Skočilo HME juniorek do 21 let. Nemyslím si, že by s výsledkem našeho týmu byly spokojeny hráčky i trenéři.
Nebudu hodnotit jednotlivé zápasy ani jednotlivé hráčky. Za sebe můžu říct na toto téma pouze to, že mne výkonnost ani nepřekvapila. Proč by měla být jiná než v extralize? A svůj názor na extraligu žen jsem napsal v minulých příspěvcích. Jsou to stále spojené nádoby. Ale to se již znovu opakuji.
Nenechme se ovlivnit faktem, že vlastně vše rozhodlo již první utkání s Rakouskem. Neproměnění dvou penalt není příjemné, ale to se ve sportu stává. Pokud bychom to utkání zvládli, asi by výsledek zakryl nedostatky. Nenechme se ani ukolébat skutečností, že týmy z naší skupiny své utkání o medaile vyhrály. Někdy je lépe, když zjistíme, jak je voda studená včas. Z HME juniorek se naštěstí nikam nesestupuje. Jediné, co je smutná skutečnost je, že pro některé hráčky to bylo poslední vystoupení v této kategorii a určitě chtěly víc. Nedá se ale nic dělat holky, máte před sebou ještě kariéru v týmu dospělých.
Je ale žádoucí, abychom se zabývali nedostatky v naší hře a v přípravě. Rozhodně nesmíme zapomenout na spojitost přípravy v klubech a na výsledek reprezentace. Zde je potřeba si uvědomit, že pouze Slavia se regulérně připravovala v hale odpovídajících rozměrů. Rakovník měl halu občas, Praga ještě méně. Proč by nás tedy mělo překvapovat, že ve hře našeho týmu byly závažné nedostatky?
Jaké byly ty konkrétní nedostatky:
1. nezachytili jsme přechod na halový hokej 4+1. On je to totiž jiný sport. A vidět bezradnost, jak překonat obranný blok soupeře? To prostě chtělo nácvik.
2. hra brankáře. Změna pravidel ukončila činnost brankáře jako sprintera na střídačku a zpět. Neviděl jsem ale, že bychom hledali cesty, jak brankáře do hry zapojit. Sice již nemůže za svůj kruh, ale kopat míček může. Překvapivá rozehrávka brankáře až na vysunuté hráče dříve než se stihne blok soupeře postavit, to je podle mne potenciální silná zbraň.
3. mladé hráčky nemají zažité z klubů zásadní návyky a řešení herních situací. Nejvíce to bolí u řešení defenzívy jednoho našeho obránce spolu s brankářem proti dvojici útočících soupeřů. Hráče s míčkem přeci vždy má mít brankář, ne?
4. netaktická práce obránců. Není přeci možné, aby útočníci soupeře přebírali míček od své obrany absolutně nerušeně. To, že náš obránce stojí za útočníkem, to je elementární chyba.
5. malá odvaha útočit ve 3 hráčích. Naši obránci se uspokojí s tím, že míček odeberou soupeři a odevzdají dvojici vepředu. To je ale bohužel málo.
6. malá odvaha útočné dvojice. Místo individuálních průniků do rozhozené obrany soupeře raději volíme i po překonání dvojice útočníků soupeře vrácení míčku vlastním obráncům. To ale stačí soupeři k postavení bloku. A my prostě ten blok překonávat neumíme.
Základní nedostatky, včetně těch, o kterých píšu výše, ty se všechny daly ještě odstranit ve společné přípravě. Protože ale ta fakticky nebyla žádná, tak naše hra vypadala, jak vypadala.
Proto podle mého názoru nelze ani hráčkám ani trenérům něco vyčítat. Odvedli to, na co měli.
Zda ale lze říct, že dosažené umístění odpovídá i našim schopnostem, o tom již tak přesvědčen nejsem. Z mého pohledu to byla další akce, která potvrzuje můj názor - na akce prostě bez přípravy nemůžeme, pokud chceme dosáhnout výsledků. A jenom na okraj - za dva roky na dalším HME budeme mít ve skupině Rusko a Turecko!
Protože jde o součást problému, který má více než jeden důvod, připravuji na příští týden rozsáhlejší materiál. Bude mít minimálně dvě části, první z nich zveřejním již v pondělí přes den.
Žádné komentáře:
Okomentovat