Osobně jsem byl moc zvědavý na výkony našich týmu v sobotu. A musím říct, že mé představy se splnily, ale jinak, než jsem si myslel.
Muži s Ukrajinou předvedli kompaktní týmový výkon, veteráni byli výborně doplňováni mládím a tak se zrodil (pro mne) nečekaný výsledek. Kluci prostě Ukrajinu porazili. Příjemně mne překvapila úroveň hry týmu, organizace jejich hry, i řešení herních situací. Tým i trenéři zaslouží poděkování a uznání. Speciálně píšu trenéři, protože na mladých hráčích byla vidět jejich letitá práce, jak je postupně a trpělivě vychovávali. Dnes se tedy dočkali odměny. A zasloužené. Pro mne je to ukázka, že i s omezeným potenciálem hráčů se dá dlouhodobě pracovat. Oba trenéři Tomáš Babický i Mirek Ludvík předvedli, že není potřeba jenom naříkat, ale tvrdou prací lze i obtížné situace řešit. Chci jenom věřit, že tento příklad najde ozvěnu i v dalších reprezentačních týmech.
U žen to již tak pozitivní dnes nebylo. Včera jsem je chválil, dnes ale není vůbec za co. Možná v podvědomí některých hráček bylo i určité podcenění soupeře. Pokud ano, budíček zařídily Turkyně perfektní. Obdržený gól jakoby úplně rozhodil hru našeho týmu. Až do konce zápasu hráčky předváděly pouze úpornost. O kolektivní hře se dnes bohužel mluvit nedalo. Drtivou většinu herních situací řešila hráčka s míčkem a maximálně jedna v její blízkosti. Občas to dělalo dojem, že se tým potkal po dlouhé pauze poprvé. Rostoucí nervozita se s běžícím časem projevovala zvyšováním tvrdosti v soubojích a ve druhém poločase byly některé souboje z naší strany výrazně za hranicí. Rozhodčí se sice snažily nechat hře plynulost, ale v pár situacích ve druhé polovině hrozilo, že se jim to může vymknout z rukou. Že Turkyně také dokázaly "přiložit", to je pravda. Ale to naše hráčky nijak neomlouvá. Měly na to, aby herně soupeře přehrály. Místo toho to byla holomajzna. Nenechme se ovlivnit výsledkem. Až do 57 minuty to bylo stále 1:1 a před našim druhým gólem mělo Turecko velkou šanci opět získat vedení. Naštěstí brána Vančurové byla asi o 20 cm vedle místa, kam turecká hráčka vystřelila.
Opět nebudu hodnotit výkony hráček, ale musím podotknout, že 3 až 4 naše hráčky tento zápas rozhodně nezastihl v optimální herní pohodě. Mají ale ještě zítra zápas s Rakouskem, aby oprávněnost nominace prokázaly.
Nedá mi, abych ignoroval jeden herní prvek u našeho týmu. Týká se to střídání obránců. Celý zápas byla vidět znovu a znovu tatáž situace. Střídáme našeho krajního obránce nebo stopera (!!?) v situaci, když rozehráváme volný úder od našeho kruhu. Zvláštní postup, ale nakonec (i když s problémy), bych se s ním smířil. Kdyby ale nešlo o střídání hráčky, která je v dané chvíli nejdál od střídačky. Vlastní střídání opakovaně probíhalo tak, že hráčka utíkala po hřišti směrem ke střídačce a ta co nastupovala následně zase utíkala přes šířku hřiště na svůj post. Což o to, řeknete si. Pointa tohoto řešení byla v tom, že mezitím naše obrana zahájila rozehrávku a hra plynula :-(. Pokud by si náhodou někdo říkal, jak to tedy měly udělat, tak odpověď je jednoduchá a měly by ji znát i dorostenky. Nejdříve si ta hráčka, která má střídat, vymění místo se spoluhráčkou na druhé straně obrany (tj. s tou, která hraje u postranní čáry, kde je střídačka), následně pak dojde k výměně (když je míček na druhé straně hrací plochy) a pak si opět hráčky vymění místa, aby byly na postech, které jim byly určeny. Tak máme stále do hry zapojených 10 osob. V reprezentaci by se toto vyskytovat nemělo.
Celkově tedy musím konstatovat, že dnešní výkon týmu byl velkým zklamáním.
Žádné komentáře:
Okomentovat