Radost! Co to je?

V průběhu tohoto roku, ale hlavně v posledních měsících, jsem byl několikrát svědkem nebo i přímým účastníkem debat na téma „radost“ v pozemním hokeji. Když jsem na toto téma dostal i podrobnější názor od rodiče dítěte, uvědomil jsem si, že skutečně může jít o závažnější téma, než se může na první pohled zdát.

Nejdříve trochu obecnější pohled. Radost patří mezi emoce. Na http://www.lidske-emoce.com/ lze najít jeden z cca 1,6 milionu popisů, který zní takto:

Emoce zná z vlastní zkušenosti každý z nás. Hněv, radost, smutek, strach, ale i lítost jsou emoce, které jsou každodenní součástí lidského života. Je to zvláštní druh zážitků, jakési „pohnutí mysli“, které v nás vzbuzuje příjemné či nepříjemné pocity a dává nám určitou dávku (míru) vzrušení. Dalším charakteristickým znakem emocí je jejich osobitý zážitkový obsah (to co prožíváme, když máme strach, radost, zlost apod.), který neumíme či lépe řečeno nemůžeme plně vyjádřit slovy. Vymysleli jsme si proto různá přirovnání jako „strachy se mi třásly kolena“, „hrůzou mi vstávaly vlasy na hlavě“, „skákal jsem radostí dva metry vysoko“ či „byl jsem v sedmém nebi“. I definice emocí se různí autor od autora. H.E.Jones kdysi výstižně prohlásil, „že každý ví, co to jsou emoce až do doby, kdy se emoce pokusí definovat.“ C.E.Izard definoval emoce „jako primární motivační systém člověka“. Další z definic zase uvádí, že „emoce jsou psychické procesy vyjadřující subjektivní vztah člověka k jeho vlastním projevům i okolním jevům a situacím“.

Http://cs.wikipedia.org/ definuje radost takto:

Radost je příjemná emoce, vznikající v reakci na úspěch či zisk u jednodušších, emocí schopných tvorů (např. člověk), a na prožitek čisté lásky a sounáležitosti u těch na vyšší úrovni. Slabší formou radosti je spokojenost, silnější je extáze. Trvalejší a intenzivní forma radosti je pocit štěstí. Radost je často doprovázena úsměvem nebo smíchem. Tělesnými projevy radosti je zvýšení srdečního tepu a krevního tlaku.

Opakem radosti je smutek.

V pozemním hokeji lze mluvit o několika druzích radosti. Můžeme rozlišit např. radost dítěte, rodičů, trenéra, ale i společnou radost.

Všechny tyto druhy radosti v pozemním hokeji podrobně rozebral Horst Wein ve svém díle „The Key to better Hockey“. V češtině je k mání celé dílo na webu ČSPH http://www.pozemnihokej.cz/klic-k-lepsimu-hokeji. Protože jsem toto dílo překládal, měl jsem dost času se jím zabývat detailně. Pro účely tohoto příspěvku použiju pouze vybrané části. I tak toho ale bude pro naše účely dost.

V úvodu H. Wein píše:

All too often, children are introduced to complex sports activities for which they areAž příliš často jsou děti uváděny do komplexních sportovních aktivit, pro které nejsou ještěnot yet physically and mentally ready. fyzicky ani psychicky připraveny. Expecting a child to comprehend and Očekávat, že dítě pochopí a buderespond to the complex situations in the full 11-on-11 hockey game format will reagovat na složité situace hokejového zápasu 11 proti 11, to budeonly beget frustration and feelings of failure. pouze plodit frustrace a pocity selhání.

The Key to Better introduces coaches to a training program that takes into

Klíč k lepšímu hokeji uvádí trenéry do vzdělávacího programu, který bere v úvahuaccount each young player's current physical and mental development. aktuální fyzický a duševní vývoj každého mladého hráče. Theprogram promotes the gradual development of correct technical, tactical, andProgram podporuje postupný vývoj správných technických, taktických a physical capacities of hockey players ages 7 to 14. fyzických schopností hokejistů ve věku 7-14 let. This publication features TheTato publikace obsahujeKey to Better Hockey, an innovative system of coaching which is tailored to each Klíč k lepšímu hokeji, inovativní systém koučování, který je šitý na míru kognitivní kapacity a fyzických schopností v každéage group's cognitive capacities and physical abilities. věkové skupině. Most of the books for youth Většina knih pro koučování mládeže prezentujecoaching present general instruction and drills to be applied to all children who obecné pokyny a cvičení, které se použijí pro všechny děti, kteréparticipate, regardless of their age. se účastní přípravy, bez ohledu na jejich věk. But in this publication, however, instruction is Ale v této publikaci je instrukce substituted by stimulation which is fitted to the specific characteristics of children.nahrazena stimulací, která je fixována na specifické vlastnosti dětí.

Instead of obliging the children to adapt to the game of hockey, the game hasMísto toho, aby děti byly povinny se přizpůsobit hokejové hře, byla hrabeen adapted by the author to their mental and physical development stage, thus upravena autorem na jejich duševní a fyzické stupně vývoje, co vede resulting in better and more enjoyable learning of the complicated hockey game.k lepší a zábavnější formě učení složitého hokeje.  

Poznámka autora příspěvku: nepřipomíná to nám starším něco? Není zvláštní, že se nám obloukem přes Španělsko vrací myšlenky J. A. Komenského staré 400 let?

This model is essentially a recipe for coaching hockey.Tento model je v podstatě receptem na koučování hokeje. It gives you the necessaryTo vám dává potřebné ingredients of the game—and the proportions in which these ingredients have to besložky hry a proporce, v nichž mají býtmixed to achieve enjoyable and effective training sessions. tyto složky míchány, aby bylo dosaženo příjemného a účinného tréninku. Most importantly, it A co je nejdůležitější, explains what skills are best taught during each stage of the evolution of youngvysvětluje, jaké dovednosti se nejlépe učí během každé fáze vývoje mladých hockey players. hokejistů.All of the research has been done; you can simply apply it to your Všechny výzkumy byly provedeny; můžete je jednoduše použít pro svůj tréninkovýcoaching program. program.

V kapitole „Nová filozofie hokejového of coaching Hockeykoučování“ píše:

Je všeobecně známo, že obsah vzdělávacího programu, odborné znalosti a experience of the coaches with children, the social life in the club or school, as wellzkušenosti trenérů
s dětmi, sociální život v klubu nebo ve škole, jakož ias the structure of the formative competitions determine to a high degree whether struktura soutěží do značné míry určují, zdayoung players choose hockey as their lifetime sport. mladí hráči si vyberou hokej jako jejich životní sport.

The art of developing effective training and competitive programs for children lies inUmění rozvíjet efektivní trénink a výhodné programy pro děti spočívá veknowing which kind of practice and competition the player is ready for at any given stage vědění, pro které druhy tréninku a soutěží je hráč připraven v dané fáziof his or her physical and mental development. Children will only learn quickly, jeho nebo její fyzického a duševního rozvoje. Děti se budou učit rychle, effectively and thoroughly when the demands of the training sessions or the účinně a důkladně jenom tehdy, když požadavky na trénink nebo competitions match their intellectual, psychological, and motor skills. soutěže odpovídají jejich intelektuálním, psychologickým a motorickým dovednostem.

The concept of readiness (the disposition of a certain degree of maturity) is aPojem připravenosti (dispozice určitého stupně zralosti) je prerequisite for any activity and should therefore be applied in all aspects of teaching and předpokladem pro jakoukoliv činnost a proto se aplikuje ve všech aspektech výuky a learning. učení. Before a child is admitted to school, teachers ask themselves whether that child Před přijetím dítěte do školy se učitelé sami sebe ptají, zda to dítě is ready or mature enough to attend school or whether he or she is prepared to benefit je připraveno nebo dostatečně zralé, aby zahájilo školní docházku, nebo zda on nebo ona jsou připraveni mít prospěch from the teaching process. z vyučovacího procesu. Teachers determine if the child can successfully meet the Učitelé rozhodnou, zda dítě může úspěšně plnit challenge of the first school year or if it would be better to let that child mature for one výzvy prvního školního roku, nebo že by bylo lepší nechat to dítě dozrát ještě jeden rokmore year with activities that are better suited to his or her mental and physical s aktivitami, které jsou vhodnější pro jeho nebo její duševní a fyzickýcondition. stav.

The question of maturity is also important in the matter of motor learning.Otázka zralosti je také důležitá v oblasti motorické výuky. Regardless of Bez ohledu na the action, adults must determine the age at which there are certain guarantees that the následky, dospělí musí určit věk, ve kterém existují určité záruky, žechild can achieve that objective. dítě může dosáhnout tohoto cíle.Before teaching a child to ride a bike, for example, you Před tím, než budeme například učit dítě jezdit na kole, must first ask when children generally acquire the capacity to maintain equilibrium on onlymusíme se nejprve zeptat, kdy děti obecně získávají schopnost udržet rovnováhu pouze na two wheels.dvou kolech.

Experience has shown us that any attempt to do so before the child is ready (before about Zkušenosti nám ukázaly, že jakýkoli pokus tak učinit dříve, než dítě je připraveno (před asi four years of age) will fail because nature has not yet provided the means of coordination čtvrtým rokem věku) se nezdaří, protože příroda ještě nezařídila prostředky koordinace and balance. a vyvážení.

The concept of readiness must also be applied to children's sports activities .Pojem připravenosti musí být rovněž použit na sportovní aktivity dětí.

The question coaches should ask is: At what age is a child ready to successfully face theTa otázka, kterou by se trenéři měli ptát: v jakém věku je dítě připraveno, aby úspěšně čelilo demands of an adult-competition? požadavkům soutěží dospělých? If one sport or federation had been aware of the Pokud by si jeden sport nebo federace byly vědomi concept of readiness, children under 14 in our hockey, handball, rugby, or hockey clubs pojmu připravenosti, děti do 14 let v našem hokeji, házené, rugby, nebo v hokejových klubech would never have been subjected, at such an early stage, to test themselves in by nikdy nebyly podrobeny v tak raném stádiu otestování sebe sama v competitions for which they are not yet qualified, prepared, or simply ready. soutěžích, pro které nebyly vyškoleny,  nebo jednoduše připraveny. Children Děti need to be exposed to a gradual stimulation in training and to a series of progressive potřebují být vystaveny postupné stimulaci v tréninku a v sérii progresivních competitions that, over the years, allow them to grow step by step without any hurry into soutěží tak, že v průběhu let jim toto umožní růst krok za krokem bez spěchu do herthe adult game. dospělých.

"There is little to be gained, and much to be lost, by"Lze jenom málo získat, ale lze mnoho ztratit pokusem attempting to force young players into the full game beforenutit mladé hráče do plné verze hry před tím, nežthey are physiologically, “biomecanically” and cognitively jsou fyziologicky, biomechanicky a kognitivněready for the activity. připraveni k této činnosti.

One of the fundamental goals of teaching is to ensure that Jedním ze základních cílů výuky je potřeba zajistit, abyevery player has a high level of success. každý hráč měl vysokou úroveň úspěchu. Therefore we need to Proto je třeba, aby byl assess the development readiness of the players in each ageposouzen vývoj připravenost hráčů v každé věkové group" skupině".

DAVID HEMERY in "The pursuit of sporting excellence" DAVID HEMERY v "Honba za sportovním excelentním výkonem"

Proto zavádí „Novou filozofii hokejového of coaching Hockeykoučování“:

It is widely known that the contents of the training program, the expertise and

V „Poutavém koučování“   John Whitmore napsal, že žák si pamatuje jen 19 procent toho, co jej učitel učil asi před třemi měsíci prostřednictvím vyprávění, zatímco si může vyvolat 32 procent toho, co bylo předvedeno a vysvětleno. Přesto v případech, kdy byla žákům poskytnuta příležitost k jejich vlastnímu generování informací, ale s pomocí učitele, bylo zapamatováno plných 65 procent informací.

To je důvod, proč by hokejoví hráči měli mít možnost aktivně se podílet na tréninku a procesu učení: rozvíjet je jako kompletní sportovce, kteří se nakonec můžou stát nezávislí na častých instrukcích trenérů. Učení probíhá nejlépe, když trenér je schopen přenést rozhodování na žáky.

F I L O Z O F I E   K O U Č O V Á N Í

Využitím modelu hokejového rozvoje by každý trenér mládeže měl vždy udržovat zdravé, pozitivní postoje během tréninku a soutěží.

Filozofie v průběhu soutěží

Tady jsou některé základní zásady, které by všichni trenéři měli uplatňovat v průběhu soutěží:

□ Pro chlapce a dívky mezi 8 a 14 lety je hraní vždy více důležité než vítězství. Když se učí hrát, účastníci musí zapomenout na výsledek hry. Měly by být podporovány, aby na sebe vzaly určitá rizika a to navzdory skutečnosti, že tento druh hry může dovolit soupeři skórovat. Hráči, rodiče a trenéři by měli považovat soutěže jen za jiný druh tréninku.

□ Zmobilizujte všechno své úsilí k dosažení vítězství, ale nikdy se nesnažte vyhrát za každou cenu. Vítězství by nikdy nemělo být považováno za nejdůležitější věc.

□ Nemějte obavy ze ztráty zápasu, protože porážka je vždy možnost soutěže; neexistuje žádná záruka vítězství. Pokud jiný tým porazí váš, je to zpravidla kvůli jejich lepší hře. Nikdy by to nemělo být proto, že váš tým nedal veškeré své úsilí do hry s cílem vyhrát. Tak dlouho, jak se snažíte a hrajete až na hranici svých schopností, aby se zabránilo porážce, tak dlouho nebudete mít pocit poraženého.

□ Vítězství není tak důležité, ani porážka není tak zlá, jak si většina rodičů myslí. To vše závisí na tom, co byl tým schopen předvést. Hráči mohou vyhrát poté, co ukázali špatnou hru, kterou hráli destruktivním způsobem; naopak můžou prohrát i přesto, že hráli mnohem lépe než soupeři a užili si každou minutu hry.

□ Naučte se hrát v soutěži, jako by to bylo otázkou tréninku a nácviku s duchem, že hrajete významnou soutěž (zápas).

□ Vítězství je jen důsledkem dobré hry. To je důvod, proč se má každý hráč podívat, zda byl jeho nebo její výkon úplně nejlepší. Výsledek zapadne stejně tak, jako zralé ovoce padá ze stromu.

□ Ve všech mládežnických kategoriích do 14 let je koučování s cílem vyhrát zápas jednodušší než koučování s cílem hrát zápas dobře. Hrát dobře vám umožní objevit nová řešení starých problémů, znovu a znovu. Výuka k vyhrávání na straně druhé straně znamená, že omezíte a ohraničíte hru především na ty již známé dovednosti a taktické kroky, které jsou důležité pro vítězství (stejně jako filozofie "úderu a napadení", obrana presinkem atd.). Přesto, když soutěžíte tímto způsobem, v dlouhodobém horizontu také omezíte a ohraničíte kompletní formování mladých hráčů.

"Pokud chcete vyhrát, musíte téměř zapomenout na vyhrávání."

L. Moorhouse / L. Cross

Cíl: Chcete-li vyhrávat	Cíl: podporovat rozvoj
Obvykle jsou vybraní hráči fyzicky vyspělejší a to zejména v síle. Jsou obecně nejvyšší z týmu. Jejich úsilí o zlepšení, pravidelná účast na tréninku a chování jako člena týmu obdrží méně pozornosti, než činí jejich skutečný výkon na hřišti, který zaručuje výhru.	Hrají všichni, ne pouze nejlepší hráči. Trenér preferuje hráče s citem pro míček, kteří mají pochopení držet jej stále a kteří jsou inteligentní. Dobré chování na a mimo hřiště je jedním z kritérií pro výběr, kdo bude hrát. Úsilí v zapojení se do hry je také důležité.
Je malý prostor pro mladší, méně schopné nebo začínající hráče. Hokej je nedemokratický.	Každý má stejné právo hrát, bez ohledu na postavu a schopnosti. Hokej je demokratický.
Od věku 8 let je kladen přílišný důraz na taktiku.	Zápasy ozřejmí, kolik dovedností hráči mají a umožní jim získat zkušenosti v taktice.
Hráči spoléhají především na dlouhé přihrávky. Hrají rychleji, než je jejich úroveň dovedností.	Všichni hráči hrají s míčkem. Mají tendenci hrát krátké přihrávky a driblovat. Brankář obvykle hraje s míčkem za účelem založení dalšího útoku.
Existuje jen malý prostor k vybudování hry. Obvykle míček neprojde přes zálohu a jde přímo dopředu pomocí dlouhých přihrávek.	Míček je obvykle z obrany zahrán k záloze, hra je založena na komunikaci a spolupráci.
Při útoku se vyskytne jen málo změn směru (přechody zleva doprava a obráceně).	Častá změna směru útoku s cílem vytvořit prostor pro proniknutí.
Trenér dává pokyny s cílem vítězství v utkání a v mistrovství. Hráč musí poslouchat trenéra, který dává příkazy nebo pokyny z postranní čáry.	Trenér motivuje tým s cílem zlepšení výkonnosti každého hráče a týmu jako celku. Hráč se rozhodne, co bude dalším krokem spíše než by trenér rozhodoval za něj, pomocí vnímání a schopností činit rozhodnutí.
Chcete-li vyhrát, hráči jsou vedeni k tomu být neloajální, vytvářet pasti, být nečestní a oklamat soupeře a rozhodčí. Účel světí prostředky.	Hráči se učí hodnotám sportování, poctivosti, dodržování pravidel a loajalitě k týmu.
Herní plán byl promyšlen trenérem, jak to platí pro dospělé hráče. Není čas ani prostor pro talent.	Jednotlivec smí předvádět jeho nebo její herní cit, dovednost a fantazii.
Předčasná specializace má zvláštní úlohu. Vždy je stejná hra a náhradníci dostanou zřídkakdy příležitost.	Každý dostane více příležitostí v zápasech zažít různé posty v týmu. Hraje každý, bez ohledu na schopnosti.
Mladí hráči jsou předčasně vystaveni soutěži dospělých místo přizpůsobení soutěže pro efektivní učení. To poskytuje mnoho let zklamání a frustrace pro děti, aby konečně rozvíjeli stejné správné návyky, které dospělí předvádějí ve hře 11 : 11.	Cílem je zajistit efektivnější výuku komplexní hokejové hry, soutěž je upravena podle fyzických a duševních schopností v každé fázi vývoje mladého člověka. Více sebevědomí a zábava jsou zaručeny.
Nadměrný důraz je kladen na fyzické dovednosti a pracovní výkon, protože to je způsob, jakým lze velmi rychle dosáhnout výsledku.	Okolní prostředí je respektováno a koordinace hráčů a schopnost hrát za různých podmínek se zdokonalí v různých soutěžích, kterým jsou děti vystaveny každou sezónu.
Proto, aby se vyhrálo, je při tréninku kladen důraz na tradiční metody výuky.	Aby bylo možné pochopit hru a dělat méně chyb, je zdůrazněna metoda objevování dovedností a schopností ve zjednodušených hrách v průběhu tréninku.
Vše, co souvisí s hokejem, je oceňováno více než jednotlivec. Pochybné chování je často přijímáno k dosažení dobrého výsledku.	Přednost je dána rozvoji osobnosti prostřednictvím sportu. Sport je používán jako „příprava pro život".

Za sebe otevřeně přiznávám, že jsem se občas až styděl, jakých chyb jsem se v minulosti v trenérské praxi dopouštěl. Možná i pod vlivem tohoto díla budu trochu zaujatý v následujících řádcích.

Ale zpět k podstatě. Co tedy můžeme považovat a považujeme za radost a cestu k ní?

1.   Radost trenéra

Pokud bychom chtěli odpovědět zjednodušeně, radost trenéra spočívá v počtu vítězství a počtu titulů, které se svými týmy ve své trenérské praxi dosáhne. Pokud se ale zamyslíme i v duchu toho, co jsem výše citoval z Weina, začneme vnímat, že to asi nebude úplný popis. Musíme tam zařadit i situace, související s počtem dětí, které trenér předává plně připravené do vyšší kategorie. Ano, trenér může obětovat sezónu vítězstvím. Vyřeší to tak, že bude hrát s těmi nejlepšími. Toto rozhodnutí bude mít přímé následky:

a a) Ty děti, které hrály minimálně nebo vůbec, sport přestane bavit a nechají jej samy

b b) nebo je k tomu povedou rodiče (a oprávněně), kteří nebudou chtít platit klubu za něco, co pro dítě není přínosem

c c) při přechodu do vyšší kategorie (kde se již hraje s větším počtem hráčů) pak klub zjistí, že nemá dost hráčů. A tyto situace ještě i dnes běžně zažíváme! Kdo za to může?

Je to tedy správný postup ze strany trenéra? Nebo je to krátkozraká radost na úkor někoho jiného? Nemůže náhodou být měřítkem radosti trenéra i to, jak se k němu děti i po letech hlásí?

2.   Radost rodičů

Tato oblast je velice důležitá a bohužel moc často podceňovaná ze strany klubů a jednotlivých trenérů. Není nic mimořádného, že rodiče by rádi, aby jejich děti dosahovali úspěchů = vítězství hned a neustále. Že umělá akcelerace výkonnosti je možná, o tom není potřeba diskutovat. Ale jako vždy, je to něco za něco. Něco musí být ošizeno a dítě za to může zaplatit ve vyšší kategorii.

Honba za výsledkem za každou cenu není dobrá cesta. Před lety na to přišli ve Švédsku v ledním hokeji. Výsledek – změnili celou metodiku a dnes je opět Švédsko v ledním hokeji velmocí. Jenom na okraj – změna metodiky šla tak daleko, že když organizovali turnaje dětí, tak každý tým dorazil s určitým počtem hráčů. Ale nehrály proti sobě týmy klubů. Hráče jednotlivých klubů prostě promíchali mezi sebou a vytvořili týmy z těchto mixů. Zajímavé, ne?

Další poznatek – rodiče jsou často ovlivněni školním systémem. Kdo má více jedniček, ten je lepší. Ano, je správné vést dítě k tomu, aby se snažilo být nejlepším. Ale i ve škole se výuka skládá z jednotlivých předmětů. V hokeji je to totéž. Hokejové umění vyžaduje zvládnout hodně prvků. A mimochodem, i ve školství se postupně přechází na slovní hodnocení, protože pouhá známka není již dostačující na správné ohodnocení.

A ještě jedna věc: rozlišujme i u rodičů výchovu dětí k vítězstvím od vůle porážet! Lze o tom diskutovat, ale podle mne to není totéž. Vůle k vítězství je žádoucí a musí se rozvíjet neustále. A tím nemyslím pouze výsledek. Je a má to být i vůle zvládnout kterýkoli prvek hry. Vše souvisí se vším.

Takže: pokud rodiče volají nebo budou volat po výchově k vítězstvím, tak ano. Sport je konec konců činnost, která se provozuje s cílem vyhrávat. Výhry ale u dětí nejsou pouze ve formě výsledků.

3.   Radost dětí

Zde musíme rozlišovat i podle věkových kategorií. Malé děti si již druhý den nepamatují, jaký byl výsledek. Ale pamatují si, kolik daly gólů. Já tomuto jevu říkám soutěživost jedince. Pokud mi nevěříte, zeptejte se dětí. U větších dětí se již soutěživost týmů objevuje. Zde musí přistoupit i citlivost trenéra. Vysoká výhra na jedné straně potěší vlastní hráče, ale může vést také k deprimujícím pocitům u poražených. Vítězové nerozlišují, zda vyhráli o 5 nebo 10 gólů. Ti oceňují výhru. Poražení si ale pamatují i výši prohry. Proto oceňuji opět u Weina, že zavedl,  pro situace s výrazným rozdílem skóre, možnost většího počtu hráčů u slabšího týmu.

Respektujme u dětí jejich potřebu soutěživosti formou her. Nepotlačujme jejich iniciativu. Je přeci lepší pracovat s týmem extrémně „živých“ dětí než se skupinou „mouchy snězte si mne“. Ty živé děti si vymyslí soutěže i samy. Když jsme my byli v dětském věku, dokázali jsme si stanovit pravidla jakékoli hry sami. Nepotřebovali jsme k tomu ani rodiče ani trenéry. Dejme našim dětem tutéž možnost a trenéři by děti měli hlavně usměrňovat, ne řídit.

4.   Radost společná

Je potřeba se zmínit ještě o něčem. Dnes rodiče platí fakticky za vše, co může jejich dítě dělat. Často to nejsou malé finanční prostředky, často to může být pro rodiče i „na hraně“, aby dítěti jeho aktivity umožnili. Respektujme tuto skutečnost v klubech. Je to naše povinnost. Nikdo z nás přeci nebude platit v obchodě za něco, co nemá tu kvalitu, co očekáváme za své peníze. Respektujme tedy i pohled rodičů. Oni mají plné právo sdělit své výhrady, pokud jsou nespokojeni s naší prací v klubu. Naslouchejme jim. Odchod jednoho jediného dítěte je naše prohra.

Tím rozhodně nechci, aby trenéři vykonávali svou práci pouze podle názorů rodičů. Ale musí dokázat rodičům vysvětlit proč!   

Často slyším, že dnešní děti jsou líné, nejraději by seděly u počítače atd. Nechci na toto téma dlouze psát, koneckonců na to existují práce expertů. Jenom si dovolím svůj názor: žádné dítě se nenarodí líné a od narození nezná počítač. Spíše si myslím, že je to výsledek toho, že na ně nemáme jako rodiče čas. Pak si dítě čas vyplní samo. Hledejme tedy společně cesty a způsoby, jak dítě maximálně zaujmout, když si již náš sport vybralo. A jak budeme vědět, že jdeme správnou cestou? Dovolím si tvrdit, že je to jednoduché. Když se dítě bude na trénink nebo zápas těšit, nebo ne?  

V úvodu byl citován H.E.Jones: „každý ví, co to jsou emoce až do doby, kdy se emoce pokusí definovat.“ Radost je emoce. Nechtějme proto definice, ty nechme expertům. Pracujme na tom, aby dětem často „svítily oči“, aby rodiče měli pocit dobře investovaných financí i svého času, aby trenéři měli jako svůj prvořadý cíl výchovu kvalitních hráčů, ne počet titulů, které za svou trenérskou kariéru získali. A v ideálním případě, aby se nám všem společně podařilo, že si dítě odnese i do soukromého života dobré vzpomínky a schopnost překonávat překážky.

Netvrdím, že vše, co je tady napsáno, je jediná a neměnná pravda. Těch, co hlásali jedinou pravdu, bylo dost a většinou nijak dobře nedopadli. Ideální by ale bylo, kdybychom se společně dopracovali ke společné radosti.