Nejdříve krátké citace z uvedeného příspěvku: "Systém financování sportu státem a municipalitou má v ČR svá pravidla. Nedělejme si iluze, že je svou podstatou zaměřen na řešení problematiky financí v pozemním hokeji. Systém je naopak až „lhostejný“ k pozemnímu hokeji. Není ale ani nijak v negativní pozici proti pozemnímu hokeji. Řeší prostě problém financování všech sportů podle stanovených pravidel, bez jakéhokoli, byť jen částečného, zaměření na pozemní hokej.
A jako žádný systém, ani tento není věčný! Je na každém sportu, jak využije podmínek, které existující systém v danou chvíli nabízí.
Jako až neomluvitelný prohřešek vidím situace, kdy nečerpáme ani ty zdroje, ke kterým se reálně lze dostat. Ano, mám na mysli granty."
A právě této problematice grantů se chci v tomto příspěvku věnovat.
Když jsem si v roce 2017 mapoval, jaké dotační a grantové programy kluby pozemního hokeje využívají, zarazilo mne, že zdaleka nevyužíváme všechny možnosti. Uznávám, že jsem vycházel ze zveřejňovaných informací na webech státních a municipálních orgánů a tam se vždy zveřejňují pouze příjemci a přidělené částky, takže můj pohled nemůže být úplně objektivní.
V současné době Český svaz pozemního hokeje intenzivně řeší otázky rozvoje. Předpokládaný záběr je značně široký. A tady si dovolím klást i otázky. Víme, že cca 1/3 klubů zápasí s různými problémy. Někdo moudrý v minulosti řekl: Můžeš pomoci, když strádajícímu dáš rybu. Ale více mu pomůžeš, když jej naučíš ty ryby chytat. Nemohla by klubům pomoci aktivita, která by je navedla k podávání žádostí o granty a dotace? Jak bych si to představoval?
Příklad: pár let fungoval Program VIII na MŠMT, ve kterém mohl žádat každý klub sám za sebe. Dnes sice jde již o jiný program, ale principy se zase moc nezměnily. A teď tedy otázky:
1. Nestálo by za úvahu zmapovat, jak dalece kluby tohoto programu využívaly, zda vůbec o dotaci z něj žádaly?
2, Pokud jej nevyužívaly, proč? Byl důvodem nedostatek času jedinců v klubech nebo neznalost?
3. Pokud neznalost, měly by zájem o něco jako "návod"?
Otázek by pochopitelně mohlo být daleko více, ale jsem názoru, že hlavní je začít. V pozemním hokeje je značné množství lidí, kteří o této problematice ví hodně a určitě by dokázali poradit. Jenom je potřebné vědět, kde začít a u koho.
Prostě je neomluvitelné, pokud ani nežádáme.
Vedle problematiky dotací z MŠMT existují v každém kraji regionální programy. Nejsou ve všech krajích stejné. Zde vidím jako žádoucí, aby si kluby v daném regionu neustále zjišťovaly a sledovaly, jaké programy jsou vypsány.
V rámci centra by měla existovat skupinka cca 3 lidí, kteří by dokázali poradit. Lidi skutečně máme, jenom je dát dohromady a dát tuto informaci i klubům.
Stejnou váhu je následně po podání žádostí nutno věnovat i správnému vyúčtování.
Jsem přesvědčen, že při opakování žádostí za rok, nejpozději za dva, si již kluby dokáží poradit i samy. Často se objevuje argument, když na něco hledáme lidi, že by měli být z prostředí pozemního hokeje. Pro grantovou a dotační problematiku je takovýto argument bezpředmětný. V každém klubu je možnost zapojit do této problematiky rodiče. Jsem hluboce přesvědčen, že pokud tak učiníme, budeme příjemně překvapeni.
Uznávám, že zaměření tohoto příspěvku je pouze na jednu stránku rozvoje. Ale příspěvek mluví o klubech v problémech. Tedy o existujících klubech. A zajištění určitého objemu financí by jim dle mého názoru pomohlo.
Nebo se mýlím?
