ME divize B Praha

Máme za sebou B divize ME mužů a žen v Praze. Jak dopadly, co se povedlo nebo nepovedlo?

Protože jsem o nich psal již před jejich konáním, považuji za slušnost se k nim vrátit i po jejich skončení. V jejich průběhu jsem byl konfrontován s různými přístupy jednotlivců. Takže to vezmu postupně:  

1.    Organizace akce

Zde je potřeba vysoce ocenit organizaci. Pro mne osobně to bylo velké a příjemné překvapení. Organizaci hodnotím jako vysoce zdařenou a i jako důkaz, že i v našich podmínkách lze udělat něco, na co můžeme být i jako fanoušci hrdí. Velká pochvala organizačnímu štábu.

2.    Sportovní stránka

Oba naše týmy dosáhly vynikajících výsledků. Pro mne obrovským překvapením je postup týmu žen do A divize. Ale stejné překvapení mi připravil i tým mužů. Procházel jsem v paměti různé akce, ale nenašel jsem porovnatelný výsledek českého hokeje pro oba týmy současně.

3.    Společenská stránka

Výborně připravené prostředí i pro diváky, záznamy zápasů na internetu, velký zájem fanoušků, to vše vytvářelo výbornou atmosféru.

Prostě celá akce by ze strany svazu perfektní. Všem, co se na ní podíleli patří velké poděkování.

Teď tedy více ke sportovní části:

Již zmíněné různé přístupy jednotlivců spočívaly i v mém nařčení z pesimizmu. Ale dostávám i názory, že jsem nebyl „pesimistou“ pouze sám. K těmto přístupům se koneckonců stačí podívat na anketu před ME zde na blogu. Já svůj názor napsal předem. Nemám moc v oblibě ty, kteří jsou chytří po akcích. Kde tedy byli ti, co si tak byli jistí úspěchem? Najdete zde na blogu nějaký názor předem, který by mému názoru předem oponoval?

Docela mne ale zarazil podtón, který na mne dýchl z komentáře paní Laciné. Možná se mýlím, ale dalo se to chápat i tak, že vlastně já jsem nějaká podivná existence, která jakémukoli českému týmu nepřeje (nebo minimálně reprezentačnímu týmu žen). Doufám, že mne můj pocit zradil, ale pro jistotu reaguji: Můžu Vás, paní Laciná, i případně další s podobným názorem ubezpečit, že mne nikdy podobná myšlenka u žádného týmu (ani reprezentačního, ani klubového) ani nenapadla. Nevěnoval jsem kus svého života pozemnímu hokeji proto, abych někomu nepřál. To by znamenalo popřít sám sebe. Ti, co mne znají, ti vědí (alespoň doufám), že jsem vždy chtěl, aby náš sport byl na co nejvyšší úrovni. A u týmů, které jsem jako trenér v klubové nebo reprezentační úrovni vedl, jsem vždy chtěl dosáhnout maxima.  

U paní Laciné si moc cením, že svůj názor napsala. Já také píšu své názory. Od nikoho nevyžaduji, aby se mnou souhlasil. Já tedy určitě nejsem hlasatelem jediné pravdy.

Realitu je vždy potřeba vnímat, jinak se člověk může dočkat i nemilých překvapení. A když je realita překonána něčím, co znovu opakuji je „z říše snů“, tak je to důvod k radosti a oslavám. Ano, postoupit do A divize je úžasný výkon. S tím je potřeba souhlasit.

Trenér Faust

Se svými názory na jeho práci se netajím. Lze je najít zde na blogu. Přehodnotit je, nebo akceptovat tvrzení, že výsledky týmu žen jsou jasným důkazem? Tady bych byl opatrnější.

Kdyby měl metody, které zvedly výsledky i u ostatních týmů, kde působil, tak bych souhlasil. Pak by ani mé kritické postřehy nevznikly. A pokud by vznikly, tak bych se pěkně ztrapnil. Ale ta realita je trochu jiná. U ostatních týmů mne nepřesvědčil. U týmu žen měl výsledky až v tomto roce. Určitě za dobrý výsledek nelze považovat Světovou ligu v loňském roce v Hradci Králové.

A teď tedy ta zásadní otázka: Co bylo příčinou, že po jarní části ženské extraligy (kdy tedy rozhodně hráčky nepředváděly výkony, které by nám infikovaly optimizmus) dokázaly postoupit do A divize?

Tady se zdá, že existuje něco, co trenér Faust umí. A přiznávám se na rovinu, že to nedokážu pochopit a přijít na podstatu toho jeho výsledku. Proti vší logice, kterou by měla příprava týmu na vrcholnou akci zahrnovat, on vlastně dokázal, že hráčky Pragy po až nedůstojných svých výkonech v jarní části extraligy se potkaly na ME s tou formou, která byla potřebná. Neobstojí argument, že to bylo jeho tréninkovými metodami. Za těch pár hodin, co byl před ME s týmem, to prostě nešlo dokázat. Možná to bylo psychickým působením na tým. Speciálně u reprezentačního týmu žen je to jeho silná stránka. Ale ani psychika nedokáže zařídit, že tým bez řádné přípravy dokáže vítězit jenom díky víře ve své schopnosti.

Tento fakt ignorovat nelze a je potřeba s ním pracovat. Protože když se něco zopakuje 3x, tak to skutečně již náhoda není. Proto tvrdím, že je něco, co umí. A já to „něco“ neumím uchopit. Ale to neznamená, že se nebudu snažit tomu přijít na kloub. Rébusy zbožňuji.    

A že ani on si nebyl tak jistý, že by stačila pouhá víra, to jsme viděli všichni, co sledovali přípravné zápasy s Rakouskem a hlavně jeho reakce po nich.

Každopádně ale k některým posunům ve hře týmu došlo. Jako dobrý tah se ukázalo angažování Petra Bodnára - koučink chce rychlou reakci a v češtině. Zde nejde nevzpomenout, že na HMS byl také český spolupracovník. V Hradci Králové a ve Valencii ne.  

Těsně před B divizí změnil nebo znovu vysvětlil hráčkám hru obrany v průběhu zápasu s Rakouskem - do té doby to bylo prapodivné. A pak to fungovalo!

Po úspěších v tomto roce je vzýván nekriticky jako „Velký kormidelník“. Je v naší povaze, že rádi zapomínáme. Adorovat úspěch je příjemné. Již u některých chybí pouze ta vůle postavit mu sochu. Ale ta stachanovská „one man show“ v Lipsku zase nebyla tak dávno.   

Ještě se musím zastavit u jedné skutečnosti. U žen pracuje se stabilizovaným týmem, který dochází na svůj výkonnostní vrchol kariéry. Více než polovina týmu absolvovala všechny důležité akce. Za těch 5 let, co je u žen, fakticky nedošlo k žádnému otřesu v kádru (jako například u týmu mužů). Ono ani nebylo z čeho brát. Více v tabulce na konci příspěvku.

A nezapomínejme při těch výsledcích žen ani na muže. V Lipsku 2012 byl tým stříbrný. A vedli jej trenéři z Čech. Ano, s týmem před tím pracoval T. Althoff. A toho konkrétně já osobně uznávám jako špičkového trenéra. Bylo by snadné říct, že naši trenéři těžili z jeho práce. A bylo by na tom hodně pravdy. Ale: Althoff měl tým mužů v plné síle (něco podobného, jako je tým žen teď). Přesto medaili nezískal.

Proto já osobně považuji i výsledek týmu mužů za velký úspěch.

U trenéra Fausta jeho způsob přípravy neuznávám a uznávat nemůžu. Vezmeme si, co představovala příprava reprezentace před HMS v Lipsku (jedna akce v Německu, dva krátké bloky v Praze), před ME v Praze (jedna akce ve Skotsku, dva krátké bloky včetně utkání s Rakouskem v Praze). Halová soutěž byla, jaká byla, psal jsem o tom, jak kluby trénovaly (materiál Juniorky U21 po HME zde na blogu), jarní sezóna v PH byla v Pragovce nedůstojná a ve Slavii také nic moc. 

Argument "namíchal chemii" je na zvážení. Proč ale tedy nenamíchal chemii před Světovou ligou v HK?

Nebo právě to, že příprava nebyla nijak náročná byl ten klíč k obživnutí hráček Pragy? Myšlenka, že obvyklá příprava by je možná unavila ještě víc, ta se přímo vtírá.

Každopádně A divize bude jiné kafe. Tam skutečně bude muset jet tým připraven. Jinak zažijeme další Valencii.

Já prostě nevěřím na Velkého kormidelníka, já věřím tvrdé práci. Tak jak je možné ji vidět u týmů mužů i mládeže.

Ale aby bylo jasno. Postup žen do A divize je splněný sen. Moc k němu gratuluji všem hráčkám, realizačnímu týmu i trenérovi Faustovi. Ano i jemu. Protože ať je to jak to je, ať mám na hodně věcí jiný názor než on, tak ten úspěch dokázal tým pod jeho vedením. Takže si gratulaci zaslouží plným právem.

Poznámka: tento příspěvek vznikl dřív, než vešla ve známost abdikace Ch. Fausta. 
Den zveřejnění tomu sice nenasvědčuje, ale zdržovalo mne vyhledávání podkladů o startech jednotlivých hráček pro následující tabulku.

Zaslouží ocenění a poděkování

V čase přípravy na B skupinu ME mužů a žen nebyl moc prostor se zastavit u výborných výsledků našich týmů na ME U18. Proto s potěšením zveřejňuji rozhovor s trenérem týmu kluků Tomášem Babickým.

     1.   Nejdříve gratulace vedení týmu i hráčům k výbornému výsledku.

Děkuji, já jsem jen rád za to, že kolik máme hráčů počtem do této věkové kategorie oproti ostatním zemím, tak dosažený výsledek považuji za skvělý výsledek, a to jak celého realizačního týmu, tak hráčů. A za to jim patří dík.

     2.   A hned první otázka: co byly hlavní důvody úspěchu, na který bohužel v posledních letech nejsme v českém hokeji moc zvyklí?

To je hned několik aspektů. Je to víc jak dvou roční práce s těmito hráči v SCM, kde se sešla dobrá generace kluků, kteří jsou nejen talentovaní po sportovní stránce, ale mají obrovský charakter se pořád zlepšovat a hlavně na sobě pracovat a na to my společně s M. Ludvíkem klademe důraz. V týmu nebyli takové individuality jako v minulých výběrech (Capouch, Plochý), ale tým byl vyrovnaný a v tom byla jeho síla a mohl se opřít o dobře chytajícího brankaře. Měli jsme i sportovní štěstí, bez kterého se neobejdete. A v neposlední řadě jsme změnili systém hry tak, aby klukům vyhovoval.

     3.   Jakou roli v přípravě hráčů (a vlastně i výchovy) hrála možnost přípravy hráčů v centrech?

Můj názor je, že SCM jsou pro nás nezbytná! Každý týden máme možnost pracovat s těmito hráči, kteří jsou zařazeni do výběru SCM. Díky tréninkům v centrech vidím, jak se zlepšují nebo naopak, kde je jejich slabší stránka a na té pak společně zapracujeme. Od září 2014 jsme na SCM angažovali profesionální kondiční trenéry. Zde musím přiznat, že mi trvalo chvíli, než jsem našel ty správné trenéry, protože jsem nechtěl jenom, aby kondiční trenér s hráči běhal, ale aby s nimi rozvíjel fyzickou, silovou průpravu a koordinaci těla. Tento výběr měl tak organizovanou fyzickou přípravu, že hráči mi museli povinně posílat určené km za týden přes GPS, a ty jsme pak vyhodnocovali s kondičním trenérem.

     4.   Je přínosem práce, kterou jako svazoví trenéři odvádíte denně v jednotlivých klubech?

Nechci a ani mi to nepřísluší hodnotit svoji práci, ale můj názor je že ano, protože do oddílu přeci jenom přineseme trochu jiné metody tréninku díky tomu, že se daleko víc setkáváme s mezinárodní konkurencí, kterou nám tato práce umožňuje. Díky tomu máme větší přehled, kam se vyvíjí mezinárodní hokej. Chci zmínit ještě jednu důležitou věc a to že si nesmírně vážím trenérů mládeže, protože sám vím, že práce s dětmi je úžasná, ale strašně náročná.

Jsem moc rád, že metoda H. Weina neskončila někde u ledu jako před 20 roky a touto metodou se v oddílech začalo trénovat. Oddíly, které to bohužel nedělají, za pár let na to samy přijdou, že to byla chyba. Stačí si přečíst v novinách o ledním hokeji a fotbale, jaká je chyba hrát u dětí do 11 let na výsledky. Tím to jsme před těmito sporty. J

     5.   Jaký je Tvůj názor, vnímají kluby tuto vaši práci dle předešlého bodu jako přínos? Není totiž tajemství, že někdy lze slyšet názory, že vlastně svaz pro děti a mládež toho moc nedělá.

Doufám, že jí vnímají pozitivně, protože reprezentace a oddíly jsou spojené nádoby, bez kterých by ani jedna strana ničeho nedosáhla!

Jestli někdo tvrdí, že ČSPH pro oddíly co se týče mládeže nic nedělá, tak je to člověk, který tomu nerozumí nebo spíš tomu nechce rozumět a v našem pozemkářském hnutí se vůbec nepohybuje. Stačí se jen podívat kolik máme škol, které společně s oddíly a P.Bodnárem  jsme za poslední tři roky rozjeli a kolik turnajů škol za rok děláme. Teď se nám už hlásí partneři, kteří sami říkají, jak skvělé turnaje škol děláme. A díky školám se nám zvedá základna v oddílech.

O financích se bavit nechci, ale každý ví, že ta spolupráce se rok od roku zlepšuje.

     6.    A jedna provokační otázka: myslíš si, že kluby vnímají, že pomoc, kterou ze strany svazových trenérů dostávají, je i k něčemu zavazuje? Konkrétně mám na mysli, že podle mého názoru sice dokážeme vychovat zajímavé hráče v mládeži, ale vázne jejich zapojení do reprezentačních týmů dospělých. Myslíš, že si kluby uvědomují, že výše dotací na mládež od státu závisí na výsledcích dospělých reprezentací? A že pokud jim bude participace jejich hráčů v reprezentacích lhostejná, že se reálně může stát, že za pár let nebudou dotace na mládež vůbec nebo značně nižší?  

Teď to možná řeknu tvrdě, ale pokud do budoucna budeme vychovávat hráče a hráčky v SCM a pak samotní hráči nebudou ochotni reprezentovat, tak nemá cenu v této spolupráci pokračovat, protože to jsou naprosto vyhozené peníze a ztráta času. Toto úsilí můžeme vynaložit jinde, kde si naší spolupráce budou vážit, tak jako si váží spolupráce ČSPH.

7.    Mimo jiné z mého pohledu bude náročný příští rok, kdy by měly být ME jak U16 tak U18. Bude český hokej vůbec schopen toto pokrýt?

Finančně by to ČSPH mohl pokrýt, protože U16 pojedou jen hru o 10 hráčích z důvodu Hockey5. Ale tímto dosaženým výsledkem bych veškerou energii věnoval U18. Je jasné, že už jen samotná účast na příštím ME U18 bude pro hráče obrovský zážitek a asi si nebudeme nic nalhávat, když se podíváme na země které tam hrají tak jsou to tytéž země, které hrají v ME dospělých (Německo, Anglie, Holandsko, Belgie atd.). Udržení se v ME divize A je z říše snů, ale určitě se chce na to důstojně připravit a odehrát to se ctí.

Velké díky za rozhovor a hodně štěstí i vytrvalosti v další práci pro český pozemní hokej.

Nemůžu se prostě ubránit pocitu, že koncepčnost a vytrvalost je to pravé, co náš sport může posouvat.
Tento rozhovor byl věnován týmu kluků. Nelze opomenout ani tým holek U18. Jejich dosažené výsledky zaslouží ocenění také!

Udělejte si názor sami

Tento příspěvek je věnován práci německého trenéra Chrise Fausta pro český hokej.

Nejdříve si připomeneme historii jeho angažování a účinkování pro český hokej.

Rok 2010 
Vše začalo po halovém Mistrovství Evropy žen, divize B v lednu toho roku v Nymburce. Trenéři týmu Bodnár a Kotrč s týmem postoupili do A divize. Následně proběhla "jednání" (i s některými hráčkami), výsledkem kterých bylo odvolání těchto trenérů od týmu s tím, že tým dále povede trenér z Německa. Adeptem byl trenér Bechmann. Což o to, jednalo se o kvalitního trenéra, který svou kvalitu pak prokazoval i v německém klubovém hokeji. Jenomže, k finální dohodě s ním na podzim nedošlo a tak nějakým způsobem (nebudu psát jakým, slyšel jsem o tom více verzí a konec konců, jednalo se o rozhodnutí svazu, který na to měl plné právo) se objevil jako kandidát Chris Faust. Jaké byly jeho zkušenosti s vedením výběrových týmů (kam bezesporu reprezentační týmy patří), to mi doposud nějak uniká. K finální dohodě s Faustem došlo pravděpodobně v listopadu.

Rok 2011
Vedl tým žen na HMS v Poznani spolu s Karolínou Kříženeckou. Dosažené umístění (6. místo) lze hodnotit jako slušný výsledek.
V létě vedl tým žen (spolu s Karolínou Kříženeckou) na C divizi ME ve Vídni. O skóre tým nepostoupil. Že se na tom pravděpodobně podílel i jeho experiment v zápase se Slovenskem, kdy ve druhém poločase zkoušel, a tak nedosáhl potřebného skóre, o tom něco říkal i článek na webu svazu, který lze najít zde: http://www.pozemnihokej.cz/me-viden-cr-svk-6-0-cesky-vymazaly-slovenky-historickym-vysledkem- , takže pouze krátká citace:
Trenér Chris Faust:

....... Ve 2. poločase jsme si také vyzkoušeli více taktických systémů hry a pojali to jako další přípravu na víkendové zápasy.................
V září 2011 se stal členem realizačního týmu mužů.

Rok 2012
Vedl tým žen (spolu s Karolínou Kříženeckou) v lednu na HME, A divize v Lipsku. Dosažené umístění (5. místo) znamenalo udržení v A divizi, i když to byly nervy do poslední sekundy. Nakonec byl rozhodující výsledek v posledním zápase s Ukrajinou, ČR vyhrála 5:4 a udržela A divizi. Remíza by byla znamenala sestup.
Začátkem dubna byl jmenován sportovním ředitelem ČSPH.
Na přelomu dubna a května byl jako člen realizačního týmu s mužskou reprezentací na kvalifikaci na OH v Japonsku. Tým zde obsadil 5. místo ze 6. týmů. Výsledek - po této akci byli odvoláni trenéři týmu Toms a Troníček a hlavním trenérem se stal Faust.
V červenci byl jako druhý trenér s juniorkami 21 v Rusku na B divizi ME. Tým postoupil z druhého místa do divize A. Po této akci skončil u týmu hlavní trenér Kavan.
14. - 19.8. vedl tým žen i mužů v prvním kole Světové ligy v Praze. Ženy skončily na 4. místě ze 6. týmů, porazily pouze Turecko 9:0 a mladý tým Francie 5:1. Prohrály se Skotskem 1:5, s Itálií 0:6, s Běloruskem 2:4.
Muži skončili na 4. místě ze 4. týmů. Prohráli s Polskem i Běloruskem, remizovali s Ukrajinou, ale na nájezdy prohráli.

Rok 2013
V lednu vedl tým juniorek do 21 let (sám aktualizováno 28.7.2015 - asistentku mu dělala Lenka Brtvová) na HME v Praze. Tým obsadil 2. místo a tím získal i stříbrné medaile.
Vedl tým žen (sám) ve Valencii na Světové lize - druhé kolo.  Zde ženy prohrály s Irskem 1:4, se Španělskem 0:6, s Běloruskem 1:5, s Itálií 0:8. Skončily na 5. místě z 5. týmů.
Vedl tým žen (sám) na C divizi ME v Aténách. Z druhého místa tým konečně postoupil do B divize.
Muži v květnu startovali ve druhém kole Světové ligy v Rusku, kam dodatečně postoupili (odřekl Egypt). Jako hlavní trenér týmu byl již Faust. Tým neuhrál ani bod a skončil poslední.
Vedl tým mužů jako hlavní trenér na ME divize A v Belgii. Tým získal jediný bod (v posledním zápase proti Irsku) a skončil na posledním místě. To znamenalo sestup do B divize.


Rok 2014
Vedl tým v lednu spolu s Petrem Novákem na HME, A divize v Praze. Tým obhájil celkové páté místo, kdy jej s velkou pravděpodobností o lepší umístění připravila skutečnost, že ve skupině měl tým jak Německo, tak i Holandsko. Přesto tým dokázal Holanďanky porazit.
V létě vedl tým holek U21 (spolu s Adélou Bížovou) na ME divize A v Belgii. Tým zde vyhrál až v posledním zápase s Ruskem a sestoupil. Je ale v rámci objektivity potřeba říct, že měl moc obtížnou základní skupinu (Německo, Belgie a Holandsko).
V září vedl tým žen (již sám) na Světové lize, první kolo v Hradci Králové. Tým skončil na třetím místě. Podrobnější informace o této akci již lze najít na tomto blogu v materiálech ze září loňského roku. K účinkování vedení týmu (a hlavně odpovědného trenéra) jsem měl velké výhrady hned v průběhu akce a také po ní.
Byl zapojen na Světové lize v Hradci Králové i do vedení týmu mužů, který skončil v Hradci Králové na druhém místě a postoupil do II. kola. (Aktualizováno 28.7.2015 - do vedení týmu zapojen nebyl, tým vedli M. Ludvík a T. Babický)

Rok 2015
Vedl tým žen (spolu s Petrem Novákem) i mužů (spolu s Miroslavem Ludvíkem a částečně i T. Babickým) na HMS v Lipsku. Ženy získaly historickou medaili, muži skončili na 9. místě. Opět - o průběhu akce i účinkování Ch. Fausta na ní jsem napsal dost materiálů na tomto blogu (lze je najít v příspěvcích za měsíc únor 2015). Tam jsem podrobil jeho práci kritice, protože celou akci pojal jako "one man show". On byl všechno, dělal 30 hodin denně, ostatní tam byli do počtu.
Následně v březnu jel s týmem mužů na druhé kolo Světové ligy do Jižní Afriky. Zde tým obsadil 6. místo z 8. týmů.
Tento turnaj skončil 15.3.2015. Toto datum si zapamatujte, ještě se k němu vrátím.

Rekapitulace:
Rok 2010: nic, začínal koncem roku
Rok 2011: nic, na HMS z evropských týmů skončil předposlední, z C divize žen nepostoupil
Rok 2012: ach jo. Výsledky nic extra, díky jeho "spolupráci" skončili trenéři mužů a trenér juniorek U21
Rok 2013: něco se povedlo, něco ne. Medaili juniorek v hale nejde přeceňovat, důležitý byl postup žen do divize B
Rok 2014: mírné zlepšení. Na české poměry slušné. Měl jsem velké výhrady k účinkování týmu žen na Světové lize v Hradci Králové.

Koncepčnost práce:
o žádné se bohužel v jeho případě mluvit nedá! Učebnicový příklad je práce s týmem žen. Od roku 2011 (po svém zapojení do práce v českém hokeji) s týmem koncepčně nepracoval, chyběla jakákoli ústřední myšlenka jako cílový stav práce s týmem po nějakém čase. Promrhal čas minimálně 2 let, kdy se dalo s týmem pracovat a připravit širší kádr. Od Světové ligy žen v roce 2012 v Praze do Světové ligy 2014 v Hradci Králové se neudělalo prostě NIC!

Výchova a vzdělávání našich trenérů (hlavně reprezentačních):
když již převzal funkci sportovního ředitele, tak toto měla být jeho náplň práce. Výsledek - nejenom že žádný, ještě u reprezentací skončili 3 trenéři. O něčem mluví i fakt, že postupně zůstával na vedení týmů sám. Proč asi? Byly časy, kdy jsme (již za jeho éry) mohli slyšet, že u reprezentací nechtějí trenéři dělat. Již v té době jsem tvrdil, že je potřeba si položit jinou otázku. Zda to není tím, že nechtěli dělat s Faustem.

Souhrn:
přínos jeho práce vidím jako minimální a dovolím si tvrdit, že by naše reprezentace na tom nebyly hůř i bez něj. A na druhou stranu, kdyby se prostředky, které český hokej on stál, investovaly například do třetího svazového trenéra, tak jsem přesvědčen, že by to bylo pro český hokej lepší řešení.

A teď výše slíbený návrat k datu 15.3.2015. Uznávám, že nemusím vše vědět a uznávám i to, že již mám věk, kdy můžu i zapomínat, ale: jak mohl pomoct českému hokeji, když od toho data 3 měsíce v Praze nebyl? Asi již nerozumím vedení týmů ani tvorbě nominací. Tímto způsobem bychom mohli platit klidně i trenéra žen z Argentiny nebo mužů z Austrálie.

Tento příspěvek ale nemá být pesimistický. Takže doufejme, že mu do třetice bude přát štěstí. Poprvé to bylo před C divizí v Aténách, kdy v přípravě tým podával žalostné výkony, nakonec ale postoupil. Podruhé před HMS v Lipsku, kdy ženy dostaly nakládačky v Německu, nakonec došly až pro bronz. Teď ve Skotsku to také byly "nákupy", kéž by se tedy opakovaly dva předešlé případy a ženy udržely B divizi. Uvidíme za pár dnů.
Ale: Pokud by ženy teď v červenci neudržely B divizi ME, padne neúspěch jen a pouze na jeho hlavu. 

ME - jak dopadne?

ME divize B pro naše týmy začne za pár dnů. Jaké jsou šance našich týmů? 

Začnu stavem ankety, která je zde na blogu od 4.5.2015 ke dni, kdy jsem napsal tento příspěvek (4.7.), tedy 2 měsíce po publikaci ankety.

Nejdříve se tedy podívám na šance mužů: 

U mužů hlasovalo 18 čtenářů. Čtyři z nich byli názoru, že naši muži skončí celkově na prvním nebo druhém místě a postoupí, 8 bylo názoru, že muži skončí na celkovém třetím nebo čtvrtém místě a 6 předpokládá, že skončí na pátém nebo šestém místě. Nikdo z hlasujících nepředpokládal, že by muži sestoupili z B divize.

Ve skupině bude mít tým ČR (23) za soupeře Azerbajdžán (27), Rakousko (22) a Švýcarsko (33). Ve druhé skupině jsou Chorvatsko (46), Polsko (17), Skotsko (24) a Ukrajina (27).
V posledním období si Švýcarsko polepšilo své pořadí o 5 míst a Azerbajdžán o 3 místa.
Čistě matematicky podle světového pořadí by muži měli ze skupiny postoupit s Rakouskem, ze druhé skupiny by mělo postoupit Polsko a Skotsko. V semifinále by se měli utkat s Polskem a prohrát. V boji o třetí místo by se měli utkat se Skotskem a vyhrát. Tím by měli skončit na celkovém třetím místě.

Tolik čistá matematika. Jenomže ve sportu jenom matematika neplatí (koneckonců, o tom vědí své sázkové kanceláře, které by musely mít existenční problémy, kdyby tomu tak bylo. Ale ony fungují, takže ve hře jsou i jiné prvky než jenom matematika).

Jedním z klíčových prvků jsou podle mého názoru momentální forma hráčů, zdravotní stav a u našich týmů i kondiční připravenost. Když zohledním tato kriteria vůči našemu týmu, tak nevěřím, že by porazil Rakousko  a Azerbajdžán. Velkou bitvu očekávám v zápase se Švýcarskem, kterému mají naši muži co vracet z březnového turnaje Světové ligy v Jižní Africe. Jsem ale mírným pesimistou, a tak očekávám, že muži v základní skupině nezískají dostatečný počet bodů pro postup do bojů o první až čtvrté místo. Očekávám boj ve skupině o páté až osmé místo a tedy i o záchranu. Pokud by tým byl kompletní, zde bych byl optimistou a zařadil se mezi těch 6 hlasujících, kteří tipovali umístění na pátém nebo šestém místě. Jenomže tým kompletní nebude! Takže muže čeká tvrdý boj o udržení.


A teď tedy ženy: 

U žen hlasovalo 16 čtenářů. Tři z nich byli názoru, že naše ženy skončí celkově na prvním nebo druhém místě a postoupí, 4 byli názoru, že ženy skončí na celkovém třetím nebo čtvrtém místě, 7 předpokládá, že skončí na pátém nebo šestém místě. Dva z hlasujících předpokládali, že by ženy sestoupily z B divize.

Ve skupině se ČR (35) setká s Francií (24), Irskem (14) a Ukrajinou (26). Druhou skupinu tvoří Azerbajdžán (19), Bělorusko (18), Rakousko (28) a Wales (34).

Čistě matematicky podle světového pořadí by ženy měly hrát o záchranu s Rakouskem a Walesem.
Při zohlednění kriterií jako u mužů, tak nevěřím, že by tým skončil ve skupině na lepším než posledním místě. Zde ale bude první kritická situace. Byla by to obrovská výhoda, pokud by náš tým dokázal získat alespoň bod s týmem, který jej doprovodí do bojů o záchranu. Následně by jej čekala již zmiňovaná bitva s Rakouskem a Walesem o všechno.

Aby se tým zachránil, bude muset vyhrát oba zápasy. Teoreticky to za nemožné vůbec nepovažuji, ale.... forma, kondiční připravenost hráček a sehranost týmu mi nedovolí přehnaný optimizmus. Rád bych se mýlil, a hodně moc rád, ale prostě v záchranu nevěřím. Můj názor je, že jeden z těch dvou zápasů náš tým dokáže vyhrát. Ale "vyhrát" a "vyhrávat" je diametrální rozdíl. A náš tým musí vyhrávat... jenom 6 bodu z těchto 2 zápasů dává jistotu. Pro vyhrávání jsou potřeba góly. A zápasy ve Skotsku hodně napověděly. Ano, teoreticky může stačit i remíza. Tady by se pak ukázal případný bod ze skupiny jako zlatý. Ale to je již pak i otázka štěstí.
V Lipsku jsem psal o kyvadle. Bim - bam. Uvidíme!

Závěr: jsem si vědomý toho, že výše napsané názory nejsou moc optimistické.

Jenomže: mužům budou chybět minimálně Procházka a Kyndl. Oba dva patří k exekutorům TR a Procházka je prostě hráč, který je šéfem týmu. Jejich nepřítomnost bude znát.

U žen můj pesimismus vychází z úrovně ligové soutěže. Praga se na jaro potýkala s velkou krizí, hráčky Slavie také nejsou v optimální formě. Vrací se sice Kyndlová, která by mohla do týmu vnést tu žádoucí a nutnou zdravou agresivitu (tu má na požadované úrovni jenom ona a Reinosová), ale že se něco u týmu zanedbalo, o tom jsem hluboce přesvědčen. O tom ale bude další příspěvek. Již teď ale musím napsat: pokud tým sestoupí, musí přijít doba radikálního řezu. Sestup by totiž byla pro ženský hokej katastrofa.