V korespondenci k prvnímu vstupu se ozvaly i otázky, zda je prohra mužů s Běloruskem odpovídající síle obou týmů nebo je to český neúspěch. Protože jsem zápas neviděl, nedovolím si žádné závěry. Jenom snad jeden: před 2 lety na Světové lize v Praze jsme také prohráli s Běloruskem. Výsledek byl 1:2, oba góly soupeře dal z TR Radzivinovič. Takže pouze statisticky bych o neúspěchu nemluvil. Pro připomínku celkové pořadí v roce 2012: první Polsko 9 bodů, druhá Ukrajina 5 bodů, třetí Bělorusko 3 body, čtvrtá Česká republika 1 bod.
Dnešní vstup je věnován více pátečním zápasům žen. Musím přiznat, že jsem byl moc zvědavý na Turecko. A výkonnost tohoto týmu mne překvapila více, než jsem si byl schopen před zápasem představit. Sehrálo s Rakouskem vyrovnanou partii a jediný gól inkasovalo 1:50 minuty před koncem. Doplatilo na nezkušenost a z ní pramenící karty za nedodržení vzdálenosti. Tento tým bude skutečně brzo nepříjemným soupeřem.
ČR - Francie
Tento zápas mne hodně zajímal. Chtěl jsem znát odpověď na otázku, jak to s týmem vypadá. Nebudu zde komentovat průběh zápasu, to není účelem tohoto blogu. Musím se ale zastavit a i zdůraznit několik postřehů:a) na týmu (alespoň tedy můj názor) byla v prvním poločase vidět "tréma" z toho, že hraje po delší době před vlastním publikem.
b) kontinuální střídání v prvním poločase vytvářelo určitý chaos ve hře (speciálně se to projevovalo uprostřed hřiště u zálohy), kdy střídání 6 hráček na tři posty znamenalo pro obranu i útok potřebu se neustále přizpůsobovat aktuální kombinaci hráček
Proto i první poločas vyzněl v souhrnu rozpačitě.
Druhý poločas již byl o něčem úplně jiném. Tým se dostal do herní euforie a nic nebylo nemožné. Jak ale stále opakuji, nebudu hodnotit konkrétní hráčky. I když jednu výjimku udělat musím, protože sliby se mají plnit :-). Za druhý poločas musím Bížovou pochválit. Pochvalu si určitě zaslouží i další, ale od hodnocení jsou jiní.
Proč ale došlo k obratu ve druhém poločasu? Napomohlo k tomu několik skutečností:
a) tým hrál kompaktněji, bylo upuštěno od kontinuálního střídání. Holt se potvrdilo, že sice máme k dispozici pro zápas 18 hráček, ale ne každé "sedne" zápas optimálně. Takže nakonec více hrály ty hráčky, kterým zápas sedl.
b) taktické zlyhání lavičky Francie. Za to, co udělali, by si zasloužili minimálně tvrdou kritiku (a asi i něco více!). Proč tým, který vede 3:1, vysune obranu hluboko na českou polovinu, když obrana Francie byla výrazně pomalejší než naše útočnice? Po zásluze za tento nesmysl Francouzky zaplatily. Dostat dva góly ze situace, že na brankářku běží 2 naše útočnice úplně samotné, to se moc nevidí.
c) naše hráčky dřely, nic nebylo ztraceno, žádný míček nebyl pro soupeře zadarmo
Celkově je potřeba tým pochválit za výborný druhý poločas. Byl to moc příjemný závěr pátečního večera (a ještě korunovaný výhrou v nájezdech).
Že tam byly i nedostatky, to je přirozené. Myslím si, že hráčky i vedení týmu je viděli. Některé lze odstranit již na taktické poradě, některé budou chtít více natrénovat.
A ještě jeden postřeh na závěr: nečekaně rychle se potvrdilo to, co jsem psal včera. Pro získávání zkušeností a sebedůvěry potřebujeme takovéto zápasy a takovéto soupeře, jako byla dnes Francie. Zápas se Španělskem (například) nám nedá nic, pouze hráčky znechutí. Hledejme tedy způsoby, jak s takovýmito soupeři hrát co nejvíce. Touto cestou totiž můžeme zajistit růst výkonnosti týmu.
Žádné komentáře:
Okomentovat