Extraliga žen Slavia H. Králové - Slavia Praha

Máme další příspěvek z klubu! Zápas žen Slavie Praha v Hradci Králové nám popsala trenérka pražské Slavie A. Mejzlíková.

Hradec Králové - SK Slavia Praha 0 : 6 (0:0)

 První poločas Hradec bránil od půlky, celoplošně a dobře presoval. Těžko jsme se dostávaly do šancí – řešily jsme to dost individuálně. Hradci dobře zachytala (moc dobře) brankařka – mladá holka, nejspíš dorostenka. Převaha byla pořád na naší straně, ale neprojevilo se to gólově. Měly jsme 3 rohy, bohužel na tom terénu pomalu nahrané, takže ve finále jsme z nich nic nevytěžily. Hradec se dostával sporadicky do brejků, ale ani jednou z toho neohrozil branku Vančurové. TR 0 / 3.

Druhý poločas jsme již soupeře víc rozběhaly, jim již poklesla efektivita presingu, my začaly hrát víc kombinačně  a začaly postupně padat góly. Druhý poločas už chytala Stýblová, holky ji nechaly ze začátku poločasu trochu vyniknout. Hradec se blýskl asi třemi akcemi na branku, tak si Stýblová na rozdíl od Vančurové trochu zachytala. Naše hra ve 3. i 4. čtvrtině byla fakt dobrá, kombinačně jsme rozebíraly Hradec – evidentně již nestačily fyzicky, byly všude o krok pozdě, tak tím vznikal prostor pro naši kombinaci.

Druhý poločas: 0 - 6

Branky:

36 min – Reichlová (Mejzlíková A.)

43 min – Bížová (Capouchová)

50 min – Hrachová (Bížová)

58 min – Bížová (Capouchová)

60 min – Dukátová K. (Vostárková)

63 min - Hrachová – TR, dorážka

Poznámka Poludvorný: moc díky A. Mejzlíkové za info k zápasu. 

Prosba Poludvorný: pokud někdo znáte jméno brankářky Hradce Králové v tomto zápase, napište. Klidně do komentáře nebo mne mailem. Rád jej doplním.
Děkuji za informaci, talentovaná mladá brankářka se jmenuje Anička Žemličková.

Rakovnický hokejový víkend

Za tento příspěvek chci moc poděkovat Mírovi Kolocovi. Není v mých silách věnovat přes víkendy tolik času sledování extraligových zápasů, jako ještě v nedávné minulosti věnoval dr. Vaněk. Proto jsem rád za informace z klubů a věřím, že v zájmu větší informovanosti celého pozemkářského hnutí nepůjde o poslední vlaštovku. Prostor blogu je k dispozici všem klubům a v komentářích i jedincům.

První tři body na domácím hřišti

 Po porážkách s hradeckou Slavií a Bohemians Praha rakovničtí pozemní hokejisté konečně na podzim zabrali a radovali se z prvních bodů do extraligové tabulky.
HC 1972 Rakovník - HC President Praha 4:2 (2:1)
Domácím vyšel úvod zápasu, když na 1:0 skóroval po Gregorově přihrávce Truhlář a zvyšoval na rozdíl dvou branek M.Seemann. Ještě do přestávky se nadechli hosté kontaktní Řehákovou brankou a i v dalším průběhu se bojovalo o každý metr hřiště, když rakovnické barvy podržel několikrát gólman J.Seemann. Když však Procházka zvýšil na 3:1 a Jahoda z trestného rohu pojistil body, nemusela domácí mrzet ani úprava výsledku z Haklovy hokejky. " Oproti minulým utkáním jsme méně chybovali, hlavně v prvním poločase a pak za stavu 2:1, kdy jsme dokázali vstřelit dva góly a uklidnili se, jsme byli lepším týmem," pochválil HC 1972 trenér Josef Ostaš.
Sestava HC 1972: J.Seemann - Dašek, R.Ostaš, Kopřiva, Hudeček, Gregor, P.Bouma, Hlína, Kundrát, Hraba, Truhlář, Procházka, Jahoda, M.Seemann, Hornof, Beneš. Trenér Josef Ostaš.

Pozemkářky na vítězné vlně

Po výhře v Hradci Králové se pozemní hokejistky poprvé představily na domácím hřišti a hned vítězně.
HC 1972 Rakovník - HC Hostivař 2:1 ( 2:1)
Počáteční rakovnický nápor vyústil v sérii trestných rohů, z nichž jeden proměnila ve vedení Kříženecká, na 2:0 pak zvyšovala Kotálová, ale to bylo ze strany domácích všechno a když Hostivař snížila Neplechovou na rozdíl jediné branky, začal se HC 1972 trochu obávat o výsledek. V závěrečné části hry hrozila brankou jen šance Hudečkové, naproti tomu Hostivař posledních deset minut obléhala rakovnickou svatyni ale bez úspěchu. Spíš s výsledkem než hrou byla spokojená Karolína Kříženecká : " Trochu nás dnes zrazovalo zpracování míčku a to zpomalovalo akce a kombinaci, ale za výsledkem jsem ráda a tři body se počítají."
Sestava HC 1972 : T.Kopřivová - Škrancová, Křikavová, Čermáková, Ohnemichlová, Z.Polcarová, Kotálová, Stehlíková, Hudečková, B.Polcarová, Knorová. Hrající trenérka Karolína Kříženecká. 

Autor: Miroslav Koloc

   

Extraliga mužů

V tomto víkendu jsem chtěl vidět extraligový zápas mužů Slavia a Bohemians. Oba týmy patří ke špičce v ČR, hraje v nich hodně reprezentantů a hlavně derby má vždy svou - někdy až vypjatou - atmosféru.
Zápas jsem viděl a musím hned úvodem říct, že v něm bylo hodně co k vidění.
Nebyl to tak pěkný hokej jako v souboji Slávie s Liticemi, ale rozhodně si nedovolím říct, že by neuspokojil, Byla to bitva dvou rozličných taktik. Slavia se snaží hrát v neustálém pohybu hráčů i míčku, taktika Bohemians se snaží v maximální míře využívat kvalitu jednotlivců. Slavia je na začátku zvolené cesty, nutnost kvalitní kondice pro zvolený způsob hry se zatím promítá i do značného počtu nepřesností nebo i přímo chyb. Já si můžu dovolit nebýt tak kritický k hráčům Slavie jako trenér Babický. Všechno chce svůj čas. Ale Babický má pravdu v tom, že dostatek času není a nebude nikdy. Proto musí být paralelně vedle sebe zvyšována fyzická zdatnost každého jedince a současně se musí pracovat na preciznosti. Pak i počet chyb (fakticky nevynucených) bude v čase nutně klesat. Tento postup pochopitelně přinese brzy i únavu hráčů a může dojít i k útlumu hry týmu. Ale po určité době (odhaduji to ještě cca na 3 měsíce) se dostaví i ten očekávaný efekt. Pak již přijde i radost :-).
Trenér Bohemians M. Kolář respektuje strukturu svého kádru, nechává ty kritické prvky hry na zkušených a současně trpělivě zvedá kvalitu mládí. Je to fakticky z nouze ctnost, ale jsem přesvědčen, že je to v jeho situaci cesta správná.
To, co bylo zmíněno výše, bylo v plném rozsahu vidět i v zápase. V první čtvrtině byly oba týmy úspěšné z TR. Nejdříve ve čtvrté minutě zajistil Slávii vedení Vohnický, v desáté vyrovnal Peřinka stav na 1 : 1. Již v této části byly vidět důsledky taktiky obou týmů. Bohemka vyčkávala na soupeře od poloviny hřiště a snažila se o rychlé protiútoky. Slavia praktikovala aktivní presink a neustálé vracení se "před míč" u všech hráčů. V útočné činnosti Slávie bylo ale díky snaze o rychlost provádění a někdy i díky nezvolení správné varianty řešení i dost nepřesností. Dokonce jsem si začal klást otázku, zda ten větší počet možných řešení v konkrétních herních situacích nebyl až na překážku pro volbu toho optimálního.
Nejvíce to bylo vidět ve druhé čtvrtině, kdy si Slavia nevypracovala fakticky žádnou gólovou šanci, a naopak, právě díky chybám Slávie měla Bohemka několik slibných akcí a ve 26. minutě šla po úspěšném zakončení Plochého do vedení. Největším nedostatkem ve hře Slávie bylo, že si hráči neuvědomili, že neustálý vířivý pohyb a dlouhé vedení míčku jednotlivcem prostě k sobě nejdou.
Druhý poločas zahájily oba týmy - evidentně patřičně proškoleny svými trenéry - opět jako v začátku zápasu. Ve 44. minutě ale udělala defenzíva Bohemians fatální chybu uprostřed hřiště a rychlý protiútok zkušeně zakončil v samostatném nájezdu na brankáře Kyndl. To Bohemkou otřáslo více, než se zdálo a Slavia toho využila k další ráně. Již v 47. minutě zakončil individuální průnik Ortegy po pravé straně Svatoň (ano, již třetí generace v sestavě Slávie) do odkryté poloviny branky a Slavia vedla 3 : 2.
Poslední čtvrtinu zahájil individuální průnik Plochého, ten ale na rozdíl od Kyndla svou šanci neproměnil a to se nakonec ukázalo jako rozhodující pro celkový výsledek. Slavia si již výsledek pohlídala.

Celkově:
TR: Slavia měla pět, dala jeden gól, Bohemians šest, také jeden gól. Takže opět efektivita nic moc.

Perlička: zahájení druhé čtvrtiny provázel neuvěřitelný chaos.  O co šlo? Slavia prostě zahájila hru po písknutí rozhodčích jediným hráčem, který byl v té době uprostřed hřiště. Následující dohadování potvrdilo, že ne všichni hráči znají pravidla v plném znění. Ale jsem přesvědčen, že v dalších zápasech si již oba týmy dají na tuto situaci pozor.

Emoce: ty tradičně v tomto derby pracují, nebylo tomu jinak ani dnes. Je potřeba ocenit roli trenéra Bohemians Koláře, který několikrát svůj tým razantně uklidňoval. Jinak některé diskuse s rozhodčími (Toth a Holek) mohly mít i dohru v podobě karet. Pro rozhodčí jsou takovéto situace velice obtížné. Najít ten správný metr, kdy ještě slovní projevy pustit a kdy již trestat, to je někdy skoro nadlidský úkol. Když již zmiňuji rozhodčí - nedá se říct, že by se nedopustili chyb. Zápas byl hodně rychlý, akce se přesouvaly neustále z jedné strany na druhou a tak uznávám, že vždy ani nemohli vidět, zda k chybě došlo. Rozhodně na jejich výkonu oceňuji, že nechtěli být ústředními postavami zápasu. Co již moc neberu byla velice častá kritika jejich výkonu. Kdo chybu neudělá? Když ji může udělat hráč, proč ne rozhodčí? Fotbalové MS s fatálními chybami rozhodčích není zase tak daleko v minulosti.
Jednu situaci, kde jsem s jejich rozhodnutím nesouhlasil, ale zmínit musím. Hráč je odpovědný za své konání po celý zápas. Rozhodčí má jenom posoudit, zda šlo o přestupek úmyslný nebo neúmyslný. Když ale dojde k faulu, tak to je faul vždy. A můj názor je, že pokud dojde k zákroku tělem ("dohrání akce až do soupeře"), tak trest v podobě karty prostě přijít musí. Pozemní hokej se vyvíjí - od sportu gentlemanů k normálnímu kolektivnímu (a tedy i kontaktnímu) sportu. Nevytvářejme ale u hráčů špatné návyky - prostě co víme, že je trestáno na mezinárodním fóru, to trestejme i doma.

Závěrem: troufnu si trošku věštit. Pokud bude více takovýchto zápasů jako byl zápas Slavie s Liticemi i teď s Bohemians, tak očekávaná krize mužského hokeje rozhodně nebude tak velká :-).
 

Trestný roh

Již v několika příspěvcích jsem se zmínil o efektivitě trestného rohu (TR). A co si pamatuji, tak je to letitý evergreen českého hokeje. Ale stále se nic neděje. Věta "měli jsme šance, ale nedáváme góly a rohy, njn.." ta se táhne jako červená nit za každou akcí. Jenom mi nějak chybí něco jako ucelenější přístup. Těch pár jedinců, kteří tuto činnost u nás zvládají, je spíše produktem jejich individuálního přístupu než že by šlo o produkt systému. Ono se samo nic nevyřeší. Spíše naopak.

Protože nechci být pouhým kritikem, dále uvádím pár svých obecnějších názorů a postřehů díky sledování jednotlivých zápasů a z letité praxe:

1. efektivita TR se velice těžko dá zvýšit pouze v reprezentacích. Jsem hluboce přesvědčen, že toto je otázka nácviku v klubech. A je to otázka let, než si vychováme kvalitní střelce. Je ale pravdou, že trénink TR je svým způsobem prvkem, který nám nějak "nevyhovuje". Neefektivita TR se nedá nijak okecat, nemůžeme si stěžovat na rozhodčí, počasí atd. Proto ji nemáme rádi. Je to prostě standardní situace, která se (stejně jako kondice) musí nadřít. Trenéři musí na jejím nácviku bazírovat, hráči musí překonat nechuť po nějakých 10 minutách nácviku stereotypního prvku a spojenými silami musí obě strany zlomit tu nechuť. Nezvládnutí TR nelze ničím nahradit.

2.  nácvik této činnosti rozdělím do několika oblastí:
a) kvantita: jako vše, co vyžaduje určitou úroveň dovednosti, i TR vyžaduje, aby střelec procházel někdy až drilem. Naši sousedé na západě tvrdí, že střelec by měl za sezónu odstřílet alespoň 3.000 TR. Dosahujeme takovýchto hodnot? Pochybuji. Když ale problém přesuneme do základní aritmetiky, tak to již matematicky tak náročné není: Venkovní sezóna má cca 5 měsíců. To představuje cca 20 týdnů. Když budeme trénovat TR 2x v týdnu, máme k dispozici 40 tréninků. Pak to vychází na 75 TR za trénink. Je to tak nereálné? A ještě faktická poznámka: u nás je zvykem, že trénujeme TR jako kompletní činnost včetně nahrávky. Kolik TR takto uděláme za minutu? Venku běžně střelci trénují pouze střelbu. I touto jednoduchou změnou lze odstřílet minimálně dvakrát více TR než dosavadním způsobem (a možná ten násobek bude i větší, ne?). Dokážou někde v klubech vyzkoušet v praxi, kolik TR dokáží 2 střelci odstřílet za 20 minut? Optimální volbou by mohlo být, že jeden střelec střílí TR v kompletní sestavě (i s nahrávačem), druhý zatím na jinou branku nacvičuje samostatně pouze střelbu. Po stanoveném počtu opakování se prostě střelci vymění. Nácvik dvou střelců má ještě jednu nezanedbatelnou výhodu - nedojde k problémům, pokud střelec z nějakého (jakéhokoli)) důvodu není na hřišti.
b) kvalita: je až neuvěřitelné, jak nácvik této standardní situace běžně u nás probíhá. Když se soustředíte na sledování jednotlivců, zapojených do nácviku (nebo v zápasech) zjistíte, že chybí automatizmy. Jde o celou sérii důležitých prvků:

• postavení nohou při nahrávce (přetáčení nahrávky, že ano), pak kam nahrávač kouká (zásadně nemá koukat na míček. ale na chytače). Kolikrát vidíme v našich zápasech nepřesnou nahrávku? Vidíme stejné procento nepřesných nahrávek u týmů ze zahraničí? A kde je tedy chyba, že nemáme zvládnutou ani tuto fakticky jednoduchou činnost? 
• vzdálenost, kam chytač posouvá míček do kruhu. Pokud střelec nevolí střelu švihem, je vzdálenost, kam chytač míček posune klíčem ke správnému zakončení. Tolerance by neměla být větší než 5-7 cm. Zdá se to přemrštěné, ale zeptejte se střelců.
• postavení nohou a způsobu držení hole nejenom u střelce. Je to k neuvěření, ale je běžné, že střelec nezačíná znovu a znovu ze stejné pozice, že frekvence jeho kroků není jako přes kopírák, že hůl nemá při zahájení procesu střelby opakovaně ve stejné pozici. A přesně totéž vidíme i u hráčů vedle střelce - ať vpravo nebo vlevo
• v organizaci dobíhání na dorážku

U všech těchto prvků můžeme vidět, že nedochází ke strojovému opakování. Máme z toho trochu festival, co vše je možné a co vše dokážeme! Je to správné? Ale u TR až tak kreativita není tím správným prvkem, který rozhodne o efektivnosti. Tyto chyby ale hráči nevnímají, na toto je musí upozornit ta osoba, která nácvik řídí! A tato osoba musí neustále trvat na správném provedení, jinak si hráči vypěstují špatné techniky a požadovaný efekt se nedostaví. V tomto potřebujeme něco z té německé důkladnosti.
c) koordinace činností: je až absurdní, že ještě stále lze vidět zahájení TR v situaci, že kompletně celá skupina hráčů na kruhu není ještě připravena. Tady musí být hierarchie jasná. Střelec zkontroluje své spoluhráče, kteří budou nabíhat do kruhu, zda jsou připraveni. Následně řekne chytači, že vše je Ok. Teprve až dá chytač pokyn, může nahrávač provést přihrávku. Pokyn nemusí být nutně akustický - pro oklamání soupeře lze domluvit jakýkoli druh pokynu. Prostě musí být zažité pravidlo, že to není nahrávač, kdo rozhodne o tom, kdy rozehraje.
d) práce střelce: hodně střelců u nás stále podceňuje práci nohou a úhel pohybu střelce k pohybu míčku. Pak se střelec diví, že mu míček lítá vedle branky. Kolikrát to vidíme? To procento je až zarážejícím způsobem vysoké. Kdo za to může? Další závažnou chybou střelců je, že navedení hole na míček není správné. Často lze ještě vidět, že střelec "zastaví" hůl v kyvadlovém pohybu. Tento pohyb musí ale být ve smyčce, ne tam a zpět a jeho rychlost se zvyšuje postupně.  Detailně je správné provedení této techniky popsáno v díle H. Weina u techniky položeného úderu = Bovelander hit. Zájemci to můžou najít mimo jiné i na webu ČSPH v sekci trenérů. Maximální rychlosti by mělo být dosaženo v momentu úderu do míčku.

B. Peters doporučoval nácvik TR rozfázovat na jednotlivé činnosti takto:
1. nahrávka a chycení
2. přidat střelce
3. přidat jednoho vybíhajícího od zadní tyče
4. přidat dalšího hráče na kruhu vlevo od střelce
5. přidat dalšího vybíhajícího hráče vpravo od brankáře
6. přidat dalšího hráče na kruhu

Jednoznačně doporučuje i izolovaný nácvik střelce. Kvantita (počet prováděných TR) má být co nejvyšší s tím, že vždy dbáme na kvalitu provedení.

Můj osobní názor je, že není až tak důležité, co si o jeho radách myslím já nebo někdo jiný. Tento trenér toho dokázal více, než my všichni u nás dohromady! Tak se nestyďme něco i zkopírovat.

Jsem si vědom, že výše uvedené myšlenky tvoří pouze "základní vzdělání" pro efektivitu TR. Ale nelze studovat ani střední školu ani univerzitu bez základního vzdělání.
Základní vzdělání by měli zvládnout hráči již v dorosteneckém věku.

Následně může být zahájena "střední škola":
- další dvě varianty provedení
- zvládnutí dosažení stanovených prostorů v kruhu hráči, kteří nabíhají na dorážku
- základní postavení bránících hráčů od vyběhnutí až po obsazení stanovených prostorů
- zvládnutí situací, kdy míček není chytačem správně zastaven
- zvládnutí situací, kdy jeden ze 4 vybíhajících hráčů porušil pravidla a musí opustit bránící čtveřici

"Univerzita" by měla zajistit precizní práci:
- střelce při střelbě švihem  (včetně správné práce nohou). Uznávám, že každý střelec je jinak fyzicky disponovaný a může zde docházet k odchylkám. Ale znovu: proč asi provedení TR v podání německých top hráčů je skoro stejné?
- dosažení maximální rychlosti nahrávky a tím minimalizace času od zahájení nahrávky po vystřelení
- při postavení bránících hráčů ve stanovených prostorech
- všech hráčů, kteří nejsou přímo zapojeni do provedení TR (u obranné i útočné fáze). TR není pouze akcí těch 7 útočících a 4 bránících hráčů. Činnost všech hráčů, i těch, co jsou mimo svou polovinu má své zákonitosti. Vědí všichni, co by měli dělat a proč?

Vše, co je napsáno výše, to jsou obecná pravidla. Jaké varianty řešení si který tým vybere, to je věcí jednotlivých klubů a jejich trenérů. Rovněž tak bude úplně přirozené, že si jednotliví trenéři doplní další "předměty" do výuky v jednotlivých úrovních "škol". Jenom bych doporučoval - méně experimentování a více drilu.
Pro nácvik této standardní situace máme dostatek metodických materiálů i ze zahraničí. Není se na co vymlouvat. Chce to jenom vytrvat dva až tři roky :-), než práce začne přinášet ovoce.

Připouštím, že ne všichni trenéři budou se mnou souhlasit. Není to ani žádoucí. Žádoucí z mého pohledu je, aby v českých klubech začala cílená výchova střelců TR již v kategorii dorostů.

Extraliga žen

Po souboji popředních týmů extraligy mužů jsem se dnes byl podívat na souboj špičkových týmů extraligy žen Pragy a Slavie. Protože reprezentace žen je tvořena fakticky pouze hráčkami těchto týmů, zajímal mne i výkon hráček v návaznosti na Světovou ligu před 14 dny.
Předem říkám, že zápas měl několik tváří a tak to nebylo utkání, ze kterého bych měl tak pozitivní dojem jako z extraligy mužů před týdnem.
Ale hezky popořádku. Obě čtvrtiny prvního poločasu oba týmy předváděly kvalitní hokej, podložený pohybem i dobrou kombinační hrou. Úvodních 10 minut převládal tlak Pragy, i když Slavia také dokazovala, že nehodlá jenom bránit. A protože Praga své možnosti neproměnila, v závěrečných minutách první čtvrtiny udeřila Slavia. Nejdříve ve třinácté minutě skórovala po nahrávce Bížové Vostárková, o dvě minuty později již Bížová zakončila sama a tak byl stav 0 : 2.
Druhá čtvrtina již ze strany Slavie nebyla tak ofenzivní, opticky více ze hry měla Praga, ale skutečnou šanci si vypracovala až v samotném závěru, kdy nejdříve brankářka Vančurová zlikvidovala šanci úplně volné soupeřky a následný TR (již po čase) Praga vystřelila vedle.
Ve třetí čtvrtině již kvalita hry poklesla. Vytrácela se kombinace, ve hře obou týmu se stále častěji objevovaly  nevynucené ztráty míčku a nad kvalitou začala dominovat úpornost. Více TR i střeleckých šancí si v této části vypracovala Praga, ale Vančurová byla proti změně skóre. Nestačila jenom na opakovanou dorážku Kolářové ve 48 minutě. Právě nízká efektivita útočné činnosti Pragy v této čtvrtině se ukázala nakonec tím rozhodujícím prvkem,který ovlivnil celkový výsledek. Slavia i v této čtvrtině dokázala udržovat obranu Pragy v neustálé pohotovosti, hrozila hlavně z TR, Sice z nich nic nevytěžila, ale Praga si na nebezpečí protihry Slavie nedávala dostatečný pozor a tak nakonec v poslední čtvrtině přišel trest.
Nejdříve v 55 minutě ještě Hrachová netrefila míček před odkrytou brankou, ale v 57 minutě již Bížová po pátém TR Slavie prostřelila obranu i brankářku Baštovou a zvýšila vedení Slavie na 1 : 3. Praga pak v závěrečném tlaku měla ještě čtyři TR, ale díky vlastnímu váhání i dobré práci vybíhajících hráček Slavie ani jeden nedokázala dotáhnout až ke vstřelení gólu, a tak se výsledek již nezměnil.

Několik tváří zápasu: první dvě čtvrtiny se oba týmy snažily o celoplošný hokej podložený dobrým pohybem a účinnou kombinací. Vůči této části zápasu nelze mít výhrady. S přibývajícím časem se nejdříve začala vytrácet celoplošná hra, směřování akcí bylo dost průhledné a hlavně - vytrácel se pohyb hráček. Projevovalo se to dost nečekaně i u některých reprezentantek, jakoby ještě měly v nohách únavu ze Světové ligy. Tedy doufám, že toto byl ten důvod! Rostl počet osobních soubojů, někdy až skutečně zbytečných, čím klesala i rychlost a plynulost hry. Pokud bychom měli mluvit o rychlosti ve hře v této části zápasu, tak to byla pouze rychlost hráčky s míčkem. Získání herní výhody rychlou kombinací a přesnou finální přihrávkou bylo již pouze ve vzpomínkách na první poločas.

Celkově: výsledek 1:3 je pro Pragu trošku krutý, ale zápas rozhodla kvalita hry reprezentantek. Většina z osmi reprezentantek Slavie tvořila po celý zápas tu potřebnou osu týmu, která byla ještě tvrzena brankářkou Vančurovou. Totéž se o výkonu šesti reprezentantek v dresu Pragy již říct nedá. Nechci tím říct, že nepodaly dobrý výkon. Jenomže to byl individuální výkon na konkrétních postech. Chyběla návaznost v podobě jejich spolupráce.
Již v komentáři extraligového zápasu mužů v minulém týdnu jsem zmínil efektivitu TR. Dnes to byl ještě smutnější příběh: Praga měla v zápase 11 TR, dala z dorážky jeden gól, Slavia jich měla pět, také dala pouze jeden gól. Takže oba týmy jenom podtrhly to z minulého komentáře: efektivita TR odlišuje dobré týmy od špičkových. I zde je na čem pracovat!

Rozhodčí Kozáková a Répal měli v zápase volnější výklad pravidel, měli maximální snahu nechat hře plynulost. V prvním poločase to podle mého názoru i oba týmy akceptovaly, ve druhém poločase s rostoucí úporností hry již jim to začínalo vadit, objevovaly se výhrady k jednotlivým verdiktům. Můj názor: o některých konkrétních rozhodnutích by se možná dalo diskutovat (ale bylo jich jenom pár), v žádném případě neovlivnili výsledek a nikoho nepoškodili. A pokud by vyhověli občasným voláním diváků i trenéra Pragy, museli by začít s udělováním karet a určitě by to neskončilo pouze u zelených.  A že těch situací, které by mohly být řešeny kartou bylo docela dost. Ale v případě karet bychom již vůbec nemohli mluvit o plynulosti hry. Takže je na každém, co si vybere jako lepší řešení. Mne se líbilo řešení, které zvolili rozhodčí,

Co dodat: oba týmy jsem již viděl podávat lepší výkony. Nebudu hodnotit jednotlivé hráčky, od toho jsou jiní. Ale trošku jsem na rozpacích z předvedeného pohybu obou týmů. Proč tomu tak bylo, jaký je můj názor, s tím ještě počkám na několik dalších kol. Uvidíme.

Tak nám začal nový ročník soutěží

Se zájmem jsem se po Světové lize šel v neděli podívat na úvodní zápas nejvyšší soutěže mužů mezi Slávií a Liticemi. A musím přiznat, že bych si asi hodně vyčítal, kdybych tak neudělal. Nejsem ten, kdo má plný přehled o mužském vrcholovém hokeji v ČR, ale za sebe můžu s klidným svědomím prohlásit, že jsem viděl nejlepší ligový zápas mužů za posledních asi deset let.
Tomu zápasu nechybělo skoro nic. Vysoké nasazení až do posledního hvizdu rozhodčích ze strany obou týmů, oboustranná snaha o útočný hokej s využíváním celé plochy hřiště, kvalitní výkony jednotlivců, to vše bylo pro tento zápas charakteristické.
A protože oba týmy se maximálně soustředily na samotnou hru, měli i rozhodčí výrazně usnadněnou roli. Oba (Štěpnička i Trávník) svým výkonem i snahou o plynulost hry výrazně přispěli ke kvalitě zápasu.
Prostě takovýchto zápasů co nejvíce!
Jak jsem psal výše, zápasu nechybělo skoro nic. To, co předci jenom chybělo, byla kvalita v provedení TR. Oba týmy měly po 4 TR, což není málo. Ani z jednoho ale gól nepadl. A úspěšnost této herní situace je právě to, co nakonec odlišuje dobré týmy od těch špičkových. Takže trenéři mají na čem pracovat.
Zvláštností zápasu bylo, že šlo o souboj dvou našich svazových trenérů. I když jejich působení na lavičkách Slavie (Babický) a Litic (Bodnár) je zatím krátké, na hře obou týmů již bylo vidět, že týmy vědí, co chtějí hrát. Držím jim palce, ať ve své snaze vytrvají. Prospělo by to celému českému hokeji.

Světová liga - díl třetí

Přiznávám se, že nevím jak začít. Jsem moc zklamán výsledkem týmu žen, jsem pozitivně překvapen výsledkem mužů. Pokud by to záviselo jenom na mne, tak do druhého kola bych přihlásil muže, ale nepřihlásil ženy. Proč právě takto? Muži dokázali více, než jsem čekal, a to nemyslím pouze výsledky, ale i způsob, jakým se tým herně prezentoval. Dokázali prostě prodat dlouhodobou práci s mladými a když k tomu přidali veteráni své stabilní výkony, výsledek se dostavil. Proto jsem názoru, že by měli pokračovat i ve druhém kole.
K týmu žen mám tedy výhrad více než dost. Generálně si dovolím tvrdit, že tým se od předešlé Světové ligy v Praze 2012 neposunul vůbec nikam. Toto tvrzení je možná tvrdé, ale dále jej budu dokládat i věcně:
1. tým nemá herní systém, který by hráčky měly zažitý. Může zaznít argument, kde jej hráčky měly zažít, když měly jako přípravu jeden pětidenní blok. A tady je první otázka: proč tomu tak bylo? Byly využity všechny možnosti za ten rok od Atén? Ještě se dále k tomuto bodu vrátím.
2. mám prostě dojem, že vedení týmu na lavičce nemá jasno, co kdo v zápase má dělat! Možná jsme v minulosti předběhli dobu, když náš realizační tým měl rozděleny úkoly v zápase a každý za něco odpovídal. Dnešní hokej je prostě nad síly jednoho člověka, aby na lavičce stíhal a zvládal vše. Jeden prostě musí odpovídat za hlídání domluvené taktiky vlastního týmu a reagovat, pokud soupeř změnil svou hru, kterou máme mít nastudovanou z videa. Další musí odpovídat za střídání hráčů. Další by měl sledovat hru soupeřova brankáře. A v ideálním případě ještě další by měl být mimo lavičky a  sdělovat své postřehy a podněty hlavnímu trenérovi pomocí komunikačního zařízení.
Trochu si uvedené prvky rozebereme blíže:
a) všechny lepší týmy mají své soupeře zmapovány z videa (silné stránky, slabiny, individuální schopnosti klíčových jedinců atd). Na jejich základě se volí konkrétní taktika pro daný zápas. Protože toto je odpovědností hlavního trenéra, měl by on i v průběhu zápasu sledovat jak jeho tým dohodnutá řešení realizuje a - a to hlavně - sledovat i to, zda soupeř nezměnil to, co jsme vyčetli z videa. To na jednu osobu je práce více než dost.
b) střídání hráček - toto je dle mého názoru jedna z největších slabin stávajícího vedení týmu. Tým praktikuje střídání v bloku 4-5 hráček (dle mého dojmu je střídání domluveno ještě před zápasem - ve smyslu kdo za koho a je stanoven orientační čas, kdy se bude střídat). Je to možné řešení, když na to není nikdo na lavičce, kdo by to řídil. Výsledek: vystřídání v bloku přináší ale určitý čas chaos, protože vyměnit půlku týmu je přeci jenom silný zásah. A za tento chaos také tým platí výsledky: stačí se podívat na zápis z utkání s Welsem vloni v Aténách nebo na dnešní zápas s Rakouskem. Co předcházelo inkasovanému gólu? Bohužel, tento problém padá výhradně na hlavu hlavního trenéra, protože jej nedokázal za rok od Atén odstranit.
O způsobu střídání krajních obránkyň jsem psal již včera, nemá cenu se opakovat.
c) sledování hry brankářky soupeře: každý člověk má někde slabinu. Úkolem realizačního týmu je tuto slabinu z videa odhalit a sdělit ji hráčkám. Pokud na toto nemáme vyčleněného člověka, výraznou pomocí je i pověřit náhradní brankářku, aby sledovala soupeřovou brankářku v akci. Posláním rezervní brankářky přeci nemůže být jenom si zápas odsedět na střídačce. Ale úkol jí musí dát vedení týmu.
d) jeden člověk mimo lavičku, v ideálním případě ve vyšší pozici nad hřištěm, než je lavička. Vzdálenosti a prostory z nadhledu jsou vidět výrazně lépe. Klíčové ale u tohoto člověka je, aby měl možnost bezprostředně předávat informace na střídačku. Zatím to bohužel u našich týmů moc nevidím.

A teď trochu globálnější pohled.

U žen nedošlo za rok a více (fakticky za roky dva od poslední Světové ligy v roce 2012) k žádnému viditelnému posunu. Je proto podle mého názoru nejvyšší čas si nejdříve položit několik základních otázek a pak na ně maximálně objektivně odpovědět. A z odpovědí potom formulovat strategii na další dva - tři roky. Pozor: nemusí to nastat - pak ale s největší pravděpodobností bude účast v B divizi žen v roce 2015 pouhým extempore a přijde šup šup zpět do C divize.
Jaké otázky - to je věcí řídícího orgánu = svaz, ale abych nebyl obviněn z alibizmu, budu dále  definovat otázky, které bych si kladl já:
1. Jaký je přímý přínos Chrise Fausta jako trenéra žen pro český hokej a výkonnost týmu žen?
2. Jaký je důvod, že je Chris Faust jako trenér na vedení týmů žen a juniorek sám? Zapojení Bížové na ME juniorek 21 beru jako epizodu, na ničem zásadním se v přípravě a vedení týmu nepodílela.
3. Provedl někdo objektivní vyhodnocení přípravných akcí v Německu (v hale i v PH), kdy je to vždy několika denní blok bez jakékoli možné regenerace v tomto bloku (to již vůbec nemluvím o způsobu ubytování při těchto akcích). Pokud by zazněl argument, že na vše nejsou peníze, tak to jenom podpoří můj názor nejet na druhé kolo Světové ligy žen a financovat potřebnější věci u tohoto týmu.
4. Může zaznít i argument, že to je jediná možnost, jak zajistit, že tým může s někým hrát. Pak bych se nutně musel ptát, v čem konkrétně, v jakých herních situacích v zápasech v Hradci Králové byl přínos posledního bloku ve Frankfurtu? Jsem hluboce přesvědčen, že v Hradci Králové by tým neskončil hůř než na třetím místě i bez akce Frankfurt.
5. Zabývá se někdo efektivitou vynakládání financí na přípravu týmu žen? Pokud ano, k jakým závěrům se došlo? Já si nemůžu pomoct, ale systém tvorby plánu přípravy a jeho zajištění je chaotické a pozdní. V plánech přípravy postrádám tréninky minimálně 3 měsíce před akcí, a to jak jednodenní tak i víkendové. Příprava ve středy je neefektivní a jsou to zbytečně vynaložené finance. Podstatně efektivnější je podle mého využívání víkendů. Jenom připomínám, že od konce soutěží na jaro měl tým žen přípravu jenom těch 5 dnů ve Frankfurtu. Víkendů přitom bylo po celý červenec a srpen dost.  Tady prostě musí zaznít základní otázka, zda nevyužívání víkendů není způsobeno právě tím, že trenér Faust víkendy nemá volno?
6. Zabývá se někdo seriozně rolí kondiční připravenosti našich hráček? Zde musím položit až drzou otázku, ale vím, o čem mluvím. Nehrál by náš tým lépe bez jakékoli herní přípravy, když by ale naopak byla odpovídající kondiční příprava pod správným dohledem?
7. Přemýšlí někdo nad faktem, že drtivá většina hráček reprezentace žen je z klubů Praga a Slavia a klade si otázku, zda by nemohla být alespoň základní koordinace příprav a hry těchto dvou klubů a reprezentací?

Otázek by asi mohlo být i více, ale pokud nezazní základní otázky a nebudou formulovány odpovědi a na jejich základě i nutné závěry, tak lze pokračovat nadále stejným způsobem. Jak to dopadne při této volbě již  víme, protože to již minimálně 2 roky zažíváme. Výsledkem ale bude, že nám pozvolna bude stárnout jedna generace a tato generace vlastně nedosáhne žádného výrazného výsledku.  
Ale je to také volba.

Jak dál? Otázky, na ně odpovědi, závěry a tvrdá práce. A nebát se převzít model, který praktikují v mužské složce. Je vidět, že je to cesta účinná. Tak proč vymýšlet, když víme jak, Stačí se Babického a Ludvíka zeptat.

Světová liga - druhé pokračování

Osobně jsem byl moc zvědavý na výkony našich týmu v sobotu. A musím říct, že mé představy se splnily, ale jinak, než jsem si myslel.
Muži s Ukrajinou předvedli kompaktní týmový výkon, veteráni byli výborně doplňováni mládím a tak se zrodil (pro mne) nečekaný výsledek. Kluci prostě Ukrajinu porazili. Příjemně mne překvapila úroveň hry týmu, organizace jejich hry, i řešení herních situací. Tým i trenéři zaslouží poděkování a uznání. Speciálně píšu trenéři, protože na mladých  hráčích byla vidět jejich letitá práce, jak je postupně a trpělivě vychovávali. Dnes se tedy dočkali odměny. A zasloužené. Pro mne je to ukázka, že i s omezeným potenciálem hráčů se dá dlouhodobě pracovat. Oba trenéři Tomáš Babický i Mirek Ludvík předvedli, že není potřeba jenom naříkat, ale tvrdou prací lze i obtížné situace řešit. Chci jenom věřit, že tento příklad najde ozvěnu i v dalších reprezentačních týmech.

U žen to již tak pozitivní dnes nebylo. Včera jsem je chválil, dnes ale není vůbec za co. Možná v podvědomí některých hráček bylo i určité podcenění soupeře. Pokud ano, budíček zařídily Turkyně perfektní. Obdržený gól jakoby úplně rozhodil hru našeho týmu. Až do konce zápasu hráčky předváděly pouze úpornost. O kolektivní hře se dnes bohužel mluvit nedalo. Drtivou většinu herních situací řešila hráčka s míčkem a maximálně jedna v její blízkosti. Občas to dělalo dojem, že se tým potkal po dlouhé pauze poprvé. Rostoucí nervozita se s běžícím časem projevovala zvyšováním tvrdosti v soubojích a ve druhém poločase byly některé souboje z naší strany výrazně za hranicí. Rozhodčí se sice snažily nechat hře plynulost, ale v pár situacích ve druhé polovině hrozilo, že se jim to může vymknout z rukou. Že Turkyně také dokázaly "přiložit", to je pravda. Ale to naše hráčky nijak neomlouvá. Měly na to, aby herně soupeře přehrály. Místo toho to byla holomajzna. Nenechme se ovlivnit výsledkem. Až do 57 minuty to bylo stále 1:1 a před našim druhým gólem mělo Turecko velkou šanci opět získat vedení. Naštěstí brána Vančurové byla asi o 20 cm vedle místa, kam turecká hráčka vystřelila.
Opět nebudu hodnotit výkony hráček, ale musím podotknout, že 3 až 4 naše hráčky tento zápas rozhodně nezastihl v optimální herní pohodě. Mají ale ještě zítra zápas s Rakouskem, aby oprávněnost nominace prokázaly.
Nedá mi, abych ignoroval jeden herní prvek u našeho týmu. Týká se to střídání obránců. Celý zápas byla vidět znovu a znovu tatáž situace. Střídáme našeho krajního obránce nebo stopera (!!?) v situaci, když rozehráváme volný úder od našeho kruhu. Zvláštní postup, ale nakonec (i když s problémy), bych se s ním smířil. Kdyby ale nešlo o střídání hráčky, která je v dané chvíli nejdál od střídačky. Vlastní střídání opakovaně probíhalo tak, že hráčka utíkala po hřišti směrem ke střídačce a ta co nastupovala následně zase utíkala přes šířku hřiště na svůj post. Což o to, řeknete si. Pointa tohoto řešení byla v tom, že mezitím naše obrana zahájila rozehrávku a hra plynula :-(. Pokud by si náhodou někdo říkal, jak to tedy měly udělat, tak odpověď je jednoduchá a měly by ji znát i dorostenky. Nejdříve si ta hráčka, která má střídat, vymění místo se spoluhráčkou na druhé straně obrany (tj. s tou, která hraje u postranní čáry, kde je střídačka), následně pak dojde k výměně (když je míček na druhé straně hrací plochy) a pak si opět hráčky vymění místa, aby byly na postech, které jim byly určeny. Tak máme stále do hry zapojených 10 osob. V reprezentaci by se toto vyskytovat nemělo.
Celkově tedy musím konstatovat, že dnešní výkon týmu byl velkým zklamáním.

Světová liga - první pokračování

Nejdříve bych chtěl reagovat na některé výtky lidí z hnutí ke včerejšímu vstupu ohledně získávání zkušeností ve Světové lize. To, co jsem napsal v předpoledním odstavci předešlého vstupu, bylo míněno ve vztahu ke druhému kolu Světové ligy. O pozitivním přínosu prvního kola jsem psal hned na úvod.
V korespondenci k prvnímu vstupu se ozvaly i otázky, zda je prohra mužů s Běloruskem odpovídající síle obou týmů nebo je to český neúspěch. Protože jsem zápas neviděl, nedovolím si žádné závěry. Jenom snad jeden: před 2 lety na Světové lize v Praze jsme také prohráli s Běloruskem. Výsledek byl 1:2, oba góly soupeře dal z TR Radzivinovič. Takže pouze statisticky bych o neúspěchu nemluvil. Pro připomínku celkové pořadí v roce 2012: první Polsko 9 bodů, druhá Ukrajina 5 bodů, třetí Bělorusko 3 body, čtvrtá Česká republika 1 bod.
Dnešní vstup je věnován více pátečním zápasům žen. Musím přiznat, že jsem byl moc zvědavý na Turecko. A výkonnost tohoto týmu mne překvapila více, než jsem si byl schopen před zápasem představit. Sehrálo s Rakouskem vyrovnanou partii a jediný gól inkasovalo  1:50 minuty před koncem. Doplatilo na nezkušenost a z ní pramenící karty za nedodržení vzdálenosti. Tento tým bude skutečně brzo nepříjemným soupeřem.

ČR - Francie

Tento zápas mne hodně zajímal. Chtěl jsem znát odpověď na otázku, jak to s týmem vypadá. Nebudu zde komentovat průběh zápasu, to není účelem tohoto blogu. Musím se ale zastavit a i zdůraznit několik postřehů:
a) na týmu (alespoň tedy můj názor) byla v prvním poločase vidět "tréma" z toho, že hraje po delší době před vlastním publikem.
b) kontinuální střídání v prvním poločase vytvářelo určitý chaos ve hře (speciálně se to projevovalo uprostřed hřiště u zálohy), kdy střídání 6 hráček na tři posty znamenalo pro obranu i útok potřebu se neustále přizpůsobovat aktuální kombinaci hráček
Proto i první poločas vyzněl v souhrnu rozpačitě.
Druhý poločas již byl o něčem úplně jiném. Tým se dostal do herní euforie a nic nebylo nemožné. Jak ale stále opakuji, nebudu hodnotit konkrétní hráčky. I když jednu výjimku udělat musím, protože sliby se mají plnit :-). Za druhý poločas musím Bížovou pochválit. Pochvalu si určitě zaslouží i další, ale od hodnocení jsou jiní.
Proč ale došlo k obratu ve druhém poločasu? Napomohlo k tomu několik skutečností:
a) tým hrál kompaktněji, bylo upuštěno od kontinuálního střídání. Holt se potvrdilo, že sice máme k dispozici pro zápas 18 hráček, ale ne každé "sedne" zápas optimálně. Takže nakonec více hrály ty hráčky, kterým zápas sedl.
b) taktické zlyhání  lavičky Francie. Za to, co udělali, by si zasloužili minimálně tvrdou kritiku (a asi i něco více!). Proč tým, který vede 3:1, vysune obranu hluboko na českou polovinu, když obrana Francie byla výrazně pomalejší než naše útočnice? Po zásluze za tento nesmysl Francouzky zaplatily. Dostat dva góly ze situace, že na brankářku běží 2 naše útočnice úplně samotné, to se moc nevidí.
c) naše hráčky dřely, nic nebylo ztraceno, žádný míček nebyl pro soupeře zadarmo
Celkově je potřeba tým pochválit za výborný druhý poločas. Byl to moc příjemný závěr pátečního večera (a ještě korunovaný výhrou v nájezdech).
Že tam byly i nedostatky, to je přirozené. Myslím si, že hráčky i vedení týmu je viděli. Některé lze odstranit již na taktické poradě, některé budou chtít více natrénovat.

A ještě jeden postřeh na závěr: nečekaně rychle se potvrdilo to, co jsem psal včera. Pro získávání zkušeností a sebedůvěry potřebujeme takovéto zápasy a takovéto soupeře, jako byla dnes Francie. Zápas se Španělskem (například) nám nedá nic, pouze hráčky znechutí. Hledejme tedy způsoby, jak s takovýmito soupeři hrát co nejvíce. Touto cestou totiž můžeme zajistit růst výkonnosti týmu.

Světová liga

Tak tady máme opět po dvou letech Světovou ligu. Tato soutěž našim reprezentacím nabízí záruku dobrého mezinárodního styku. Nevím, zda by se českému hokeji povedlo zajistit přítomnost zúčastněných týmů pouze na "obyčejný" turnaj. Takže po této stránce určitě přínos.
Jako další přínos vidím možnost získávání zkušeností pro naše mladé hráče a hráčky bez zbytečného stresu z případných chyb.
V neposlední řadě za přínos považuji i pořádání této akce "doma". Náklady (alespoň tedy přímé na naše týmy) vidím nižší, než kdybychom museli jet do zahraničí.
Dalším pozitivem (i když tady si až tak jistý s efektem nejsem) je možnost vidět zahraniční týmy našimi trenéry a diváky. To by mohlo trochu pomoct začít reálně vnímat postavení našeho hokeje vůči mezinárodnímu podání. Často se ještě stále setkávám s pejorativním náhledem vůči soupeřům (vždyť to neumí a podobně). Realita je (a to je tedy můj názor) výrazně jiná. Naše okolí jde rychle dopředu (pamatujte na má slova za pár let v případě týmu žen Turecka), ale nejsem přesvědčen, že náš progres je stejně rychlý. Realitou je spíše náš pozvolný ústup z pozic v minulosti. V lepším případě zůstáváme na místě - jenomže okolí jde dopředu.
Necítím se povolaným zde uvádět podrobný rozbor, proč tomu tak je. Výprask českých juniorů do 21 let před pár týdny od Turecka v podobě výsledku 0 : 4 by ale možná mohl znejistět ty, kteří stále vidí český hokej tam, kde byl v minulosti.

Zkusím teď navázat na ty předešlé dva již ne plně optimistické odstavce dalšími, a doufám, že i trochu provokujícími.
Máme (sice oficiálně svaz, ale svaz není v jiné dimenzi než kluby) jasno, jak hodláme využívat tuto možnost pravidelného mezinárodního styku pro růst úrovně našich hráčů a hráček? Nebo to budeme brát, jak je dobrým zvykem, vždy pouze ad hoc? Udělat co nejlepší výsledek a nekoukat, co nás čeká v dalších měsících? Pro ty, co to nevědí - svaz dostává dotace od státu pouze za výsledky na MS a ME. Světová liga není při rozdělování dotací nijak zohledňována. I tak ale se již pár měsíců ve hnutí probírá možnost postupu a účasti ve druhém kole Světové ligy. Musím uznat, že ve svazu se při zajišťování financí na tyto akce (které mimo jedné alternativy u žen v Dublinu budou mimo Evropu) dokazuje, že když se chce, tak hodně věcí jde. Tady musím vyslovit odpovědným činovníků pochvalu. Jinou otázkou již je, zda se při plánování mezinárodního styku zvažuje i efektivita vložených financí. Osobně mám značné pochybnosti.

Když se vrátím dva roky zpět, v čem došlo ke změně, v čem jsme se poučili? Před těmi 2 lety muži nepostoupili (i když nakonec druhé kolo WL hráli díky neúčasti těch, co se kvalifikovali), ženy postoupily z posledního postupového místa a zápasy ve Valencii - to byl tvrdý náraz na realitu. Díky tomu, že tyto zápasy bylo možno sledovat na internetu jsme si všichni, včetně hráček, mohli udělat přehled o situaci. A byl to fakt tvrdý náraz. Obyčejná hluboká defenzíva s cílem dostat co nejméně gólů. Prsty na rukou stačily na spočítání, kolikrát se naše reprezentace dostala v zápase do útočné čtvrtiny. Naplno se ukázaly všechny naše nedostatky.
A teď tedy, proč jsem napsal, že mám pochybnosti. Nedostatky byly obnaženy naplno. Udělali jsme ale něco proto, abychom alespoň nějaké jejich procento za ty dva roky odstranili, když ne úplně, tak alespoň částečně? Byly klubovým trenérům sděleny a byl jim navržen postup, jak na odstraňování pracovat? Nevím o tom!
Zohledňuje se při účasti ve Světové lize, že za rok budou naše týmy hrát B divize a tím i o dotace od státu na další minimálně 2 roky? Pokud odpovědí bude, že ano, že hráči a hráčky získají zkušenosti, tak tento argument neberu. Valencie u žen byla svým způsobem traumatizující zkušenost. Nebo se dají výprasky nazvat jinak? Zkušenosti dle mého názoru hrají výraznou roli při zápasech s vyrovnaným soupeřem. Tam odvaha a kvalita jedince může být tím jazýčkem na vahách výsledku. Když ale něco neumím, tak se můžu snažit sebevíc. Když mi nejdou nohy, tak časem odejde i mozek - to platí stále, ať se nám to líbí nebo ne.

Nechci, aby mé názory vyzněly jako pesimizmus před Světovou ligou. Pro zamyšlení se ale snad nejsou úplně zbytečné. Věřím, že oba reprezentační týmy podají dobré výkony. Proto se rád také na ně chci jet podívat. A tak trochu bych chtěl vidět, že se nebude opakovat již letitý evergreen. Naše týmy na akcích vždy bojují a nedá se jim fakticky nic moc vytýkat. Jen ten červíček - není to pozdě, dřít až na akci?
V.