Druhý den šampionátu v Lipsku přinesl týmům České republiky radost, ale i zklamání. A možná se začalo klubat i něco, z čeho bych osobně radost neměl.
Dobrých zpráv není nikdy dost, tak začnu z této strany.
Ženy pokračovaly na cestě usilovného sběru bodů. Sice prohrály s Holanďankami, ale není potřeba z toho dělat tragédii. Před rokem tedy naše ženská reprezentace Holanďanky na HME porazila, ale buďme objektivní. Na to, abychom Holanďanky poráželi pravidelně, na to zatím reálně nemáme. Važme si toho, když je porazíme, ale nebuďme smutní, když se to nepodaří.
Odpolední soupeř Kazachstán budil ve středu respekt, ale evidentně v zápase s námi již byla vidět jejich největší slabina. Hrát takovýto turnaj, jakým je HMS, v 6 hráčkách, to je nadlidský úkol. A tak byl Kazachstán v zápase proti našemu týmu vyčichlým stínem týmu ze středy. Zápas byl dobrým tréninkem. Potěšující na něm bylo, že se našim hráčkám dařilo zakončení. Více tento výsledek nemá význam přeceňovat. Spíše mne zarazila neoficiální soutěž obou týmů v prvních cca osmi minutách druhého poločasu. Jaká? Pojmenoval bych ji příznačně: Kdo toho nachodí méně?
Každopádně výslední efekt ze čtyř odehraných zápasů je ten, že ženy mají zajištěnou účast ve čtvrtfinále.
Na tak pozitivní výsledek dnešního dne již bohužel neměl štěstí tým mužů. Prohra s Německem, to je stejná píseň jako u žen s Holandskem. Těžkou ránou ale byly poslední sekundy zápasu s Íránem. Inkasovaný gól přesunul šance týmu na čtvrtfinále do oblasti teorie. Ve sportu je ale možné vše (viz ten gól Íránu 4 sekundy před koncem), takže není důvod na zápas s Rakouskem rezignovat. Bude to hooodně těžké, ale prohry se počítají až po zápasech, ne předem.
Chci se ale zastavit u něčeho, čemu já říkám, že slyším trávu růst!
Dost často máme tendenci hledat jednoduché a zkratkovité důvody i řešení. Dovolím si tady se veřejně zastat a nesouhlasit s názorem, že za remízu s Íránem může chyba brankáře Neussera. Ano, brankář jeho kvalit si takovýto gól bude dlouho pamatovat. Ale výsledek Neusser ovlivnil i tím, že mimo jiné chytil íránskému hráči penaltu, ALE stejně tak výsledek ovlivnily zbytečné (a nevynucené!!) ztráty míčku našimi hráči v posledních hektických minutách zápasu, stejně tak malá efektivita útočné činnosti týmu. A co takhle remíza 0:0 v zápase s Austrálií? Hlavu má člověk nejenom proto, aby na ní rostly vlasy. Ta hlava by měla mít i obsah. Tak nepodléhejme pocitům, ale použijme mozek. Nenaplňujme zase jednou rčení, že výhra má mnoho otců, ale prohra pouze jediného viníka.
Druhý divný pocit mám z euforie, kterou vzbudily dosavadní výsledky žen. Volám po tom, abychom se vrátili rychle na zem. Ještě není vůbec důvod jásat. Již před časem jsem na tomto blogu psal, že vidím šanci, že by ženská reprezentace mohla porazit Polky. Jako povinnost jsem očekával výhry s Jižní Afrikou a Kazachstánem. Vlastní turnaj pro tým žen ale začíná až v pátek zápasem s Běloruskem a odpoledním čtvrtfinále. Ano, máme zkušený tým, který může dojít na tomto MS daleko. Ale je na něm, aby to dokázal. Chceme hrát o medaile? Proč ne? Ale ty medaile visí ještě mooc vysoko. Jenom chtít nikdy nestačilo. Chcete medaile? Nemluvte o tom, dojděte si pro ně! Z vlastních zkušeností si dovolím tvrdit, že ve sportu (a asi nejenom ve sportu) se to nakonec vždy nějak vyrovná, ten pohyb kyvadla. Je to přeci to BIM - BAM. Nikdy není jenom štěstí ani jenom smůla. BIM - BAM. Takže v týmu musí rezonovat: chceme, ale i MUSÍME!
My ostatní vám u toho budeme držet palce!
Žádné komentáře:
Okomentovat