Sním? Aneb po HME a před MS

V posledních deseti dnech proběhly HME mužů a žen, za dva týdny bude těsně před Mistrovstvím světa v Berlíně. Co bylo možno vidět?

Nebudu zde hodnotit výkony týmů. Spíše bych chtěl popsat, co bylo možno vidět, kam se halový hokej ubírá.

V posledních letech ovlivnily hru dvě skutečnosti:
a) přechod na systém 4:4
b) pokládání holí

Přechod na systém 4:4 (i když jeho záměrem bylo i zatraktivnění hry pro diváky) měl za následek, že se všechny týmy naučily defenzívě, které já říkám "jako házená". Okamžitý návrat do bloku těsně před vlastním kruhem byl z pohledu účinnosti jednoznačným přínosem pro dosažení žádoucích výsledků v zápasech. Měl ale za následek i něco, co až takovým přínosem nebylo - neatraktivnost hry. To i podle mne byl hlavní důvod návratu k systému 5:5.

Pokládání holí se ukazuje jako další prvek, který vede k neatraktivnosti hry. Různé posouvání míčku mezi položenými holemi, kdy se vlastně nic neděje, to je něco, co rozhodně ničemu neprospívá. A že takovýchto situací je v zápase dost. Pokud ještě rozhodčí čeká, je to fakt neatraktivní.

Je tedy nějaká cesta, jak halovému hokeji vrátit jeho atraktivitu?
Jednu cestu ukázaly Holanďanky. Provádění mezihry v plné rychlosti (pochopitelně i s míčkem) + variabilita postavení hráček na hřišti (podepřená neustálým pohybem). Určitě je to způsob, jak hru opět učinit atraktivní pro diváky.

Bude to ale stačit?
Obávám se, že ne. I Holanďanky si vylámaly na HME zuby na totální defenzivě Švýcarska. Pokud soupeř neopustí ten blok před kruhem, ten systém "jako házená", bude to prostě málo.

Můj pocit: úspěšnost akcí dle pravidel v dnešním znění hodně závisí na rychlé a razantní rozehrávce. To znamená, rozehrát co nejdříve, než se defenziva soupeře postaví do bloku. Dále, pro rozehrávku dopředu používat v co největší míře techniku zameteného úderu. Na HME žen rozhodčí použití této techniky netrestaly ani jednou. Právě tato technika umožňuje co nejdéle maskovat, kam rozehrávka půjde.
Dalším prvkem útočné hry by měla být alespoň jedna přihrávka z prvního dotyku. A pokud nedojde ke změnám v pravidlech, měli bychom začít využívat blokování soupeře (jako v basketbalu). Někdy stačí zpomalit pohyb soupeře o jediný krok.

Jaký by tedy mohl být další vývoj?
V úvahách může pomoct lední hokej. NHL také před lety řešila klesající atraktivitu hry. Ta vedla k poklesu diváckého zájmu. A to již ohrožovalo přímo ten velký byznys, kterým NHL byla a je. Tak prostě provedly změny (např. zrušili ofsajd na červené čáře, prodloužení zápasů se začalo hrát v menším počtu hráčů). Halový hokej dřív nebo později bude muset projít dalšími změnami. Jakými, to je těžko přesně psát, protože ty změny bude muset udělat světová federace FIH. Ale určitě po nepovedeném pokusu s hrou 4:4 bude vůle po změnách. Hodně řekne i průběh nadcházejícího HMS. Již v době, která předcházela přechodu na hru 4:4, se hodně řešila i varianta se zákazem pokládání holí. A lze předpokládat, že k debatám na toto téma opět dojde. Osobně bych (i pro jednodušší posuzování rozhodčími) zakázal pokládání holí na bekend. Je to ale jen a pouze má idea.

Proč? Jednak je pokládání hole na bekend značně nebezpečné pro hráče za holí, protože ne vždy se stihne hůl položit kolmo. A pokud není kolmo, míček jde automaticky nahoru. A druhým důvodem je situace, že při pokusu o obejití soupeře těsně kolem levé nohy už je tam rukavice soupeře a útočící hráč je trestán. Atraktivita sportu je v značné závislosti na brankových situacích. Když by při zákazu pokládání hole na bekend musel bránící hráč situaci oběhnout (dostat se do situace, že bude moct položit hůl na forhend), rozhodně by bylo více místa pro centrování od mantinelu před branku.
Ale uvidíme.

A ještě jeden drobný námět: rozhodčí dost bazírují na rozehrávce v místě přestupku. A většinou tomu předchází posouvání míčku po ploše. Přimlouval bych se, aby bylo možno rozehrát nejenom na místě přestupku, ale i na místě, které je blíž k brance rozehrávajícího týmu (pochopitelně při zachování pozice stejně jako při VR - to jest ne posun po šířce hřiště). Důvod: dost často by bylo možno provést rychlou rozehrávku, než se defenzivní zóna soupeře postaví.

Co se týká českých týmů. Postupná obměna kádrů se dala očekávat a rovněž lze očekávat v nejbližších letech i její pokračování. A tady lze trochu predikovat vývoj.

Dovolím si tvrdit, že nemáme v záloze dalších 5-7 hráčů nebo hráček, kteří by byli připraveni nahradit stávají členy reprezentací. Proč tomu tak je, jsem již zde na blogu psal za poslední 3 roky po každé halové sezóně. Nebudu se opakovat, kdo chce, ten si může podstatné najít v příspěvcích "Konec domácí halové sezóny" ze 7.2.2016 a "Halová sezóna - sumarizace" z 22.2.2015. Nevidím potřebu cokoli z toho, co jsem tam psal jakkoli revidovat.

Řešení - také jsem zde na blogu psal o jedné z možností (příspěvek "Perspektiva" z 10.10.2016). Jde o námět pracovat s mladými hráči a hráčkami a učit je hrát halový hokej. A upřesním věk. Začal bych s hráčkami a hráči od 15 let nahoru. Možná si teď někdo řekne, že je to brzo. Jednoduchá odpověď: V roce 2015 vyhrál halovou bundesligu žen Düsseldorf. Hráčkám jeho základní pětky bylo 18 (!!) let. Některé jsme teď mohly vidět na HME žen v týmu Německa, některé již byly na OH v Riu. Takže to jde. Příprava těchto hráčů a hráček by vyžadovala 2 až 3 sezóny. Pak bychom měli rovnocennou náhradu. A zde si dovolím jeden námět pro vedení těchto mladých hráčů a hráček. Viděli jsme, jaký význam má efektivita TR. Máme perfektní střelce, kteří by mohli mládí dát cenné rady. Jak Tomáš Procházka, tak Adéla Lehovcová toho umí hodně.