Vyhrávat ? A od kdy?

Tento příspěvek je zaměřen na otázku vyhrávání. Proč právě toto téma?

V poslední době se podstatně více než v minulosti pohybuji kolem soutěží dětí. A právě tam slyším různé názory. Od odvolávání se na metodiku Horsta Weina až po nemilosrdnou kritiku na jeho vývojový Model formou volání po výhře. Názory ve smyslu "proč tam trenér dával / trenérka dávala ty slabší? Kdyby tomu tak nebylo, tak jsme mohli vyhrát....“

Takže jak tedy?

Je velice těžké najít jasnou a jednoznačnou linii, a tak i následující názory jsou mé názory. Než jsem je ale zveřejnil, tak jsem konsultoval s dalšími trenéry. Pokud s nimi kdokoli nebude souhlasit, je to jeho svaté právo. Jen si stále myslím, že v této otázce je potřeba být i objektivním a sledovat i své okolí. A hlavně nezapomínat, že vedeme děti po cestě k vrcholu.

Kdy tedy vyhrávat a kdy se řídit Weinovým modelem? 

Nekritické přejímání čehokoli ze zahraničí do domácích podmínek je vždy riskantní, protože se může na něco podstatného zapomenout. Ti, co tvrdí, že Wein odmítá u dětí potřebu vyhrávat, ti se dle mého mýlí. Jenomže: Wein orientoval toto odmítání na hru kolektivu (týmu). Jasně o tom svědčí moc důležitý prvek jeho Modelu. On přeci ve všech herních cvičeních přímo žádá o soutěžení. Kdo dřív, kdo častěji, to je u něj nosným prvkem. Děti mají přirozenou chuť a potřebu soutěžit. A to soutěžení "kdo dřív, kdo častěji", to nenásilnou formou vede děti k chuti vyhrávat. 

Proč Wein nepodporuje cíl vyhrávat u dětí jako tým? Jednou z možných odpovědí je, že čím menší děti, tím na menší ploše a v menším počtu hrají. Pokud budou hrát jenom ti nejlepší, tým vyhraje častěji. Ale: děti, které hrát nebudou nebo budou hrát málo, jednoduše odejdou. A ve vyšších věkových kategoriích náhle máme nedostatek dětí. Čím to asi je, když v nejnižších kategoriích je jich dost. Druhou odpovědí je, že NESMÍME dětem brát dětství!

Dle mého názoru je orientace na soutěžení v tréninzích až do kategorie U10 včetně jednoznačně správná. Děti ještě nerozlišují týmové cíle a osobní cíle. Oni chtějí výhru pro svůj osobní pocit.

Hodně problematické je jednoznačně říct, jak tomu má být v kategoriích U12 a U14. Děti (ale ne všechny, spíše je to menší část) v kategorii U12 již vnímají i týmové cíle. Ale nesmíme zapomínat, že jsou to stále ještě malé děti. Osobně jsem přesvědčen, že v tomto věku je žádoucí vést děti tak, aby se v nich rozvíjela touha vyhrávat. Je ale extrémně důležité neustále mít na paměti, že to musí být formou zábavy. Fakt nesmíme dětem brát dětství! Takže ne naštvaný trenér, když jeho tým prohraje zápas. A již vůbec ne, aby trenér podléhal tlakům rodičů. Trenér musí po zápase – hlavně prohraném – komunikovat s dětmi a sledovat jejich pocity. A nezapomenout pochválit každou povedenou akci u konkrétních hráčů / hráček, tj. individuální výkon! A jedna důležitá poznámka: pokud má trenér možnost postavit v této věkové kategorii 2 týmy, je žádoucí se vystříhat rozdělení podle výkonnosti jednotlivců (prostě v žádném případě ne jeden elitní tým, který bude vyhrávat a ten druhý bude za otloukánka). To by šlo jednoznačně proti principu „formou zábavy“.

Kategorie U14 (u nás ještě stále U15, ale je to jen otázka času, kdy se k U14 propracujeme): V této věkové kategorii jsou snad největší rozdíly mezi dětmi ve fyzických i mentálních danostech. Zde záleží na velkém množství prvků: jak kvalitní jednotlivce mám jako trenér, jak dlouho se věnují hokeji, co umí z toho, co by umět ve svém věku měli, jak moc je tým kvalitou různorodý nebo homogenní. Pokud má trenér kvalitu v celém týmu, může se začít věnovat i vyhrávání týmu. Pokud ale má tým složený z jedinců různé kvality, MUSÍ se věnovat i těm, kteří zaostávají nebo něco prostě neumí. Nejdříve je potřebné odstraňovat nedostatky. Pamatuji hráče / hráčky, kteří v určitém věku na sebe nijak neupozorňovali. A pak přišel kvalitativní skok a někteří se pak dostali i do reprezentace.  

Ideální řešením by bylo, aby trenér měl dětí tolik, aby mohl hrát s A i B týmem. Pak by to rozdělení na vyhrávání a odstraňování nedostatků mohlo fakticky kopírovat A a B tým. Že pak musí být trenéři minimálně dva, to je jasné.  Ale pamatovat i v tomto věku vyhrávat – nikoli za každou cenu. Přílišný důraz na výsledek také v tomto věku ničí kreativitu, sociální vazby mezi hráči a vychovává z dětí „pacienty“.  Rozdělení na tým A a B by pak sloužil u obou výkonnostních, či lépe věkem odlišených hráčů (např. 9-8 třída – A, 8-7 třída – B) k rozvoji stejně výkonnostně či mentálně zdatných jedinců s jiným nárokem na svého trenéra. Výchova dětí je běh na dlouhou trať a výsledky se mají dostavit v dorosteneckém a dospělém hokeji. Jak u kategorie U12,tak u U15 by měla být především vidět radost ze hry, dobré technické řešení (i náznaky), kreativita hráčů, to je co by mělo dávat trenérovi sílu a potěšení z dobře nastoupené cesty.

Zde totiž již začínají platit obecná pravidla vývoje jedince. Každý máme v sobě nespokojenost a touhu jít dál. A pocit nespokojenosti podněcuje v lidech sílu překonávat překážky, ne je obcházet. 

Takže: v kategoriích U12 a U14 musí děti dostávat výzvy. Nelze jít do zápasu s tím, že stejně prohrajeme. Soupeř může být lepší díky různým důvodům, ale to není ještě záruka, že vyhraje. Fajn, tak proti takovémuto soupeři si lze například dát za cíl jej alespoň jednou za sezónu porazit (nebo jiný dílčí cíl). Jsem přímo alergický na hlášku "stejně prohrajeme". Další, s čím hluboce nesouhlasím, je herní pasivita. Je přímo nežádoucí brát dětem možnost aktivní hry. Takže žádné obranné bloky, ale co nejčastější hra 1:1. Tady platí slova Karla Kryla: děkuji za nezdar, ten naučí mne píli.

Možná teď zazní - aha, tak tady se jasnému stanovisku vyhnul. Není to rozhodně úmysl. Neexistuje jediná „vzorová“ cesta. Existuje cesta, popsaná výše, ale právě z důvodů také popsaných výše existují varianty. Ale: ty varianty NESMÍ „vzorovou cestu“ opustit! Musí kolem ní oscilovat.

Začít s tím, co je popsáno výše až ve věku dorostů je dle mého již pozdě. Ve věku 15 - 18 let již mají děti některá řešení v sobě.

Kategorie dorostů jsou totiž již jiná kapitola. Tam prostě musíme učit hráče / hráčky vyhrávat a také to po nich vyžadovat. Učit je odvádět výkon na hranici svých schopností. Jenom tak se v hráčích vytvoří ty správné návyky.

V kategorii dospělých je to již jasné. Ale právě tady se naplno projeví vše, co bylo ve výchově hráče / hráčky v minulosti zanedbáno. Velký čínský vojevůdce Sun-c´ před 2.500 lety pronesl myšlenku: Chceš li válčit, musíš nejdříve zbrojit. Přeloženo do pozemního hokeje: chceš li v zápasech vítězit, musíš na to být připraven a musíš umět vyhrávat.

V celém výše popsaném procesu hraje velkou roli práce každého trenéra, který se na výchově hráče / hráčky podílí. A znovu se musím vrátit k Weinovi. Neustále volá po kreativitě dětí, nechce, aby je trenéři řídili direktivně. Proč? Pokud trenér vydává pokyny bez jakéhokoli vysvětlení, možná dosáhne poslušnosti, ale nezíská kreativitu. Když ale sdělí svůj záměr, hráči / hráčky si najdou jinou cestu k dosažení cíle, pokud se ukáže, že v původní myšlence byla chyba. Vysvětlováním trenér neoslabuje respekt, který k němu jeho hráči / hráčky mají, ale dokazuje, že má respekt k nim. 

Na téma vyhrávání ještě volná citace názorů velkého trenéra fotbalu současnosti José Mourinha: Ve sportu není možné jen vyhrávat. Přijde i porážka. A když s ní nebudete umět zacházet, velmi snadno se ocitnete v temné zóně, z níž už není úniku. Zvyknete si prohrávat a to je váš konec.

Jsem přesvědčen, že jeho slova platí jak pro trenéry, tak i pro hráče a hráčky.

Konference Českého svazu pozemního hokeje

Blíží se Konference Českého svazu pozemního hokeje (3.11.2017), která mimo jiné zvolí i vedení českého pozemního hokeje na další 4 roky. Co vše by Konference měla přinést?

Prvním okruhem, který vyřeší, bude personální obsazení Předsednictva a Presidenta ČSPH na další čtyři roky. Co se zde dá očekávat? Osobně nevidím žádné dramatické volby nové „vlády“ českého hokeje. Nepředpokládám žádný extrémní zájem o funkce z řad nových zájemců. Opak by mne hodně moc překvapil.

Nevidím důvod na protikandidáta vůči stávajícímu presidentovi G. Schildersovi a tak považuji za jednoznačné, že Gino bude šéfem svazu i na další volební období (pokud by si to tedy nerozmyslel on).

U voleb do Předsednictva by se ale kluby měly nad některými posty v Předsednictvu zamyslet a navrhnout kandidáty minimálně na posty šéfů reprezentačního úseku, domácích soutěží a sponzoringu.

Reprezentace neměly svého šéfa celé končící volební období. A to jsou stále nejlepším marketingovým produktem, který český hokej má. Proto by měly svého šéfa mít.

Domácí soutěže stále řídi Petr Doležal. Nemám jedinou výhradu ke kvalitě jeho práce. Potřebnost nového šéfa domácích soutěží vidím ze dvou důvodů. Prvním podle mého názoru je, že je jako zaměstnanec svazu i členem Předsednictva (a nejenom on). Tato kumulace není dobrým řešením, zaměstnanci by již ze struktury řízení neměli být členy Předsednictva. A domnívám se, že zvolení nového šéfa pro úsek domácích soutěží by přivítal i Petr Doležal. Na něm, jako zaměstnanci svazu, by i tak zůstal značný objem jeho dosavadní práce.

Sponzoring – na úvod již klasické rčení „nakonec jde vždy o peníze“. Poslední roky nebyly po finanční stránce pro ČSPH špatné. Spíše naopak. Jenomže příjmová stránka byla závislá až v nebezpečné míře na příjmech od státu. Nejsem si moc jistý, zda stávající politika v dotační a grantové oblasti bude nadále tak štědrá, jako teď. Volební období je na 4 roky a za tuto dobu se může i v oblasti politiky státu v oblasti dotací hodně změnit. Měli bychom být připraveni a mít vícezdrojové financování. Český svaz by prostě měl mít generálního partnera. A proto vidím jako žádoucí mít v Předsednictvu někoho, kdo se bude této oblasti věnovat. Pochopitelně, měl by se věnovat i dotacím a grantům.

U personálního obsazení se zastavím ještě u jednoho problému, který se sice nebude řešit na Konferenci, ale měl by být vyřešen dle možností co nejdříve. Jde o obsazení pozice generálního sekretáře ČSPH. Tato pozice má totiž nezastupitelnou roli. Je obecně známou skutečností, že člověka na tuto pozici ČSPH hledá. Zatím ale bezvýsledně. Tak mne napadlo (a je to jen a pouze můj osobní názor), zda jedním z důvodů dosavadní marné snahy nejsou i nároky na tuto pozici, které byly definovány v požadavcích. Bylo by určitě výborné najít člověka, který by všechny požadavky splňoval. Když to ale nejde takového člověka najít, nestálo by za zvážení slevit z požadavků? Výraznou úlevou v nárocích na tento post by mohlo být například i zřízení pozice pro sponzoring v Předsednictvu (více v předešlém odstavci).   

Český svaz má několik profesionálních zaměstnanců. Jejich řízení má vykonávat generální sekretář. On má být odpovědný za fungování sekretariátu jako servisního zázemí pro Presidenta i Předsednictvo. A při realizaci strategie (více v dalším textu) by měl být klíčovou osobou.

Tolik tedy k personálním otázkám.

Druhý okruh, který by měl být předmětem diskuse na jednání Konference, by měl být Strategický plán minimálně na roky 2018 až 2021. Proč zrovna strategie?

Český pozemní hokej v posledních letech trochu ze strategie uhnul. Před 8 lety byla vytvořena Vize. V současnosti se podle mne této myšlence věnuje pouze president ČSPH. Pozemní hokej v ČR by měl mít novu Vizi (nebo strategii, říkejme tomu, jak uznáme za vhodné).

Jinak si v neustále tvrdší konkurenci připravuje cestu k zániku. Již dnes je z pozemního hokeje něco jako „sekta“. Důkazem jsou věty typu „co nám to ten člověk povídá, vždyť ani nehrál hokej!“. My to přeci víme vše nejlépe. Proč bychom akceptovali a přebírali již prověřené a fungující myšlenky a procesy z prostředí mimo hokej? Realita je ale krutá již teď. Neumíme řídit ani sportovní klub a děláme to jenom dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nemáme žádné manuály z oblasti řízení, jak rozdělovat kompetence v klubu, jak plánovat. Vůbec již nemluvím o manuálech popisujících jak založit klub, jak pracovat s financováním pomocí grantů a dotací. O tom, jak pracovat s lidmi ani nemluvím. Všechny obory lidské činnosti mají své manuály, na některé existují dokonce vědné obory na univerzitách. To vše má ale zásadní vadu: NENÍ TO Z HOKEJE! Tak co by nám kdo povídal, že?

Dle mého názoru by měla takováto vize mimo jiné obsahovat:

       1.  Myšlenky, jak dosáhnout vyšších příjmů, které nebudou závislé na vládě nebo ministrech

       2.  Myšlenky, jak přitáhnout zpět do hnutí bývalé hráče a hráčky

       3.  Myšlenky, co nabídneme hráčům (včetně dětí!), kteří z různých důvodů nemůžou nebo nechtějí provozovat hokej na top úrovni

       4.   Myšlenky, jakou cestou (cestami) rozšířit hokej do nových lokalit (zatím hledat lokality, které nejsou příliš vzdálené stávajícím klubům). V této oblasti vidím jako velice důležité i obnovit pozemní hokej na Moravě (v první etapě v Brně a pak v lokalitách mezi Brnem a Olomoucí).

       5.  V návaznosti na předešlý bod (rozšiřování hokeje do nových lokalit) řešit i zřizování regionálních orgánů pozemního hokeje. Kdo jiný než lidé z regionů nejlépe zná situaci v regionu? A kdo jiný než oni poskytuje větší šanci, že budou znát i osoby, které o prostředcích pro jednotlivé sporty v regionech rozhodují? Kdo jiný než regiony by měl žádat o dotace a granty na krajské úrovni? Zdroje na financování regionů jsou na úrovni MŠMT. Jenom je zřídit a pak žádat. Partnerem pro regiony by měl být generální sekretář ČSPH, protože centrální myšlenka rozvoje musí být zachována.

Již jsem zmínil, že se strategií zabývá i president ČSPH. To jsou ty jeho myšlenky příspěvků hráčů, registrace rodičů a dalších osob s cílem zvýšit příjmy z členské základny. Takto získané zdroje chce Gino investovat například do kroužků, svazových trenérů, turnajů a propagačních aktivit. V konečném důsledku by takovéto investice měly generovat více hráčů.

Samozřejmě, uskutečňování jednotlivých strategických kroků bude vyžadovat investice. Výše uvedené myšlenky jasně ukazují důležitost potřeby vyšších příjmů.

Pokud jsem neinterpretoval myšlenky Gina přesně, omlouvám se. Pozorný čtenář si určitě všimne, že některé myšlenky jsou původem od Dušana Hrazdíry. Pokud jsem je správně neinterpretoval, rovněž  se omlouvám. Nejde ale teď o přesné znění jednotlivých myšlenek. Konference by dle mého názoru měla uložit vypracování nové Vize (strategie) v nějakém časovém horizontu. V tomto horizontu by měla proběhnout široká diskuse nad obsahem, termíny a náročností jednotlivých oblastí Vize. V diskusi by neměl být odmítán jakýkoli názor, který zazní. Jde o to, že finální podoba by ale měla (a dle mého i MUSÍ) být akceptována většinou.

Mějme ale neustále na paměti jeden axiom: Jakýkoli systém, který dovolí idem, aby rozhodovali o své budoucnosti, skončí tím, že zvolí bezpečnost a průměrnost.

Na závěr pak ještě další axiom: Možnost má neobvyklou sílu, někdy větší než skutečnost.

Takže na Konferenci volte správné kandidáty a hlavně – respektujte pak názor většiny.

Otevřený dopis Dušana Hrazdíry

Před nějakým časem byl na webu ČSPH zveřejněn otevřený dopis Dušana Hrazdíry. Bez toho, abych se poptával na názory členů hnutí jsem některé názory slyšel. A chci k problematice napsat svůj názor.

Půjdu po jednotlivých bodech Dušanova dopisu:

1. rozhodčí v dresu: plně souhlasím, že by rozhodčí jakékoli soutěže nebo dětského turnaje měl být oblečen tak, aby bylo jasné všem účastníkům (včetně diváků), kdo je rozhodčí. Jednoznačně by to zvýšilo význam zápasu. Podle informací, které mám, Český svaz pozemního hokeje tuto problematiku řešil a kluby dostaly trika pro rozhodčí. Je tedy jenom na klubech, aby toto fungovalo. Jenom tak na okraj. Nemáme neustále problém s vystupováním hráčů / hráček vůči rozhodčím? Nemůžeme začít s budováním respektu k rozhodčím již u dětí?

2. vztah trenér - rozhodčí: u trenérů, stejně jako u hráčů, v zápasech emoce pracují. A tak nepokládám za nijak dehonestující, když trenér občas dá svůj názor najevo nahlas. Jenom v takových případech je žádoucí zachovat formu - již jenom volbou slov a intenzitou hlasitosti projevu lze předejít mnoha konfliktním situacím. V žádném případě by nemělo docházet k urážení rozhodčích ani k opakovaným projevům. Můj názor je, že rozhodčí by si neměli nechat líbit projevy "za hranou" a po předcházejícím upozornění i trestat. Na druhou stranu nabádám rozhodčí, aby na projevy z lavičky nikdy nereagovali "výměnou názorů". To je cesta do pekel. Pokud chtějí zasáhnout, je od toho kapitán týmu a přes něj lze tlumočit jakoukoli výstrahu.
A pamatuji nějaký počet rozhodčích, kteří skončili jenom proto, že již neměli potřebu se nechat urážet. Možná i toto je jeden z důvodů, že máme tolik rozhodčích, kolik máme.
Na druhou stranu uznávám, že i rozhodčí je jenom člověk a také mu zápas nemusí vyjít podle představ jeho i obou týmů. Je jednoznačně ale špatné, pokud rozhodčí udělá stejnou chybu v několika zápasech. Tady by měla nastoupit vzájemná komunikace rozhodčích v zápasech i mimo nich a nebát se s druhým rozhodčím poradit.
Co z mého pohledu zaslouží ocenění je, že nepamatuji případ, kdy by rozhodčí komentoval chyby hráčů způsobem, jak někdy hráči (trenéři) komentují chybu rozhodčího.

3. Metodika pravidel: z mého pohledu je to, co Dušan v tomto bode napsal úplně přirozené a mělo by to být samozřejmostí.

4. Metodika soutěží: to je hodně spletitá problematika. Existují řády, ale existují i zájmy klubů. V demokracii by měla rozhodovat většina, ale ještě před učiněním rozhodnutí nemůže přeci být na škodu si vyslechnout argumenty toho, kdo volá po změně. Budu teď volně citovat Voltaira: Nesouhlasím s Vámi, ale udělám vše, abyste svůj názor mohl prezentovat."

5. Metodika trenérů: tady zazněl jeden názor, kterému já osobně přikládám velkou váhu. Jde o zapojení rodičů. Náš sport se z mého pohledu příliš "zapouzdřil" do sebe a vlastně ani nemá zájem zapojit rodiče. Můžeme touto cestou pokračovat, ale tak jako potřebujeme "novou krev" u dětí, tak ji potřebujeme i u funkcionářů. Když tak nebudeme činit, lze budoucnost odhadnout s poměrně přesnou pravděpodobností.

6. + 7. Metodika + Efektivita turnajů: více k tomu u dalšího bodu

8. Ničíme sami sebe: tento bod osobně považuji za klíčový a nejvíce alarmující. Český pozemní hokej skutečně nenápadně, ale vytrvale jde po cestě "ve všem TOP". Je to cesta, která bere vážně jenom jedince, kteří jsou úspěšní (ať jako hráči, tak jako trenéři). A pak se jako červená nit táhne vším "nemáme na takovou nebo takovou aktivitu lidi". Bodejť bychom je měli, když s rodiči nepracujeme (kolik týmů v klubech nemá ani vedoucí) a hráčům, kteří se neprosadili do špičky, těm nemáme co nabídnout jako alternativu. Výsledek: prostě odejdou.
Dušan nabízí alternativu: rekreační nebo volnočasový sport. Zde malá odbočka: proč asi jsou v současnosti v dotacích a grantech programy určené na sportování neregistrovaných nebo pro volnočasové sportovní aktivity? Není to tak, že to již je obecně nastavená aktivita státu? A my se budeme tvářit, že to není pro nás?

Celkově k dopisu Dušana: mne se líbí. Pojmenoval několik aktivit, které by šlo dělat. Pokud zapadne, je to také volba. Budu se opakovat: Svoboda je právo nést následky svých rozhodnutí.

A za sebe přidám ještě jeden námět: nebylo by vhodné, aby se problematice rekreačního nebo volnočasového sportu věnovaly oblasti a kluby v oblastech? Tam je přeci největší přehled, co by lidi přivítali?

A jeden argument na okraj: i H. Wein ve svém Modelu rozvoje má kapitolu, kde vychází z motta "Nechte děti, ať si samy určují pravidla hry".

Zastavil se čas?

V našem sportu se tedy dějí věci... a já si myslím, že správné.

Tak jsem za poslední dny viděl tři zápasy nejvyšší soutěže žen. Jedna věc mne zaujala. Při sledování složení týmů mi to připadalo, že se asi čas zastavil. Co mám na mysli?

Jde o jev, který si zaslouží ocenění. V kádrech týmů se opět objevují starší hráčky, které by se klidně již mohly chodit jenom koukat. Jde o hráčky, které dosahovaly vrchol své výkonnosti před 10 až 15 lety. A stále mají co ukázat. V Hostivaři je to trojice Kučerová, Staňková, Brtvová, které tvoří osu jinak hodně mladého týmu, v týmu Bohemians je stále oporou Borská.

Samostatnou kapitolou v tomto dějství je B tým žen Slavie. Hráčky, které tvořily základ klubového prvního týmu před 15 lety. Na rozdíl od svých tehdejších protihráček se pozemnímu hokeji věnují i teď a rozhodně netvoří kompars soutěže. Většina z nich odehrála mnoho zápasů i za reprezentaci ČR. Nebudu jmenovat, protože bych na některou mohl zapomenout a nebylo by to fér. Dnes mají hráčky kádru tohoto týmu přes 20 dětí a přesto si najdou čas a hrají. Ony si to dokonce užívají! A asi to není špatný příklad, protože pro podzimní část tým posílily další zkušené hráčky, konkrétně Karolína Kříženecká a Klára Poloprutská.

Takže se mi nedivte, když jsem nazval tento příspěvek tak, jak jsem jej nazval.

Jenom ve mne trošku hlodá jedna otázka: Bude se podobná situace opakovat i za dalších 10 - 15 let? Nebylo by to špatné.

Konec reprezentační sezóny 2017

Účinkování žen na ME v Holandsku uzavřelo reprezentační sezónu roku 2017. Co přinesla?

Možná dost překvapivě pro některé čtenáře se nebudu pouštět do rozborů účinkování a výsledků jednotlivých týmů. Necítím žádnou potřebu být znovu nařčen, že mi jde o to, abych mohl z pohodlí domova podrobně zápasy okomentovat a rozebrat. Koneckonců, v nebývalé míře byla možnost zápasy sledovat na internetu a v televizi, tak si každý mohl svůj názor udělat sám. U pár detailů reprezentační sezóny se ale zastavím.

1. pochopitelně, že členy hnutí zajímají konkrétní výsledky. Ale je ještě jedno kritérium (pokud tedy již nebylo zrušeno, ale o tom nevím) a tím je takzvaná úspěšnost. Ta má totiž přímý vliv na výpočet výše dotací státu nejenom pro reprezentační týmy dospělých a U21, ale i pro SCM. A dle mého názoru pro toto kriterium byl reprezentační rok 2017 úspěšný.

2. ženy výhrou v posledním zápase  na ME psaly historii. Výhra a tři body v A divizi byly pro mne osobně příjemným překvapením.

3. nebylo by dobré jenom tak pominout iniciativu Českého svazu. Zajištění přenosů v České televizi byl velký počin pro propagaci pozemního hokeje a zaslouží jednoznačně ocenění.

Nový pozemkářský web

Pražský svaz pozemního hokeje spustil svůj web

Dnešní den zahájil provoz web Pražského svazu pozemního hokeje. Bude přinášet informace pro děti z Prahy ve věku do 12 let a jejich rodiče o akcích dětí a výsledky z nich. Nebudou chybět ani fotogalerie, takže se děti budou moct na fotkách najít.

Web si můžete prohlídnout na adrese: www.psph.cz. Své připomínky a náměty můžete zasílat na mail: info@psph.cz.

Mistrovství Evropy týmů do 21 let

V tomto týdnu paralelně probíhají B skupiny Mistrovství Evropy týmů do 21 let mužů i žen za účasti týmů ČR. Jak si vedou?

Nechci zde hodnotit detaily. Jednak oba turnaje ještě neskončily a hlavně - detailní hodnocení je na těch, kteří týmy vedou. Času je také dost.

Co bych ale rád zmínil je, že osobně považuji dosavadní účinkování obou českých týmů za úspěšné. Možná se mnou někdo souhlasit nebude, ale vidím to takto:
- již několikrát jsem zde na blogu psal, že pro úroveň českého hokeje je odpovídající úrovní skupina B. A oba týmy zajistily účast v B skupině i pro další ME za dva roky a dokázaly to již po zápasech ve skupinách
- oba týmy čekají zápasy ve skupině o první až čtvrté místo. Můžou si je užít bez stresu z případného sestupu a naopak, co uhrají navíc, to bude již přidaná hodnota.

Takže za mne úspěch a oba týmy si zaslouží včetně svého vedení poděkování.

Ještě jednou playoff 2017

Přes víkend skončilo playoff sezóny 2016 / 2017. Dopadlo očekávaným triumfem obou týmů Slavie.

Proč se k němu vracím? Jde jenom o jednu poznámku. Před rokem jsme měli možnost sledovat finálové zápasy, na webu ČSPH byly následně uloženy plné verze obou finále, sestřihy i fotogalerie. Skutečně nešlo tuto výbornou myšlenku zopakovat?

Nedá se nic dělat, v některých věcech výrazně zaostáváme například i za sousedním Rakouskem. Jejich práce s videem je zatím pro nás podle všeho nedostižným snem.

Škoda!

Playoff 2017 - Slavia versus venkov?

V nadcházejícím víkendu skončí extraligové mistrovské soutěže závěrečným playoff. Co lze očekávat?

V ženách se v sobotu v prvním semifinále střetnou Rakovník a Praga. Praga sice v jarní části výrazně zlepšila organizaci hry, ale osobně jsem názoru, že to na Rakovník stačit nebude. Rakovník si postup do finále pohlídá.
Ve druhém semifinále žen bude soupeřem Slavie tým Hostivaře. Slavia je jasným favoritem a nepředpokládám žádné komplikace na cestě Slavie do finále.

V nedělním finále žen tedy čekám Slavii a Rakovník. Souboje těchto týmů v extralize byly hodně vyrovnané, ale přesto všechno jsem přesvědčen o výhře Slavie.

V soutěži mužů se nejdříve v prvním semifinále utkají Litice a Rakovník. V extralize oba vzájemné duely vyhrály Litice a předpokládám, že v sobotu to bude do třetice vítězství Litic.
Druhý semifinálový duel svedl proti sobě Slavii a Bohemians. Nečekám žádné překvapení. Slavia postoupí do nedělního finále.

Finále by tedy podle mne měly odehrát týmy Slavie a Litic. Oba týmy reprezentovaly Českou republiku nedávno v evropských pohárech. Čekám vyrovnaný první poločas a ve druhém vystupňování tempa ze strany Slavie a její výhru. Litice by podle mého názoru, pokud by byl jejich cílem titul, musely zápas rozhodnout v prvním poločase. Když ne a nechají ve druhém poločase rozjet stroj Slavie, je konečný výsledek dle mého jasný.

Poháry - den poslední

V pondělí 5.6. skončilo účinkování českých týmů v Pohárech roku 2017. A nakonec přišly i pozitivní výsledky.

Jak dopadly české týmy? 
V Trophy prohrála Slavia s italským Bonomi 1:3. Obsadila tak v divizi Trophy až poslední 8. místo. Možná by někdo řekl, neúspěch. Jenomže: když vezmeme odstup Slavie v domácí soutěži, tak se vnucuje otázka: mohl by jiný český tým dopadnout lépe. Obávám se, že NE. Já si spíše pokládám jinou otázku: lze reálně počítat, že se za rok povede návrat? Moc si jistý tedy nejsem.   

V Challenge I prohrály Litice s Vinicou 0:5. Tím, že se umístily mezi 4 nejlepšími týmy této divize, dosáhly dobrého výsledku.

V Challenge I žen  Slavia deklasovala domácí Gintru 5:1. Tento výsledek znamená, že český mistr v roce 2018 bude hrát Trophy. Je to vynikající výsledek, ženský mistr ČR bude hrát tuto soutěž poprvé v historii. Tým si zaslouží velkou gratulaci.   

V Challenge II ženy Pragy ve svém posledním zápase porazily rakouský AHTC 1:0 a udržely tuto divizi i pro další rok. 

Celkově: Úspěch nebo neúspěch? Těžko říct. Výborný výsledek dosáhly ženy Slavie. osobně jsem přesvědčen, že i Litice a muži Slavie nezklamali. Musíme brát porovnání z těchto pohárových vystoupení jako realitu, kde je český mužský hokej v evropském  měřítku. Praga v nejdůležitějším zápase dokázala vyhrát a tak si také zaslouží ocenění. 
Takže úspěch nebo neúspěch? Podle mne, hlavně díky výsledku žen Slavie, lze nakonec vystoupení našich týmů hodnotit jako mírně úspěšné. 

Poháry 2017 - den třetí

V neděli 4.6. pokračovaly české týmy v Pohárech. A v dnešních zápasech šlo již o hodně.

Jaká je tedy situace českých týmů před zítřejším závěrem? 
V Trophy prohrála Slavia s Wettingenem 2:3. Obsadila ve skupině až poslední místo a zítra se střetne s italským Bonomi v zápase o 7.-8. místo. Je otázkou, zda i případná výhra bude stačit na udržení v Trophy.   

V Challenge I porazily Litice Penarth 5:1. Ve skupině obsadily druhé místo a tak se zítra potkají s domácí Vinicou o postup do Trophy. Domácí svou skupinu vyhrály jasně, ale není žádný důvod, aby je Litice nemohly překvapit.   

V Challenge I žen  Slavia prohrála s francouzským Douai 1:2. Tento výsledek znamená, že Slavia se zítra utká o postup do Trophy s domácí Gitrou. Můj názor: není to neřešitelný soupeř. Od Gintry lze očekávat opět klasický úvodní tlak se snahou rozhodnout co nejdříve. Pokud jej Slavia ustojí, má reálnou šanci. Litevkám začnou pracovat nervy.   

V Challenge II ženy Pragy prohrály i poslední zápas ve skupině s domácím Arminen. Zítřejší zápas s domácím AHTC  bude zápasem o záchranu. Sestup do Challenge III by byl nedůstojným českého hokeje. Tak držme Pragovce palce.  

Celkově: Sobotu jsem hodnotil jako neúspěšný den: jedna výhra a tři prohry. Neděle dopadla úplně stejně. Takže opět neúspěšný den. Ale konečné vysvědčení vystaví až pondělí. Bylo by výborné, kdyby uspěly Litice i ženy Slavie. Praga může zítra nechat zapomenout na neúspěch ve skupině, Muži Slavie by měli porazit italský tým, aby zůstala šance na udržení Trophy.

Poháry 2017 - den druhý

V sobotu 3.6. pokračovaly české týmy v Pohárech. A zapojily se i ženy Slavie

Jak to probíhalo dnes:
V Trophy hrála Slavia proti domácímu Elektrostalu. Prohrála 1:3. Díky tomuto výsledku šance Slavie na horní kříž stále žije. Musí ale zítra porazit Wettingen minimálně o 2 góly. To by jí zaručovalo postup do horního kříže bez ohledu na zbývající souboj domácích a Minsku.  

V Challenge I prohrály Litice s běloruským Brestem 0:4. Tak jak jsem psal již včera, o konečném postavení ve skupině rozhodne až nedělní zápas proti Penarthu z Walesu. Výhra zaručuje postup do horního kříže, za určitých okolností by mohla stačit i remíza.

V Challenge I žen porazila Slavia ruský Giproniiaviaprom 2:1. Tento výsledek má velkou cenu, Slavia nepřipustila komplikace vývoje ve skupině a bez ohledu na zítřejší výsledek již má jistý postup do horního kříže.  

V Challenge II ženy Pragy prohrály i s dalším švýcarským týmem ze Ženevy 2:3. Zítřejší zápas s domácím Arminen již nic neřeší, Praga bude hrát v pondělí o záchranu. 

Celkově: včera jsem psal, že pátek byl statisticky pro naše týmy průměrný den. Sobota tedy byla jasně neúspěšným dnem: jedna výhra a tři prohry. Mimo žen Slavie můžou hrát ještě ostatní v pondělí o záchranu. A to by dobré nebylo. Takže držme týmům mužů, aby jim neděle vyšla podle jejich představ.

Poháry 2017 - den první

V pátek 2.6. naše týmy zahájily svou účast v Pohárech. Tedy až na ženy Slavie, které "díky" odhlášení 2 týmů měly dnes volno.

Jak to dnes vypadalo:
V Trophy hrála Slavia proti Minsku. Konečný výsledek 2:2 je dobrý, protože mírně lepším týmem byl Minsk. Ale remíza ponechává šanci na první dvě místa ve skupině stále otevřenou. I když (alespoň pro mne nečekaná) výhra Wettingenu nad domácím Elektrostalem situaci ve skupině docela zamotala.

V Challenge I porazily Litice chorvatský klub Zelina 1:0 a o konečném postavení ve skupině podle všeho rozhodne až nedělní zápas proti Penarthu z Walesu. Předpokládám tedy, že Stroitel Brest bude nad jejich síly, ale každý zápas začíná za stavu 0:0.

V Challenge II ženy Pragy prohrály s Wettingenem 1:2. Zítra si můžou vylepšit postavení v zápase s dalším týmem ze Švýcarska, s HC Ženeva.

Celkově: dá se (bohužel jenom takto na dálku) říct, že statisticky to byl průměrný den pro naše týmy: výhra, remíza, prohra. Ale první hrací den není směrodatný, tak uvidíme zítra.

Poháry 2017

Již zítra začne účinkování našich týmů v pohárových soutěžích EHF. 

Muži Slavie nastoupí v ruském Elektrostalu v soutěži TROPHY. Je to nejvyšší evropská soutěž pod EHL.
V soutěži Challenge I nastoupí muži Litic v ukrajinské Vinice a ženy Slavie v litevském Siauliai.
V soutěži Challenge II nastoupí ženy Pragy ve Vídni.

Ani jeden tým nečeká nic lehkého. Výsledky budou určitě zajímavé i z pohledu blížících se ME mužů a žen v letních měsících.

Poznámka: EHF se již léta snaží maximálně tyto soutěže stabilizovat. Jsem ale hodně zvědavý, jaký postih uplatní vůči týmům žen Minsku a Catanie, které se odhlásily z turnaje žen v Siauliai. Reglement EHF umožňuje tvrdé tresty, tak uvidíme. Svou roli by měly sehrát i zbytečné náklady všech týmů včetně žen Slavie, které musí tyto týmy vynaložit na pobyt. A jde reálně o "vyhozené peníze" nejenom ze strany klubů, ale i hráček, které se na nákladech podílí.

Podnětný víkend

V sobotu 21.5. program extraligy mužů a žen nabídl dvojici zajímavých zápasů na hřišti Hostivaře. Výrazné ochlazení v závěru týdne se ale na výkonech týmů neprojevilo. Naopak.

Nejdříve hostily ženy Hostivaře celek Pragy. Oba týmy již mají dle očekávání účast v závěrečné čtveřici jistou a tak šlo mimo jiné o to, který tým skončí na třetím místě a vyhne se áčku Slavie.
Vlastní hra přinesla zajímavé náměty. Hostivař pokračuje v omlazování kádru, Praga již těží z práce trenéra Troníčka. Projevuje se v tom, že hra Pragy má řád, hráčky vědí, jak spolupracovat s hráčkou, která má míček. Jasný pokrok! Zápas Praga vyhrála 2:0, ale Hostivař je také na dobré cestě. Oba týmy ale potřebují ještě čas. Můj odhad je, že pokud oba týmy budou pokračovat v dosavadním procesu, za rok - dva budou hodně daleko.

Ve druhém zápase se utkali muži Hostivaře se Slávií. Pikantním na tomto zápase byl souboj trenérů. Babický i Ludvík spolupracují léta, znají své myšlenkové procesy i hokejovou filozofii a tak základní otázkou před zápasem bylo, co M. Ludvík vymyslí, A vymyslel! Konečný výsledek 3:3 znamenal, že Slavia ztratila v tomto ročníku první body. Dle mého názoru si Hostivař remízu zasloužila. Slavia celý zápas pouze dotahovala. Trochu jsem měl i pocit, že hráči Slávie nedali v prvním poločase do hry vše. Ve druhém sice zrychlili hru, ale viděl jsem je již zahrát  lépe. Pochopitelně, že nelze opomenout výkon Hostivaře, kdy hráči doslova a do písmena jezdili, nic nebylo ztraceno. Prostě hráli na hranici svých momentálních možností. Bylo vidět, že se tým výrazně zlepšil po kondiční stránce! Jsem moc zvědavý, jak se Hostivaři bude dařit v posledních 3 kolech, kdy ji čekají týmy z popředí tabulky. Pokud zopakují sobotní výkon, můžou výrazně promluvit do konečného pořadí a složení dvojic pro playoff.  

Poznámka na okraj tohoto zápasu: pískali jej zahraniční rozhodčí a určitě to zápasu prospělo. Minimálně v tom, že jsme neviděli a hlavně neslyšeli komentáře k jejich výkonu, hráči byli koncentrováni na hru. Byli přínosem.

Závěrem: sledovat oba zápasy rozhodně nebyla ztráta času. Jasně se v nich ukázalo, že stále platí to letité: poctivá práce v přípravě a odevzdat maximum v zápase. Že tam byly i nedostatky? Ano, byly. Ale kdyby ne, tak je český pozemní hokej někde úplně jinde. Sobota naznačila, že lze doufat v lepší časy. Tak uvidíme....

Proč děti odchází z pozemního hokeje

Náborům dětí je v posledních letech v klubech věnována velká pozornost. Přesto nám stále i dost dětí odchází. Proč?

Určitě se hned nabídne přirozená úmrtnost, jako v každém sportu. Bohužel ale nevíme, jaký je podíl této přirozené úmrtnosti a rovněž přesně nevíme, jaké jsou další důvody, že nám děti odchází a rovněž nevíme, jaký je podíl těchto dalších důvodů.

Anketa níže by měla být prvním pokusem hledat odpovědi, jaké jsou hlavní důvody odchodů dětí. Neznamená to, že dostaneme úplný popis všech důvodů ani jejich váhy. Ale rozhodne se dle mého názoru stojí za to se touto problematikou zabývat.

Budu vděčný i za další názory, které se Vám případně nepovede zařadit do jednotlivých rubrik ankety. Klidně mi je pište v komentářích pod tímto příspěvkem.

Jak hlasovat? Zaškrtněte políčko před Vámi preferovanou volbou a pak dole klikněte na Hlasovat.

Miniaplikace

Změna ! AKTUALIZOVÁNO

V pátek 31.3.2017 se uskutečnilo jednání Rady ČSPH. 

Rada projednala mimo své běžné agendy i některé změny, které budou mít dopad na soutěže od podzimu 2017. Konkrétně schválila:

a) přechod z věkových hranic u dětí a mládeže, které byly v posledních letech ohraničovány lichými roky zpět na sudé roky. Takže místo věkových hranic jako např. U9, U11, U13 atd. budou od podzimu věkové hranice např. U8, U10, U12 atd.

b) změnu termínu přechodu do vyšší věkové kategorie. Dosavadní termín přechodu byl podle dne narození ke dni 1.7., nový termín bude k 1.1. Současně bude platit, že hráč / hráčka, kteří zahájí soutěž konkrétní věkové kategorie tuto soutěž můžou dohrát až do jejího ukončení v jarní části. V praxi to bude znamenat, že hráč / hráčka můžou ve věkové kategorii místo dosavadních 2 let setrvat až 2,5 roku.

Detailní informace budou do klubů rozeslány z ČSPH.

RYCHLÁ INFORMACE:

Sezóna 2017 / 2018 bude v těchto kategoriích:

U6 – minibenjamínci – děti narozené 1.1.2011 a mladší

U8 – benjamínci – děti narozené 1.1.2009 a mladší

U10 – přípravky – děti narozené 1.1.2007 a mladší

U12 – mladší žáci a žákyně – děti narozené 1.1.2005 a mladší

U15 – starší žáci a žákyně – děti narozené 1.1.2002 a mladší

U18 – dorost – narození po 1.1.1999

Halové soutěže dětí IX AKTUALIZOVÁNO

V sobotu 25.2.2017 a v neděli 26.2.2017 skončily halové soutěže dětí v kategorii U7, U9 a U11. Výsledky a konečné tabulky těchto věkových kategorii:

U7 mini:

V posledním turnaji sezóny v této věkové kategorii startovalo celkem 12 týmů: 
tři týmy Kbel, po dvou týmech Bohemians, Mnichovic a Slavie, po jednom týmu Hostivař, Praga a pořádající President. 
Kvalita hry našich nejmenších byla velmi dobrá!
  

U9 benjamínci:
první turnaj:

1. Hostivař
2. President
3. Mnichovice
4. Bohemians
5. Slavia

druhý turnaj:

1. Praga B
2. Budějovice
3. Kbely B
4. Praga A
5. Kbely A

U11 přípravky:

Týmům na prvních třech místech gratulujeme, všechny týmy ve všech věkových kategoriích si ale zaslouží ocenění. Soutěže měly vysokou úroveň.

Poděkování patří J. Kačmaříkovi za fotky z turnaje U7:

Pohár mistrů žen 2017

V pátek 17.2. až neděli 19.2.2017 se ve Wettingenu uskutečnil další ročník Poháru mistrů žen
v halovém hokeji. Některé skutečnosti stály za zaznamenání.

Nejdříve porovnání vývoje věkové struktury jednotlivých týmů. Možná zazní otázka proč? No proto, že za necelý rok se nejdříve v ČR uskuteční A divize ME žen a hned v únoru 2018 Mistrovství světa
v Berlíně. Protože lze reálně předpokládat, že mistrovské týmy se budou významnou mírou podílet na nominacích na tyto akce, jde alespoň z mého pohledu o informace, které mají svou váhu.

Neporovnávám všechny týmy, protože u Německa startoval jiný tým než vloni a Švýcarky a Belgičanky byly nováčkové.

Club Campo zvolil zajímavý přístup: všech 5 hráček, které hrály za Španělsko ve Valencii na World League II, nechal klub odpočívat. Ani jedna z nich ve Wettingenu nebyla. Přitom nešlo o žádné nezkušené hráčky: brankářka Ruiz Castillo, (věk 26, odehráno za Španělsko 69 zápasů před Valencií), Rocio Gutierrez (31 let, 97 zápasů), Beatriz Perez (26 let, 120 zápasů), Maria Lopez (26 let, 111 zápasů, Belen Iglesias (20 let, 3 zápasy). Takže z týmu, který před rokem hrál v Minsku byly ve Wettingenu pouze 3 hráčky!

Kampong opět poslat tým, složený z mladých hráček, stejně jako vloni.

V příspěvku "Co lze čekat v halovém hokeji žen" z 21.2.2016 zde na blogu jsem psal, že generační výměna bude čekat Minsk. No, jak se s tím tento klub vypořádal, to tedy bylo pro mne hodně velké překvapení. Snížit za rok věkový průměr o 6 let a ještě hrát finále, noo, tomu tedy říkám výkon.

Arminen zachoval tým bez výraznějších změn, všechny klíčové hráčky ve Wettingenu byly.

Jedna zajímavost: u týmů vyznačených žlutou barvou došlo během roku ke změně trenéra.

U Slavie ve Wettingenu v porovnání s Minskem nebyly Bížová, Hrachová, V. Nováková, Reichlová, Reinosová. Pozornému čtenáři určitě neuniklo, že jedno jméno chybí. Je to prosté, v Minsku měla Slavia pouze 11 hráček. Na české poměry šlo tedy ve Wettingenu o výrazné oslabení. Za pozornost stojí ještě jedna skutečnost: ze Slavie bylo ve Valencii i ve Wettingenu 7 stejných hráček. Myslím, že více o tomto tématu psát nemá cenu.
Co bych ale zde rád napsal je můj obdiv k Dukátové, T. Mejzlíkové, Poloprutské a Capouchové. Ti, co zápasy viděli, museli také vidět, jak uvedené hráčky šly až přes práh svých možností. Kdysi jsme tomu říkali "na krev". Bylo to fakt obdivuhodné. Z mladých hráček se k nim přidala N. Nováková. V bráně byla již tradičně oporou Vančurová, která pochytala i nemožné. Bohužel to na udržení nestačilo. Zde bych také chtěl dát jednu radu mladým hráčkám, pro které to byla velká škola. Nikdo od nich neočekával, že by rozhodovaly zápasy. Jen jsem moc nerozuměl tomu, že se nepřidaly k již uvedeným a tzv. alespoň "nejezdily po zadku". Není důvod je kritizovat, protože i samotné měly možnost vidět, kde mají ještě rezervy i to, že naše liga pro Poháry není měřítkem. Jejich růst závisí hlavně na nich!

Co turnaj ukázal? Potvrzuje se vývoj z nedávné minulosti. Halový hokej 4:4 výrazně zlepšil defenzivu týmů. K jejímu překonání je potřebná individuální rychlost hráček s míčkem. Žádný alibizmus a přihrávky dozadu, prostě rychlý průnik do ještě nepostavené zóny soupeře.
Dalším prvkem, který se zde prezentoval, byly kolmé míče středem na vrchol kruhu soupeře. Jde o nesmírně účinný prvek a naše hráčky jej musí zvládnout včetně návazného řešení, když kolmou přihrávku zvládnou.
A stálý evergreen, trestné rohy.

Účinkování našich týmů v Pohárech moc radosti z výsledků nepřineslo. Ženy Slavie sestoupily do B divize, muži Bohemians dokonce do C divize.
Před rokem (7.2.2016) jsem zde na blogu v příspěvku "Konec domácí halové sezóny 2015/2016" napsal: "Nečeká nás v krátké budoucnosti sešup z pozice jedné z evropských velmocí v halovém hokeji do průměru? Nebudou účasti v A divizích v krátké budoucnosti pouze vzpomínkami?" A přidal jsem "Bojím, bojím"

Teď místo závěru: já ten sešup rozhodně nepřivolal. Takový šaman nejsem. Ale není to náhodou sešup?

World League ženy Valencie

Ženy dohrály druhé kolo World League ve Valencii. Protože ve stejném městě byla tatáž soutěž za účasti reprezentace žen i před pár lety, byl jsem hodně zvědavý, jak to dopadne.

A musím hned na úvod napsat, že to bylo úplně jiné vystoupení než před pár lety. To minulé byla svým způsobem nedůstojná prezentace českého hokeje, kdy hlavním cílem bylo dostat míček co nejdál od vlastní branky, chvilinku si oddechnout, než zase soupeř přijde. Můj názor na Valencii roku 2017 je pochopitelně odrazem účinkování ženské reprezentace v zápasech, které bylo možno sledovat na internetu. Nemusí tedy být úplný, mohly být věci, které v zápasech bez televize mohly uniknout.

Výše zmíněný omezený rozsah sledování zápasů ale v žádném případě nesmí být příčinou nezmínění výrazných pozitiv, které se ve hře české reprezentace objevily.

Jako úplně zásadní hodnotím něco, co trenéři dokázali, ale já se o tom nechci zde rozepisovat :-).
Dalším výrazným pozitivem byla snaha o protihru, založenou na kombinaci. Tým neměl problém pronikat kombinací až na útočnou čtvrtinu soupeřů a do zakončení. Koneckonců, o něčem mluví i počet vstřelených gólů.
Další výrazný posun byl vidět v defenzivě týmu. Byl tam nejenom řád, ale, a to hlavně, nebývalý prvek ve hře českého týmu. Po hodně a hodně dlouhé době dokázal náš tým aktivně napadat soupeře ve dvou i třech hráčkách. Jednoznačně obrovský krok vpřed.
Takže, mne osobně se účinkování žen ve Valencii v roce 2017 líbilo.

Lze si pokládat otázku, zda to nebyl vrchol možností stávajícího týmu? Můj názor je, že nebyl. I ve Valencii byly vidět prvky, na kterých lze dál pracovat.
Jako první je efektivita TR. Do ME v srpnu je ještě značný časový prostor na zlepšení. Tím spíše, že u týmu je Tomáš Procházka, jeden z nejlepších exekutorů TR v posledních letech. Určitě má co hráčkám ukázat i je naučit.
Druhým prvkem, kde lze dosáhnout výrazného zlepšení, jsou nevynucené chyby. Hráčky již mají zdravou sebedůvěru, je žádoucí koncentrovat se speciálně na nepřesné přihrávky. Je potřeba mít na paměti, že nepřesná přihrávka má jeden nepříjemný výsledek - hraje soupeř.
Dalším prvkem, který je desetiletí evergreenem českého hokeje, je kondice. Neznám hodnoty výkonnosti hráček v této oblasti, ale průběh zápasů se Španělskem, Ukrajinou i poslední s Ruskem o něčem mluví. Ve třetí a hlavně čtvrté čtvrtině zápasu se Španělskem tým vypadl ze své hry a tlak Španělek byl pak drtivý. Můžu se mýlit, ale jsem přesvědčen, že to byl odraz únavy. Nejdříve odešly nohy a následně i mozek.

O optické spokojenosti nebo nespokojenosti s celkovým účinkováním týmu rozhodl jeden zápas (jako již skoro pravidelně). Byl to zápas s Ukrajinou. Byla částečně smůla, že v tom klíčovém zápase byla soupeřem právě Ukrajina. Může zaznít názor, že o čem mluvím, když ve skupině v prvních 2 zápasech Ukrajina nebodovala. Jenomže to je právě ono. Výkonnost Ukrajiny má již léta své zákonitosti. A mezi ně patří i fakt, že nejlepších výsledků dosahuje v zápasech uprostřed turnajů.
Tento zápas jsem neviděl, ale troufnu si říct, že hra našeho týmu nesla následky únavy, kdežto Ukrajina byla právě nahoře. Většinově se takovýmto zápasům říká den blbec, ale fakt jsem přesvědčen, že prvotním důvodem byla nakumulovaná fyzická únava.
Myslím si, že prohra v tomto zápase byla pro tým i pro trenéry zklamáním. Ale tak to již ve sportu chodí.

Protože považuji kondiční připravenost za prvek, na kterém se dá zapracovat do ME, dovolím si jeden svůj názor, který je ale podepřený letitými zkušenostmi. Spoléhat se na to, že hráčky (ale i hráči) se budou připravovat individuálně, to je v české kotlině iluze. Jsou a budou pochopitelně i výjimky, které skutečně něco udělají, jenomže pro výkonnost týmu jsou i výjimky málo. Stejně tak nejsem vůbec přesvědčen, že příprava ve fitcentru je to pravé pro kondiční připravenost týmu. Nejsem proti fitcentru, považuji jej ale za výbornou nadstavbu (a dokonce i za žádoucí). Základem ale stále, podle mého názoru, je "mít naběháno". Při stávající situaci, kdy Slavia tvoří cca 80% týmu z hráček působících v Čechách se řešení přímo nabízí. Tím spíše, když členem realizačního týmu je i trenér Slavie Michal Toms.

Co závěrem? Trenéři i hráčky si zaslouží ocenění i poděkování. Dělali ve Valencii radost!
Nejbližších 12 měsíců bude ale nesmírně náročných. Pro plánování to bude chtít analytické váhy.

Halové soutěže dětí VIII

V sobotu 28.1.2017 skončily halové soutěže dětí v kategorii U13. Výsledky a konečné tabulky této věkové kategorie:

Vítězem Přeboru Prahy se stal tým mladších žáků Bohemians. Spolu s týmem Mnichovic postupují oba týmy do Přeboru ČR, který se uskuteční v závěru února 2017. 

Všem medailistům gratulujeme!

Vítězem Přeboru České republiky se stal tým Rakovníka. Další medaile patří týmům Bohemians a Litic. 

Všem medailistům gratulujeme !

Halové soutěže dětí VII - druhá Aktualizace

Protože jsme obdrželi obrácený výsledek zápasu mladších žáků Praga - President, museli jsme aktualizovat výsledky a tabulku této věkové kategorie.

V sobotu 21.1. a v neděli 22.1.2017 pokračovaly halové soutěže dětí v kategoriích U9, U11 a U13. Výsledky dle jednotlivých kategorií:

U9 benjamínci skupina A: 

1. Hostivař A
2. President
3. Slavia A
4. Hostivař B
5. Slavia B

U9 benjamínci skupina B

1. Budějovice

2. Bohemians

3. Mnichovice

4. Kbely A

5. Kbely B