšlena. Speciálně v mezinárodních kontaktech to přináší trochu problém, protože drtivá většina Evropy hraje soutěže podle sudých let narození.
- do reprezentačních výběrů se již plně promítá situace slabších ročníků a tento stav bude ještě pár let pokračovat. Prostě je potřeba s tím počítat a nemít v nejbližších letech přehnaná očekávání.
- u reprezentací přetrvávající stav opožděného zveřejňování nominací, plánů přípravy a realizačních týmů. Reprezentace si tím škodí, neumožňují klubům, aby jim pomohly, i kdyby chtěly.
Jaký tedy rok 2014 byl? Můj osobní názor je, že jej lze hodnotit mírně optimisticky. Je ale potřeba být za všech okolností realistou. Vidím dobré základy pro další práci, ale hlavně v klubech je toho potřeba udělat ještě hodně. Je ale z čeho vycházet a v čem pokračovat.
Odvedená práce na všech úsecích celého pozemního hokeje v roce 2014 si zaslouží úctu a ocenění.
V příštím příspěvku se podívám směrem dopředu, hlavně na perspektivy roku 2015.
Halový hokej:
Na úrovni reprezentací to vcelku byl slušný rok - ženy na domácím HME obsadily 5. místo, ale jejich výkon byl velice příjemným překvapením, muži skončili v A divizi na 6. místě.
V klubovém Poháru mistrů ženy Slavie po letech získali pro české barvy bronzovou medaili, muži Slavie postoupili z C divize do divize B,
Pozemní hokej:
Kluci do 16 let neudrželi A divizi a spadli do divize B, dívky do 16 let obsadily v A divizi hezké druhé místo.
Junioři 21 postoupili z C divize do divize B, juniorky 21 neudržely A divizi a spadly do divize B.
Muži v prvním kole World League obsadili 2. místo, ženy ve stejné soutěži skončily na třetím místě.
V klubovém Poháru mistrů ženy Slavie udržely C divizi, muži Slavie postoupili z C divize do Trophy. Ženy Hostivaře neudržely D divizi a spadly do divize E, muži Rakovníku udrželi C divizi.Domácí soutěže:
v kategoriích dospělých nepřinesly nic neočekávaného. U dětí již běží soutěže podle lichých let narození.
Co lze hodnotit jako plusy:
- pražské oddíly se již naučily využívat možností grantů jak Magistrátu, tak i jednotlivých městských částí a troufnu si říct, že se to již začalo projevovat i v kvalitě práce trenérů u dětí i v sílící materiální základně
- nenápadně se objevovaly vlaštovky sílících mezinárodních kontaktů klubů u dětí
- potěšující je rostoucí počet dětí do 12 let. Je potřeba tento trend udržet a pak za 5 - 10 let lze být znovu optimistou i na mezinárodním poli
- enormní zájem trenérů o vzdělávání a růst počtu aktivních trenérů. Zde je potřeba speciálně zmínit i práci svazu, který dokázal zajistit podmínky pro toto vzdělávání.
Co byly asi mínusy:
- můj osobní názor je, že změna soutěží podle lichých let narození nebyla úplně domyšlena. Speciálně v mezinárodních kontaktech to přináší trochu problém, protože drtivá většina Evropy hraje soutěže podle sudých let narození.
- do reprezentačních výběrů se již plně promítá situace slabších ročníků a tento stav bude ještě pár let pokračovat. Prostě je potřeba s tím počítat a nemít v nejbližších letech přehnaná očekávání.
- u reprezentací přetrvávající stav opožděného zveřejňování nominací, plánů přípravy a realizačních týmů. Reprezentace si tím škodí, neumožňují klubům, aby jim pomohly, i kdyby chtěly.
Jaký tedy rok 2014 byl? Můj osobní názor je, že jej lze hodnotit mírně optimisticky. Je ale potřeba být za všech okolností realistou. Vidím dobré základy pro další práci, ale hlavně v klubech je toho potřeba udělat ještě hodně. Je ale z čeho vycházet a v čem pokračovat.
Odvedená práce na všech úsecích celého pozemního hokeje v roce 2014 si zaslouží úctu a ocenění.
V příštím příspěvku se podívám směrem dopředu, hlavně na perspektivy roku 2015.
neděle 21. prosince 2014
Extraliga ženy - poslední kolo
Tímto víkendem halová sezóna uzavřela svou základní část. Ještě sice bude 11. ledna závěrečné playoff, ale sezónu lze již zhodnotit.
Hned na úvod hodnocení soutěže žen musím říct, že si - podle mého názoru - označení extraliga nezaslouží! To, co bylo možné vidět, to prostě nemělo požadovanou kvalitu. Ani zdaleka. Představa, že by se našel zájemce, který by chtěl spojit své jméno s názvem této soutěže, ta je přímo děsivá. Vůbec nevím, co bychom mu chtěli nabídnout. Název soutěže by si zasloužil označení "Halový přebor". I označení "první liga" by bylo příliš.
Odchodem dalších hráček Pragy do zahraničí tento tým výkonnostně výrazně ztratil, zdaleka nedonutil Slavii k plnému výkonu a vzhledem k výkonnosti ostatních týmů proto mé tvrzení výše. Soutěž ztratila kvalitu, padla jednoduše do průměru a šedi.
Ale hezky postupně:
Slavia - neztratila v základní části ani bod, jednotlivá utkání vyhrávala v poklidu. Ale: to co stačilo na domácí soutěž, to rozhodně na evropskou úroveň stačit nebude. Pokud nedojde ke zlepšení (a výraznému), v únoru bude Slavia na Poháru mistrů hrát o záchranu, ne o medaile.
Praga - o oslabení kádru jsem psal výše. Dalším handicapem byla minimální příprava v hale. Na týmu to také bylo znát. Některé hráčky jsem prostě nepoznával. Oproti minulosti to byly pouze stíny, které měly akorát stejné jméno. Obrovský krok zpět proti minulosti.
Hned na úvod hodnocení soutěže žen musím říct, že si - podle mého názoru - označení extraliga nezaslouží! To, co bylo možné vidět, to prostě nemělo požadovanou kvalitu. Ani zdaleka. Představa, že by se našel zájemce, který by chtěl spojit své jméno s názvem této soutěže, ta je přímo děsivá. Vůbec nevím, co bychom mu chtěli nabídnout. Název soutěže by si zasloužil označení "Halový přebor". I označení "první liga" by bylo příliš.
Odchodem dalších hráček Pragy do zahraničí tento tým výkonnostně výrazně ztratil, zdaleka nedonutil Slavii k plnému výkonu a vzhledem k výkonnosti ostatních týmů proto mé tvrzení výše. Soutěž ztratila kvalitu, padla jednoduše do průměru a šedi.
Ale hezky postupně:
Slavia - neztratila v základní části ani bod, jednotlivá utkání vyhrávala v poklidu. Ale: to co stačilo na domácí soutěž, to rozhodně na evropskou úroveň stačit nebude. Pokud nedojde ke zlepšení (a výraznému), v únoru bude Slavia na Poháru mistrů hrát o záchranu, ne o medaile.
Praga - o oslabení kádru jsem psal výše. Dalším handicapem byla minimální příprava v hale. Na týmu to také bylo znát. Některé hráčky jsem prostě nepoznával. Oproti minulosti to byly pouze stíny, které měly akorát stejné jméno. Obrovský krok zpět proti minulosti.
Rakovník - již léta nevyzpytatelný tým. V minulosti dokázal potrápit favority i nečekaně zklamat. Bohužel již několik let prostě nezvládá halový hokej. To, co hraje, to má k halovému hokeji daleko. Přitom v minulosti měl nakročeno k prosazení do špičky. Proč se tento proces zastavil, to je otázka, kterou zvenku zodpovědět nejde. A ještě jeden nedostatek - u některých hráček je kondice hodně slabá.
Hradec Králové - vzpomínky na dobu ještě před 5 lety již výrazně zapadaly prachem. Tým nemá vůdčí osobnost, organizace hry je dost slabá. Pouze individuální výkony tentokráte favoritům život zkomplikovat nedokáží.
Hostivař
- přikročila k nácviku halového hokeje, šanci dostávaly mladé hráčky. A jejich
výkony byly velice sympatické. Pokud vydrží ještě cca 2 další sezóny a budou
současně i pracovat na kondiční stránce, pro obvyklé medailistky doroste
kvalitní soupeř.
Možná si někdo řekne, že jsem moc kritický. Ale ruku na srdce: Copak nebyl pro všechny týmy (včetně Slavie) někdy až neuvěřitelný rébus, jak vůbec přes obranu soupeře rozvinout útočnou akci? U všech týmů chybělo cokoli, co by se dalo nazvat šablonou nebo signálem. Fakt si myslíme, že stačí improvizace?
V házené je dlouhodobě špičkovým evropským klubovým týmem Kiel z Německa. Podle prohlášení člena naší reprezentace, který tam hraje, má tento klub nacvičených přes 80 signálů. Zkusme si odpovědět na otázku, proč asi?
Když se zamyslím nad blízkou budoucností, podívám se znovu na nominace, tak s klidným svědomím říkám, že trenérům reprezentací nezávidím. U některých hráček vůbec nelze mluvit o tom, že by za reprezentaci měly hrát, u některých dalších pouze s velkým otazníkem a s podmínkou, že dojde k výraznému zlepšení. Jenomže: když budu realistou, tak cca u 5-6 hráček lze říct, že hrají svůj standard. Pokud nedojde ke zlepšení u dalších, nastane tristní situace, že v závěrečné nominaci budou i hráčky, které si to jednoduše nezaslouží. Ale je jiné řešení?
Před námi jsou Vánoce. Říká se, že jsou to dny pokoje a pohody. Nejsem proto konkrétní v kritice. Ale je to již naposled.
A pokud mi nic nezkříží plány, chci být na celém HMS. Pokud vyjdou rozběhnuté kroky, chci ze zápasů na HMS psát konkrétní informace. Tak nějak vnitřně jsem doposud doufal, že budu psát hlavně dobré zprávy. Myslí si někdo, že mám doufat dál?
Přeji všech v hokeji hezké Vánoce a hodně sportovních úspěchů v roce 2015
sobota 20. prosince 2014
Souboj Slavia - Rakovník
Z bohaté nabídky zápasů dnešního dne jsem se zaměřil na měření žen i mužů Slavie a Rakovníka.
Nejdříve se hrál zápas žen. Celý jeho průběh byl poznamenán faktem, že Rakovník neměl brankářku. Hrál proto v pěti hráčkách v poli, ale pojetí této vlastně přesilovky bylo dost zvláštní. Chybělo správné postavení hráček v konkrétních pozicích v útočné části, hráčka místo brankářky byla příliš hluboko na vlastní polovině, rozehrávka postrádala trpělivost i rychlost. Proto se ani nelze divit, že nakonec Rakovník tento zápas prohrál výrazně 5 : 10. Stručně - přesilovka se hraje jinak v ofenzivě ale i v defenzivě. Speciálně v ní Rakovník vyhořel.
Aby bylo jasno - Slavia nepředvedla nic oslnivého, dokonce si dovolím tvrzení, že až na pár výjimek nepředvedla nic! Po zápase jsem si kladl otázku, zda stálo za to se jít na tento zápas podívat. Jednoznačně mi vyšlo, že NE!
Dvě hodiny po skončení zápasu žen začal souboj týmů mužů. A to již bylo něco jiného. Ne že by to byl nějaký oslnivý zápas, ale něco nového vidět bylo. Co konkrétně:
a) tempo zápasu bylo vysoce nad českým standardem, speciálně u Slavie bylo často vidět zdvojování se na hráče Rakovníka s míčkem. A pokud jsem správně počítal, tak minimálně 5x došlo až k situaci, že hráče Rakovníka s míčkem napadali rovnou 3 hráči Slavie. To je něco krajně neobvyklé.
b) na hře Slavie již bylo vidět, že tým má kondičně natrénováno. Hráči nešetřili krokem.
c) příjemným překvapením byl i výkon Urbance ze Slavie. Ke 2 gólům přidal i nesmlouvavé vybíhání TR. I jemu se ale chvilka zaváhání nevyhnula. Minutu před koncem utekl rakovnické obraně a své sólo zakončil tím, že netrefil opuštěnou branku Rakovníka (Rakovník v té době již hrál bez brankáře).
d) ukázkou pro diváky byl třetí gól Slavie, kdy kombinaci tří přihrávek z jednoho dotyku zakončil Urbanec do prázdné branky.
Co rozhodlo o výhře Slavie 3:2? Důvodů bylo několik:
1. kvalitní výkon Neussera v brance Slavie, který vyřešil několik nepříjemných situací a spolu s Urbancem byl výraznou překážkou pro soupeře při jejich TR. Dokládá to fakt, že Rakovník z 5 TR dal pouze jeden gól.
2. vyšší kondice Slavie
3. závěrečná fáze ofenzivy. Slavia byla kolem útočného kruhu podstatně dravější a cílevědomější. Rakovník předvedl několik výborných kolmých přihrávek, ale postrádal jsem pokračování akce. Prostě tam něco chybělo (nevím, jak moc má Rakovník možnost přípravy v hale, ale konkrétně tato popsaná situace musí být natrénovaná).
Zítra se chci zaměřit na závěrečné kolo extraligy žen. Pak si dovolím i konkrétnější zhodnocení.
Nejdříve se hrál zápas žen. Celý jeho průběh byl poznamenán faktem, že Rakovník neměl brankářku. Hrál proto v pěti hráčkách v poli, ale pojetí této vlastně přesilovky bylo dost zvláštní. Chybělo správné postavení hráček v konkrétních pozicích v útočné části, hráčka místo brankářky byla příliš hluboko na vlastní polovině, rozehrávka postrádala trpělivost i rychlost. Proto se ani nelze divit, že nakonec Rakovník tento zápas prohrál výrazně 5 : 10. Stručně - přesilovka se hraje jinak v ofenzivě ale i v defenzivě. Speciálně v ní Rakovník vyhořel.
Aby bylo jasno - Slavia nepředvedla nic oslnivého, dokonce si dovolím tvrzení, že až na pár výjimek nepředvedla nic! Po zápase jsem si kladl otázku, zda stálo za to se jít na tento zápas podívat. Jednoznačně mi vyšlo, že NE!
Dvě hodiny po skončení zápasu žen začal souboj týmů mužů. A to již bylo něco jiného. Ne že by to byl nějaký oslnivý zápas, ale něco nového vidět bylo. Co konkrétně:
a) tempo zápasu bylo vysoce nad českým standardem, speciálně u Slavie bylo často vidět zdvojování se na hráče Rakovníka s míčkem. A pokud jsem správně počítal, tak minimálně 5x došlo až k situaci, že hráče Rakovníka s míčkem napadali rovnou 3 hráči Slavie. To je něco krajně neobvyklé.
b) na hře Slavie již bylo vidět, že tým má kondičně natrénováno. Hráči nešetřili krokem.
c) příjemným překvapením byl i výkon Urbance ze Slavie. Ke 2 gólům přidal i nesmlouvavé vybíhání TR. I jemu se ale chvilka zaváhání nevyhnula. Minutu před koncem utekl rakovnické obraně a své sólo zakončil tím, že netrefil opuštěnou branku Rakovníka (Rakovník v té době již hrál bez brankáře).
d) ukázkou pro diváky byl třetí gól Slavie, kdy kombinaci tří přihrávek z jednoho dotyku zakončil Urbanec do prázdné branky.
Co rozhodlo o výhře Slavie 3:2? Důvodů bylo několik:
1. kvalitní výkon Neussera v brance Slavie, který vyřešil několik nepříjemných situací a spolu s Urbancem byl výraznou překážkou pro soupeře při jejich TR. Dokládá to fakt, že Rakovník z 5 TR dal pouze jeden gól.
2. vyšší kondice Slavie
3. závěrečná fáze ofenzivy. Slavia byla kolem útočného kruhu podstatně dravější a cílevědomější. Rakovník předvedl několik výborných kolmých přihrávek, ale postrádal jsem pokračování akce. Prostě tam něco chybělo (nevím, jak moc má Rakovník možnost přípravy v hale, ale konkrétně tato popsaná situace musí být natrénovaná).
Zítra se chci zaměřit na závěrečné kolo extraligy žen. Pak si dovolím i konkrétnější zhodnocení.
pátek 12. prosince 2014
Tak nevím?
Vojenské tajemství bylo prolomeno, nominace reprezentací a plány jejich přípravy byly zveřejněny. Pojďme se na ně podívat blíže.
Junioři 21: Budou hrát B divizi, o zájmu Evropy hrát halu svědčí i zde fakt, že je přihlášeno pouze 7 týmů. Takže halové ME v této kategorii bude hrát pouze 15 zemí. Nominace našeho celku je silná, tým by neměl mít problémy. Soupeři při vší úctě mimo domácího Chorvatska by neměli být překážkou a tak by naši reprezentanti měli mít za povinnost celý turnaj vyhrát.
Juniorky 21: Budou hrát A divizi, opět po 2 letech na domácí půdě. Když jsem u juniorů psal o zájmu Evropy hrát halovou soutěž v této kategorii, tak u dívek je situace doslova tristní. Pouhých 8 přihlášených týmů z celé Evropy akorát stačí na jednu divizi. Když srovnáme zúčastněné země s minulým HME, stává se z této soutěže něco jako "klub". Kvalita soupeřů ale zase až tak slabá nebude. Mezi favority lze počítat již jako obvykle Bělorusko a obhájkyně titulu z Polska. Své určitě řeknou i Rakušanky. Z času na čas překvapí Rusky, takže nelze vyloučit z konkurence ani tento tým. Nominace je vcelku očekávaná, trochu problémem může být nezkušenost části kádru. Od tohoto týmu osobně očekávám účast v bojích o medaile, ale odhadnout, jaké bude konečné umístění je obtížné. Naše hráčky by měly mít za úkol dosáhnout na medaile, ale nebylo by dobré mít předem velké oči. Pokora a krok za krokem, zápas od zápasu - tak by bylo dobré k tomuto šampionátu přistupovat.
Muži: Jsou před nesmírně náročným úkolem. U týmu jsme si zvykli na místa v popředí závěrečné tabulky, ale tentokráte to na halovém MS jednoduché nebude. Začíná éra postupného zabudování mladé generace do sestavy. Zkušených hráčů je stále ještě v nominaci dost, ale až vlastní akce ukáže, jak moc bude chybět Procházka. Ne že bych týmu nevěřil, ale osobně očekávám umístění na pátém až osmém místě. Že nejsem sám tohoto názoru lze vypozorovat i z ankety na tomto blogu. Ovšem pozor: Tým již několikrát dokázal, že se umí koncentrovat na klíčové zápasy a nový model rozlosování HMS jim k tomu dává příležitost. Páteční odpoledne a čtvrtfinále - tudy může vést cesta k překvapení.
Ženy: Podle ankety zde na blogu jim hnutí věří více než mužům. No nevím.... Je pravdou, že nominace obsahuje skoro všechny zkušené hráčky z minulých akcí. Jenom si nějak nejsem jistý, která hráčka převezme roli lídra. V kolotoči HMS dojde zcela určitě v zápasech i ke krizovým situacím. A zde je ten "šéf" nebo "lídr" týmu moc potřeba. Nevěřím v opakování minulosti před 12 lety a ve hru o medaile. I když poprvé od té doby před 12 lety mámě opět silný kádr, který by mohl dojít vysoko. Jenomže.... Stejně jako u mužů očekávám umístění na pátém až osmém místě.
Plány přípravy: zde jsem na rozpacích. Pokud svaz bere HMS jako kvalitní součást přípravy týmů na HME v roce 2016, tak je to dobrá cesta. Z HMS se nedá nikam sestoupit - na rozdíl od HME. Proč uvažuji o HMS jako součásti přípravy na HME? Je to velice jednoduché: všechny týmy mají v plánu pouze akce na přelomu prosince a ledna. To přeci nelze brát jako seriózní přípravu na HMS, pokud by mělo být cílem i dobré umístění. Naše domácí soutěž zatím nic moc, ale někde do reprezentantů je potřeba dostat další věci. Nedělejme si iluze, naše domácí soutěž nám týmy na HME nepřipraví!
Osobně očekávám ještě nějaké "překvapení" v přípravě. Něco jako "mini tajemství". Nevěřím tomu, že by celý měsíc před HMS reprezentace již nic neabsolvovaly. Časový prostor tam je. Pokud skutečně nejde o kamufláž, tak je to na zamyšlení a výše uvedená očekávání je potřeba redukovat směrem dolu.
Vrátím se k některým myšlenkám z příspěvku Rozhodnutí na tomto blogu z října. Cituji část tam zveřejněného textu:
"Na webu ČSPH je napsáno, že by oba naše týmy měly mít na HMS vysoké cíle. S tím plně souhlasím. Můj názor byl již před několika týdny tento: mezi prvními čtyřmi = úspěch, na 5. až 8. místě průměr, horší než 8. místo = neúspěch.
Změna v pravidle nasazování brankáře bude mí větší následky, než se na první pohled zdá. Dominovat bude hra ve 4 hráčích, tj. podstatně větší nároky budou kladeny na kondiční nasazení a síly budou (oproti tomu paskvilu v minulé sezóně) rychleji ubývat.
Proto podcenění kondice může mít fatální následky. Můžeme být sebelépe technicky i takticky připraveni, když nepůjdou nohy, není co řešit.
Když jsem zabrousil na taktiku:
a) povolením nasazení pátého hráče pouze 2x za zápas nesmírně stoupne význam přesilových her (a že jich v každém zápase bude!). Proto musí příprava obsahovat nácvik přesilovek 4 : 3 i 5 : 3, ale také obranu proti těmto situacím.
b) očekávám, že se podstatně častěji bude hrát osobní obrana po celé ploše (jde o jednu z možností, jak zvrátit aktuální výsledek). Takže další prvek, se kterým naše týmy musí počítat a musí mít tyto situace natrénované.
c) obrovský význam bude mít efektivita hry. Myslím tím, že nebude docházet k nepřesným přihrávkám, ke špatnému zpracování, prostě technickým chybám. Každá takováto chyba bude mít za následek zvýšenou nutnost pohybu a tím i výdaj sil.d) přímo klíčem k efektivitě útočné hry budou signály. Týmy musí mít nacvičené základní herní varianty, ale k tomu i řešení vybraných herních situací. A tato řešení musí mít alternativy (soupeři budou mít také video :-)), všechny hráčky musí koordinovat svůj pohyb a činnost podle nacvičeného modelu."
Takže proto nevím:
a) Uveřejněný plán přípravy žádné vysoké cíle neumožňuje. To berme jako realitu.
b) Kondice - no, něco se v klubech děje k lepšímu. Ale že by to byly výrazné posuny, to bych byl opatrný. Koneckonců nám všem hodně řekne víkend před Vánocemi, kdy jak muži tak ženy mají dvojkolo, takže odehrají za 2 dny čtyři zápasy. Počkám si na případnou korekci svého názoru.
c) Taktické prvky a jejich nácvik? Stávající plán přípravy nic z toho, co je popsáno výše neumožní. To prostě berme jako fakt a jako fakt berme i to, že v Lipsku budeme improvizovat. Není to trochu málo pro úroveň světového šampionátu?
A finální poznámka: Pro některé hráčky (ale i hráče) to budou poslední HMS v jejich kariéře.
Takže fakt nevím!
Junioři 21: Budou hrát B divizi, o zájmu Evropy hrát halu svědčí i zde fakt, že je přihlášeno pouze 7 týmů. Takže halové ME v této kategorii bude hrát pouze 15 zemí. Nominace našeho celku je silná, tým by neměl mít problémy. Soupeři při vší úctě mimo domácího Chorvatska by neměli být překážkou a tak by naši reprezentanti měli mít za povinnost celý turnaj vyhrát.
Juniorky 21: Budou hrát A divizi, opět po 2 letech na domácí půdě. Když jsem u juniorů psal o zájmu Evropy hrát halovou soutěž v této kategorii, tak u dívek je situace doslova tristní. Pouhých 8 přihlášených týmů z celé Evropy akorát stačí na jednu divizi. Když srovnáme zúčastněné země s minulým HME, stává se z této soutěže něco jako "klub". Kvalita soupeřů ale zase až tak slabá nebude. Mezi favority lze počítat již jako obvykle Bělorusko a obhájkyně titulu z Polska. Své určitě řeknou i Rakušanky. Z času na čas překvapí Rusky, takže nelze vyloučit z konkurence ani tento tým. Nominace je vcelku očekávaná, trochu problémem může být nezkušenost části kádru. Od tohoto týmu osobně očekávám účast v bojích o medaile, ale odhadnout, jaké bude konečné umístění je obtížné. Naše hráčky by měly mít za úkol dosáhnout na medaile, ale nebylo by dobré mít předem velké oči. Pokora a krok za krokem, zápas od zápasu - tak by bylo dobré k tomuto šampionátu přistupovat.
Muži: Jsou před nesmírně náročným úkolem. U týmu jsme si zvykli na místa v popředí závěrečné tabulky, ale tentokráte to na halovém MS jednoduché nebude. Začíná éra postupného zabudování mladé generace do sestavy. Zkušených hráčů je stále ještě v nominaci dost, ale až vlastní akce ukáže, jak moc bude chybět Procházka. Ne že bych týmu nevěřil, ale osobně očekávám umístění na pátém až osmém místě. Že nejsem sám tohoto názoru lze vypozorovat i z ankety na tomto blogu. Ovšem pozor: Tým již několikrát dokázal, že se umí koncentrovat na klíčové zápasy a nový model rozlosování HMS jim k tomu dává příležitost. Páteční odpoledne a čtvrtfinále - tudy může vést cesta k překvapení.
Ženy: Podle ankety zde na blogu jim hnutí věří více než mužům. No nevím.... Je pravdou, že nominace obsahuje skoro všechny zkušené hráčky z minulých akcí. Jenom si nějak nejsem jistý, která hráčka převezme roli lídra. V kolotoči HMS dojde zcela určitě v zápasech i ke krizovým situacím. A zde je ten "šéf" nebo "lídr" týmu moc potřeba. Nevěřím v opakování minulosti před 12 lety a ve hru o medaile. I když poprvé od té doby před 12 lety mámě opět silný kádr, který by mohl dojít vysoko. Jenomže.... Stejně jako u mužů očekávám umístění na pátém až osmém místě.
Plány přípravy: zde jsem na rozpacích. Pokud svaz bere HMS jako kvalitní součást přípravy týmů na HME v roce 2016, tak je to dobrá cesta. Z HMS se nedá nikam sestoupit - na rozdíl od HME. Proč uvažuji o HMS jako součásti přípravy na HME? Je to velice jednoduché: všechny týmy mají v plánu pouze akce na přelomu prosince a ledna. To přeci nelze brát jako seriózní přípravu na HMS, pokud by mělo být cílem i dobré umístění. Naše domácí soutěž zatím nic moc, ale někde do reprezentantů je potřeba dostat další věci. Nedělejme si iluze, naše domácí soutěž nám týmy na HME nepřipraví!
Osobně očekávám ještě nějaké "překvapení" v přípravě. Něco jako "mini tajemství". Nevěřím tomu, že by celý měsíc před HMS reprezentace již nic neabsolvovaly. Časový prostor tam je. Pokud skutečně nejde o kamufláž, tak je to na zamyšlení a výše uvedená očekávání je potřeba redukovat směrem dolu.
Vrátím se k některým myšlenkám z příspěvku Rozhodnutí na tomto blogu z října. Cituji část tam zveřejněného textu:
"Na webu ČSPH je napsáno, že by oba naše týmy měly mít na HMS vysoké cíle. S tím plně souhlasím. Můj názor byl již před několika týdny tento: mezi prvními čtyřmi = úspěch, na 5. až 8. místě průměr, horší než 8. místo = neúspěch.
Změna v pravidle nasazování brankáře bude mí větší následky, než se na první pohled zdá. Dominovat bude hra ve 4 hráčích, tj. podstatně větší nároky budou kladeny na kondiční nasazení a síly budou (oproti tomu paskvilu v minulé sezóně) rychleji ubývat.
Proto podcenění kondice může mít fatální následky. Můžeme být sebelépe technicky i takticky připraveni, když nepůjdou nohy, není co řešit.
Když jsem zabrousil na taktiku:
a) povolením nasazení pátého hráče pouze 2x za zápas nesmírně stoupne význam přesilových her (a že jich v každém zápase bude!). Proto musí příprava obsahovat nácvik přesilovek 4 : 3 i 5 : 3, ale také obranu proti těmto situacím.
b) očekávám, že se podstatně častěji bude hrát osobní obrana po celé ploše (jde o jednu z možností, jak zvrátit aktuální výsledek). Takže další prvek, se kterým naše týmy musí počítat a musí mít tyto situace natrénované.
c) obrovský význam bude mít efektivita hry. Myslím tím, že nebude docházet k nepřesným přihrávkám, ke špatnému zpracování, prostě technickým chybám. Každá takováto chyba bude mít za následek zvýšenou nutnost pohybu a tím i výdaj sil.d) přímo klíčem k efektivitě útočné hry budou signály. Týmy musí mít nacvičené základní herní varianty, ale k tomu i řešení vybraných herních situací. A tato řešení musí mít alternativy (soupeři budou mít také video :-)), všechny hráčky musí koordinovat svůj pohyb a činnost podle nacvičeného modelu."
Takže proto nevím:
a) Uveřejněný plán přípravy žádné vysoké cíle neumožňuje. To berme jako realitu.
b) Kondice - no, něco se v klubech děje k lepšímu. Ale že by to byly výrazné posuny, to bych byl opatrný. Koneckonců nám všem hodně řekne víkend před Vánocemi, kdy jak muži tak ženy mají dvojkolo, takže odehrají za 2 dny čtyři zápasy. Počkám si na případnou korekci svého názoru.
c) Taktické prvky a jejich nácvik? Stávající plán přípravy nic z toho, co je popsáno výše neumožní. To prostě berme jako fakt a jako fakt berme i to, že v Lipsku budeme improvizovat. Není to trochu málo pro úroveň světového šampionátu?
A finální poznámka: Pro některé hráčky (ale i hráče) to budou poslední HMS v jejich kariéře.
Takže fakt nevím!
neděle 7. prosince 2014
Vojenské tajemství? Nebo něco ještě horšího?
Při sledování dnešních zápasů extraligy žen jsem si uvědomil jednu věc. Když mít na někoho vyšší nároky, tak v první řadě na reprezentantky. No jo, ale to bychom museli vědět, kdo z hráček je reprezentantka a v jakém týmu...
Nepřipadá mi normální, kdy měsíc poté, co je známá termínová listina halových soutěží (a ta se vždy dělá v koordinaci s plány přípravy dospělých a týmů do 21 let) není známý plán přípravy reprezentací.
Totéž je u nominací. Na konci října (!!) svaz rozhodl, že přihlásí na druhé kolo WL muže a ženy ne. Když se podíváme na odůvodnění, tak je tam i zmínka o tom, že hráčky Slavie mají na konci února Pohár mistrů. Takže již v té době musela existovat buďto širší nominace nebo alespoň nějaký návrh.
Rubrika na webu svazu neobsahuje ani vyznačený termín Halového mistrovství světa :-(.
Nezaslouží si kluby i hráčky informaci, jak to tedy je? Nebo se na sliby z minulosti opět zapomnělo?
Nepřipadá mi normální, kdy měsíc poté, co je známá termínová listina halových soutěží (a ta se vždy dělá v koordinaci s plány přípravy dospělých a týmů do 21 let) není známý plán přípravy reprezentací.
Totéž je u nominací. Na konci října (!!) svaz rozhodl, že přihlásí na druhé kolo WL muže a ženy ne. Když se podíváme na odůvodnění, tak je tam i zmínka o tom, že hráčky Slavie mají na konci února Pohár mistrů. Takže již v té době musela existovat buďto širší nominace nebo alespoň nějaký návrh.
Rubrika na webu svazu neobsahuje ani vyznačený termín Halového mistrovství světa :-(.
Nezaslouží si kluby i hráčky informaci, jak to tedy je? Nebo se na sliby z minulosti opět zapomnělo?
Extraliga ženy - den druhý
Druhý hrací den extraligy žen přinesl některé napínavé souboje. Škoda jen, že již méně kvality. Ale hezky postupně:
Hned úvodní duel odehrála Slavie s Pragou. Mělo jít o souboj dvou nejlepších celků minulé sezóny. Bohužel, nic moc. První poločas doslova nuda, kdy pro oba týmy bylo největším problémem se dostat kombinačně do kruhu soupeře. A tak šlo o souboj, komu se povede potkat náhodu dřív. Slavia sice měla v první polovině více šancí, ale zakončení slaboučké. Druhý poločas začal trochu svižněji. Po odehraných dvou minutách Bížová z TR zajistila Slavii vedení. V šesté minutě ale Decsyová po kolmé přihrávce zakončila a stav byl 1:1. V deváté minutě Slavia proměnila další TR, kdy střelkyní byla Reichlová. Do té doby šlo o relativně klidný zápas bez nějakých emocí. Pak ale začal být "vidět" rozhodčí Piardi. Blíže k jeho výkonu dále. Zápas získal emoce a ztratil i ty záblesky kvality, které byly vidět v první části druhého poločasu. V poslední minutě pojistila výhru Slavie Bížová.
Co k zápasu: Praga mne svým výkonem zklamala. Chyběla myšlenka. Bylo vidět, že tým v hale trénuje minimálně. Slavie také nepředvedla nic oslnivého, ale na slabého soupeře to stačilo.
Co rozhodlo? Jednoznačně TR. Slavia měla celkem 4, dala z nich 2 góly, Praga 5, z toho 4 ve druhém poločase. Ale nedala z nich ani gól a občas byly vidět i docela "zvláštní" varianty. Opakuji se, ale kdo nedává TR, nemůže chtít vyhrát.
V dalších zápasech Rakovník využil přítomnost Vorlové a Hanzlové. S Pragou remizoval 3:3, Hostivař porazil 6:2. Troufnu si předpověď, že si tím podstatně vylepšil šanci na playoff.
Hostivař vybojovala velice cennou výhru 3:2 s Hradcem Králové. Výrazně tak Hostivař dala najevo, že v této sezóně nehodlá být pouze doplněk první čtveřice a že se reálně může poprat o místo v playoff.
Hradec Králové zaostal za výkonem z minulého víkendu, prohrál i se Slavií 4:6.
Vše rozhodne dvojkolo před Vánocemi. A doufám, že týmy již divákům předvedou i umění, ne jenom boj. Když již budou pak Vánoce, nějaký dárek by si diváci zasloužili!
A teď tedy k rozhodčím: myslím si, že zápasy zvládli, dokázali udržet hru pod kontrolou a tak jediné emoce vzbudil jenom rozhodčí Piardi. Nejsem vykladač písma, abych posuzoval, zda je správný jeho výklad pravidel nebo výklad všech ostatních rozhodčích. Faktem prostě je, že někdo se mýlí. A nechce se mi věřit, že by to byla celá skupina. Svým výkladem pravidel vnesl do zápasů neuvěřitelnou nervozitu a emoce. Nejsem si moc jistý, jak by to dopadlo, kdyby šlo o zápas v playoff nebo nedej bůh o zápas extraligy mužů. Prostě to dnes nezvládl!
A bohužel zase rozhodčí Piardi ještě jeden výrazný nedostatek. Nejenom, že toleroval vstupy trenéra Pragy do hřiště nebo před lavičku soupeře, on s ním ještě diskutoval - a to v době, kdy byl trenér na hrací ploše. Prostě něco strašného :-(
Hned úvodní duel odehrála Slavie s Pragou. Mělo jít o souboj dvou nejlepších celků minulé sezóny. Bohužel, nic moc. První poločas doslova nuda, kdy pro oba týmy bylo největším problémem se dostat kombinačně do kruhu soupeře. A tak šlo o souboj, komu se povede potkat náhodu dřív. Slavia sice měla v první polovině více šancí, ale zakončení slaboučké. Druhý poločas začal trochu svižněji. Po odehraných dvou minutách Bížová z TR zajistila Slavii vedení. V šesté minutě ale Decsyová po kolmé přihrávce zakončila a stav byl 1:1. V deváté minutě Slavia proměnila další TR, kdy střelkyní byla Reichlová. Do té doby šlo o relativně klidný zápas bez nějakých emocí. Pak ale začal být "vidět" rozhodčí Piardi. Blíže k jeho výkonu dále. Zápas získal emoce a ztratil i ty záblesky kvality, které byly vidět v první části druhého poločasu. V poslední minutě pojistila výhru Slavie Bížová.
Co k zápasu: Praga mne svým výkonem zklamala. Chyběla myšlenka. Bylo vidět, že tým v hale trénuje minimálně. Slavie také nepředvedla nic oslnivého, ale na slabého soupeře to stačilo.
Co rozhodlo? Jednoznačně TR. Slavia měla celkem 4, dala z nich 2 góly, Praga 5, z toho 4 ve druhém poločase. Ale nedala z nich ani gól a občas byly vidět i docela "zvláštní" varianty. Opakuji se, ale kdo nedává TR, nemůže chtít vyhrát.
V dalších zápasech Rakovník využil přítomnost Vorlové a Hanzlové. S Pragou remizoval 3:3, Hostivař porazil 6:2. Troufnu si předpověď, že si tím podstatně vylepšil šanci na playoff.
Hostivař vybojovala velice cennou výhru 3:2 s Hradcem Králové. Výrazně tak Hostivař dala najevo, že v této sezóně nehodlá být pouze doplněk první čtveřice a že se reálně může poprat o místo v playoff.
Hradec Králové zaostal za výkonem z minulého víkendu, prohrál i se Slavií 4:6.
Vše rozhodne dvojkolo před Vánocemi. A doufám, že týmy již divákům předvedou i umění, ne jenom boj. Když již budou pak Vánoce, nějaký dárek by si diváci zasloužili!
A teď tedy k rozhodčím: myslím si, že zápasy zvládli, dokázali udržet hru pod kontrolou a tak jediné emoce vzbudil jenom rozhodčí Piardi. Nejsem vykladač písma, abych posuzoval, zda je správný jeho výklad pravidel nebo výklad všech ostatních rozhodčích. Faktem prostě je, že někdo se mýlí. A nechce se mi věřit, že by to byla celá skupina. Svým výkladem pravidel vnesl do zápasů neuvěřitelnou nervozitu a emoce. Nejsem si moc jistý, jak by to dopadlo, kdyby šlo o zápas v playoff nebo nedej bůh o zápas extraligy mužů. Prostě to dnes nezvládl!
A bohužel zase rozhodčí Piardi ještě jeden výrazný nedostatek. Nejenom, že toleroval vstupy trenéra Pragy do hřiště nebo před lavičku soupeře, on s ním ještě diskutoval - a to v době, kdy byl trenér na hrací ploše. Prostě něco strašného :-(
neděle 30. listopadu 2014
Extraliga ženy - den první
Dnes zahájily extraligu v halovém hokeji také ženy. A upřímně - bylo to dost rozpačité zahájení. Na týmech byl vidět sice začátek sezóny, ale: sezóna je extrémně krátká, vše podstatné se v základní části odehraje do Vánoc, a tak lze jen těžko předpokládat radikální změnu. Nechci být příliš kritický, nevím přesně, jak který tým může v hale (a v jaké) trénovat, ale dnešek tedy fakt nic moc.
Pojďme se podívat na jednotlivé týmy:
Slavia - těžila z kvality kádru, rozhodující momenty hlavně reprezentantky zvládaly (i když ne v požadovaném množství). Pokud některý z dalších týmů nepředvede pozitivní překvapení v podobě výrazného zlepšení, měla by si bez větších komplikací dojít pro další titul.
Praga - oslabení kádru o 4 hráčky, které hrají v zahraničí je i pro tým jako je Pragovka již příliš. Základní kostra funguje, ale další hráčky ještě musí na stabilizaci výkonnosti tvrdě pracovat.
Hradec Králové - kombinace dobrých záblesků spojená s neuvěřitelnými ztrátami míčku na účast ve finále tentokráte stačit nebude.
Rakovník - základní šablonu má tým zažitou, problémem jsou výkony jednotlivých hráček. Speciálně zakončení akcí je dost slaboučké.
Hostivař - tým se snaží hrát halový hokej, ale hráčky si musí uvědomit, že jenom systém není všelék. Hlavně musí zapracovat na disciplíně a trpělivosti. Prostě každá hráčka musí být vždy ve 100 % případů tam, kde být má. Zaváhání nebo nedodržení postavení bude soupeři trestáno vždy. Ale tým vykročil správným směrem.
Celkový dojem z dnešku: slabší průměr!
Pojďme se podívat na jednotlivé týmy:
Slavia - těžila z kvality kádru, rozhodující momenty hlavně reprezentantky zvládaly (i když ne v požadovaném množství). Pokud některý z dalších týmů nepředvede pozitivní překvapení v podobě výrazného zlepšení, měla by si bez větších komplikací dojít pro další titul.
Praga - oslabení kádru o 4 hráčky, které hrají v zahraničí je i pro tým jako je Pragovka již příliš. Základní kostra funguje, ale další hráčky ještě musí na stabilizaci výkonnosti tvrdě pracovat.
Hradec Králové - kombinace dobrých záblesků spojená s neuvěřitelnými ztrátami míčku na účast ve finále tentokráte stačit nebude.
Rakovník - základní šablonu má tým zažitou, problémem jsou výkony jednotlivých hráček. Speciálně zakončení akcí je dost slaboučké.
Hostivař - tým se snaží hrát halový hokej, ale hráčky si musí uvědomit, že jenom systém není všelék. Hlavně musí zapracovat na disciplíně a trpělivosti. Prostě každá hráčka musí být vždy ve 100 % případů tam, kde být má. Zaváhání nebo nedodržení postavení bude soupeři trestáno vždy. Ale tým vykročil správným směrem.
Celkový dojem z dnešku: slabší průměr!
sobota 29. listopadu 2014
Pochvala na úvod
Dnes se rozběhly halové soutěže. Na všech týmech extraligy mužů byl začátek sezóny více než patrný a tak byl k vidění pouze průměrný hokej. Výsledky lze najít na webu svazu, takže jenom stručně k jednotlivým týmům.
Bohemians - sezónu zahájily s mladšími hráči. V zápase s Hradcem Králové předvedly pohledné akce i neuvěřitelné chyby. Rozdílovým hráčem byl Plochý. Hradec takového hráče neměl a tak prohrál. V hledišti odposlechnuta charakteristika zápasu: "nic moc".
Slavia - představila obě posily - Procházku i Neussera. Byla na ní vidět snaha o pokračování nátlakového hokeje z podzimu. Hráči se potřebují sehrát.
Rakovník - nezvládl první poločas proti Slavii (1:5). Měl jsem ten dojem, že se hráčům Rakovníka v prvních poločasech moc nechtělo běhat. Oba druhé poločasy byly herně výrazně lepší.
Hradec - pokračoval ve způsobu hry z minulé sezóny. Ve druhém poločase s Bohemians z něj ale na pár minut tým vypadl a tak zápas prohrál.
Hostivař - čeká ji ještě dlouhá cesta k dosažení výkonnosti, která by dávala možnost rovnocenné hry s týmy výše. Na její hře ale bylo sympatické, že tam snaha o koordinaci akcí byla.
Bolevec - pozitivní překvapení. Tým s velice nízkým věkovým průměrem se vyznačoval kvalitní hrou jednotlivců ve hře 1:1. Zaostával ale ve spolupráci 2-3 hráčů. Některá řešení herních situací byla naivní.
Titulek tohoto příspěvku obsahuje slovo "pochvala". Tu si zaslouží rozhodčí. Nasadili kurz absolutní netolerantnosti vůči verbálním projevům hráčů. Hráči z toho byli někdy překvapeni, ale fungovalo to. Jsem přesvědčen, že toto je správná cesta a tak si rozhodčí skutečně pochvalu zaslouží.
Bohemians - sezónu zahájily s mladšími hráči. V zápase s Hradcem Králové předvedly pohledné akce i neuvěřitelné chyby. Rozdílovým hráčem byl Plochý. Hradec takového hráče neměl a tak prohrál. V hledišti odposlechnuta charakteristika zápasu: "nic moc".
Slavia - představila obě posily - Procházku i Neussera. Byla na ní vidět snaha o pokračování nátlakového hokeje z podzimu. Hráči se potřebují sehrát.
Rakovník - nezvládl první poločas proti Slavii (1:5). Měl jsem ten dojem, že se hráčům Rakovníka v prvních poločasech moc nechtělo běhat. Oba druhé poločasy byly herně výrazně lepší.
Hradec - pokračoval ve způsobu hry z minulé sezóny. Ve druhém poločase s Bohemians z něj ale na pár minut tým vypadl a tak zápas prohrál.
Hostivař - čeká ji ještě dlouhá cesta k dosažení výkonnosti, která by dávala možnost rovnocenné hry s týmy výše. Na její hře ale bylo sympatické, že tam snaha o koordinaci akcí byla.
Bolevec - pozitivní překvapení. Tým s velice nízkým věkovým průměrem se vyznačoval kvalitní hrou jednotlivců ve hře 1:1. Zaostával ale ve spolupráci 2-3 hráčů. Některá řešení herních situací byla naivní.
Titulek tohoto příspěvku obsahuje slovo "pochvala". Tu si zaslouží rozhodčí. Nasadili kurz absolutní netolerantnosti vůči verbálním projevům hráčů. Hráči z toho byli někdy překvapeni, ale fungovalo to. Jsem přesvědčen, že toto je správná cesta a tak si rozhodčí skutečně pochvalu zaslouží.
pátek 21. listopadu 2014
Odjinud
Sice to není z hokeje, ale zaujalo mne to :-).
Myslím, že natočit to byl náročný úkol. Jenom ale doufám, že to nebudeme zkoušet s našimi brankáři...
https://www.facebook.com/josef.marecek.3/posts/787720664602562
úterý 11. listopadu 2014
Chceme to? Doufám, že ne!
Příspěvek "Dohráno.. nebo ne" měl hned v úvodním odstavci otazník nad zápasem extraligy mužů Hostivař - Bohemians. Skutečně tento zápas dohru u řídícího orgánu soutěže měl. Rozhodnutím řídícího orgánu byl výsledek zápasu kontumován ve prospěch týmu Hostivaře. Do tabulky tedy bude zanesen výsledek 5:0 ve prospěch Hostivaře. Lze to najít na webu ČSPH.
Zápas jsem neviděl, proto nechci hodnotit konkrétní situaci. Ta skutečnost mne ale vedla k napsání tohoto příspěvku. V podzimní části sezóny jsem viděl dost zápasů a vnímal jsem postupný nárůst slovní kritiky výkonu rozhodčích, která v některých případech dosahovala až neúnosné hranice.
Co s tím? Vidím paradoxně jednoduché řešení. Musí ale být respektovány některá fakta:
1. rozhodčí mají svá práva i povinnosti. Mezi jejich nesporná práva patří i právo na chybu. Hráč udělá chybu, trenér udělá chybu. Proč ne rozhodčí?
2. žádný hráč ani trenér nemají právo rozhodčímu nadávat ani opakovaně kritizovat jeho výkon.
3. rozhodčí nesmí být benevolentní vůči takovýmto projevům a musí je trestat. Musí nasadit stejný přístup, jaký je úplně běžný na mezinárodním fóru. Kritika rozhodčího hráčem je trestána přímo rozhodčím, kritika rozhodčího lavičkou týmu je trestána vedením zápasu u stolku nebo opět rozhodčím. Není tam žádná benevolence, naopak striktně jsou (a ihned) uplatňovány sankce.
Umí si někdo představit, co by se dělo, pokud by rozhodčí aplikoval stejný metr vůči hráčům a trenérům a v průběhu zápasu hodnotil jejich chyby např. formou dotazu, zda to hráč neumí nebo dokonce na hráče křičel svůj názor? To by se asi děly věci, že?
Zažil jsem v hokeji různé situace a jedna se týkala i této problematiky. Po verbální kritice výkonu rozhodčího hráčem si rozhodčí zavolal kapitána a požádal jej, aby sdělil svému trenérovi přibližně toto: Buďto daného hráče hned vystřídáte nebo jej při opakování přestupku vyloučím. A věřte nebo ne, trenér dotyčného hráče vystřídal. A to se ještě tenkrát nestřídalo kontinuálně, takže ten dotyčný hráč již do zápasu nemohl zasáhnout.
Rozhodčí má tedy několik možností, jak podobné situace řešit. Jenom ty situace nesmí přehlížet! Právě benevolence se rozhodčím nakonec nevyplácí. Hráč si dovolí pouze to, co mu dovolí rozhodčí. Nebo chceme, aby se verbální projevy časem přesunuly až do fyzického napadení rozhodčího? Nebo i to nám bude málo? Budeme čekat až na zásah Policie ČR?
Musíme mít na paměti jedno: svaz i kluby v posledních letech vynakládají velké úsilí na zvýšení počtu dětí, zapojených do našeho sportu. Myslí si někdo, že podobné projevy nezanechají "dojem" u dětí nebo jejich rodičů? Jak se asi rodiče rozhodnou?
V podzimní části se začal objevovat ještě jeden nešvar. Mluvím o pohybu trenérů mimo lavičku svého týmu, který již dosahuje až docházení ke střídačce soupeře a komunikaci s ní. Jde opět o nebezpečnou záležitost. U lavičky soupeře prostě trenér ani nikdo další z týmu nemá co dělat. Nebo počkáme, až verbální projevy přerostou do něčeho horšího?
Osobně mám pocit, že někteří trenéři tohoto prvku využívají cíleně. Pomocí komunikace s lavičkou soupeře se podle mne snaží rozhodit koncentraci druhého týmu na zápas. Toto bezprostředně nebezpečné není, ale nesportovní je to určitě a mělo by to být vymýceno.
Aby bylo jasno - nechci aby náš sport byl "němým divadlem". Komunikace hráčů (svého týmu :-)) mezi sebou, komunikace lavičky a hráčů na hřišti, to vše k zápasu neoddělitelně patří.
Cílem tohoto příspěvku nebylo hodnocení ani výkladu pravidel ani posuzování konkrétních herních situací. Na to by bylo potřeba psát spisy. Cílem bylo a je poukázat na nešvary, které ani tak nesouvisí s pravidly našeho sportu jako s otázkou, jaký chceme mít ze zápasů dojem.
Zápas jsem neviděl, proto nechci hodnotit konkrétní situaci. Ta skutečnost mne ale vedla k napsání tohoto příspěvku. V podzimní části sezóny jsem viděl dost zápasů a vnímal jsem postupný nárůst slovní kritiky výkonu rozhodčích, která v některých případech dosahovala až neúnosné hranice.
Co s tím? Vidím paradoxně jednoduché řešení. Musí ale být respektovány některá fakta:
1. rozhodčí mají svá práva i povinnosti. Mezi jejich nesporná práva patří i právo na chybu. Hráč udělá chybu, trenér udělá chybu. Proč ne rozhodčí?
2. žádný hráč ani trenér nemají právo rozhodčímu nadávat ani opakovaně kritizovat jeho výkon.
3. rozhodčí nesmí být benevolentní vůči takovýmto projevům a musí je trestat. Musí nasadit stejný přístup, jaký je úplně běžný na mezinárodním fóru. Kritika rozhodčího hráčem je trestána přímo rozhodčím, kritika rozhodčího lavičkou týmu je trestána vedením zápasu u stolku nebo opět rozhodčím. Není tam žádná benevolence, naopak striktně jsou (a ihned) uplatňovány sankce.
Umí si někdo představit, co by se dělo, pokud by rozhodčí aplikoval stejný metr vůči hráčům a trenérům a v průběhu zápasu hodnotil jejich chyby např. formou dotazu, zda to hráč neumí nebo dokonce na hráče křičel svůj názor? To by se asi děly věci, že?
Zažil jsem v hokeji různé situace a jedna se týkala i této problematiky. Po verbální kritice výkonu rozhodčího hráčem si rozhodčí zavolal kapitána a požádal jej, aby sdělil svému trenérovi přibližně toto: Buďto daného hráče hned vystřídáte nebo jej při opakování přestupku vyloučím. A věřte nebo ne, trenér dotyčného hráče vystřídal. A to se ještě tenkrát nestřídalo kontinuálně, takže ten dotyčný hráč již do zápasu nemohl zasáhnout.
Rozhodčí má tedy několik možností, jak podobné situace řešit. Jenom ty situace nesmí přehlížet! Právě benevolence se rozhodčím nakonec nevyplácí. Hráč si dovolí pouze to, co mu dovolí rozhodčí. Nebo chceme, aby se verbální projevy časem přesunuly až do fyzického napadení rozhodčího? Nebo i to nám bude málo? Budeme čekat až na zásah Policie ČR?
Musíme mít na paměti jedno: svaz i kluby v posledních letech vynakládají velké úsilí na zvýšení počtu dětí, zapojených do našeho sportu. Myslí si někdo, že podobné projevy nezanechají "dojem" u dětí nebo jejich rodičů? Jak se asi rodiče rozhodnou?
V podzimní části se začal objevovat ještě jeden nešvar. Mluvím o pohybu trenérů mimo lavičku svého týmu, který již dosahuje až docházení ke střídačce soupeře a komunikaci s ní. Jde opět o nebezpečnou záležitost. U lavičky soupeře prostě trenér ani nikdo další z týmu nemá co dělat. Nebo počkáme, až verbální projevy přerostou do něčeho horšího?
Osobně mám pocit, že někteří trenéři tohoto prvku využívají cíleně. Pomocí komunikace s lavičkou soupeře se podle mne snaží rozhodit koncentraci druhého týmu na zápas. Toto bezprostředně nebezpečné není, ale nesportovní je to určitě a mělo by to být vymýceno.
Aby bylo jasno - nechci aby náš sport byl "němým divadlem". Komunikace hráčů (svého týmu :-)) mezi sebou, komunikace lavičky a hráčů na hřišti, to vše k zápasu neoddělitelně patří.
Cílem tohoto příspěvku nebylo hodnocení ani výkladu pravidel ani posuzování konkrétních herních situací. Na to by bylo potřeba psát spisy. Cílem bylo a je poukázat na nešvary, které ani tak nesouvisí s pravidly našeho sportu jako s otázkou, jaký chceme mít ze zápasů dojem.
středa 5. listopadu 2014
ANKETA - hlasujte, jak dopadnou naše týmy na Mistrovství světa v hale
V únoru se po 12 letech vrátí Mistrovství světa v hale opět do Lipska. Muži ČR budou mít ve skupině za soupeře v abecedním pořadí Austrálii, Írán, Německo, Rakousko a Švédsko.
Ženy se ve skupině setkají s týmy (opět v abecedním pořadí) Běloruska, Holandska, Jižní Afriky, Kazachstánu a Polska.
Šampionát proběhne ve dnech 4. až 8. 2. 2015.
Jenom pro připomenutí umístění našich týmů v Lipsku před 12 lety - ženy na 4. místě, muži na 8. místě. Určitě pamětníci ještě nezapomněli na kuriozitu, která náš tým mužů odsoudila k horšímu výsledku. To byla ta situace, kdy 12 sekund před koncem zápasu náš tým rozehrával po inkasovaném gólu na 5:4 ze středové čáry, míček ztratil a Kanada 7 sekund před koncem vyrovnala na 5:5. Ale to je již historie.
Jak vidíte šance našich týmů v Lipsku teď? Kdo bude úspěšnější, muži nebo ženy nebo oba týmy dopadnou stejně? Pro hlasování v anketě "stejně" znamená umístění ve stejné třetině týmů (na prvním až čtvrtém místě nebo na pátém až osmém místě nebo na devátém až dvanáctém místě) jako stejný výsledek, lepší výsledek jednoho týmu znamená, že se umístí ve čtveřici týmů na lepším pořadí než druhý tým. Jak hlasovat? Klikněte na možnost, se kterou souhlasíte a Váš hlas se automaticky zaznamená. Poznámka: blog neeviduje žádným způsobem autora hlasování.
Miniaplikace
Ženy se ve skupině setkají s týmy (opět v abecedním pořadí) Běloruska, Holandska, Jižní Afriky, Kazachstánu a Polska.
Šampionát proběhne ve dnech 4. až 8. 2. 2015.
Jenom pro připomenutí umístění našich týmů v Lipsku před 12 lety - ženy na 4. místě, muži na 8. místě. Určitě pamětníci ještě nezapomněli na kuriozitu, která náš tým mužů odsoudila k horšímu výsledku. To byla ta situace, kdy 12 sekund před koncem zápasu náš tým rozehrával po inkasovaném gólu na 5:4 ze středové čáry, míček ztratil a Kanada 7 sekund před koncem vyrovnala na 5:5. Ale to je již historie.
Jak vidíte šance našich týmů v Lipsku teď? Kdo bude úspěšnější, muži nebo ženy nebo oba týmy dopadnou stejně? Pro hlasování v anketě "stejně" znamená umístění ve stejné třetině týmů (na prvním až čtvrtém místě nebo na pátém až osmém místě nebo na devátém až dvanáctém místě) jako stejný výsledek, lepší výsledek jednoho týmu znamená, že se umístí ve čtveřici týmů na lepším pořadí než druhý tým. Jak hlasovat? Klikněte na možnost, se kterou souhlasíte a Váš hlas se automaticky zaznamená. Poznámka: blog neeviduje žádným způsobem autora hlasování.
ANKETA - hlasujte, jak dopadnou muži ve druhém kole WL?
ČSPH rozhodl o přihlášení mužů do druhého kola World League, které se bude konat v Kapském městě 7. - 15. 3. 2015.
Soupeři našeho týmu budou v abecedním pořadí: Azerbajdžán, Bělorusko, Čína, Egypt, Francie, Jižní Afrika a Švýcarsko.
Jak vidíte šance našeho týmu? Kliknutím na Vámi předpokládaný výsledek v anketě dáte najevo svůj názor, jak si myslíte, že muži dopadnou. Jak hlasovat? Klikněte na možnost, se kterou souhlasíte a Váš hlas se automaticky zaznamená. Poznámka: blog neeviduje žádným způsobem autora hlasování.
Miniaplikace
Soupeři našeho týmu budou v abecedním pořadí: Azerbajdžán, Bělorusko, Čína, Egypt, Francie, Jižní Afrika a Švýcarsko.
Jak vidíte šance našeho týmu? Kliknutím na Vámi předpokládaný výsledek v anketě dáte najevo svůj názor, jak si myslíte, že muži dopadnou. Jak hlasovat? Klikněte na možnost, se kterou souhlasíte a Váš hlas se automaticky zaznamená. Poznámka: blog neeviduje žádným způsobem autora hlasování.
úterý 28. října 2014
Rozhodnutí
Před 2 týdny jsem příspěvek "Kde je hranice?" zakončil takto:
V této chvíli bych se ale rád zastavil u několika otázek. Pokud se zvažovalo, zda přihlásit nebo nepřihlásit na druhé kolo Světové ligy a pokud již existuje termínová listina na halové soutěže, předpokládám, že existují i plány přípravy (bez nich by se asi tvořila termínová listina velice problematicky).
Takže dotazy:
1. kdy budou zveřejněny plány přípravy týmů do 21 let pro HME a týmů dospělých pro HMS?
2. ve zdůvodnění nepřihlášení žen do Dublinu se objevil i argument účasti Slávie na PMEZ na konci února 2015. Když již bylo přijato rozhodnutí o neúčasti žen v Dublinu, nebylo by možné uvažovat o závěrečném play-off žen až po HMS? Stávající termínová listina předpokládá play-off 11. ledna. To znamená, že hráčky Slávie nebudou hrát před PMEZ soutěžní utkání celých 6 týdnů. Moc se mi to nezdá....
Neúčast týmu žen v Dublinu znamená, že nároky na pracovní volno u hráček poklesnou cca o 10 pracovních dnů. To je již výrazný posun. Jenom tak ve mne hlodá červíček - nebude opět příprava na HMS u týmu žen obsahovat pověstné "kempy" v Německu v pracovních dnech? Nebudou zase hráčky spát na zemi?
Na webu ČSPH je napsáno, že by oba naše týmy měly mít na HMS vysoké cíle. S tím plně souhlasím. Můj názor byl již před několika týdny tento: mezi prvními čtyřmi = úspěch, na 5. až 8. místě průměr, horší než 8. místo = neúspěch. Trochu ale matematické kalkulace nabourává to čtvrtfinále. Je potřeba mít na paměti, že čtvrtfinálové zápasy se budou hrát v pátek odpoledne a večer. Tj. pro každý tým to bude v průběhu cca 60 hodin šestý (!) zápas. A jsme u toho "českého" rébusu jménem kondice. Pokud nebudou hráči a hráčky kvalitně připraveni, může jeden zápas ve čtvrtfinále zhatit veškeré cíle. Proto mne tak zajímají i plány přípravy.
Poznámka: možná si někdo říká, že nejprve musí naše týmy porazit alespoň 2 soupeře ve skupině. Osobně jsem přesvědčen, že to zvládnou oba týmy.
Celkový výsledek na HMS výrazně ovlivní i práce vedení týmu. Své výhrady k práci vedení týmu žen jsem již napsal hlavně po Světové lize v Hradci Králové, tak je tady nebudu opakovat. Kdo chce, ten si je tam najde. Co mne ale zajímá, to je otázka personálního obsazení vedení týmu. A ne jména, ale osobnosti. Když by totiž nastalo opakování situace z Hradce Králové, tak nemá cenu žádná příprava. Na akci, jako je HMS, je práce týmu lidí kolem hráček nesmírně důležitá. Proto to musí být tým, ne jedinec, proto to musí být zkušení odborníci, ne se tam jet učit. Pokud nebude vyřešena tato otázka, myšlenky dále jsou bezpředmětné.
Změna v pravidle nasazování brankáře bude mí větší následky, než se na první pohled zdá. Dominovat bude hra ve 4 hráčích, tj. podstatně větší nároky budou kladeny na kondiční nasazení a síly budou (oproti tomu paskvilu v minulé sezóně) rychleji ubývat. A jsme zase u pátku odpoledne!
Proto podcenění kondice může mít fatální následky. Můžeme být sebelépe technicky i takticky připraveni, když nepůjdou nohy, není co řešit.
Když jsem zabrousil na taktiku:
a) povolením nasazení pátého hráče pouze 2x za zápas nesmírně stoupne význam přesilových her (a že jich v každém zápase bude!). Proto musí příprava obsahovat nácvik přesilovek 4 : 3 i 5 : 3, ale také obranu proti těmto situacím.
b) očekávám, že se podstatně častěji bude hrát osobní obrana po celé ploše (jde o jednu z možností, jak zvrátit aktuální výsledek). Takže další prvek, se kterým naše týmy musí počítat a musí mít tyto situace natrénované.
c) obrovský význam bude mít efektivita hry. Myslím tím, že nebude docházet k nepřesným přihrávkám, ke špatnému zpracování, prostě technickým chybám. Každá takováto chyba bude mít za následek zvýšenou nutnost pohybu a tím i výdaj sil.
d) přímo klíčem k efektivitě útočné hry budou signály. Týmy musí mít nacvičené základní herní varianty, ale k tomu i řešení vybraných herních situací. A tato řešení musí mít alternativy (soupeři budou mít také video :-)), všechny hráčky musí koordinovat svůj pohyb a činnost podle nacvičeného modelu.
Nedá mi, abych si trochu nezahrál na věštce. Myslím si, že toto HMS bude na dlouho poslední na evropské půdě. Lze očekávat, že další již bude mimo Evropu. Dále: halové ME pomalu a jistě spějí do situace, že je budou hrát pouze týmy dospělých (stačí se podívat na počty týmů juniorek v posledních letech). Takže pro některé hráčky (ale i hráče) to budou poslední HMS v jejich kariéře.
A teď dost kritika FIH: mám takový pocit, že tam začíná převládat snaha hlavně něco dělat bez toho, aby se to domýšlelo (stačí si vzpomenout na minulý ročník haly). A pokud skutečně dojde ke zvažovaným změnám ME mládeže, tak brrrr..... ale o tom, až to bude jasné.
Jenom ale žijme v realitě. FIH se nebude přizpůsobovat nám. My se budeme muset přizpůsobit.
Držím palce vedení svazu, až bude činit rozhodnutí. Rozhodněte moudře!
Svaz své rozhodnutí zveřejnil v pondělí 27.10. A otevřeně říkám, že jeho rozhodnutí považuji za moudré!
Důvody, proč si to myslím, ty zde rozebírat nebudu. Musel bych opakovat myšlenky z minulých příspěvků po skončení Světové ligy v září v Hradci Králové a v příspěvku Kde je hranice?.
V této chvíli bych se ale rád zastavil u několika otázek. Pokud se zvažovalo, zda přihlásit nebo nepřihlásit na druhé kolo Světové ligy a pokud již existuje termínová listina na halové soutěže, předpokládám, že existují i plány přípravy (bez nich by se asi tvořila termínová listina velice problematicky).
Takže dotazy:
1. kdy budou zveřejněny plány přípravy týmů do 21 let pro HME a týmů dospělých pro HMS?
2. ve zdůvodnění nepřihlášení žen do Dublinu se objevil i argument účasti Slávie na PMEZ na konci února 2015. Když již bylo přijato rozhodnutí o neúčasti žen v Dublinu, nebylo by možné uvažovat o závěrečném play-off žen až po HMS? Stávající termínová listina předpokládá play-off 11. ledna. To znamená, že hráčky Slávie nebudou hrát před PMEZ soutěžní utkání celých 6 týdnů. Moc se mi to nezdá....
Neúčast týmu žen v Dublinu znamená, že nároky na pracovní volno u hráček poklesnou cca o 10 pracovních dnů. To je již výrazný posun. Jenom tak ve mne hlodá červíček - nebude opět příprava na HMS u týmu žen obsahovat pověstné "kempy" v Německu v pracovních dnech? Nebudou zase hráčky spát na zemi?
Na webu ČSPH je napsáno, že by oba naše týmy měly mít na HMS vysoké cíle. S tím plně souhlasím. Můj názor byl již před několika týdny tento: mezi prvními čtyřmi = úspěch, na 5. až 8. místě průměr, horší než 8. místo = neúspěch. Trochu ale matematické kalkulace nabourává to čtvrtfinále. Je potřeba mít na paměti, že čtvrtfinálové zápasy se budou hrát v pátek odpoledne a večer. Tj. pro každý tým to bude v průběhu cca 60 hodin šestý (!) zápas. A jsme u toho "českého" rébusu jménem kondice. Pokud nebudou hráči a hráčky kvalitně připraveni, může jeden zápas ve čtvrtfinále zhatit veškeré cíle. Proto mne tak zajímají i plány přípravy.
Poznámka: možná si někdo říká, že nejprve musí naše týmy porazit alespoň 2 soupeře ve skupině. Osobně jsem přesvědčen, že to zvládnou oba týmy.
Celkový výsledek na HMS výrazně ovlivní i práce vedení týmu. Své výhrady k práci vedení týmu žen jsem již napsal hlavně po Světové lize v Hradci Králové, tak je tady nebudu opakovat. Kdo chce, ten si je tam najde. Co mne ale zajímá, to je otázka personálního obsazení vedení týmu. A ne jména, ale osobnosti. Když by totiž nastalo opakování situace z Hradce Králové, tak nemá cenu žádná příprava. Na akci, jako je HMS, je práce týmu lidí kolem hráček nesmírně důležitá. Proto to musí být tým, ne jedinec, proto to musí být zkušení odborníci, ne se tam jet učit. Pokud nebude vyřešena tato otázka, myšlenky dále jsou bezpředmětné.
Změna v pravidle nasazování brankáře bude mí větší následky, než se na první pohled zdá. Dominovat bude hra ve 4 hráčích, tj. podstatně větší nároky budou kladeny na kondiční nasazení a síly budou (oproti tomu paskvilu v minulé sezóně) rychleji ubývat. A jsme zase u pátku odpoledne!
Proto podcenění kondice může mít fatální následky. Můžeme být sebelépe technicky i takticky připraveni, když nepůjdou nohy, není co řešit.
Když jsem zabrousil na taktiku:
a) povolením nasazení pátého hráče pouze 2x za zápas nesmírně stoupne význam přesilových her (a že jich v každém zápase bude!). Proto musí příprava obsahovat nácvik přesilovek 4 : 3 i 5 : 3, ale také obranu proti těmto situacím.
b) očekávám, že se podstatně častěji bude hrát osobní obrana po celé ploše (jde o jednu z možností, jak zvrátit aktuální výsledek). Takže další prvek, se kterým naše týmy musí počítat a musí mít tyto situace natrénované.
c) obrovský význam bude mít efektivita hry. Myslím tím, že nebude docházet k nepřesným přihrávkám, ke špatnému zpracování, prostě technickým chybám. Každá takováto chyba bude mít za následek zvýšenou nutnost pohybu a tím i výdaj sil.
d) přímo klíčem k efektivitě útočné hry budou signály. Týmy musí mít nacvičené základní herní varianty, ale k tomu i řešení vybraných herních situací. A tato řešení musí mít alternativy (soupeři budou mít také video :-)), všechny hráčky musí koordinovat svůj pohyb a činnost podle nacvičeného modelu.
Nedá mi, abych si trochu nezahrál na věštce. Myslím si, že toto HMS bude na dlouho poslední na evropské půdě. Lze očekávat, že další již bude mimo Evropu. Dále: halové ME pomalu a jistě spějí do situace, že je budou hrát pouze týmy dospělých (stačí se podívat na počty týmů juniorek v posledních letech). Takže pro některé hráčky (ale i hráče) to budou poslední HMS v jejich kariéře.
A teď dost kritika FIH: mám takový pocit, že tam začíná převládat snaha hlavně něco dělat bez toho, aby se to domýšlelo (stačí si vzpomenout na minulý ročník haly). A pokud skutečně dojde ke zvažovaným změnám ME mládeže, tak brrrr..... ale o tom, až to bude jasné.
Jenom ale žijme v realitě. FIH se nebude přizpůsobovat nám. My se budeme muset přizpůsobit.
sobota 25. října 2014
Dohráno.. nebo ne?
Tento víkend měl být závěrem podzimní sezóny. Zdá se, že to tak úplně nebude pravdou. Bohužel, zápas extraligy mužů mezi týmy Hostivaře a Bohemians podle neoficiálních informací bude snad mít ještě dohru u řídících orgánů soutěže.
Extraliga žen dnes nabídla již druhý duel týmů z popředí tabulky - Slavie a Pragy - v této sezóně. Oba týmy přistoupily k zápasu maximálně koncentrovaně a tak byl vidět v první čtvrtině šachový souboj. U obou stran dominovala opatrnost a oťukávání soupeře. Nikdo prostě nechtěl udělat chybu.
Ve druhé čtvrtině patřil úvod Slavii. Ta ale promarnila i šanci Hrachovou, která neproměnila samostatný nájezd na Baštovou ve druhé minutě i pak ve čtvrté minutě svůj první TR. Střela Bížové byla vybíhajícími hráčkami Pragy tečována na VR. Praga pak hru vyrovnala a tak byl vidět otevřený hokej s častým přeléváním akcí do obranného pásma druhého týmu. Již v této části bylo ale vidět, že se Praga poučila z prvního podzimního duelu (podrobněji v příspěvku Extraliga žen z 20.9.2014 na tomto blogu) a důsledně pokrývala prostor středového pruhu hřiště. Zde získávala hodně míčků díky důrazu v osobních soubojích a přecházela do rychlých protiútoků. Doplácela ale na zbrklost a tak většina slibně založených akcí skončila nepřesností a ztrátou míčku. Vůbec lze k prvnímu poločasu říct, že hra byla zajímavá, ale díky nedůslednosti i technickým chybám vlastně brankářky neměly žádnou práci. Vančurová se s míčkem fakticky nepotkala vůbec, Baštová pouze při akci Hrachové.
Rozhodující části pro výsledek se nakonec ukázala třetí čtvrtina. V ní nejdříve dlouho pokračovala hra z první poloviny, ale v posledních minutách se konečně začalo něco dít i před brankami. Nejdříve v 15. minutě této čtvrtiny předvedla Slavia při svém druhém TR účinnou fintu, která eliminovala vybíhající hráčky Pragy, Bížová si ještě míček posunula do strany a nekompromisně prostřelila Baštovou. V poslední minutě došlo k zajímavé situaci. Praga zahrávala svůj první TR pár sekund před koncem této části. Vybíhající hráčky Slavie s pomocí brankářky Vančurové bezprostřední nebezpečí eliminovaly, ale pouze za cenu dalšího TR. A tady nastala ta zmíněná zajímavost. Než byl TR zahrán, rozhodčí ukončili tuto čtvrtinu. Hráčky Pragy se všechny přesunuly na střelecký kruh. Přesto všechno nejenom že nechytily nahrávku na kruhu, ale stály tak naivně, že míček nezachytily ani v čárkovaném kruhu a tak jim unikl a TR skončil. Proč to tak zdůrazňuji? Šlo o standardní situaci, kdy byly jasně dány pozice obou týmů. To, že se nahrávka TR občas nechytne, to se bohužel stane. Ale hráčky Pragy k řešení této situace přistoupily doslova jako začátečnice, nepohlídaly si správné postavení a také za to zaplatily. Nebo si snad myslely, že stačí počet 10 hráček na kruhu Slavie a vše bude OK? Proč k tomu došlo, to si musí ujasnit hráčky Pragy. Protože k podobné situaci prostě dojít nesmí!
V poslední čtvrtině měla sice Praga mírně navrch, ale k žádné větší střelecké pozici se nepropracovala. Za zmínku stojí pouze dvě možnosti: Střela Turkové, které slávistky nechaly na kruhu až příliš prostoru. Radost Turkové ale pokazila Vančurová, která si s její ránou poradila. Druhá příležitost Pragy se narodila víceméně nečekaně. Centrovaný míč z levé strany prošel až k nedůsledně pokryté hráčce Pragy přímo před brankou, která ale nestačila míček tečovat. Protože toto byla fakticky největší šance Pragy v zápase, tak byl i konečný výsledek 1:0 pro Slavii.
Poznámky:
1. z pohledu Slavie šlo o důležité vítězství, protože Slavii udrželo v bezprostředním kontaktu v tabulce s Pragou. Slavia přezimuje na svém "oblíbeném" druhém místě po podzimu (pomalu již tradice), ale má opět všechno na jaro otevřené, protože má o zápas méně než první Praga.
2. TR: oba týmy měly po 2 TR, Slavia jeden proměnila, Praga ne. Opět se potvrdilo, co jsem zde psal v příspěvku Trestný roh - efektivita TR má nesmírný význam. Kdo z nich nedá gól, těžko může vyhrát.
3. rozhodčí Kouba a Šmídová nechali hře spád, často využívali výhod. Trochu měli problém s posuzováním osobních kontaktů tělem, ne vždy se jim povedlo je posoudit správně, ale nelze je vinit, že by tím některému týmu pomohli.
4. co se mi ale nelíbilo, byla benevolence rozhodčích k projevům lavičky Pragy. Víme, jaký je metr rozhodčích při evropských pohárech a určitě by se hodilo nasadit stejný metr i v domácích soutěžích. Nelze tolerovat hlasité projevy z lavičky vůči rozhodčím. Tento nešvar je žádoucí nekompromisně vymýtit.
5. další situace, které jsem nerozuměl byla, že trenér Pragy beztrestně chodil až před lavičku Slavie, vedl tam diskuse s trenéry a nebyl za to ani napomínán. To přeci NE! Hranicí pro trenéra je počátek lavičky uprostřed, kde je umístěna časomíra. Dále již prostě ne. Tentokráte to byly diskuse, kdo ponese odpovědnost, pokud by to někdy u slovních projevů neskončilo?
Rozhodčí jsou součástí zápasu, mají své povinnosti, ale i práva. Nevím o žádném řádu, který by připouštěl možnost hlasitých projevů nevole s jejich verdikty ze strany lidí na lavičce. Nechci říct, že lavička má být pouze tiše, to ani náhodou. I na mezinárodním fóru je povoleno udělovat pokyny svému týmu. Absolutně ale není povoleno komentovat ani výkon soupeře ani výkon rozhodčích. Rozhodčí, prosím, aplikujte to i v domácích soutěžích! Prospěje to celkovému dojmu ze zápasu (i mezi diváky).
Extraliga žen dnes nabídla již druhý duel týmů z popředí tabulky - Slavie a Pragy - v této sezóně. Oba týmy přistoupily k zápasu maximálně koncentrovaně a tak byl vidět v první čtvrtině šachový souboj. U obou stran dominovala opatrnost a oťukávání soupeře. Nikdo prostě nechtěl udělat chybu.
Ve druhé čtvrtině patřil úvod Slavii. Ta ale promarnila i šanci Hrachovou, která neproměnila samostatný nájezd na Baštovou ve druhé minutě i pak ve čtvrté minutě svůj první TR. Střela Bížové byla vybíhajícími hráčkami Pragy tečována na VR. Praga pak hru vyrovnala a tak byl vidět otevřený hokej s častým přeléváním akcí do obranného pásma druhého týmu. Již v této části bylo ale vidět, že se Praga poučila z prvního podzimního duelu (podrobněji v příspěvku Extraliga žen z 20.9.2014 na tomto blogu) a důsledně pokrývala prostor středového pruhu hřiště. Zde získávala hodně míčků díky důrazu v osobních soubojích a přecházela do rychlých protiútoků. Doplácela ale na zbrklost a tak většina slibně založených akcí skončila nepřesností a ztrátou míčku. Vůbec lze k prvnímu poločasu říct, že hra byla zajímavá, ale díky nedůslednosti i technickým chybám vlastně brankářky neměly žádnou práci. Vančurová se s míčkem fakticky nepotkala vůbec, Baštová pouze při akci Hrachové.
Rozhodující části pro výsledek se nakonec ukázala třetí čtvrtina. V ní nejdříve dlouho pokračovala hra z první poloviny, ale v posledních minutách se konečně začalo něco dít i před brankami. Nejdříve v 15. minutě této čtvrtiny předvedla Slavia při svém druhém TR účinnou fintu, která eliminovala vybíhající hráčky Pragy, Bížová si ještě míček posunula do strany a nekompromisně prostřelila Baštovou. V poslední minutě došlo k zajímavé situaci. Praga zahrávala svůj první TR pár sekund před koncem této části. Vybíhající hráčky Slavie s pomocí brankářky Vančurové bezprostřední nebezpečí eliminovaly, ale pouze za cenu dalšího TR. A tady nastala ta zmíněná zajímavost. Než byl TR zahrán, rozhodčí ukončili tuto čtvrtinu. Hráčky Pragy se všechny přesunuly na střelecký kruh. Přesto všechno nejenom že nechytily nahrávku na kruhu, ale stály tak naivně, že míček nezachytily ani v čárkovaném kruhu a tak jim unikl a TR skončil. Proč to tak zdůrazňuji? Šlo o standardní situaci, kdy byly jasně dány pozice obou týmů. To, že se nahrávka TR občas nechytne, to se bohužel stane. Ale hráčky Pragy k řešení této situace přistoupily doslova jako začátečnice, nepohlídaly si správné postavení a také za to zaplatily. Nebo si snad myslely, že stačí počet 10 hráček na kruhu Slavie a vše bude OK? Proč k tomu došlo, to si musí ujasnit hráčky Pragy. Protože k podobné situaci prostě dojít nesmí!
V poslední čtvrtině měla sice Praga mírně navrch, ale k žádné větší střelecké pozici se nepropracovala. Za zmínku stojí pouze dvě možnosti: Střela Turkové, které slávistky nechaly na kruhu až příliš prostoru. Radost Turkové ale pokazila Vančurová, která si s její ránou poradila. Druhá příležitost Pragy se narodila víceméně nečekaně. Centrovaný míč z levé strany prošel až k nedůsledně pokryté hráčce Pragy přímo před brankou, která ale nestačila míček tečovat. Protože toto byla fakticky největší šance Pragy v zápase, tak byl i konečný výsledek 1:0 pro Slavii.
Poznámky:
1. z pohledu Slavie šlo o důležité vítězství, protože Slavii udrželo v bezprostředním kontaktu v tabulce s Pragou. Slavia přezimuje na svém "oblíbeném" druhém místě po podzimu (pomalu již tradice), ale má opět všechno na jaro otevřené, protože má o zápas méně než první Praga.
2. TR: oba týmy měly po 2 TR, Slavia jeden proměnila, Praga ne. Opět se potvrdilo, co jsem zde psal v příspěvku Trestný roh - efektivita TR má nesmírný význam. Kdo z nich nedá gól, těžko může vyhrát.
3. rozhodčí Kouba a Šmídová nechali hře spád, často využívali výhod. Trochu měli problém s posuzováním osobních kontaktů tělem, ne vždy se jim povedlo je posoudit správně, ale nelze je vinit, že by tím některému týmu pomohli.
4. co se mi ale nelíbilo, byla benevolence rozhodčích k projevům lavičky Pragy. Víme, jaký je metr rozhodčích při evropských pohárech a určitě by se hodilo nasadit stejný metr i v domácích soutěžích. Nelze tolerovat hlasité projevy z lavičky vůči rozhodčím. Tento nešvar je žádoucí nekompromisně vymýtit.
5. další situace, které jsem nerozuměl byla, že trenér Pragy beztrestně chodil až před lavičku Slavie, vedl tam diskuse s trenéry a nebyl za to ani napomínán. To přeci NE! Hranicí pro trenéra je počátek lavičky uprostřed, kde je umístěna časomíra. Dále již prostě ne. Tentokráte to byly diskuse, kdo ponese odpovědnost, pokud by to někdy u slovních projevů neskončilo?
Rozhodčí jsou součástí zápasu, mají své povinnosti, ale i práva. Nevím o žádném řádu, který by připouštěl možnost hlasitých projevů nevole s jejich verdikty ze strany lidí na lavičce. Nechci říct, že lavička má být pouze tiše, to ani náhodou. I na mezinárodním fóru je povoleno udělovat pokyny svému týmu. Absolutně ale není povoleno komentovat ani výkon soupeře ani výkon rozhodčích. Rozhodčí, prosím, aplikujte to i v domácích soutěžích! Prospěje to celkovému dojmu ze zápasu (i mezi diváky).
pondělí 20. října 2014
Víkend žen Hostivaře
Za komentáře obou zápasů děkuji Lence Brtvové.
Zápas Hostivař - Praga:
Bohužel jsme nenavázaly na skvělý výkon, který jsme předvedly
minulý týden proti Slavii Praha, kde nám vycházelo skoro vše. V tomto zápase
nevycházelo vůbec nic. První čtvrtinu jsme se nemohly dostat z tlaku Pragovky,
jejich tlak vyústil ve tři trestné rohy, které ale Pragovka neproměnila. Ve
druhé čtvrtině jsme hru postupně již vyrovnávaly a byl to spíše souboj
uprostřed hřiště. V druhé půlce Klára Kyndlová potrestala naší chybu v obraně,
kdy prošla přes čtyři hráčky a hezkým bekhendem prostřelila i naši brankářku.
Zařídila tak pro Pragovku vydřenou, ale zaslouženou výhru 0:1.
Bohužel naše holky nedokázaly dodržet taktické pokyny, na
hřišti si dělaly, co chtěly. Nemohu jim odepřít bojovnost, ta byla v celém
zápase, ale bylo tam velké množství chyb (nepřesné nahrávky, zbavování se
balonku, atd.). V prvním poločase jsme
nevystřelily na bránu Pragy. Bez střely se gól nedá a tím pádem se nemůže ani
zápas vyhrát.
Co mne zarazilo: Nechápu, jak na extraligu žen může být
nominován jen jeden rozhodčí? Neříkám, že to ovlivnilo zápas, ale určité
momenty tam na obě strany byly opravdu sporné. Vím, že jako jeden rozhodčí to
má opravdu těžké a popral se s touto situací v rámci možností. Ale jak říkám,
na nejvyšší soutěž žen (i mužů) prostě nemůže být jen jeden rozhodčí!
Zápas Hradec Králové - Hostivař:
V tomto zápase jsem chtěla, aby se hráčky poučily ze
zápasu den před tím a dokázaly to přenést na hřiště. Bohužel se jim to vedlo
prvních 5 min a posledních 10 min zápasu.
V první čtvrtině jsme vstřelily gól, sice šťastný, ale
byl tam. Hrály jsme naší hru, rozdávaly si balónky, nabíhaly si, byly jsme
agresivní, atd.. Postupem času jsme se ale podřídily hře Hradce a naše
výkonnost šla rapidně dolů. Přišlo mi to jako kdyby jsme si myslely, že vše teď
půjde samo, a že Hradec rozstřílíme rozdílem třídy, ale opak byl pravdou.
Hradec začal kousat a začal se více a více dostávat do zápasu a najednou to
bylo 2:1 proti nám.
Několikrát jsme měly opravdu štěstí, když Hradec minul
naši branku opravdu snad o milimetry. Uffff. :o))) Pak přišla přestávka před poslední čtvrtinou,
po ní naběhl na hřiště jiný tým, než který se prezentoval bez 5 min na začátku
po celý zápas. Na hráčkách bylo vidět, že chtějí odjet do Prahy se třemi body,
bojovaly, praly se o každý balonek, v kruhu byl hlad po tom dostat balon do
branky a to se povedlo. Během 10 min jsme otočily zápas z nepříznivého stavu na
stav 2:3. Jednu minutu před koncem si Hradec vybojoval ještě poslední trestný
roh, naštěstí pro nás střela byla mimo branku
a my mohly být rády za vydřené vítězství a 3 body do tabulky.
Na závěr Lenka ještě zodpověděla několik dotazů:
1.
Kdo pískal oba zápasy a jak rozhodčí hodnotíš?
S Pragou pískal Piardi sám,
jak už jsem psala, s nelehkou situací pro něj se popral v rámci možností .
Hradec pískali Tomáš Holke,
Marek Machút. Myslím, že odpískali dobré utkání. Měli cit pro hru s výhodami,
jen jediné s čím nesouhlasím je s
penaltou, která byla písknutá proti nám.
2. Šlo o poslední podzimní zápasy. Jak se díváš na podzim svého týmu? Z čeho máš radost
u svého týmu, na co se chceš zaměřit přes zimu?
Ano, šlo o náš poslední zápas
v podzimní sezóně. I když jsme nesplnily můj cíl, který jsem si dala před
začátkem sezony, i tak jsem s družstvem spokojená. Potýkaly jsme se se
zdravotními problémy několika hráček, naštěstí mám "velký" kádr, tak
jsme to vždy nějak daly dohromady. Jsem ráda, že se povedlo začlenit mládí.
Každá do jedné se zvedly po technické i taktické stránce a začaly si i trochu
věřit. Přes zimu se chceme zaměřit hlavně na kondičku, ta byla již lepší, ale
pořád to není ono.
3. Sice
ještě v sobotu bude podzim dohrán zápasem Slávie s Pragou, ale přesto dotaz.
Jak vidíš kvalitu podzimu extraligy žen, kdo Tě překvapil, od koho jsi čekala
víc?
Mile mě překvapila Praga,
nečekala jsem od ní takový technický hokej, kterým se teď prezentují. A lehce
mě zklamala Slavie. Čekala jsem od nich trošku aktivnější hru, jestli se
nemýlím, tak dost holek je alespoň v širší nominaci žen, ale na hřišti to
neukazují. Proč?
úterý 14. října 2014
Kde je hranice?
Když tak sleduji různé "zaručené zprávy", začínám si klást otázky. Podotýkám znovu, že zatím nemůžu psát reakci na žádnou oficiální informaci. Ale stále platí, že v hokeji se probere vše.
Tentokráte se pokusím popsat obavy klubu z jeho pohledu ve vztahu k reprezentaci. Předem říkám, že nejsem proti reprezentacím. Dlouhodobě tvrdím, že reprezentace jsou nejlepší marketingový produkt, který český hokej má. O co tedy jde?
Podle dostupných informací (podotýkám ověřených) svaz zvažuje, zda přihlásit naše týmy na druhé kolo Světové ligy. Což o to, toto rozhodnutí přísluší výhradně svazu. Jenomže to čertovo kopýtko je v něčem jiném.
Budu počítat, když tak mne kontrolujte:
srpen 2014 - 2 pracovní dny = příprava žen ve Frankfurtu - proběhla
září 2014 - 3 pracovní dny = první kolo WL v Hradci Králové - proběhla
listopad 2014 - 1 pracovní den = halový turnaj v Německu - v plánu akcí na webu ČSPH
prosinec 2014 - 2 pracovní dny = příprava a halový turnaj ve Vídni - v plánu akcí na webu ČSPH
únor 2015 - 4 pracovní dny = HMS v Lipsku - kalendář FIH
březen 2015 - 6-8 pracovních dnů = 2. kolo WL v Dublinu (pokud bude tým přihlášen) - kalendář FIH
červenec 2015 - 5-6 pracovních dnů = B divize ME - kalendář EHF
celkem je to za 12 měsíců 23 až 26 pracovních dnů, které budou potřebovat reprezentantky pro akce.
Zdůrazňuji, pouze pro akce! Kde je příprava na HMS, na 2. kolo Světové ligy a na B divizi ME? Že tam nemusí být další pracovní dny, tomu věří jenom naiva - stačí se podívat na styl tvorby plánů přípravy týmu pod vedením Ch. Fausta - vždy jsou tam pracovní dny. I při střízlivém odhadu to nebude méně než dalších 6 až 8 pracovních dnů.
Hráčky Slavie k tomu ještě musí počítat s 5-6 pracovními dny, které bude vyžadovat účast žen Slavie na pohárech v hale (únor 2015) a venku (květen 2015). Takže celkem 33 až 40 pracovních dnů.
Není to nějak příliš? Zvažujeme své reálné možnosti?
V čem vidím potenciální problém? Pokud hráčka pracuje, představuje to minimálně 7 týdnů - dovolené nebo neplaceného volna! Že je to očividný nesmysl, to snad chápe každý. Ještě se za chvíli k tomuto bodu vrátím.
Teď tedy opět dotazy:
Nejdříve dotaz z pohledu klubu:
1. Pokud by byl akceptován rozsah akcí reprezentace podle toho, co je popsáno výše, jakou má Slavia záruku ze strany svazu, že nebude snaha, aby hráčky absolvovaly vše, co reprezentace bude mít v plánu bez omluvy a že se pak nestane, že na klubové poháry by hráčky volno již neměly? Bude se s potřebou klubu počítat?
A dotaz z pohledu reprezentace ČR:
2. Pokud by byl akceptován rozsah akcí reprezentace, jakou má svaz záruku, že hráčky se nedostanou do situace, že na závěr těchto 12 měsíců již v práci volno nedostanou a ČR tak nebude schopna postavit na B divizi tým žen v plné síle?
Poznámka: může zaznít odpověď, že snad jsou hráčky dospělé a pokud by takováto situace u nich hrozila, že to řeknou hned. Pokud si toto někdo myslí, tak je naivní a mimo realitu. Hráčky pochopitelně chtějí reprezentovat a tak se prostě budou bát jasně říct, že na některé akce si prostě volno vzít nemůžou, Kdyby to řekly na rovinu, mohlo by se jim stát, že by to bylo chápáno jako že si hráčka vybírá a sama určuje, co bude hrát a nad hráčkou bude viset obava z vyřazení z kádru. A čistě můj osobní názor - hráčky by ani podobný dotaz neměly dostat. Již to, že by na podobný dotaz měly odpovědět, je postaví do nepříjemné situace viz výše.
Takže další dotaz:
3. Pokud bude snahou dodržet plánovaný rozsah výše, nemohl by svaz vzít tento časový problém do úvahy a zkusit toto řešení: dát za úkol trenérům předložit hráčkám celý výše uvedený plán (ale skutečně celý!) a doplněný i o přípravu, aby hráčky viděly ucelený plán i s jeho náročností. Trenér by měl být tím, kdo výše uvedené skutečnosti vezme do úvahy, zváží vytíženost každé hráčky a její potřebu na akcích. Samozřejmě nechci anarchii. Proto předpokládám, že by byly stanoveny hlavní akce sezóny, kde by mělo být v zájmu reprezentace, aby se zúčastnil tým v plné síle a omluvy nejsou žádoucí. Z mého pohledu jsou to halové MS a B divize v PH, ale stanovení hierarchie je opět věcí návrhu trenéra a schválení svazem. Řešením ale určitě není, že všechny akce mají stejnou důležitost. Dalším řešením může být redukce rozsahu akcí.
Problém je komplikovaný. Asi po delší době (podle nepotvrzených informací) by byl svaz schopen zafinancovat jak druhé kolo WL mužů tak žen. Jenomže je tady ta otázka pracovního volna. A reálně ani tým mužů ani žen nemají k dispozici po 40 hráčích, aby mohli hráči rotovat a tým by svou sílu i tak neztratil. Takže se oklikou dostáváme k hierarchii nebo prioritám (říkejme tomu jak chceme).
A v neposlední řadě je potřeba zvážit i sportovní hledisko (není náhodou to nejdůležitější?). Tím se vracím ke svým příspěvkům věnovaným Světové lize v Hradci Králové a závěrům z této akce. Stále trvám na tom, co jsem tenkrát napsal: sportovní úroveň týmu žen není dostačující, aby tým jel na druhé kolo WL. Nebo se snad něco změnilo a došlo k výraznému posunu výkonnosti týmu i ke zvýšení kvality práce vedení týmu? Pokud by zazněl argument, že účast na WL je součástí přípravy na B divizi, tak pro jeho autora mám triviální odpověď - stačí se podívat na zápasy z Valencie. Jsem přesvědčen, že pokud bude hlavním trenérem Ch. Faust, k žádné zásadní změně výkonnosti nedojde (ale zde by nemělo dojít k opomenutí i přístupu hráček minimálně k růstu jejich kondiční připravenosti). Opět se možná dočkáme 3-5 denní přípravy v Německu, možná i dvou bloků, možná budou hráčky zase při této přípravě spát na zemi... Jde přeci o ověřený model, který již několikrát dokázal, že nefunguje. Tak jej zase zopakujeme? Nebojme se si nahlas přiznat, že německý model přípravy není pro nás vhodný. A nakonec i německé týmy, pokud mají před svou důležitou akcí, se nerozpakují zvolit přípravu sestávající z více kempů.
Držím palce vedení svazu, až bude činit rozhodnutí. Rozhodněte moudře!
Tentokráte se pokusím popsat obavy klubu z jeho pohledu ve vztahu k reprezentaci. Předem říkám, že nejsem proti reprezentacím. Dlouhodobě tvrdím, že reprezentace jsou nejlepší marketingový produkt, který český hokej má. O co tedy jde?
Podle dostupných informací (podotýkám ověřených) svaz zvažuje, zda přihlásit naše týmy na druhé kolo Světové ligy. Což o to, toto rozhodnutí přísluší výhradně svazu. Jenomže to čertovo kopýtko je v něčem jiném.
Budu počítat, když tak mne kontrolujte:
srpen 2014 - 2 pracovní dny = příprava žen ve Frankfurtu - proběhla
září 2014 - 3 pracovní dny = první kolo WL v Hradci Králové - proběhla
listopad 2014 - 1 pracovní den = halový turnaj v Německu - v plánu akcí na webu ČSPH
prosinec 2014 - 2 pracovní dny = příprava a halový turnaj ve Vídni - v plánu akcí na webu ČSPH
únor 2015 - 4 pracovní dny = HMS v Lipsku - kalendář FIH
březen 2015 - 6-8 pracovních dnů = 2. kolo WL v Dublinu (pokud bude tým přihlášen) - kalendář FIH
červenec 2015 - 5-6 pracovních dnů = B divize ME - kalendář EHF
celkem je to za 12 měsíců 23 až 26 pracovních dnů, které budou potřebovat reprezentantky pro akce.
Zdůrazňuji, pouze pro akce! Kde je příprava na HMS, na 2. kolo Světové ligy a na B divizi ME? Že tam nemusí být další pracovní dny, tomu věří jenom naiva - stačí se podívat na styl tvorby plánů přípravy týmu pod vedením Ch. Fausta - vždy jsou tam pracovní dny. I při střízlivém odhadu to nebude méně než dalších 6 až 8 pracovních dnů.
Hráčky Slavie k tomu ještě musí počítat s 5-6 pracovními dny, které bude vyžadovat účast žen Slavie na pohárech v hale (únor 2015) a venku (květen 2015). Takže celkem 33 až 40 pracovních dnů.
Není to nějak příliš? Zvažujeme své reálné možnosti?
V čem vidím potenciální problém? Pokud hráčka pracuje, představuje to minimálně 7 týdnů - dovolené nebo neplaceného volna! Že je to očividný nesmysl, to snad chápe každý. Ještě se za chvíli k tomuto bodu vrátím.
Teď tedy opět dotazy:
Nejdříve dotaz z pohledu klubu:
1. Pokud by byl akceptován rozsah akcí reprezentace podle toho, co je popsáno výše, jakou má Slavia záruku ze strany svazu, že nebude snaha, aby hráčky absolvovaly vše, co reprezentace bude mít v plánu bez omluvy a že se pak nestane, že na klubové poháry by hráčky volno již neměly? Bude se s potřebou klubu počítat?
A dotaz z pohledu reprezentace ČR:
2. Pokud by byl akceptován rozsah akcí reprezentace, jakou má svaz záruku, že hráčky se nedostanou do situace, že na závěr těchto 12 měsíců již v práci volno nedostanou a ČR tak nebude schopna postavit na B divizi tým žen v plné síle?
Poznámka: může zaznít odpověď, že snad jsou hráčky dospělé a pokud by takováto situace u nich hrozila, že to řeknou hned. Pokud si toto někdo myslí, tak je naivní a mimo realitu. Hráčky pochopitelně chtějí reprezentovat a tak se prostě budou bát jasně říct, že na některé akce si prostě volno vzít nemůžou, Kdyby to řekly na rovinu, mohlo by se jim stát, že by to bylo chápáno jako že si hráčka vybírá a sama určuje, co bude hrát a nad hráčkou bude viset obava z vyřazení z kádru. A čistě můj osobní názor - hráčky by ani podobný dotaz neměly dostat. Již to, že by na podobný dotaz měly odpovědět, je postaví do nepříjemné situace viz výše.
Takže další dotaz:
3. Pokud bude snahou dodržet plánovaný rozsah výše, nemohl by svaz vzít tento časový problém do úvahy a zkusit toto řešení: dát za úkol trenérům předložit hráčkám celý výše uvedený plán (ale skutečně celý!) a doplněný i o přípravu, aby hráčky viděly ucelený plán i s jeho náročností. Trenér by měl být tím, kdo výše uvedené skutečnosti vezme do úvahy, zváží vytíženost každé hráčky a její potřebu na akcích. Samozřejmě nechci anarchii. Proto předpokládám, že by byly stanoveny hlavní akce sezóny, kde by mělo být v zájmu reprezentace, aby se zúčastnil tým v plné síle a omluvy nejsou žádoucí. Z mého pohledu jsou to halové MS a B divize v PH, ale stanovení hierarchie je opět věcí návrhu trenéra a schválení svazem. Řešením ale určitě není, že všechny akce mají stejnou důležitost. Dalším řešením může být redukce rozsahu akcí.
Problém je komplikovaný. Asi po delší době (podle nepotvrzených informací) by byl svaz schopen zafinancovat jak druhé kolo WL mužů tak žen. Jenomže je tady ta otázka pracovního volna. A reálně ani tým mužů ani žen nemají k dispozici po 40 hráčích, aby mohli hráči rotovat a tým by svou sílu i tak neztratil. Takže se oklikou dostáváme k hierarchii nebo prioritám (říkejme tomu jak chceme).
A v neposlední řadě je potřeba zvážit i sportovní hledisko (není náhodou to nejdůležitější?). Tím se vracím ke svým příspěvkům věnovaným Světové lize v Hradci Králové a závěrům z této akce. Stále trvám na tom, co jsem tenkrát napsal: sportovní úroveň týmu žen není dostačující, aby tým jel na druhé kolo WL. Nebo se snad něco změnilo a došlo k výraznému posunu výkonnosti týmu i ke zvýšení kvality práce vedení týmu? Pokud by zazněl argument, že účast na WL je součástí přípravy na B divizi, tak pro jeho autora mám triviální odpověď - stačí se podívat na zápasy z Valencie. Jsem přesvědčen, že pokud bude hlavním trenérem Ch. Faust, k žádné zásadní změně výkonnosti nedojde (ale zde by nemělo dojít k opomenutí i přístupu hráček minimálně k růstu jejich kondiční připravenosti). Opět se možná dočkáme 3-5 denní přípravy v Německu, možná i dvou bloků, možná budou hráčky zase při této přípravě spát na zemi... Jde přeci o ověřený model, který již několikrát dokázal, že nefunguje. Tak jej zase zopakujeme? Nebojme se si nahlas přiznat, že německý model přípravy není pro nás vhodný. A nakonec i německé týmy, pokud mají před svou důležitou akcí, se nerozpakují zvolit přípravu sestávající z více kempů.
Držím palce vedení svazu, až bude činit rozhodnutí. Rozhodněte moudře!
neděle 12. října 2014
Extraliga žen Rakovník - Praga
Za
tento příspěvek moc děkuji Karolíně Kříženecké.
Rakovník
v úvodu využil nedostatečnou koncentraci Pragy a po kombinaci v kruhu
vstřelil první gól. Praga ale velmi dobře zakládala své útoky, střídala vysoké
rozehrávky zezadu s rychlým přenášením hry a výsledkem bylo vytvoření širokého
prostoru ve středu hřiště, kde excelovala technická Karolína Paterson.
Rakovníku se povedla zejména třetí čtvrtina, kdy atakoval jak ze hry, tak i z
rohu branku Pragy. Bohužel bez úspěchu, proměnily jsme pouze jeden roh.
Můj
pohled:
Praga:
dravý, bojovný výkon, založený ve středu hřiště zejména na individuálních
dovednostech, výborná hra zezadu, dost chyb v útočné fázi. Strukturovaná hra zezadu,
nejasná forma útoku. Přesto díky dobře kondici útočily téměř vždy v 6 hračkách.
Silná zbraň - přihrávky těsně nad zemí a jejich dobře zpracování.
Rakovník:
celkové pomalejší tempo, dobra hra po stranách, často v útoku pouze ve třech až
čtyřech hračkách, což bylo při rychlém přesouvání hraček Pragy málo. Obrana si
nedokázala poradit při přečíslení, často hračky bránily osobně, čímž vytvářely
prostor pro druhou vlnu hráček Pragy. Rada pěkných útočných akci, bohužel
končily na betonech Baštové. Kříženecká nedala penaltu.
Celkově
pěkný zápas, v tempu, řada šancí, Praga víc individuálních chyb, Rakovník víc špatných
nahrávek. Podle mě je Praga v současné chvíli nejsilnější tým v lize.
Konečný výsledek 2 : 5
Karolína Kříženecká
Konečný výsledek 2 : 5
Karolína Kříženecká
Radost! Co to je?
V průběhu tohoto
roku, ale hlavně v posledních měsících, jsem byl několikrát svědkem nebo i
přímým účastníkem debat na téma „radost“ v pozemním hokeji. Když jsem na
toto téma dostal i podrobnější názor od rodiče dítěte, uvědomil jsem si, že
skutečně může jít o závažnější téma, než se může na první pohled zdát.
Nejdříve
trochu obecnější pohled. Radost patří mezi emoce. Na http://www.lidske-emoce.com/ lze najít
jeden z cca 1,6 milionu popisů, který zní takto:
Emoce zná z vlastní
zkušenosti každý z nás. Hněv, radost, smutek, strach,
ale i lítost jsou emoce, které jsou každodenní součástí
lidského života. Je to zvláštní druh zážitků, jakési „pohnutí mysli“, které v
nás vzbuzuje příjemné či nepříjemné pocity a dává nám určitou dávku (míru)
vzrušení. Dalším charakteristickým znakem emocí je jejich osobitý zážitkový
obsah (to co prožíváme, když máme strach, radost, zlost apod.), který neumíme
či lépe řečeno nemůžeme plně vyjádřit slovy. Vymysleli jsme si proto různá
přirovnání jako „strachy se mi třásly kolena“, „hrůzou mi vstávaly vlasy na
hlavě“, „skákal jsem radostí dva metry vysoko“ či „byl jsem v sedmém nebi“. I
definice emocí se různí autor od autora. H.E.Jones kdysi výstižně prohlásil,
„že každý ví, co to jsou emoce až do doby, kdy se emoce pokusí definovat.“
C.E.Izard definoval emoce „jako primární motivační systém člověka“. Další z
definic zase uvádí, že „emoce jsou psychické procesy vyjadřující subjektivní
vztah člověka k jeho vlastním projevům i okolním jevům a situacím“.
Http://cs.wikipedia.org/ definuje
radost takto:
Radost je příjemná emoce, vznikající v reakci na úspěch či zisk u jednodušších,
emocí schopných tvorů (např. člověk), a na prožitek čisté lásky a
sounáležitosti u těch na vyšší úrovni. Slabší formou radosti je spokojenost, silnější je extáze.
Trvalejší a intenzivní forma radosti je pocit štěstí.
Radost je často doprovázena úsměvem nebo smíchem.
Tělesnými projevy radosti je zvýšení srdečního tepu a krevního tlaku.
Opakem radosti je smutek.
V pozemním hokeji
lze mluvit o několika druzích radosti. Můžeme rozlišit např. radost dítěte, rodičů,
trenéra, ale i společnou radost.
Všechny tyto druhy radosti v pozemním hokeji podrobně
rozebral Horst Wein ve svém díle „The Key to better Hockey“. V češtině je
k mání celé dílo na webu ČSPH http://www.pozemnihokej.cz/klic-k-lepsimu-hokeji.
Protože jsem toto dílo překládal, měl jsem dost času se jím zabývat detailně.
Pro účely
tohoto příspěvku použiju pouze vybrané části. I tak toho ale bude pro naše
účely dost.
V úvodu
H. Wein píše:
Až příliš často jsou děti uváděny do komplexních sportovních aktivit, pro
které nejsou ještě fyzicky ani psychicky připraveny. Očekávat,
že dítě pochopí a bude reagovat
na složité situace hokejového zápasu 11 proti 11, to bude pouze plodit frustrace a pocity selhání.
Klíč k lepšímu hokeji uvádí trenéry do vzdělávacího programu, který bere v
úvahu aktuální fyzický a duševní
vývoj každého mladého hráče. Program
podporuje postupný vývoj správných technických, taktických a fyzických schopností hokejistů ve věku 7-14 let. Tato
publikace obsahuje Klíč k lepšímu hokeji, inovativní systém koučování,
který je šitý na míru kognitivní kapacity a fyzických schopností v každé věkové skupině. Většina knih pro koučování mládeže prezentuje obecné pokyny a cvičení, které
se použijí pro všechny děti, které se účastní přípravy, bez ohledu na jejich věk. Ale v této publikaci je instrukce nahrazena stimulací, která je fixována na
specifické vlastnosti dětí.
Místo toho, aby děti byly
povinny se přizpůsobit hokejové hře, byla hra upravena autorem na jejich duševní a fyzické stupně
vývoje, co vede k lepší a
zábavnější formě učení složitého hokeje.
Poznámka autora příspěvku: nepřipomíná to nám starším něco? Není zvláštní,
že se nám obloukem přes Španělsko vrací myšlenky J. A. Komenského staré 400
let?
Tento model je v
podstatě receptem na koučování hokeje. To vám dává potřebné složky hry a proporce, v nichž mají být tyto složky míchány, aby bylo dosaženo příjemného a
účinného tréninku.
A co je nejdůležitější, vysvětluje,
jaké dovednosti se nejlépe učí během každé fáze vývoje mladých hokejistů. Všechny výzkumy byly provedeny; můžete je jednoduše
použít pro svůj tréninkový program.
V kapitole „Nová
filozofie hokejového koučování“
píše:
Je všeobecně známo, že
obsah vzdělávacího programu, odborné znalosti a zkušenosti trenérů
s dětmi, sociální život v klubu nebo ve škole, jakož i struktura soutěží do značné míry určují, zda mladí hráči si vyberou hokej jako jejich životní sport.
s dětmi, sociální život v klubu nebo ve škole, jakož i struktura soutěží do značné míry určují, zda mladí hráči si vyberou hokej jako jejich životní sport.
Umění rozvíjet efektivní trénink a výhodné programy pro děti spočívá ve vědění, pro které
druhy tréninku a soutěží je hráč připraven v dané fázi jeho nebo její fyzického a duševního rozvoje.
Děti
se budou učit rychle, účinně
a důkladně jenom tehdy, když požadavky na trénink nebo soutěže odpovídají jejich
intelektuálním, psychologickým a motorickým dovednostem.
Pojem připravenosti
(dispozice určitého stupně zralosti) je předpokladem pro jakoukoliv činnost a proto se aplikuje
ve všech aspektech výuky a
učení. Před přijetím dítěte do
školy se učitelé sami sebe ptají, zda to dítě je připraveno nebo dostatečně zralé, aby zahájilo
školní docházku, nebo zda on nebo ona jsou připraveni mít prospěch z
vyučovacího procesu. Učitelé rozhodnou, zda dítě může
úspěšně plnit výzvy
prvního školního roku, nebo že by bylo lepší nechat to dítě dozrát ještě jeden
rok s aktivitami, které jsou
vhodnější pro jeho nebo její duševní a fyzický stav.
Otázka zralosti je
také důležitá v oblasti motorické výuky. Bez ohledu na následky, dospělí musí určit věk, ve kterém existují
určité záruky, že dítě může dosáhnout tohoto cíle. Před
tím, než budeme například učit dítě jezdit na kole, musíme se nejprve zeptat, kdy děti obecně
získávají schopnost udržet rovnováhu pouze na dvou kolech.
Zkušenosti nám ukázaly, že jakýkoli pokus tak učinit dříve, než dítě je
připraveno (před asi čtvrtým
rokem věku) se nezdaří, protože příroda ještě nezařídila prostředky koordinace a vyvážení.
Pojem připravenosti musí být rovněž použit na
sportovní aktivity dětí.
Ta otázka, kterou by se trenéři měli ptát: v jakém věku je dítě připraveno,
aby úspěšně čelilo požadavkům soutěží dospělých? Pokud
by si jeden sport nebo federace byly vědomi pojmu připravenosti, děti do 14 let v našem
hokeji, házené, rugby, nebo v hokejových klubech by nikdy nebyly podrobeny v tak raném stádiu otestování
sebe sama v soutěžích, pro které nebyly
vyškoleny, nebo jednoduše připraveny. Děti potřebují být vystaveny postupné stimulaci v
tréninku a v sérii progresivních
soutěží tak, že v průběhu let jim toto umožní růst krok za krokem bez spěchu do
her dospělých.
"Lze jenom málo získat, ale lze mnoho ztratit
pokusem nutit mladé hráče do plné verze hry
před tím, než jsou fyziologicky, biomechanicky a kognitivně připraveni
k této činnosti.
Jedním ze základních cílů výuky je potřeba zajistit, aby
každý hráč měl
vysokou úroveň úspěchu. Proto je třeba, aby byl
posouzen vývoj připravenost hráčů v každé
věkové skupině".
DAVID HEMERY v "Honba za sportovním excelentním výkonem"
Proto
zavádí „Novou filozofii hokejového koučování“:
V „Poutavém koučování“ John Whitmore napsal, že žák si pamatuje jen
19 procent toho, co jej učitel učil asi před třemi měsíci prostřednictvím vyprávění,
zatímco si může vyvolat 32 procent toho, co bylo předvedeno a vysvětleno.
Přesto v případech, kdy byla žákům poskytnuta příležitost k jejich vlastnímu generování
informací, ale s pomocí učitele, bylo zapamatováno plných 65 procent informací.
To je důvod, proč by
hokejoví hráči měli mít možnost aktivně se podílet na tréninku a procesu učení:
rozvíjet je jako kompletní sportovce, kteří se nakonec můžou stát nezávislí na
častých instrukcích trenérů. Učení probíhá nejlépe, když trenér je schopen přenést
rozhodování na žáky.
F I L O Z O F I
E K O U Č O V Á N Í
Využitím modelu hokejového
rozvoje by každý trenér mládeže měl vždy udržovat zdravé, pozitivní postoje
během tréninku a soutěží.
Filozofie v průběhu soutěží
Tady jsou některé
základní zásady, které by všichni trenéři měli uplatňovat v průběhu soutěží:
□ Pro chlapce a dívky
mezi 8 a 14 lety je hraní vždy více důležité než vítězství. Když se učí hrát,
účastníci musí zapomenout na výsledek hry. Měly by být podporovány, aby na sebe
vzaly určitá rizika a to navzdory skutečnosti, že tento druh hry může dovolit
soupeři skórovat. Hráči, rodiče a trenéři by měli považovat soutěže jen za jiný
druh tréninku.
□ Zmobilizujte všechno
své úsilí k dosažení vítězství, ale nikdy se nesnažte vyhrát za každou cenu. Vítězství
by nikdy nemělo být považováno za nejdůležitější věc.
□ Nemějte obavy ze ztráty
zápasu, protože porážka je vždy možnost soutěže; neexistuje žádná záruka
vítězství. Pokud jiný tým porazí váš, je to zpravidla kvůli jejich lepší hře.
Nikdy by to nemělo být proto, že váš tým nedal veškeré své úsilí do hry s cílem
vyhrát. Tak dlouho, jak se snažíte a hrajete až na hranici svých schopností,
aby se zabránilo porážce, tak dlouho nebudete mít pocit poraženého.
□ Vítězství není tak
důležité, ani porážka není tak zlá, jak si většina rodičů myslí. To vše závisí
na tom, co byl tým schopen předvést. Hráči mohou vyhrát poté, co ukázali špatnou
hru, kterou hráli destruktivním způsobem; naopak můžou prohrát i přesto, že
hráli mnohem lépe než soupeři a užili si každou minutu hry.
□ Naučte se hrát v soutěži, jako by to bylo otázkou tréninku a
nácviku s duchem, že hrajete významnou soutěž (zápas).
□ Vítězství je jen
důsledkem dobré hry. To je důvod, proč se má každý hráč podívat, zda byl jeho
nebo její výkon úplně nejlepší. Výsledek zapadne stejně tak, jako zralé ovoce
padá ze stromu.
□ Ve všech
mládežnických kategoriích do 14 let je koučování s cílem vyhrát zápas
jednodušší než koučování s cílem hrát zápas dobře. Hrát dobře vám umožní
objevit nová řešení starých problémů, znovu a znovu. Výuka k vyhrávání na
straně druhé straně znamená, že omezíte a ohraničíte hru především na ty již
známé dovednosti a taktické kroky, které jsou důležité pro vítězství (stejně
jako filozofie "úderu a napadení", obrana presinkem atd.). Přesto,
když soutěžíte tímto způsobem, v dlouhodobém horizontu také omezíte a ohraničíte
kompletní formování mladých hráčů.
"Pokud chcete vyhrát, musíte téměř zapomenout na vyhrávání."
L. Moorhouse / L. Cross
|
Cíl:
Chcete-li vyhrávat
|
Cíl:
podporovat rozvoj
|
|
Obvykle jsou
vybraní hráči fyzicky vyspělejší a to zejména v síle. Jsou obecně nejvyšší z týmu.
Jejich úsilí
o zlepšení, pravidelná účast na tréninku a chování jako člena týmu obdrží méně
pozornosti, než činí jejich skutečný výkon na hřišti, který zaručuje výhru.
|
Hrají
všichni, ne pouze nejlepší hráči. Trenér preferuje hráče s citem pro míček,
kteří mají pochopení držet jej stále a kteří jsou inteligentní. Dobré chování
na a mimo hřiště je jedním z kritérií pro výběr, kdo bude hrát. Úsilí v zapojení
se do hry je také důležité.
|
|
Je malý prostor
pro mladší, méně schopné nebo začínající hráče. Hokej je nedemokratický.
|
Každý má
stejné právo hrát, bez ohledu na postavu a schopnosti. Hokej je demokratický.
|
|
Od věku 8
let je kladen přílišný důraz na taktiku.
|
Zápasy
ozřejmí, kolik dovedností hráči mají a umožní jim získat zkušenosti v
taktice.
|
|
Hráči
spoléhají především na dlouhé přihrávky. Hrají rychleji, než je jejich úroveň
dovedností.
|
Všichni
hráči hrají s míčkem. Mají tendenci hrát krátké přihrávky a driblovat. Brankář
obvykle
hraje s míčkem
za účelem založení dalšího útoku.
|
|
Existuje jen
malý prostor k vybudování hry. Obvykle míček neprojde přes zálohu a jde přímo
dopředu pomocí dlouhých přihrávek.
|
Míček je
obvykle z obrany zahrán k záloze, hra je založena na komunikaci a
spolupráci.
|
|
Při útoku se
vyskytne jen málo změn směru (přechody zleva doprava a obráceně).
|
Častá změna
směru útoku s cílem vytvořit prostor pro proniknutí.
|
|
Trenér dává pokyny
s cílem vítězství v utkání a
v mistrovství. Hráč musí poslouchat trenéra, který dává příkazy nebo pokyny z postranní čáry. |
Trenér
motivuje tým s cílem zlepšení výkonnosti každého hráče a týmu jako celku.
Hráč se rozhodne, co bude dalším krokem spíše než by trenér rozhodoval za něj,
pomocí vnímání a schopností činit rozhodnutí.
|
|
Chcete-li vyhrát,
hráči jsou vedeni k tomu být neloajální, vytvářet pasti, být nečestní a oklamat
soupeře a rozhodčí. Účel světí prostředky.
|
Hráči se učí
hodnotám sportování, poctivosti, dodržování pravidel a loajalitě k týmu.
|
|
Herní plán
byl promyšlen trenérem, jak to platí pro dospělé hráče. Není čas ani prostor
pro talent.
|
Jednotlivec
smí předvádět jeho nebo její herní cit, dovednost a fantazii.
|
|
Předčasná
specializace má zvláštní úlohu. Vždy je stejná hra a náhradníci dostanou
zřídkakdy příležitost.
|
Každý
dostane více příležitostí v zápasech zažít různé posty v týmu. Hraje každý,
bez ohledu na schopnosti.
|
|
Mladí hráči
jsou předčasně vystaveni soutěži dospělých místo přizpůsobení soutěže pro
efektivní učení. To poskytuje mnoho let zklamání a frustrace pro děti, aby
konečně rozvíjeli stejné správné návyky, které dospělí předvádějí ve hře 11 :
11.
|
Cílem je
zajistit efektivnější výuku komplexní hokejové hry, soutěž je upravena podle
fyzických a duševních schopností v každé fázi vývoje mladého člověka. Více
sebevědomí a zábava jsou zaručeny.
|
|
Nadměrný
důraz je kladen na fyzické dovednosti a pracovní výkon, protože to je způsob,
jakým lze velmi rychle dosáhnout výsledku.
|
Okolní
prostředí je respektováno a koordinace hráčů a schopnost hrát za různých
podmínek se zdokonalí v různých soutěžích, kterým jsou děti vystaveny každou
sezónu.
|
|
Proto, aby
se vyhrálo, je při tréninku kladen důraz na tradiční metody výuky.
|
Aby bylo
možné pochopit hru a dělat méně chyb, je zdůrazněna metoda objevování
dovedností a schopností ve zjednodušených hrách v průběhu tréninku.
|
|
Vše, co
souvisí s hokejem, je oceňováno více než jednotlivec. Pochybné chování je
často přijímáno k dosažení dobrého výsledku.
|
Přednost je
dána rozvoji osobnosti prostřednictvím sportu. Sport je používán jako „příprava
pro život".
|
Za sebe otevřeně
přiznávám, že jsem se občas až styděl, jakých chyb jsem se v minulosti v trenérské
praxi dopouštěl. Možná i pod vlivem tohoto díla budu trochu zaujatý v následujících
řádcích.
Ale zpět k podstatě.
Co tedy můžeme považovat a považujeme za radost a cestu k ní?
1.
Radost trenéra
Pokud bychom chtěli
odpovědět zjednodušeně, radost trenéra spočívá v počtu vítězství a počtu
titulů, které se svými týmy ve své trenérské praxi dosáhne. Pokud se ale
zamyslíme i v duchu toho, co jsem výše citoval z Weina, začneme
vnímat, že to asi nebude úplný popis. Musíme tam zařadit i situace, související
s počtem dětí, které trenér předává plně připravené do vyšší kategorie.
Ano, trenér může obětovat sezónu vítězstvím. Vyřeší to tak, že bude hrát s těmi
nejlepšími. Toto rozhodnutí bude mít přímé následky:
a a) Ty děti, které
hrály minimálně nebo vůbec, sport přestane bavit a nechají jej samy
b b) nebo je k tomu
povedou rodiče (a oprávněně), kteří nebudou chtít platit klubu za něco, co pro
dítě není přínosem
c c) při přechodu
do vyšší kategorie (kde se již hraje s větším počtem hráčů) pak klub
zjistí, že nemá dost hráčů. A tyto situace ještě i dnes běžně zažíváme! Kdo za
to může?
Je
to tedy správný postup ze strany trenéra? Nebo je to krátkozraká radost na úkor
někoho jiného? Nemůže náhodou být měřítkem radosti trenéra i to, jak se k němu
děti i po letech hlásí?
2.
Radost rodičů
Tato oblast je velice
důležitá a bohužel moc často podceňovaná ze strany klubů a jednotlivých
trenérů. Není nic mimořádného, že rodiče by rádi, aby jejich děti dosahovali
úspěchů = vítězství hned a neustále. Že umělá akcelerace výkonnosti je možná, o
tom není potřeba diskutovat. Ale jako vždy, je to něco za něco. Něco musí být
ošizeno a dítě za to může zaplatit ve vyšší kategorii.
Honba za výsledkem za
každou cenu není dobrá cesta. Před lety na to přišli ve Švédsku v ledním hokeji.
Výsledek – změnili celou metodiku a dnes je opět Švédsko v ledním hokeji velmocí.
Jenom na okraj – změna metodiky šla tak daleko, že když organizovali turnaje
dětí, tak každý tým dorazil s určitým počtem hráčů. Ale nehrály proti sobě
týmy klubů. Hráče jednotlivých klubů prostě promíchali mezi sebou a vytvořili
týmy z těchto mixů. Zajímavé, ne?
Další poznatek –
rodiče jsou často ovlivněni školním systémem. Kdo má více jedniček, ten je lepší.
Ano, je správné vést dítě k tomu, aby se snažilo být nejlepším. Ale i ve
škole se výuka skládá z jednotlivých předmětů. V hokeji je to totéž.
Hokejové umění vyžaduje zvládnout hodně prvků. A mimochodem, i ve školství se postupně
přechází na slovní hodnocení, protože pouhá známka není již dostačující na
správné ohodnocení.
A ještě jedna věc:
rozlišujme i u rodičů výchovu dětí k vítězstvím od vůle porážet! Lze o tom
diskutovat, ale podle mne to není totéž. Vůle k vítězství je žádoucí a
musí se rozvíjet neustále. A tím nemyslím pouze výsledek. Je a má to být i vůle
zvládnout kterýkoli prvek hry. Vše souvisí se vším.
Takže: pokud rodiče
volají nebo budou volat po výchově k vítězstvím, tak ano. Sport je konec
konců činnost, která se provozuje s cílem vyhrávat. Výhry ale u dětí
nejsou pouze ve formě výsledků.
3.
Radost dětí
Zde musíme rozlišovat
i podle věkových kategorií. Malé děti si již druhý den nepamatují, jaký byl
výsledek. Ale pamatují si, kolik daly gólů. Já tomuto jevu říkám soutěživost
jedince. Pokud mi nevěříte, zeptejte se dětí. U větších dětí se již soutěživost
týmů objevuje. Zde musí přistoupit i citlivost trenéra. Vysoká výhra na jedné
straně potěší vlastní hráče, ale může vést také k deprimujícím pocitům u
poražených. Vítězové nerozlišují, zda vyhráli o 5 nebo 10 gólů. Ti oceňují
výhru. Poražení si ale pamatují i výši prohry. Proto oceňuji opět u Weina, že
zavedl, pro situace s výrazným rozdílem
skóre, možnost většího počtu hráčů u slabšího týmu.
Respektujme u dětí jejich
potřebu soutěživosti formou her. Nepotlačujme jejich iniciativu. Je přeci lepší
pracovat s týmem extrémně „živých“ dětí než se skupinou „mouchy snězte si
mne“. Ty živé děti si vymyslí soutěže i samy. Když jsme my byli v dětském věku,
dokázali jsme si stanovit pravidla jakékoli hry sami. Nepotřebovali jsme k tomu
ani rodiče ani trenéry. Dejme našim dětem tutéž možnost a trenéři by děti měli
hlavně usměrňovat, ne řídit.
4.
Radost
společná
Je potřeba se zmínit
ještě o něčem. Dnes rodiče platí fakticky za vše, co může jejich dítě dělat.
Často to nejsou malé finanční prostředky, často to může být pro rodiče i „na
hraně“, aby dítěti jeho aktivity umožnili. Respektujme tuto skutečnost v klubech.
Je to naše povinnost. Nikdo z nás přeci nebude platit v obchodě za
něco, co nemá tu kvalitu, co očekáváme za své peníze. Respektujme tedy i pohled
rodičů. Oni mají plné právo sdělit své výhrady, pokud jsou nespokojeni s naší
prací v klubu. Naslouchejme jim. Odchod jednoho jediného dítěte je naše
prohra.
Tím rozhodně nechci,
aby trenéři vykonávali svou práci pouze podle názorů rodičů. Ale musí dokázat
rodičům vysvětlit proč!
Často slyším, že
dnešní děti jsou líné, nejraději by seděly u počítače atd. Nechci na toto téma
dlouze psát, koneckonců na to existují práce expertů. Jenom si dovolím svůj
názor: žádné dítě se nenarodí líné a od narození nezná počítač. Spíše si
myslím, že je to výsledek toho, že na ně nemáme jako rodiče čas. Pak si dítě
čas vyplní samo. Hledejme tedy společně cesty a způsoby, jak dítě maximálně
zaujmout, když si již náš sport vybralo. A jak budeme vědět, že jdeme správnou
cestou? Dovolím si tvrdit, že je to jednoduché. Když se dítě bude na trénink
nebo zápas těšit, nebo ne?
V úvodu byl citován H.E.Jones: „každý ví,
co to jsou emoce až do doby, kdy se emoce pokusí definovat.“ Radost je emoce.
Nechtějme proto definice, ty nechme expertům. Pracujme na tom, aby dětem často „svítily
oči“, aby rodiče měli pocit dobře investovaných financí i svého času, aby
trenéři měli jako svůj prvořadý cíl výchovu kvalitních hráčů, ne počet titulů,
které za svou trenérskou kariéru získali. A v ideálním případě, aby se nám
všem společně podařilo, že si dítě odnese i do soukromého života dobré vzpomínky a schopnost
překonávat překážky.
Netvrdím,
že vše, co je tady napsáno, je jediná a neměnná pravda. Těch, co hlásali
jedinou pravdu, bylo dost a většinou nijak dobře nedopadli. Ideální by ale
bylo, kdybychom se společně dopracovali ke společné radosti.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)