Šampionát v Praze
Muži poprvé v historii hostili evropskou špičku na domácí půdě. Troufnu si říct (a není to pouze můj názor, protože rezonoval v rozhovorech s diváky v hale neustále), že větší šampionát Český svaz pozemního hokeje ještě dlouho pořádat nebude.
Organizace:
Mne osobně se organizace akce velice líbila. Jak ji zhodnotí evropská federace nevím, ale doufám, že to bude podobný pohled. Organizační štáb odváděl velké penzum práce a přitom nebyl ani moc vidět. Takže to dělal dobře.
K organizaci bych měl asi jenom dva náměty:
a) takováto akce prostě chtěla televizi. Neumím si představit lepší propagaci našeho sportu než přenos zápasu našeho týmu z této akce. Jsem přesvědčen, že sledovanost by byla podstatně jiná než má Hokej na zemi. Určitě by to znamenalo finanční náklady, ale v tomto případě bych je viděl jako dobrou investici.
b) vstupné - nebudu hodnotit jeho výšku, slyšel jsem různé názory, ale stanovení výše je věcí pořadatele. Můj námět je něco jiného. Pro příště bych doporučoval dělat i zlevněné vstupné pro důchodce :-). Myslím, že více k tomuto bodu psát nemusím.
Sportovní dojem:
I když muži nedosáhli na medaili, zanechali dobrý dojem. Byl to úplně jiný tým než v Lipsku. Podstatně dravější, podstatně pohyblivější. Asi nebudu sám, kdo je ještě teď přesvědčen, že nebýt psychického výbuchu s Rakouskem, mohl tým dopadnout ještě lépe. Ale ve sportu žádné kdyby neplatí. Jednotlivé reprezentace byli vyrovnané, rozdíly byly minimální. Troufnu si říct, že pokud by se akce opakovala opět za 14 dnů, stejné obsazení by mělo pouze první a poslední místo. Jinak by se to přesýpalo jako písek v hodinách.
Svým názorem výše odpovídám i na hlasy, že náš tým měl slabší skupinu. Tyto hlasy se opíraly o statistiku: sestoupily 2 týmy z naší skupiny a v nedělních zápasech o finální umístění oba další 2 týmy z naší skupiny prohrály. Znovu, považuji tyto výsledky za momentální v daném termínu. O přesypání pořadí při další akci jsem stále přesvědčen.
Stejně tak to platí i pro názory, že jsme neviděli nejlepší hráče. Důvody mohly být různé: příprava na OH v Riu, šetření se hráčů, kteří byli před účinkováním v indické soutěži atd. Můj názor: historie se neptá. Rakousku již nikdo nevezme titul evropských šampiónů z minulosti, kdy situace byla hodně podobná.
Jeden můj postřeh: hokej ve verzi 4+1 zanechal stopy a tak současná podoba hokeje 5+1 je dost jiná, než před pár lety. Výrazně kvalitnější je defenzíva. Technika v mírném pohybu patří do historie. Jednoznačně dominuje rychlost pohybu a s ní ladící technika v tomto rychlém pohybu. Pokud chceme v českém hokeji tento trend zachytit, musíme se věnovat nácviku v maximálním pohybu.
Proto mne je dost líto, že jsem neviděl více našich trenérů mezi diváky.
Disciplína: rozhodčí se nebáli spolu komunikovat i radit. Měli v některých věcech i jiný metr než jsme zvyklí. Náš tým s tím měl své problémy a doplácel na zbytečná vyloučení. Pokud chtějí rozhodčí pomoct růstu hráčů v ČR, je i na nich, aby tento trend převzali a prostě ty zlozvyky z našich hráčů vymýtili.
Perspektiva: po ME skončili 4 hráči + oba trenéři. Mám trochu obavy z toho, jak rychle najdeme požadovanou kvalitu u těch, co je nahradí. Úkol to bude velice obtížný.
ME žen
Byla to akce s úplně jinou kvalitou, než šampionát mužů. Pojetím hry se Holanďanky výrazně odlišovaly od všech ostatních týmů. Dominovaly hlavně v pohybu, pro ně nebyl žádný problém se zdvojovat i ztrojovat proti hráčce soupeře s míčkem.
Celkově to ale bylo nudné! Bylo to posouvání míčku po hřišti, ale myšlenku tam musel člověk hledat a hlavně na ni dlouho čekat. Z týmů mne fakticky mimo Holandska nezaujal žádný. Bělorusky nezvládly domácí šampionát a velká očekávání psychicky. Výsledkově mne překvapily Polky - hlavně proto, že značně tým obměnily. Na nich se dá nejlépe dokumentovat ženský sport. V pátek večer řešily jak se zachránit, v sobotu večer již přemýšlely, jak zvládnout finále. Zklamaly mne Němky, byl to bezejmenný průměrný tým.
Když jsem u našeho týmu: bohužel, pořadatelé zařadili mezi přenosy pouze jediný zápas našeho týmu, takže se těžko něco hodnotí. Některé věci ale lze vyčíst i z výsledků.
Osobně si myslím, že problém našeho týmu byla defenzíva. Výprask od Holanďanek by měl být ještě dlouho varováním. Když k tomu připočteme slabou efektivitu útočné hry, kde gól byla schopna dát maximálně Bížová, jsme u základu konečného výsledku. Jaké byly příčiny této reality, o tom by měli přemýšlet hlavně zainteresovaní.
Pár náměty ale dám hned:
a) v řádně velké hale již dvě sezóny trénuje pouze Slavia. Kde mají hráčky získat správné návyky, než v přípravě?
b) hráčky Slavie v čase HME nebyly ještě v optimální formě
c) usnuly jsme na vlně úspěchu z HMS. Ale z minulých zásluh se žít nedá. A hlavně, oproti Lipsku se změnil hokej na 5+1. V tom, jak jsme dobří utvrdily i výsledky turnaje ve Vídni. Musíme si ale konečně přiznat, že turnaj ve Vídni každoročně ztrácí v ženské části kvalitu a žádným měřítkem již není.
d) tým neměl nacvičeny standardní situace ani powerplay. Možná by si zasloužil rakouský trenér "poděkování" za hrubou chybu, když si v závěru zápasu vzal timeout. Až totiž v něm konečně někdo na naší straně řekl, kde je chyba (ta věta: "tady to... tady to musíme mít" možná rozhodla). Změnu rozestavení Rakousko nezaznamenalo a díky ní náš tým získal 2 TR a z nich vyrovnal.
Prostě je to vše odraz malé přípravy. Proč tomu tak bylo, opět je na zainteresovaných. Když jsem koncem loňského roku psal, že hráčky nejsou připraveny na požadované úrovni, byl jsem za zlého. Njn. Nebudu již radit, co se mělo a má dělat. Sepsal jsem to zde na blogu po HMS, neudělalo se z toho nic. Není to můj problém, opakovat se nebudu.
Když se ale trochu zamyslíme nad budoucností, za 2 roky bude ženská reprezentace muset mít k dispozici širší kádr. Sice trenér Novák prohlásil před ME, že "by nebyl problém zařadit někoho ze širší nominace". Nejsem o tom vůbec přesvědčen. Neúčast Laciné a Reinosové prostě byla znát. Ale v naší lize nevidím žádnou hráčku, která by byla schopna se do týmu hned zařadit. Takže se bude muset nejbližší 2 roky intenzivně pracovat s mladší generací.
Na konec ještě jedna věc: v posledních letech nám nějak hodně vyrostlo sebevědomí. Ale sny před akcí nejsou nejlepší příprava. Vysoká očekávání týmu i okolí před šampionátem naplněna nebyla. Pohádka se šťastným koncem se prostě nekonala. I když vlastně ano. Sice jiná, ale byla. Radost a oslava záchrany se vyrovnala možná i oslavě lepšího umístění. Jenom bychom neměli zapomenout, že hranice mezi radostí a smutkem byla dlouhá pár sekund.
Co na závěr?
Máme za sebou reprezentační halovou sezónu. Nedopadla podle očekávání, ale berme jako pozitivní, že oba týmy zůstávají v nejvyšší divizi. Tím se moc zemí v Evropě chlubit nemůže.
Halová sezóna na mezinárodním poli ještě nekončí, čekají nás ještě za měsíc Poháry klubů. Snad nebudou tak stresující.
Máme za sebou reprezentační halovou sezónu. Nedopadla podle očekávání, ale berme jako pozitivní, že oba týmy zůstávají v nejvyšší divizi. Tím se moc zemí v Evropě chlubit nemůže.
Halová sezóna na mezinárodním poli ještě nekončí, čekají nás ještě za měsíc Poháry klubů. Snad nebudou tak stresující.
Žádné komentáře:
Okomentovat