Ženy ČR absolvovaly další etapu přípravy na World League ve Walesu. Odehrály tři zápasy a musím říct, že výsledky jsou až neuvěřitelné.
Dvě výhry 3:2 a jedna prohra 1:3 jsou výborné. A tím nemám na mysli ani tak to, že reprezentace žen dvakrát Wales porazila jako spíše to, že konečně začala dávat góly. V předcházejících pěti zápasech nevstřelily naše hráčky ani gól, teď ve třech zápasech hned sedm. To je potěšitelný fakt. Co bylo důvodem tohoto obratu nelze bez detailnějších informací říct, ale evidentně náš tým hokej hrát nezapomněl. Tak uvidíme na World League. Lepší pozvánka na tuto akci nebyla možná.
Skončily OH v Riu a minimálně soutěž mužů má nečekaného vítěze. Argentina rozhodně mezi žhavé favority nepatřila. Jenomže: trenér Argentiny Carlos Retegui (mimochodem podepsaný v minulosti pod úspěchy reprezentace žen Argentiny) dokonale využil předností svých hráčů. Moc dobře věděl, že má vynikajícího střelce TR a k tomu zvolil sice ne divácky oblíbenou, ale doposud úspěšnou taktiku.
Tato taktika má prapůvod ve fotbale již hodně v minulosti. Poprvé se výrazně prosadila na MS v roce 1954, kdy trenér Švýcarska Karl Rappan předvedl herní systém, který následně dostal název Riegelsystem.
Další výrazný podíl na jejím prosazení měl "trenérský mág" Helenio Herrera, který vyhrál s Interem Milán v roce 1964 Pohár mistrů evropských zemí. Ti, co pamatují, již vědí o čem mluvím. Jde o "catenaccio". K dokonalosti jej pak dovedl trenér Nereo Rocco, který s tímto systémem následně v Evropě dominoval s druhým milánským klubem AC.
Poslední použití tohoto systému (co si pamatuji) předvedl trenér José Mourinho s Interem Milán v Barceloně v roce 2010 v semifinále Champions League. Po domácí výhře Inter proti Barceloně, která pod vedením Guardioly již měla dokonale zvládnutý systém "tiki-taka", v odvetě neriskoval. A po vyloučení Tiaga Motty již ve 30. minutě tímto totálně defenzivním systémem ubránil postup do finále Champions League.
Proč o tom píšu více detailně? Tento systém je defenzivní, to jednoznačně. Ale pouze on k úspěchu nestačí. Tým, který jej praktikuje, musí mít i efektivní ofenzivu. Nereo Rocco měl údernou čtveřici Hamrin, Sormani, Rivera, Prati. Carlos Retegui měl střelce TR a hráče, kteří dokázali buďto sami zakončit útočné akce nebo získat ten potřebný TR.
Retegui tedy věděl, k čemu se vrací.
Aby ale nevznikl dojem, že jeho úspěch byl pouze díky použité taktice. On se vyznačuje svou náročností již v přípravě. Pro představu o čem mluvím si stačí zadat na Youtube "Las Leonas" z dob, kdy ještě vedl reprezentační tým Argentiny žen.
pondělí 22. srpna 2016
neděle 7. srpna 2016
5 minut fakt nestačí!!
Reprezentace žen má za sebou druhý test - tři přípravné zápasy s Polskem. Bylo vidět něco potěšujícího?
Viděl jsem první dva zápasy, jak to vypadalo v nedělním nevím, tak pokud náhodou přišla pro příznivce i radost, jenom fajn.
Co tedy ukázaly první dva zápasy s Polkami? Bohužel, vše, co jsem psal o zápasech s Italkami, to vše platilo i s Polkami. Navíc se ještě objevily další poznatky:
1. zbytečné fauly - v průběhu zápasu začal narůstat počet faulů, které tak důvěrně známe z domácí soutěže. Sekání do hole dominovalo nejvíce. Tak jenom stručně k tomuto "hernímu prvku". Je žádoucí rychle na tento "prvek" zapomenout. Jinak by se také mohlo za rok na ME stát, že by náš tým mohl mít vyloučených více hráček současně a tím i riziko, že by naše reprezentace prohrála zápas kontumačně (a to se při poklesu počtu hráček pod určený počet teoreticky i prakticky stát může). Doufám, že nikdo v českém hokeji nestojí o takovýto případný zápis do historických análů.
2. přihrávky do kruhu soupeře - již v nižších věkových kategoriích se učí, že do připravené obrany se necentruje. Připadalo mi to, že chceme teorii poopravit. Ale nějak to nefungovalo.
3. vzájemná komunikace - kolem ženského hokeje jsem se pohyboval dost dlouho na to, abych jedné věci věřil jako axiomu = neustálá potřeba ženského týmu o něčem mluvit. O to více jsem koukal, že naše hráčky tuto potřebu nemají! Chyběla jakákoli komunikace, která by případně i mohla pozitivně přispět k organizaci hry alespoň menší skupiny hráček. Co konkrétně? Kdo obsadí nepokrytou hráčku v české obranné čtvrtině, kam se má pohnout hráčka před obránci nebo před zálohou a pod. I jenom dirigování si postavení svých spoluhráček je určitě přínos. Nebo to nebylo potřeba?
4. Za čtyři zápasy nevstřelila česká reprezentace ani gól. K tomu není potřeba nic dodávat.
Na třetí zápas jsem nešel schválně. Fakt nemám potřebu ztrácet čas sledováním chaotického pobíhání po hřišti. Jsem stále přesvědčen, že kádr má na víc, než předváděl. Ale k tomu je potřeba se tedy vrátit ke svým standardním výkonům.
A ještě jeden postřeh: chyběla mi u hráček radost - jakákoli. Přeci nejde odehrát 4 zápasy bez jakéhokoli projevu. Nešlo o život, i když se většinou nedařilo, i tak pár akcí nebylo špatných. Výsledek: projev žádný.... No nevím.
Viděl jsem první dva zápasy, jak to vypadalo v nedělním nevím, tak pokud náhodou přišla pro příznivce i radost, jenom fajn.
Co tedy ukázaly první dva zápasy s Polkami? Bohužel, vše, co jsem psal o zápasech s Italkami, to vše platilo i s Polkami. Navíc se ještě objevily další poznatky:
1. zbytečné fauly - v průběhu zápasu začal narůstat počet faulů, které tak důvěrně známe z domácí soutěže. Sekání do hole dominovalo nejvíce. Tak jenom stručně k tomuto "hernímu prvku". Je žádoucí rychle na tento "prvek" zapomenout. Jinak by se také mohlo za rok na ME stát, že by náš tým mohl mít vyloučených více hráček současně a tím i riziko, že by naše reprezentace prohrála zápas kontumačně (a to se při poklesu počtu hráček pod určený počet teoreticky i prakticky stát může). Doufám, že nikdo v českém hokeji nestojí o takovýto případný zápis do historických análů.
2. přihrávky do kruhu soupeře - již v nižších věkových kategoriích se učí, že do připravené obrany se necentruje. Připadalo mi to, že chceme teorii poopravit. Ale nějak to nefungovalo.
3. vzájemná komunikace - kolem ženského hokeje jsem se pohyboval dost dlouho na to, abych jedné věci věřil jako axiomu = neustálá potřeba ženského týmu o něčem mluvit. O to více jsem koukal, že naše hráčky tuto potřebu nemají! Chyběla jakákoli komunikace, která by případně i mohla pozitivně přispět k organizaci hry alespoň menší skupiny hráček. Co konkrétně? Kdo obsadí nepokrytou hráčku v české obranné čtvrtině, kam se má pohnout hráčka před obránci nebo před zálohou a pod. I jenom dirigování si postavení svých spoluhráček je určitě přínos. Nebo to nebylo potřeba?
4. Za čtyři zápasy nevstřelila česká reprezentace ani gól. K tomu není potřeba nic dodávat.
Na třetí zápas jsem nešel schválně. Fakt nemám potřebu ztrácet čas sledováním chaotického pobíhání po hřišti. Jsem stále přesvědčen, že kádr má na víc, než předváděl. Ale k tomu je potřeba se tedy vrátit ke svým standardním výkonům.
A ještě jeden postřeh: chyběla mi u hráček radost - jakákoli. Přeci nejde odehrát 4 zápasy bez jakéhokoli projevu. Nešlo o život, i když se většinou nedařilo, i tak pár akcí nebylo špatných. Výsledek: projev žádný.... No nevím.
úterý 2. srpna 2016
Reprezentace ženy - 5 minut nestačilo
V pondělí a úterý absolvovala reprezentace žen první z ostrých testů v podobě dvou zápasů s reprezentací Itálie. Co zápasy ukázaly?
V pondělním zápase byly vidět různé věci. Konkrétně:
1. trenéři zvolili otevřenou hru s napadáním soupeře hodně vysoko (až na čtvrtině soupeře). Ukázalo se, že Italkám to nečinilo žádné problémy, naopak naše hráčky evidentně nestačily Italkám rychlostně, a tak Italky diktovaly průběh zápasu.
2. v zápase dostaly příležitost i další hráčky z širšího výběru. Považuji tento krok za správný v této etapě přípravy týmu. Kdy jindy by měly mít členky širšího výběru možnost prokázat oprávněnost své nominace, než na úvod přípravy? Je jenom na hráčkách, aby si uvědomily, že musí prokázat oprávněnost svého zařazení do širšího kádru. Proč? Minimálně proto, že dříve nebo později trenéři provedou zúžení kádru. Tak aby vyřazení z další přípravy pak nebylo překvapením. Každá je strůjcem svého štěstí.
3 není zaměřením tohoto příspěvku hodnotit hráčky. Určitě některé i samy cítily, že nepodaly svůj standardní výkon. Proč tomu tak bylo, to si musí zodpovědět samy, ale minimálně v některých případech bylo vidět, že "forma z gauče" rozhodně nestačí.
4. herní návyky jednotlivců - míra nedostatků v této činnosti mne překvapila hodně. To, co stačí na naši ligu, to nestačilo ani na Italky. A zde je potřeba otevřeně říct, že Italky nedosahují parametrů soupeřek, které naše ženy čekají za rok na ME v A divizi. Mimo práce na herním systému tak evidentně budou muset trenéři pracovat i na řešení situací 1:1 ať v útočné nebo i obranné části hry. Protože se jedná o návyky (a k těm se každý hráč vrací, když je v únavě), bude jejich zlepšení vyžadovat hodně času. A opět návrat k předešlým bodům: bez aktivního přístupu hráček je tento problém neřešitelný.
Úterní zápas poskytl další informace:
1. výkon týmu okamžitě roste, když brankářka tým podrží
2. některé z hráček již podaly lepší výkony než v pondělí. Přeci jenom začínaly chytat herní rytmus.
3. obrana měla ale malou odvahu k přihrávce hned po příjmu míčku. Přitom Italky hrály presing stále stejně. V útočné čtvrtině napadala pouze jediná hráčka, další 4 vyčkávaly těsně za čtvrtinou a do čtvrtiny šly až ve chvíli, když šel míček k postranní čáře. I ta jediná hráčka ve čtvrtině ale stačila obranu rozhodit tak, že se bály přenášení hry. Hráčky v obraně si ale situaci výrazně komplikovaly právě tím, že moc dlouho trvalo, než zpracovaly přihrávku a rozhodly se, komu vlastně nahrají. Často pak volily jako východisko z nouze obyčejné propálení míčku. Bohužel, toto již v podání české reprezentace bylo možno vidět před 3 lety ve Valencii a nejvíce právě v zápase s Italkami. Že byly vidět i osobní souboje stoperek se soupeřkami ještě ve vlastní čtvrtině, to věřím, že v dalších zápasech vymizí. Stopeři prostě do rizika na vlastním kruhu jít nesmí.
4. na situaci, popsanou v bodě 3. měla podíl i záloha. Rozhodně chyběla snaha si míček od obrany vyžádat. Vyčkávání není k ničemu. A v této situaci byla záloha statická. Řešitelné to je, jenom je potřeba si to na hřišti při tréninku ukázat. Možná by stačilo začít s rotací. Na druhou stranu se ale musím zálohy i trochu zastat. Často fakticky zbytečně musely běžet 50m dopředu a pak hned zase 50m zpět jenom proto, že útočnice nedokázaly míček vepředu udržet. Hra útočnic vůbec byla zatím dost bezzubá, o čem svědčí i to, že český tým fakticky nevystřelil na brankářku soupeře.
5. ofenziva a závěr akcí - spolupráce útočnic byla minimální, bylo vidět i vyčkávání, že soupeřka míček nechytne. Tak se prostě do zakončení dostat nelze. A když k tomu přidáme i nepřesné přihrávky v závěru několika povedených kombinací, je slabá potence v závěru pochopitelná.
6. že je v silách týmu více, než předváděl, ukázala pětiminutovka v závěru úterního zápasu. V této části Italky koukaly, co se děje. Našemu týmu vycházela kombinace, nešetřilo se pohybem, aktivně se četla hra. I z toho by se měly hráčky poučit, čím to vlastně bylo.
Takže co závěrem? Pokud by někdo nabyl z výše uvedeného negativní pocit, nepochopil mne správně. Prostě to byla první část budování týmu. Přes víkend čeká další díl - utkání s Polkami. Italky i Polky sestoupily společně z A divize ME, takže je to to správné měřítko, které náš tým potřebuje. Není důvod k pesimizmu, ale hned úvodní zápasy ukázaly, co všechno budou muset trenéři hráčky naučit. A že je toho skutečně dost. Jenom musím zopakovat závěr k pondělnímu zápasu výše: bez aktivního přístupu hráček je tento problém neřešitelný.
Ještě výsledky:
pondělí 1.8. ČR - Itálie 0:8
úterý 2.8. ČR - Itálie 0:2
V pondělním zápase byly vidět různé věci. Konkrétně:
1. trenéři zvolili otevřenou hru s napadáním soupeře hodně vysoko (až na čtvrtině soupeře). Ukázalo se, že Italkám to nečinilo žádné problémy, naopak naše hráčky evidentně nestačily Italkám rychlostně, a tak Italky diktovaly průběh zápasu.
2. v zápase dostaly příležitost i další hráčky z širšího výběru. Považuji tento krok za správný v této etapě přípravy týmu. Kdy jindy by měly mít členky širšího výběru možnost prokázat oprávněnost své nominace, než na úvod přípravy? Je jenom na hráčkách, aby si uvědomily, že musí prokázat oprávněnost svého zařazení do širšího kádru. Proč? Minimálně proto, že dříve nebo později trenéři provedou zúžení kádru. Tak aby vyřazení z další přípravy pak nebylo překvapením. Každá je strůjcem svého štěstí.
3 není zaměřením tohoto příspěvku hodnotit hráčky. Určitě některé i samy cítily, že nepodaly svůj standardní výkon. Proč tomu tak bylo, to si musí zodpovědět samy, ale minimálně v některých případech bylo vidět, že "forma z gauče" rozhodně nestačí.
4. herní návyky jednotlivců - míra nedostatků v této činnosti mne překvapila hodně. To, co stačí na naši ligu, to nestačilo ani na Italky. A zde je potřeba otevřeně říct, že Italky nedosahují parametrů soupeřek, které naše ženy čekají za rok na ME v A divizi. Mimo práce na herním systému tak evidentně budou muset trenéři pracovat i na řešení situací 1:1 ať v útočné nebo i obranné části hry. Protože se jedná o návyky (a k těm se každý hráč vrací, když je v únavě), bude jejich zlepšení vyžadovat hodně času. A opět návrat k předešlým bodům: bez aktivního přístupu hráček je tento problém neřešitelný.
Úterní zápas poskytl další informace:
1. výkon týmu okamžitě roste, když brankářka tým podrží
2. některé z hráček již podaly lepší výkony než v pondělí. Přeci jenom začínaly chytat herní rytmus.
3. obrana měla ale malou odvahu k přihrávce hned po příjmu míčku. Přitom Italky hrály presing stále stejně. V útočné čtvrtině napadala pouze jediná hráčka, další 4 vyčkávaly těsně za čtvrtinou a do čtvrtiny šly až ve chvíli, když šel míček k postranní čáře. I ta jediná hráčka ve čtvrtině ale stačila obranu rozhodit tak, že se bály přenášení hry. Hráčky v obraně si ale situaci výrazně komplikovaly právě tím, že moc dlouho trvalo, než zpracovaly přihrávku a rozhodly se, komu vlastně nahrají. Často pak volily jako východisko z nouze obyčejné propálení míčku. Bohužel, toto již v podání české reprezentace bylo možno vidět před 3 lety ve Valencii a nejvíce právě v zápase s Italkami. Že byly vidět i osobní souboje stoperek se soupeřkami ještě ve vlastní čtvrtině, to věřím, že v dalších zápasech vymizí. Stopeři prostě do rizika na vlastním kruhu jít nesmí.
4. na situaci, popsanou v bodě 3. měla podíl i záloha. Rozhodně chyběla snaha si míček od obrany vyžádat. Vyčkávání není k ničemu. A v této situaci byla záloha statická. Řešitelné to je, jenom je potřeba si to na hřišti při tréninku ukázat. Možná by stačilo začít s rotací. Na druhou stranu se ale musím zálohy i trochu zastat. Často fakticky zbytečně musely běžet 50m dopředu a pak hned zase 50m zpět jenom proto, že útočnice nedokázaly míček vepředu udržet. Hra útočnic vůbec byla zatím dost bezzubá, o čem svědčí i to, že český tým fakticky nevystřelil na brankářku soupeře.
5. ofenziva a závěr akcí - spolupráce útočnic byla minimální, bylo vidět i vyčkávání, že soupeřka míček nechytne. Tak se prostě do zakončení dostat nelze. A když k tomu přidáme i nepřesné přihrávky v závěru několika povedených kombinací, je slabá potence v závěru pochopitelná.
6. že je v silách týmu více, než předváděl, ukázala pětiminutovka v závěru úterního zápasu. V této části Italky koukaly, co se děje. Našemu týmu vycházela kombinace, nešetřilo se pohybem, aktivně se četla hra. I z toho by se měly hráčky poučit, čím to vlastně bylo.
Takže co závěrem? Pokud by někdo nabyl z výše uvedeného negativní pocit, nepochopil mne správně. Prostě to byla první část budování týmu. Přes víkend čeká další díl - utkání s Polkami. Italky i Polky sestoupily společně z A divize ME, takže je to to správné měřítko, které náš tým potřebuje. Není důvod k pesimizmu, ale hned úvodní zápasy ukázaly, co všechno budou muset trenéři hráčky naučit. A že je toho skutečně dost. Jenom musím zopakovat závěr k pondělnímu zápasu výše: bez aktivního přístupu hráček je tento problém neřešitelný.
Ještě výsledky:
pondělí 1.8. ČR - Itálie 0:8
úterý 2.8. ČR - Itálie 0:2
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)