Trenéři reprezentací a práce s reprezentací - II. část

Výsledky reprezentací jsou nejlepší marketingový produkt, který český pozemní hokej má!

Žádný klubový úspěch se jim nevyrovná.

Tento příspěvek je prvním pokračováním příspěvku o problematice práce trenérů reprezentací a také o okolí, které jejich práci přímo limituje.

První část příspěvku na toto téma jsem zakončil otázkou: Co s tím? Netrvám na tom, že nemůžou existovat i jiná řešení než je to, které popisuji dále. Trvám ale na konstatování, že nevím o tom, že by se o nějakém řešení vedla diskuse. A postup ad hoc za řešení rozhodně nepovažuji.

Já vidím jediné řešení. Neobjevovat nic, co již bylo objeveno a konečně převzít model, který již dlouhodobě funguje v Německu. Princip je jednoduchý: hlavní trenér věkově mladšího týmu je asistentem trenéra u věkově staršího týmu. Je to zdánlivě jednoduché řešení, ale v našich podmínkách vyžaduje skoncovat s experimenty, jmenovat (na delší období) hlavní trenéry U16, U18, U21 a u dospělých. Následně začít pracovat na společných pravidlech spolupráce těchto osob, svazu, ale také klubů a hráčů. Tato pravidla by měla obsahovat alespoň tyto neporušitelné dohody:

      1. Minimálně tito trenéři (ale klidně i další) by měli absolvovat kontinuální školení z herních systémů, z řešení herních situací, zvládání strategie i taktiky řízení zápasů. V tomto školícím procesu neváhat s využíváním poznatků z fotbalu. Není jediný důvod si nepřiznat, že fotbal je prostě v metodice úplně někde jinde a udělat vše pro navázání spolupráce s metodickým úsekem fotbalu. Pro pochybovače správnosti i nutnosti této cesty pár dotazů:

    a.       Proč si myslíte, že trenér fotbalové reprezentace Německa Joachim Löw měl ve svém  realizačním týmu na MS v Brazílii několik osob, kterých mateřským sportem je pozemní hokej?

    b.      Proč si myslíte, že dlouholetý trenér reprezentací Německa v pozemním hokeji (a veleúspěšný trenér) Bernhard Peters našel uplatnění v bundesligovém fotbalovém klubu?

Komentář: již slyším, že jsem výše napsal, že bychom se měli učit metodice u fotbalu a pak píšu, jak se u fotbalu prosadili osobnosti z PH. Až se dostaneme tak daleko jako v Německu, to určitě potrvá hezkých pár let. Ale ta spolupráce PH + fotbal, ta funguje v Německu, tak se nebojme začít v obrácené pozici.

     2. Vzhledem k investicím, které svaz do reprezentačních trenérů díky bodu 1. vloží, bylo by výhodné, pokud by trenér mladšího týmu (a asistent u staršího týmu) převzal vedení staršího týmu poté, co hlavní trenér nebude pokračovat v práci. Jako optimální vidím dobu vedení týmu hlavním trenérem na 4 roky, minimálně ale na 2 roky.

     3. Vážit si práce trenérů u reprezentací: Trenéři musí mít jasné zadání svazu, co se od nich očekává (cíl). To zadání musí respektovat situaci v hnutí a finanční možnosti, tj. musí být realizovatelné. Ukončit praxi, že trenér skončí u reprezentace a vlastně ani neví proč. Ukončit praxi, že po skončení práce je trenér fakticky dehonestován a postaven do pozice „nežádoucí“ osoby. Příkladů za posledních pár let by se bohužel našlo dost. Spatra bych dokázal vyjmenovat minimálně 5 jmen. Zavést praxi, že trenérovi bude po skončení jeho práce veřejně poděkováno.

    4. Ukončit praxi a nedovolit její znovu opakování v problematice kondiční přípravy, kdy hráči dostanou parametry požadované kondiční připravenosti s tím, že kdo je nenaplní, ten na akci nepojede. Moc dobře všichni víme, jak takovéto pokusy dopadly. Byl to vždy trenér, který musel couvnout, protože by často nejel na akci s dostatečným počtem hráčů. Jaké to ve finále musí být ponížení pro trenéra, to snad ani psát nemusím (a může si za to sám!).

    5. Svaz by měl vypsat motivaci pro kluby, které pomůžou reprezentaci s kondiční přípravou. Tento úkol je bez spolupráce s kluby neřešitelný a tak je potřeba toto řešení najít. Vím, že v některých klubech se začali seriózně touto problematikou zabývat a je možné již vidět i první výsledky této práce. Jenom začínám mít pocit, že celá tato činnost je postavena na vzdělání a zkušenostech konkrétního kondičního trenéra. Zatím jsem nezaregistroval, že by docházelo k nějaké výměně poznatků (i neformální). Tady by měl opět roli sehrát svaz a jeho reprezentační + metodická komise.  Musíme mít stále na paměti, že nemůžeme slepě převzít model kondiční přípravy z atletiky. Opakuji se, ale fotbal, fotbal + další kolektivní sporty. Nespoléhejme na to, že nám to prostě vyjde. Naši předkové říkali: "Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly“. Hledejme odborníky ne z našeho sportu. Ideálním řešením jsou absolventi FTVS. Výsledkem by měly být alespoň základy kondiční přípravy ve formě metodického materiálu.

   6.       Vypracovat ze strany svazu postup, jakým způsobem budou předávány nové poznatky z akcí reprezentací klubovým trenérům. Takto vypracovaný postup musí být pro reprezentační trenéry závazný a v případě jeho nesplnění musí být předem známé sankce. Bohužel, příslibů jsme v minulosti zažili, takže je čas začít je plnit.

7    6. Vyřešit konečně problém efektivity TR. Jedním z možných řešení by mohlo být, že by v rámci svazu byla vytvořena skupina specialistů, kteří by vedli nácvik TR bez ohledu na to, o jaký reprezentační tým jde.

Následující bod schválně neuvádím jako součást bodů výše. Považuji jej za něco, co s činností reprezentací souvisí pouze nepřímo. Ale jsem přesvědčen, že by neměl zapadnout.

Jde o problematiku rozhodčích. Na většinu akcí bylo zvykem, že byl zapojen i náš rozhodčí. Nestálo by za to říct včas, který rozhodčí s týmem pojede a tohoto rozhodčího zapojit do činnosti týmu alespoň tak, že bude pískat přípravu týmu a udělá hráčům i krátké školení z pravidel? Jsem hluboce přesvědčen, že by to pomohlo rozhodčím i hráčům a hlavně, vytvořil by se užší vztah mezi nimi. Jedním z výsledků by určitě bylo, že by docházelo k menšímu počtu vzájemných sporů v zápasech domácích soutěží. Proč jsem o tom přesvědčen? No proto, že to tady již jednou bylo a mělo to přesně ty efekty, o kterých píšu. Nestálo by za zvážení to v nějaké formě obnovit?

V této problematice je ještě žádoucí se věnovat spolupráci klubů, hráčů a reprezentace. O tom bude pojednávat poslední část, kterou opět věřím, že do zítra dokončím a zveřejním opět zde.