Viděl jsem v sobotu dva zápasy. Každý z jiné kategorie i úrovně, ale jedno měly společné. Co? Na naše poměry vysokou sportovní úroveň. Ale hezky postupně.
Nejdříve jsem se jel podívat na zápas dívek U15 Slavia - Praga. Zajímalo mne, jaká je současná úroveň generace, která za rok dva zahájí svůj nástup do ligových týmů žen a stejně tak i do reprezentačních výběrů. A po skončení tohoto zápasu jsem měl vysoce pozitivní dojem. Nebudu zde hodnotit průběh zápasu, to ještě ani v této věkové kategorii není podstatné. Podstatné z tohoto zápasu bylo nejenom nasazení (to by snad měla asi být i samozřejmost), ale hlavně technická úroveň hráček obou týmů. Skutečně toho umí již dnes hodně. A když již v této věkové kategorii vidíte, jak hráčky dokáží zvednout hlavu a sledovat své herní okolí, je to velice nadějné.
Jeden vzkaz hráčkám i jejich trenérům a trenérkám. Jste na dobré cestě, vytrvejte! A mějte ještě stále na paměti, že pro hráčky je důležitý nejenom výsledek zápasu, ale i pocit z vlastní hry.
A jedna poznámka. Pokud by někdo měl dojem, že na základě jednoho zápasu dělám ukvapené závěry, tak malé konstatování. Tuto generaci sleduji (sice ne dostatečně pravidelně, jak by bylo ideální) již čtyři roky.
Druhý zápas bylo tradiční derby mužů Bohemians - Slavia. I tento zápas na mne udělal dojem. Vysoké tempo hry, ze strany Slavie ještě v druhém poločase znásobeno, technika v plném pohybu, rychlá práce s míčkem, osobní kontakty v rámci pravidel, to vše jsou dnes prvky hry, bez kterých se moderní hokej neobejde. A oba týmy se přesně o toto snažily. Jen tak dál!
Pár informací k průběhu zápasu: úvod byl takový opatrnější, Vedení se ujala Slavia, když Piterák chladnokrevně dokončil svůj průnik středem obrany Bohemians. Ve 20. minutě vyrovnal za Bohemians Soukup z TR. A ve 28. minutě šla Bohemka do vedení, když byl z dalšího TR úspěšný Vohnický.
Slavia ve druhém poločase změnila organizaci své hry a jak jsem již psal výše, ještě zvýšila tempo své hry. Defenzíva Bohemians s tím měla značné problémy a tak druhá půle probíhala prakticky na jedné polovině hřiště. Tlak Slavie pak zákonitě vedl i ke gólům. V 50. minutě vyrovnal Vacek po biliárové přihrávce od Piteráka před odkrytou polovinu branky Bohemians, za minutu pak již Slavia vedla, když střelcem byl Zuna. Tentýž hráč uzavřel skóre zápasu 11 minut před koncem.
TR:
Bohemians: 3/2 góly (vše v prvním poločase)
Slavia: 6/ žádný gól
Musím se ještě zastavit u rozhodčích: Trávník a Troníček zvládli zápas s přehledem, dokázali nechávat hře plynulost a současně pohlídat okamžiky, kdy by mohly vznikat emoce. I jejich výkon tedy zaslouží ocenění.
Oba uvedené zápasy byly v duchu moderního hokeje. Byly dokladem, že nemusíme být příliš pesimisté. Ale je na všech, aby to nebylo jenom to světlo naděje, abychom tuto naději dokázali přetavit i do reality.
Výsledky tohoto kola:
dívky U15: Slavia - Praga 3:1
muži: Bohemians - Slavia 2:4
ženy: Praga - Rakovník 0:3
ženy: Hradec Králové - Slavia A 0:4 (Babická, Bížová, Nováková N., Reinosová)
sobota 24. září 2016
neděle 11. září 2016
Radost nebo smutek II
V květnu jsem psal v příspěvku Radost nebo smutek o různém úhlu pohledu na konečný výsledek zápasů ve sportu a z toho plynoucí radost nebo smutek.
Po sobotě se k této problematice ještě jednou vracím. Byl jsem účastníkem zápasu extraligy žen skupina B mezi týmy Slovenska a Slavie B. Byl to souboj mládí na straně slovenského týmu a zkušeností veteránského týmu Slavie. Přesto, že nešlo o nijak důležitý duel, všiml jsem si jedné věci. U Slavie radost ze hry i z každé povedené situace, u týmu Slovenska převládala skoro až odevzdaná nálada. Ta se pak velice často projevovala v nedůvěře ve své schopnosti. A tak jsem si vzpomněl na nedávné výkony české ženské reprezentace, na její herní projevy oplývající sebedůvěrou.
Hráčky Slovenska rozhodně nejsou individuálně špatné, tým má již zvládnuté i některé skupinové prvky hry. Jenom tam pak chyběla ta sebedůvěra dovolit si ještě víc. Obavy z chyby nejsou v takovýchto zápasech na místě, naopak kdy jindy si mám něco dovolit? Sebedůvěra (pochopitelně podepřena i schopnostmi) je pak tím klíčem k lepším výsledkům a ve finále i k radosti ze hry.
V sobotu si tu radost užily hráčky Slavie. Sice nohy bolely, ale do mozků se tento pocit dostal až po zápase. A tak pro ně byl zápas příjemně stráveným sobotním odpolednem.
Slovensko - Slavia B 0:5 (0:2)
góly: Žežulková 2x, Hovorková, Krecarová, Svatošová
ve druhém zápase této skupiny Praga - Mnichovice 9:0
Po sobotě se k této problematice ještě jednou vracím. Byl jsem účastníkem zápasu extraligy žen skupina B mezi týmy Slovenska a Slavie B. Byl to souboj mládí na straně slovenského týmu a zkušeností veteránského týmu Slavie. Přesto, že nešlo o nijak důležitý duel, všiml jsem si jedné věci. U Slavie radost ze hry i z každé povedené situace, u týmu Slovenska převládala skoro až odevzdaná nálada. Ta se pak velice často projevovala v nedůvěře ve své schopnosti. A tak jsem si vzpomněl na nedávné výkony české ženské reprezentace, na její herní projevy oplývající sebedůvěrou.
Hráčky Slovenska rozhodně nejsou individuálně špatné, tým má již zvládnuté i některé skupinové prvky hry. Jenom tam pak chyběla ta sebedůvěra dovolit si ještě víc. Obavy z chyby nejsou v takovýchto zápasech na místě, naopak kdy jindy si mám něco dovolit? Sebedůvěra (pochopitelně podepřena i schopnostmi) je pak tím klíčem k lepším výsledkům a ve finále i k radosti ze hry.
V sobotu si tu radost užily hráčky Slavie. Sice nohy bolely, ale do mozků se tento pocit dostal až po zápase. A tak pro ně byl zápas příjemně stráveným sobotním odpolednem.
Slovensko - Slavia B 0:5 (0:2)
góly: Žežulková 2x, Hovorková, Krecarová, Svatošová
ve druhém zápase této skupiny Praga - Mnichovice 9:0
neděle 4. září 2016
World League - díl II
Dnes (v neděli) těsně po obědě dohrály ženy svou část World League 2016 v Praze. Pro český tým skončil turnaj historickým výsledkem. Poprvé turnaj vyhrál.
Jak se k vítězství tým dopracoval? Sice prohrál v sobotu zápas s Polskem, ale drtivá výhra dnes s Ukrajinou zajistila celkové první místo.
S Polskem se českému týmu nepovedl první poločas. Sice hned v páté minutě měl náš tým penaltu, ale polská brankářka střelu Adély Mejzlíkové chytla. Polky byly psychicky připraveny na to, že půjde o jiný zápas, než byly přípravné zápasy na začátku srpna. Proto nikam nespěchaly, čekaly na akce českého týmu a snažily se o rychlé protiútoky. Český tým nebyl tak kompaktní jako v předešlých zápasech, hráčky se nedoplňovaly a tak po cca 18 minutách poprvé udeřily Polky. Využily otevřený prostor na své levé straně, rychlým průnikem se dostaly do situace 2:1 a akci zakončily gólem. Inkasovaný gól ještě více nahlodal jistotu českého týmu a Polky pokračovaly v efektivitě. Za další čtyři minuty potrestaly nedostatečné pokrytí útočnic v kruhu a po autu z pravé postranní čáry dostaly míček až do české branky. A čtyři minuty před poločasem bylo ještě hůř, další kolmý míček do kruhu českého týmu a Polsko vedlo o poločase 0:3.
Poločas byl přesně tou injekcí, kterou český tým potřeboval. Zde si dovolím osobní poznámku: škoda, že se nehrálo na 4x 15 nebo 17 minut. Přestávku a instrukce trenérů potřeboval český tým extrémně. Také se po přestávce projev českého týmu výrazně změnil. Bížová a Decsyová za úvodních 15 minut snížily na 2:3, Polky evidentně ztratily svou suverenitu a tak bylo konečné skóre otázkou toho, kdo se strefí. Nakonec nikdo a stav zůstal na konci 2:3.
Co se mne nelíbilo: na konci zápasu zahrávaly Polky TR, český tým v té době hrál bez brankářky. Nechápal jsem, co vedlo exekutorku z polské strany, aby míček napálila vysoko mezi vybíhající české hráčky. Že žádnou nezranila, to byla jen a pouze shoda okolností. Zvolené řešení polskou hráčkou bylo výrazně za hranou sportovního projevu a hráčka kvalit Rybachy (po turnaji vyhlášena nejlepší hráčkou turnaje) to rozhodně neměla zapotřebí.
Protože Polky prohrály s Ukrajinou, konečné pořadí určil až souboj českého týmu s Ukrajinou v neděli na konci turnaje. Tento zápas patřil jednoznačně českému týmu. Prakticky ve všech činnostech dominoval a s přibývajícím časem se skóre měnilo ve prospěch českého týmu. V 17´ jej otevřela Hanzlová, do poločasu ještě Haklová a Decsyová stihly upravit výsledek na 3:0. Po přestávce se obraz hry nezměnil, nejdříve Haklová zvýšila na 4:0, pak sice Ukrajina vstřelila čestný gól z penalty, ale poslední slovo měla v závěru Hanzlová a český tým vyhrál 5:1. Tento výsledek mu i zajistil na skóre první místo v turnaji.
Český tým dokázal, že hokej hrát umí, svými výkony nechal zapomenout na začátek přípravy před pár týdny. Pokrok za tak krátký čas byl až neuvěřitelný. Neustálá snaha o aktivní hru, výrazně zlepšený pohyb, kvalitní hra útočnic, to byl základ zlepšení týmu. Za speciální zmínku stojí nárůst sebedůvěry hráček. Na začátku přípravy jsme mohli vidět situace, kdy se hráčka raději schovala do stínu soupeřky, aby nedostala míček. Teď mi to připadalo, že v některých situacích naše hráčky až vyhledávaly souboje 1:1 a velké procento z nich i vyhrávaly.
Prostě - tým je na dobré cestě. Teď bude potřeba vymyslet opět kvalitní přípravu na druhé kolo World League v polovině února ve Valencii. Nedopustit, aby se hráčkám vytratily z povědomí věci, které teď zvládaly. Já tomu říkám - nedopustit návrat do české ligové reality.
Příprava a vlastní akce (na kterou bude pak přímo navazovat Pohár mistrů v hale za účasti Slavie) bude náročný úkol z pohledu uvolňování z práce. Sice by to asi bylo řešitelné dovolenými hráček, ale je potřeba mít stále na paměti, že i tato akce je jenom přípravou na A divizi ME. A to bude vyžadovat další přípravu a tedy i uvolnění z práce.
Ve Valencii budou opět Polsko i Ukrajina, navíc Španělky, Skotky a Azerbajdžán. Lze počítat, že Polsko přijde i s hráčkami, které v Praze nebyly, i když mladá hráčka č. 17 Monika Polewczak mne svými výkony velice překvapila. Stejně tak lze počítat, že za Ukrajinu opět nastoupí i Žana Vorušilo. Konkrétně její neúčast v posledních dvou zápasech byla pro Ukrajinu citelným oslabením. Trenérka Makejeva přivezla několik mladších hráček a Ukrajina rozhodně zanechala lepší dojem než před rokem na B divizi ME. A pokud Ukrajina zapracuje na kondici, bude z ní opět nepříjemný soupeř.
Český tým ale dokázal, že se není důvod bát se předem. Takže věřím, že se nebude opakovat Valencie z roku 2013.
Jak se k vítězství tým dopracoval? Sice prohrál v sobotu zápas s Polskem, ale drtivá výhra dnes s Ukrajinou zajistila celkové první místo.
S Polskem se českému týmu nepovedl první poločas. Sice hned v páté minutě měl náš tým penaltu, ale polská brankářka střelu Adély Mejzlíkové chytla. Polky byly psychicky připraveny na to, že půjde o jiný zápas, než byly přípravné zápasy na začátku srpna. Proto nikam nespěchaly, čekaly na akce českého týmu a snažily se o rychlé protiútoky. Český tým nebyl tak kompaktní jako v předešlých zápasech, hráčky se nedoplňovaly a tak po cca 18 minutách poprvé udeřily Polky. Využily otevřený prostor na své levé straně, rychlým průnikem se dostaly do situace 2:1 a akci zakončily gólem. Inkasovaný gól ještě více nahlodal jistotu českého týmu a Polky pokračovaly v efektivitě. Za další čtyři minuty potrestaly nedostatečné pokrytí útočnic v kruhu a po autu z pravé postranní čáry dostaly míček až do české branky. A čtyři minuty před poločasem bylo ještě hůř, další kolmý míček do kruhu českého týmu a Polsko vedlo o poločase 0:3.
Poločas byl přesně tou injekcí, kterou český tým potřeboval. Zde si dovolím osobní poznámku: škoda, že se nehrálo na 4x 15 nebo 17 minut. Přestávku a instrukce trenérů potřeboval český tým extrémně. Také se po přestávce projev českého týmu výrazně změnil. Bížová a Decsyová za úvodních 15 minut snížily na 2:3, Polky evidentně ztratily svou suverenitu a tak bylo konečné skóre otázkou toho, kdo se strefí. Nakonec nikdo a stav zůstal na konci 2:3.
Co se mne nelíbilo: na konci zápasu zahrávaly Polky TR, český tým v té době hrál bez brankářky. Nechápal jsem, co vedlo exekutorku z polské strany, aby míček napálila vysoko mezi vybíhající české hráčky. Že žádnou nezranila, to byla jen a pouze shoda okolností. Zvolené řešení polskou hráčkou bylo výrazně za hranou sportovního projevu a hráčka kvalit Rybachy (po turnaji vyhlášena nejlepší hráčkou turnaje) to rozhodně neměla zapotřebí.
Protože Polky prohrály s Ukrajinou, konečné pořadí určil až souboj českého týmu s Ukrajinou v neděli na konci turnaje. Tento zápas patřil jednoznačně českému týmu. Prakticky ve všech činnostech dominoval a s přibývajícím časem se skóre měnilo ve prospěch českého týmu. V 17´ jej otevřela Hanzlová, do poločasu ještě Haklová a Decsyová stihly upravit výsledek na 3:0. Po přestávce se obraz hry nezměnil, nejdříve Haklová zvýšila na 4:0, pak sice Ukrajina vstřelila čestný gól z penalty, ale poslední slovo měla v závěru Hanzlová a český tým vyhrál 5:1. Tento výsledek mu i zajistil na skóre první místo v turnaji.
Český tým dokázal, že hokej hrát umí, svými výkony nechal zapomenout na začátek přípravy před pár týdny. Pokrok za tak krátký čas byl až neuvěřitelný. Neustálá snaha o aktivní hru, výrazně zlepšený pohyb, kvalitní hra útočnic, to byl základ zlepšení týmu. Za speciální zmínku stojí nárůst sebedůvěry hráček. Na začátku přípravy jsme mohli vidět situace, kdy se hráčka raději schovala do stínu soupeřky, aby nedostala míček. Teď mi to připadalo, že v některých situacích naše hráčky až vyhledávaly souboje 1:1 a velké procento z nich i vyhrávaly.
Prostě - tým je na dobré cestě. Teď bude potřeba vymyslet opět kvalitní přípravu na druhé kolo World League v polovině února ve Valencii. Nedopustit, aby se hráčkám vytratily z povědomí věci, které teď zvládaly. Já tomu říkám - nedopustit návrat do české ligové reality.
Příprava a vlastní akce (na kterou bude pak přímo navazovat Pohár mistrů v hale za účasti Slavie) bude náročný úkol z pohledu uvolňování z práce. Sice by to asi bylo řešitelné dovolenými hráček, ale je potřeba mít stále na paměti, že i tato akce je jenom přípravou na A divizi ME. A to bude vyžadovat další přípravu a tedy i uvolnění z práce.
Ve Valencii budou opět Polsko i Ukrajina, navíc Španělky, Skotky a Azerbajdžán. Lze počítat, že Polsko přijde i s hráčkami, které v Praze nebyly, i když mladá hráčka č. 17 Monika Polewczak mne svými výkony velice překvapila. Stejně tak lze počítat, že za Ukrajinu opět nastoupí i Žana Vorušilo. Konkrétně její neúčast v posledních dvou zápasech byla pro Ukrajinu citelným oslabením. Trenérka Makejeva přivezla několik mladších hráček a Ukrajina rozhodně zanechala lepší dojem než před rokem na B divizi ME. A pokud Ukrajina zapracuje na kondici, bude z ní opět nepříjemný soupeř.
Český tým ale dokázal, že se není důvod bát se předem. Takže věřím, že se nebude opakovat Valencie z roku 2013.
čtvrtek 1. září 2016
World League - díl I
Praha hostí opět po dvou letech první kolo World League mužů i žen. Považuji za nesporný úspěch diplomacie ČSPH, že tuto akci již potřetí dokázala dostat do ČR.
Protože zápasy mužů probíhaly v průběhu dne, neměl jsem možnost vidět ani jeden z dosavadních dvou zápasů mužů. Ženy hrály až večer a tak bylo pro mne snadnější jejich zápasy vidět. Toto jenom na vysvětlenou, že budu psát o ženách.
Otevřeně říkám, že jsem byl moc zvědavý na výkon týmu žen. Po zápasech s Polskem jsem si říkal, že je ztráta času sledovat takové zápasy. Pak přišly ale zajímavé výsledky z Walesu. Tak jsem chtěl vidět, zda se blýská na lepší časy nebo ne. A musím říct, že hodně věcí mne v porovnání se zmíněnými zápasy s Polskem pozitivně překvapilo.
Tým měl teď v obou zápasech (Turecko i Litva) opět ducha. Hráčky spolu komunikovaly, měly ty správné emoce. Když k tomu přidáme i přístup ke hře, změna byla výrazná. Tým fungoval jako celek, skupinová hra byla samozřejmostí, výrazně se zlepšil pohyb hráček. Navíc ještě hráčky působily dojmem "hladové smečky". Neustálá snaha hrát s míčkem, a když jej měl soupeř, tak dominovala snaha co nejdříve jej zase získat zpět, to byly základní prvky hry. A tak se na výkon týmu dalo koukat.
Výsledky nejsou až tak směrodatné (i když jejich výše je jasná), ale předvedená hra byla tou nejlepší pozvánkou na víkendové zápasy. Speciálně na sobotní zápas opět s Polskem. Český tým má co soupeřkám vracet, takže se docela na tento zápas těším.
Protože zápasy mužů probíhaly v průběhu dne, neměl jsem možnost vidět ani jeden z dosavadních dvou zápasů mužů. Ženy hrály až večer a tak bylo pro mne snadnější jejich zápasy vidět. Toto jenom na vysvětlenou, že budu psát o ženách.
Otevřeně říkám, že jsem byl moc zvědavý na výkon týmu žen. Po zápasech s Polskem jsem si říkal, že je ztráta času sledovat takové zápasy. Pak přišly ale zajímavé výsledky z Walesu. Tak jsem chtěl vidět, zda se blýská na lepší časy nebo ne. A musím říct, že hodně věcí mne v porovnání se zmíněnými zápasy s Polskem pozitivně překvapilo.
Tým měl teď v obou zápasech (Turecko i Litva) opět ducha. Hráčky spolu komunikovaly, měly ty správné emoce. Když k tomu přidáme i přístup ke hře, změna byla výrazná. Tým fungoval jako celek, skupinová hra byla samozřejmostí, výrazně se zlepšil pohyb hráček. Navíc ještě hráčky působily dojmem "hladové smečky". Neustálá snaha hrát s míčkem, a když jej měl soupeř, tak dominovala snaha co nejdříve jej zase získat zpět, to byly základní prvky hry. A tak se na výkon týmu dalo koukat.
Výsledky nejsou až tak směrodatné (i když jejich výše je jasná), ale předvedená hra byla tou nejlepší pozvánkou na víkendové zápasy. Speciálně na sobotní zápas opět s Polskem. Český tým má co soupeřkám vracet, takže se docela na tento zápas těším.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)