ME divize B Praha

Máme za sebou B divize ME mužů a žen v Praze. Jak dopadly, co se povedlo nebo nepovedlo?

Protože jsem o nich psal již před jejich konáním, považuji za slušnost se k nim vrátit i po jejich skončení. V jejich průběhu jsem byl konfrontován s různými přístupy jednotlivců. Takže to vezmu postupně:  

1.    Organizace akce

Zde je potřeba vysoce ocenit organizaci. Pro mne osobně to bylo velké a příjemné překvapení. Organizaci hodnotím jako vysoce zdařenou a i jako důkaz, že i v našich podmínkách lze udělat něco, na co můžeme být i jako fanoušci hrdí. Velká pochvala organizačnímu štábu.

2.    Sportovní stránka

Oba naše týmy dosáhly vynikajících výsledků. Pro mne obrovským překvapením je postup týmu žen do A divize. Ale stejné překvapení mi připravil i tým mužů. Procházel jsem v paměti různé akce, ale nenašel jsem porovnatelný výsledek českého hokeje pro oba týmy současně.

3.    Společenská stránka

Výborně připravené prostředí i pro diváky, záznamy zápasů na internetu, velký zájem fanoušků, to vše vytvářelo výbornou atmosféru.

Prostě celá akce by ze strany svazu perfektní. Všem, co se na ní podíleli patří velké poděkování.

Teď tedy více ke sportovní části:

Již zmíněné různé přístupy jednotlivců spočívaly i v mém nařčení z pesimizmu. Ale dostávám i názory, že jsem nebyl „pesimistou“ pouze sám. K těmto přístupům se koneckonců stačí podívat na anketu před ME zde na blogu. Já svůj názor napsal předem. Nemám moc v oblibě ty, kteří jsou chytří po akcích. Kde tedy byli ti, co si tak byli jistí úspěchem? Najdete zde na blogu nějaký názor předem, který by mému názoru předem oponoval?

Docela mne ale zarazil podtón, který na mne dýchl z komentáře paní Laciné. Možná se mýlím, ale dalo se to chápat i tak, že vlastně já jsem nějaká podivná existence, která jakémukoli českému týmu nepřeje (nebo minimálně reprezentačnímu týmu žen). Doufám, že mne můj pocit zradil, ale pro jistotu reaguji: Můžu Vás, paní Laciná, i případně další s podobným názorem ubezpečit, že mne nikdy podobná myšlenka u žádného týmu (ani reprezentačního, ani klubového) ani nenapadla. Nevěnoval jsem kus svého života pozemnímu hokeji proto, abych někomu nepřál. To by znamenalo popřít sám sebe. Ti, co mne znají, ti vědí (alespoň doufám), že jsem vždy chtěl, aby náš sport byl na co nejvyšší úrovni. A u týmů, které jsem jako trenér v klubové nebo reprezentační úrovni vedl, jsem vždy chtěl dosáhnout maxima.  

U paní Laciné si moc cením, že svůj názor napsala. Já také píšu své názory. Od nikoho nevyžaduji, aby se mnou souhlasil. Já tedy určitě nejsem hlasatelem jediné pravdy.

Realitu je vždy potřeba vnímat, jinak se člověk může dočkat i nemilých překvapení. A když je realita překonána něčím, co znovu opakuji je „z říše snů“, tak je to důvod k radosti a oslavám. Ano, postoupit do A divize je úžasný výkon. S tím je potřeba souhlasit.

Trenér Faust

Se svými názory na jeho práci se netajím. Lze je najít zde na blogu. Přehodnotit je, nebo akceptovat tvrzení, že výsledky týmu žen jsou jasným důkazem? Tady bych byl opatrnější.

Kdyby měl metody, které zvedly výsledky i u ostatních týmů, kde působil, tak bych souhlasil. Pak by ani mé kritické postřehy nevznikly. A pokud by vznikly, tak bych se pěkně ztrapnil. Ale ta realita je trochu jiná. U ostatních týmů mne nepřesvědčil. U týmu žen měl výsledky až v tomto roce. Určitě za dobrý výsledek nelze považovat Světovou ligu v loňském roce v Hradci Králové.

A teď tedy ta zásadní otázka: Co bylo příčinou, že po jarní části ženské extraligy (kdy tedy rozhodně hráčky nepředváděly výkony, které by nám infikovaly optimizmus) dokázaly postoupit do A divize?

Tady se zdá, že existuje něco, co trenér Faust umí. A přiznávám se na rovinu, že to nedokážu pochopit a přijít na podstatu toho jeho výsledku. Proti vší logice, kterou by měla příprava týmu na vrcholnou akci zahrnovat, on vlastně dokázal, že hráčky Pragy po až nedůstojných svých výkonech v jarní části extraligy se potkaly na ME s tou formou, která byla potřebná. Neobstojí argument, že to bylo jeho tréninkovými metodami. Za těch pár hodin, co byl před ME s týmem, to prostě nešlo dokázat. Možná to bylo psychickým působením na tým. Speciálně u reprezentačního týmu žen je to jeho silná stránka. Ale ani psychika nedokáže zařídit, že tým bez řádné přípravy dokáže vítězit jenom díky víře ve své schopnosti.

Tento fakt ignorovat nelze a je potřeba s ním pracovat. Protože když se něco zopakuje 3x, tak to skutečně již náhoda není. Proto tvrdím, že je něco, co umí. A já to „něco“ neumím uchopit. Ale to neznamená, že se nebudu snažit tomu přijít na kloub. Rébusy zbožňuji.    

A že ani on si nebyl tak jistý, že by stačila pouhá víra, to jsme viděli všichni, co sledovali přípravné zápasy s Rakouskem a hlavně jeho reakce po nich.

Každopádně ale k některým posunům ve hře týmu došlo. Jako dobrý tah se ukázalo angažování Petra Bodnára - koučink chce rychlou reakci a v češtině. Zde nejde nevzpomenout, že na HMS byl také český spolupracovník. V Hradci Králové a ve Valencii ne.  

Těsně před B divizí změnil nebo znovu vysvětlil hráčkám hru obrany v průběhu zápasu s Rakouskem - do té doby to bylo prapodivné. A pak to fungovalo!

Po úspěších v tomto roce je vzýván nekriticky jako „Velký kormidelník“. Je v naší povaze, že rádi zapomínáme. Adorovat úspěch je příjemné. Již u některých chybí pouze ta vůle postavit mu sochu. Ale ta stachanovská „one man show“ v Lipsku zase nebyla tak dávno.   

Ještě se musím zastavit u jedné skutečnosti. U žen pracuje se stabilizovaným týmem, který dochází na svůj výkonnostní vrchol kariéry. Více než polovina týmu absolvovala všechny důležité akce. Za těch 5 let, co je u žen, fakticky nedošlo k žádnému otřesu v kádru (jako například u týmu mužů). Ono ani nebylo z čeho brát. Více v tabulce na konci příspěvku.

A nezapomínejme při těch výsledcích žen ani na muže. V Lipsku 2012 byl tým stříbrný. A vedli jej trenéři z Čech. Ano, s týmem před tím pracoval T. Althoff. A toho konkrétně já osobně uznávám jako špičkového trenéra. Bylo by snadné říct, že naši trenéři těžili z jeho práce. A bylo by na tom hodně pravdy. Ale: Althoff měl tým mužů v plné síle (něco podobného, jako je tým žen teď). Přesto medaili nezískal.

Proto já osobně považuji i výsledek týmu mužů za velký úspěch.

U trenéra Fausta jeho způsob přípravy neuznávám a uznávat nemůžu. Vezmeme si, co představovala příprava reprezentace před HMS v Lipsku (jedna akce v Německu, dva krátké bloky v Praze), před ME v Praze (jedna akce ve Skotsku, dva krátké bloky včetně utkání s Rakouskem v Praze). Halová soutěž byla, jaká byla, psal jsem o tom, jak kluby trénovaly (materiál Juniorky U21 po HME zde na blogu), jarní sezóna v PH byla v Pragovce nedůstojná a ve Slavii také nic moc. 

Argument "namíchal chemii" je na zvážení. Proč ale tedy nenamíchal chemii před Světovou ligou v HK?

Nebo právě to, že příprava nebyla nijak náročná byl ten klíč k obživnutí hráček Pragy? Myšlenka, že obvyklá příprava by je možná unavila ještě víc, ta se přímo vtírá.

Každopádně A divize bude jiné kafe. Tam skutečně bude muset jet tým připraven. Jinak zažijeme další Valencii.

Já prostě nevěřím na Velkého kormidelníka, já věřím tvrdé práci. Tak jak je možné ji vidět u týmů mužů i mládeže.

Ale aby bylo jasno. Postup žen do A divize je splněný sen. Moc k němu gratuluji všem hráčkám, realizačnímu týmu i trenérovi Faustovi. Ano i jemu. Protože ať je to jak to je, ať mám na hodně věcí jiný názor než on, tak ten úspěch dokázal tým pod jeho vedením. Takže si gratulaci zaslouží plným právem.

Poznámka: tento příspěvek vznikl dřív, než vešla ve známost abdikace Ch. Fausta. 
Den zveřejnění tomu sice nenasvědčuje, ale zdržovalo mne vyhledávání podkladů o startech jednotlivých hráček pro následující tabulku.