Viděl jsem toho za ta léta v hokeji hodně. Ale to, co nabídl dnešní zápas České republiky s Holandskem, to ještě nikdy. Co všechno se může za pár sekund stát? O co šlo? Tak to vezmu postupně, jak běžel čas.
Český tým byl velice dobře připraven na klíčový zápas po taktické stránce, ale hlavně psychicky. Žádné obavy ze soupeře, z našeho týmu sálala sebedůvěra a chuť se o postup poprat. Všichni hráči doslova "jezdili", nikdo se nešetřil. Zdvojování a zaskakování za spoluhráče bylo absolutní samozřejmostí. Prostě tým odevzdal vše, co mohl a bylo v jeho silách.
Na překvapení měl náš tým i více šancí ze hry. Bylo škodou, že ani jedna z nich nebyla proměněna, průběh mohl méně hektický. Holanďané měli v prvním poločase pouze jedinou příležitost, ale tu jim zlikvidoval český brankář Neusser.
Když již jsem u Neussera. Výše jsem chválil hráče, ale Neusser tu kvalitu týmu ještě tvrdil. Ve druhém poločase vychytal největší zbraň Holanďanů, kterou jsou již dlouhá léta TR. Prostě svůj tým držel!
Tím, že nedokázali proměnit TR, psychika Holanďanů s přibývajícím časem pracovala. Nedokázali se totiž prosadit ze hry, ve druhém poločase si nevypracovali žádnou šanci ke skórování. O to více byla škoda hektického závěru našeho týmu při powerplay Holandska. Asi již hráči i podvědomě sledovali utíkající čas. V takovýchto vypjatých chvílích rozhodují zkušenosti hráčů a ochota vzít na sebe odpovědnost. Situaci v poslední minutě výrazně zkomplikovalo vyloučení Plochého. Nemá cenu diskutovat, zda oprávněné nebo ne. Prostě v takovýchto momentech nesmím zavdat rozhodčím žádný důvod. Ubránit přesilovku čtyř proti šesti je skoro nemožné. Stalo se tak 17 sekund před koncem. Nařízený TR a vyloučení dalšího našeho hráče (Vudmaska), to bylo již moc. Holanďané svůj čtvrtý TR v zápase proměnili, vyrovnali stav na 1:1 a to jim v té chvíli stačilo na postup do semifinále.
I tak zkušený tým jako mistři světa ale dělá chyby. V euforii si nepohlídali vzdálenost od rozehrávajícího Bernátka, kterému to okamžitě došlo, namířil si to mezi ně a protože jeden z Holanďanů to nevydržel, zapojil se do hry, následoval trest v podobě TR pro český tým. To do konce chyběli dvě, maximálně tři sekundy.
Protože TR se dohrává i po uplynutí řádné hrací doby, padla odpovědnost za úspěch nebo neúspěch na Procházku. Ten potvrdil, že je klíčovou osobností týmu. Vzal odpovědnost bez váhání na sebe, Z TR vystřelil těsně nad zemí. Míček ale trefil nohu vybíhajícího hráče Holandska, a tak se TR opakoval. Druhou verzi Procházka poslal výrazně výš. Opět trefil hráče soupeře, ale tentokráte již v brance a tak musel následovat verdikt rozhodčích - penalta. Její exekuci vzal Procházka zase na sebe a chladnokrevně překonal brankáře Holandska.
Pak již následovala nepředstavitelná euforie u našeho týmu a obrovské zklamání u Holanďanů.
Jednou jsi nahoře a hned pak obráceně. I to se ve sportu může za pár sekund stát.
Žádné komentáře:
Okomentovat