Zhodnocení trenéra reprezentace – trochu jinak

Na webu svazu byl dne 24.3.2015 zveřejněn materiál „Zhodnocení: Světová liga v JAR očima trenéra“

Musím hned na úvod ocenit, že byl vůbec podobný materiál zveřejněn. Není to bohužel moc zvykem, i když tým mužů je v tomto daleko před týmem žen.

Chápu i to, že můžou zaznít hlasy, že je materiál málo konkrétní. Osobně předpokládám, že podrobnější materiál s konkrétními návrhy byl nebo bude předložen svazovým orgánům.  Následující řádky rozhodně nejsou míněny jako kritika. Spíše je chápu jako náměty.

Nejdříve tedy citace toho, co považuji za nejdůležitější z materiálu Miroslava Ludvíka:

1.    Vždy a všude v dospělých kategoriích zajímají na prvním místě výsledky.

Komentář Poludvorný: ano pro klíčové akce.

2.    V červenci letošního roku nás čeká velmi důležité Mistrovství Evropy v Praze, divize B, které je z pohledu mužské reprezentace pro budoucí vývoj klíčové. Z tohoto pohledu lze říci, že mladí hráči získali cenné zkušenosti pro tento šampionát. Jak již bylo v minulosti několikrát uváděno, mužská reprezentace prožívá období postupného omlazování. Určitou komplikací pro omlazení by měla však být absence střední generace, nicméně nemělo by to být nic zásadního. Tato skutečnost může cestu vzestupu přibrzdit, nicméně ne zastavit.

3.    Jaká byla spokojenost s hrou samotnou? Od prvního kola nastal opět příznivý posun a to v oblasti ofenzivní části naší hry. Během hry jsme byli schopni (včetně Francie první poločas) předvádět vypracované šance proti kterémukoli ze soupeřů.  Naše hra je definovaná zcela jasnými herními činnostmi. Stále jsme však při cestě vzhůru na začátku, kdy se nevyhneme výkyvu výkonnosti naší hry. Tedy naše hra je jako na houpačce. Zatím tento výkyv je velký a častý. Příčin je několik: např. fyzická kondice, neudržení koncentrace, zatím hráčům chybí trpělivost, poměrně malá rozehranost, chyběla delší příprava.

4.    Základní filozofií je hra, která bude hráče bavit. To znamená, chceme, aby hra byla pro hráče zábavou, tedy aby hráče hokej bavil se zpětnou odpovědností vůči mužstvu (hokej je kolektivní hra). Např. během zápasu s Ázerbájdžánem (druhý zápas) jsme byli v útočné čtvrtině 50x, v kruhu 30x a šancí 18 x. V přípravě je pak nutné pracovat s tím, aby každý poměr v kruhu znamenal příležitost k zakončení. Zatím tomu tak není, tento poměr je přibližně zhruba poloviční, což je málo.

Komentář Poludvorný: myšlenka určitě správná. Jenom je potřeba myslet také na to, že nastanou i situace, kdy se hráč musí smířit s tím, že nastoupí na jiném postu, než který mu podle něj vyhovuje, nebo situace, kdy hráč v zájmu týmu musí jít až na práh bolesti.  

5.    Jediným cílem našeho hnutí by tak měla být účast na OH. K tomu je však nutné změnit mnoho ohledně příprav reprezentačních mužstev. Někdo se může vysmát myšlence účasti na OH, ale já mám za to, že to je jediná dlouhodobě správná cesta pro naše hnutí. Tato cesta započala již před několika lety zřízením svazových trenérů a nyní přichází čas na změnu v přípravě reprezentačních družstev.

6.    Podíváme-li se kousek za hranice, uvidíme zdárný příklad intenzivní práce s mládeží a reprezentačním úsekem. Tímto příkladem je Rakousko. V této zemi začali se změnou systému přípravy před 10-12 lety a nyní? Stačí se podívat na jejich mládežnické družstva - vše divize A. K tomu všemu je však nutné změnit nejen dlouhodobou přípravu reprezentačních mužstev, ale i práci v oddílech. Např. ve Slavii začal od září minulého roku pracovat kondiční trenér. Výsledky nenechali na sebe dlouho čekat a hráči Slavie turnaj v  Kapském městě zvládli výborně. Tímto chci říci, že každý oddílový tým mužů má stejnou možnost.

A teď tedy mé náměty:

Stále trvám na svém názoru: Výsledky reprezentací jsou nejlepší marketingový produkt, který český pozemní hokej má! Žádný klubový úspěch se jim nevyrovná.

S tím co psal Mirek Ludvík, s tím plně souhlasím. Pro rozšíření záběru si zde dovoluji zopakovat některé náměty, které byly již dříve popsány na tomto blogu.

     1.    TR - je to naše velká slabina. I v Jižní Africe se potvrdilo, co jsem psal o účinnosti TR obecně někdy na podzim: Rozdíl mezi průměrným a lepším týmem je právě v efektivitě TR. Jenomže: Jde o letitý problém, tento prvek se nedá natrénovat pouze v reprezentaci. Pokud chceme vzhůru, musíme přestat o nízké efektivitě TR mluvit a začít konečně pracovat. V úrovni svazu by měla být vypracována metodika nácviku a tu vlastní dřinu je potřeba odpracovat v klubech. A vzhledem k ME v červenci je potřeba začít hned! Návrh řešení této problematiky by měl být obsahem přípravy týmů mužů i žen na ME. Jedním z možných řešení by mohlo být, že by v rámci svazu byla vytvořena skupina specialistů, kteří by vedli nácvik TR bez ohledu na to, o jaký reprezentační tým jde. Aby bylo úplně jasno: Mluvím o minimálně 1 000 TR, které by měl každý střelec / střelkyně do ME odstřílet.

      2.    potřeba střídání: kondice je klíč.  Pokud hráč potřebuje po 4-5 minutách střídat (a u našeho týmu těch hráčů je vždy nějak víc), tak je to na pováženou. Asi kondice není nejsilnější stránkou všech hráčů. Opět: Návrh řešení musí být v obsahu přípravy. Ale moc apeluji, ne zase vymýšlet. Dát klubům a hráčům hodnoty, kde mají být. Neorganizovat žádné „separátní trucpodniky“ proti přípravě, která, díky bohu, alespoň v některých klubech probíhá. Těžiště nakonec může zůstat i na hráčích samotných. Pokud tu možnost nevyužijí, tu potřebu individuální práce, nezhodnotí Kapské město. Svaz by měl zvážit motivaci pro kluby, které pomůžou reprezentaci s kondiční přípravou. Tento úkol je bez spolupráce s kluby neřešitelný a tak je potřeba toto řešení najít. Jenom začínám mít pocit, že celá tato činnost v PH je postavena na vzdělání a zkušenostech konkrétního kondičního trenéra. Zatím jsem nezaregistroval, že by docházelo k nějaké výměně poznatků (i neformální). Proč ne? Tady by měl opět roli sehrát svaz a jeho reprezentační + metodická komise.  Musíme mít stále na paměti, že nemůžeme slepě převzít model kondiční přípravy z atletiky. Opakuji se, ale fotbal, fotbal + další kolektivní sporty. Nespoléhejme na to, že nám to prostě vyjde. Naši předkové říkali: "Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly“. Hledejme odborníky ne z našeho sportu. Výsledkem by měly být alespoň základy kondiční přípravy ve formě metodického materiálu.

      3.    Kdo udělá plány přípravy mužů i žen a kdy budou k dispozici (stačí měsíc)?  Nebo opět zažijeme éru „plácání“ ad hoc? Takže plány přípravy, nominace a definování dlouhodobějších záměrů pro oba týmy (co chceme dosáhnout a proč). Jinak o olympiádě nemá cenu mluvit. Kdo povede týmy? Vrátí se k týmu mužů Babický? Nebudeme „náhodou“ na ME svědky opakování heroického výkonu 30 hodin denně v podání Ch. Fausta? Pro případ takovéto varianty zde opět musím znovu za sebe napsat: "A stále soudím, že Chris Faust by neměl nijak mluvit do tvorby plánů, nominací, složení realizačních týmů a fungování českých reprezentací!" 

      4.    U spolupráce reprezentací a klubů vidím jako potřebné se i seriózně zamyslet nad dnem v týdnu, kdy by měla probíhat příprava reprezentací. Já osobně stále nepovažuji středu za ideální termín. Ale mělo by to být předmětem dohody, ne názorem jednotlivce. Když jsme u přípravy – začneme konečně přípravu i v podobě nácviku a sehrávání, nebo to bude pouze opakování několika zápasů v červenci a hurá na ME?

      5.    Katastrofický scénář: Trenéři reprezentací a práce s reprezentací – III. Část. V uvedeném příspěvku zde na blogu je popsán odhad možného vývoje, pokud skutečně nezačneme pracovat podle dlouhodobého plánu. Červenec nám odpoví, co nás čeká.

     Faktická poznámka: Myšlenka OH - vůbec si nemyslím, že by to mělo být zavrženo jako snění. Každá činnost by měla mít cíl. A ve sportu není větší cíl než účast na OH. Takže musím ocenit odvahu M. Ludvíka, že tuto myšlenku veřejně formuloval.