Halová sezóna - sumarizace

Skončila poslední akce halové sezóny 2014/2015. Jaká byla?

Zkusím se na tuto sezónu podívat ze dvou pohledů - mezinárodní vývoj a vývoj v České republice. Nebude to jednoduché, některé mé postřehy můžou být vnímány i kontroverzně, ale bez kladení otázek nemůže být diskuse, bez diskuse nemůže být pokrok (pokud tedy není diktatura nebo osvícený absolutizmus).

Mezinárodní:
Jsem přesvědčen, že český halový hokej zachytil základní vývojové změny hokeje 4+1. Již jsem ale psal, že jenom zachycení změn je málo, musí nutně následovat krok dvě = dostat tyto změny přímo hráčům a hráčkám do mozku i rukou. Ano, mluvím o přípravě. Bez toho nám svět uteče. Pokud nenajdeme zdroje na přípravu (a tím rozhodně nemyslím zápasy!, ale klasické tréninkové kempy včetně kvalitní regenerace, jakou nabízí například Nymburk) na klubové i reprezentační úrovni, můžeme být na začátku cesty, kdy nám na jejím konci zůstanou pouze vzpomínky. Bohužel, okolí pracuje tvrdě. Bylo to vidět na HMS, kde svým růstem překvapil Írán, muži Švýcarska, oba týmy Holandska. A to ještě stále zůstávají zatím mimo hru týmy ze Španělska.
Zde na Poháru mistrů žen potvrdily výrazný pokrok Angličanky i Litevky, do hry se opět vrací po letech útlumu Ukrajina.

Je prostě čas reagovat a to bez zbytečných prodlev. Co mám konkrétně na mysli?

1. intenzivní práci na nácviku útočné činnosti celého týmu a jednotlivců:
    a) útočná činnost týmu: Musí být zpracována šablona útočné činnosti celé čtveřice na hrací ploše.  Pouze kreativita prostě nestačí. K tomu jako samozřejmost i různé signály. Od variantního    zakončení akcí ve dvojici až ve trojici až po šachové pojetí rozehrávek. Tvrdím, že rozehrávka míčku z chyby na čárkovaném kruhu soupeře vždy jenom mezi obránci je prvním příznakem průměrnosti.
    b) útočná činnost jednotlivce: Od útočníků se dnes vyžaduje osobní odvaha (a pochopitelně i
         kvalitní technika) pro individuální zakončení. Vracení míčku donekonečna na obranu je prostě
         alibizmus. Totéž platí i v situacích, kdy se bránící soupeř dopustí přestupku proti pravidlům.
         Útočníci musí okamžitě zvážit, zda je lepší ponechat rozehrávku na obránce (tak jak jsme
          zvyklí), nebo to vzít na sebe, využít selfpas a okamžitě v akci pokračovat.
    c)  u nás absolutně nevyužívanou alternativou útočné činnosti je rychlý protiútok. To znamená,
         nedopravovat vždy míček až na kruh, než jej uvedeme do hry, ale okamžitě se snažit rozehrát na vysunuté hráče i z hloubky kruhu, než se stihne defenzivní blok soupeře zformovat.
    d) dalším důležitým prvkem techniky jednotlivce je nutnost zvládnout střelbu nahoru alespoň do
         výšky 1 metru z plného pohybu.
    e) počet útočících hráčů: Ne vždy stačí pro ofenzivu pouze 2 útočníci. Podpora jedním z obránců
        musí být samozřejmostí.

2.defenzíva: I když je nejsilnější zbraní našich týmů, nelze se s tím spokojit. Je čas začít pracovat na koordinaci činnosti minimálně 2 hráčů, jejíž výsledkem bude zdvojování na hráče soupeře s míčkem. Defenziva 1:1 není naší nejsilnější stránkou, tak je čas si pomoct.

3. závěry zápasů: Zkušenosti z posledních akcí ukázaly, že se musíme věnovat i vypracování řešení pro situace v poslední půlminutě zápasů. Reakce až v zápase je již někdy pozdě. Prostě musíme mít připraveny řešení ze strany vedení týmů a současně tato řešení mít i natrénovány s hráči. Efekt zvládnutí těchto situací je obrovský, takže to určitě stojí za to, tyto situace zvládat.

Jak na to všechno? 
Je to zdánlivě velké penzum práce, ale tvrdím, že to není až tak náročné. Jsem hluboce přesvědčen, že na nácvik všeho, co jsem psal výše stačí maximálně 2 sezóny.

A tím se dostáváme k otázce, kdo to zajistí?
Základ musí být v klubech. Pokud kluby přistoupí k přípravě v hale jako tomu bylo v této sezóně, je potřeba to brát jako fakt. Nutit nelze nikoho. Pak ale nutně musí přijít závěr, že reprezentace bude stát na Slavii v ženách a Slavii a Bohemians v mužích. Hráči z jiných klubů mají prostě smůlu.

V ženách je již dnes situace, že Slavia je vůči ostatním klubům v jiné dimenzi. Musí to pak být respektováno i v reprezentaci, která by v takovéto situaci měla stát na dominanci hráček Slavie a případné doplnění provádět pouze v případě, že hráčka jiného klubu je výrazně lepší než hráčka Slavie. Proč výrazně lepší a ne výkonnostně na stejné úrovni? Protože v hale hraje významnou roli i sehranost týmu a znalost toho, co která hráčka v dané situaci udělá. A v neposlední míře v takovéto situaci by měl být trenér Slavie důležitou součástí vedení týmu reprezentace. A stejně tak, pokud je těžiště přípravy hráček na klubu, a ne na svaze, tak by role "expertů" z prostředí mimo klub měla být minimální.

Ženy Slavia:
Tým žen Slavie má za sebou velice dobrou sezónu. To, že nebyla korunována medailí zde v Litvě, to je sportovní život. Jednou se štěstí přikloní, jednou je proti. Při pohledu zpět musím hluboce smeknout před hráčkami i jejich vedením, co za uplynulou sezónu odvedly. Hráčky samotné vědí, kolik osobního volna obětovaly. Vytvořily kvalitu reprezentace, tento Pohár také odvedly maximum. Poděkování je jednoznačně na místě.

Zde si ale musím položit takovou "malou" otázku? Nebylo by vhodné mimo slovního poděkování hráčkám za reprezentaci ČR poděkovat i jinak? Historický úspěch by si snad zasloužil alespoň malý věcný dárek. Nebo je bronzová medaile z HMS samozřejmostí?

Byla to dobrá sezóna!