V květnu jsem psal v příspěvku Radost nebo smutek o různém úhlu pohledu na konečný výsledek zápasů ve sportu a z toho plynoucí radost nebo smutek.
Po sobotě se k této problematice ještě jednou vracím. Byl jsem účastníkem zápasu extraligy žen skupina B mezi týmy Slovenska a Slavie B. Byl to souboj mládí na straně slovenského týmu a zkušeností veteránského týmu Slavie. Přesto, že nešlo o nijak důležitý duel, všiml jsem si jedné věci. U Slavie radost ze hry i z každé povedené situace, u týmu Slovenska převládala skoro až odevzdaná nálada. Ta se pak velice často projevovala v nedůvěře ve své schopnosti. A tak jsem si vzpomněl na nedávné výkony české ženské reprezentace, na její herní projevy oplývající sebedůvěrou.
Hráčky Slovenska rozhodně nejsou individuálně špatné, tým má již zvládnuté i některé skupinové prvky hry. Jenom tam pak chyběla ta sebedůvěra dovolit si ještě víc. Obavy z chyby nejsou v takovýchto zápasech na místě, naopak kdy jindy si mám něco dovolit? Sebedůvěra (pochopitelně podepřena i schopnostmi) je pak tím klíčem k lepším výsledkům a ve finále i k radosti ze hry.
V sobotu si tu radost užily hráčky Slavie. Sice nohy bolely, ale do mozků se tento pocit dostal až po zápase. A tak pro ně byl zápas příjemně stráveným sobotním odpolednem.
Slovensko - Slavia B 0:5 (0:2)
góly: Žežulková 2x, Hovorková, Krecarová, Svatošová
ve druhém zápase této skupiny Praga - Mnichovice 9:0
Žádné komentáře:
Okomentovat