Příspěvek "Dohráno.. nebo ne" měl hned v úvodním odstavci otazník nad zápasem extraligy mužů Hostivař - Bohemians. Skutečně tento zápas dohru u řídícího orgánu soutěže měl. Rozhodnutím řídícího orgánu byl výsledek zápasu kontumován ve prospěch týmu Hostivaře. Do tabulky tedy bude zanesen výsledek 5:0 ve prospěch Hostivaře. Lze to najít na webu ČSPH.
Zápas jsem neviděl, proto nechci hodnotit konkrétní situaci. Ta skutečnost mne ale vedla k napsání tohoto příspěvku. V podzimní části sezóny jsem viděl dost zápasů a vnímal jsem postupný nárůst slovní kritiky výkonu rozhodčích, která v některých případech dosahovala až neúnosné hranice.
Co s tím? Vidím paradoxně jednoduché řešení. Musí ale být respektovány některá fakta:
1. rozhodčí mají svá práva i povinnosti. Mezi jejich nesporná práva patří i právo na chybu. Hráč udělá chybu, trenér udělá chybu. Proč ne rozhodčí?
2. žádný hráč ani trenér nemají právo rozhodčímu nadávat ani opakovaně kritizovat jeho výkon.
3. rozhodčí nesmí být benevolentní vůči takovýmto projevům a musí je trestat. Musí nasadit stejný přístup, jaký je úplně běžný na mezinárodním fóru. Kritika rozhodčího hráčem je trestána přímo rozhodčím, kritika rozhodčího lavičkou týmu je trestána vedením zápasu u stolku nebo opět rozhodčím. Není tam žádná benevolence, naopak striktně jsou (a ihned) uplatňovány sankce.
Umí si někdo představit, co by se dělo, pokud by rozhodčí aplikoval stejný metr vůči hráčům a trenérům a v průběhu zápasu hodnotil jejich chyby např. formou dotazu, zda to hráč neumí nebo dokonce na hráče křičel svůj názor? To by se asi děly věci, že?
Zažil jsem v hokeji různé situace a jedna se týkala i této problematiky. Po verbální kritice výkonu rozhodčího hráčem si rozhodčí zavolal kapitána a požádal jej, aby sdělil svému trenérovi přibližně toto: Buďto daného hráče hned vystřídáte nebo jej při opakování přestupku vyloučím. A věřte nebo ne, trenér dotyčného hráče vystřídal. A to se ještě tenkrát nestřídalo kontinuálně, takže ten dotyčný hráč již do zápasu nemohl zasáhnout.
Rozhodčí má tedy několik možností, jak podobné situace řešit. Jenom ty situace nesmí přehlížet! Právě benevolence se rozhodčím nakonec nevyplácí. Hráč si dovolí pouze to, co mu dovolí rozhodčí. Nebo chceme, aby se verbální projevy časem přesunuly až do fyzického napadení rozhodčího? Nebo i to nám bude málo? Budeme čekat až na zásah Policie ČR?
Musíme mít na paměti jedno: svaz i kluby v posledních letech vynakládají velké úsilí na zvýšení počtu dětí, zapojených do našeho sportu. Myslí si někdo, že podobné projevy nezanechají "dojem" u dětí nebo jejich rodičů? Jak se asi rodiče rozhodnou?
V podzimní části se začal objevovat ještě jeden nešvar. Mluvím o pohybu trenérů mimo lavičku svého týmu, který již dosahuje až docházení ke střídačce soupeře a komunikaci s ní. Jde opět o nebezpečnou záležitost. U lavičky soupeře prostě trenér ani nikdo další z týmu nemá co dělat. Nebo počkáme, až verbální projevy přerostou do něčeho horšího?
Osobně mám pocit, že někteří trenéři tohoto prvku využívají cíleně. Pomocí komunikace s lavičkou soupeře se podle mne snaží rozhodit koncentraci druhého týmu na zápas. Toto bezprostředně nebezpečné není, ale nesportovní je to určitě a mělo by to být vymýceno.
Aby bylo jasno - nechci aby náš sport byl "němým divadlem". Komunikace hráčů (svého týmu :-)) mezi sebou, komunikace lavičky a hráčů na hřišti, to vše k zápasu neoddělitelně patří.
Cílem tohoto příspěvku nebylo hodnocení ani výkladu pravidel ani posuzování konkrétních herních situací. Na to by bylo potřeba psát spisy. Cílem bylo a je poukázat na nešvary, které ani tak nesouvisí s pravidly našeho sportu jako s otázkou, jaký chceme mít ze zápasů dojem.
Žádné komentáře:
Okomentovat