Co vše HMS v Lipsku odkrylo v českém hokeji?

Čím větší odstup jsem si dal od skončeného HMS v Lipsku, tím více otazníků nacházím. V tomto příspěvku se zaměřím na některé z nich.

Obecnější dotazy:

Dotaz č. 1: To skutečně nebylo na svazu více financí na přípravu obou týmů?

Že oběma týmům právě delší příprava výrazně chyběla, to bylo v Lipsku jednoznačně vidět. V čem?

a.       Tým mužů měl v nominaci nové hráče, kteří bohužel ty správné návyky z „velkého hokeje“ prostě neměli kde získat a bez přípravy je ani nebylo možné do nich dostat. Jenom taktická porada nestačí, to ví každý, kdo na lavičce někdy stál. Hráči musí správná řešení dostat do podvědomí, jinak po prvním střídání se opět vrátí k tomu, co mají v podvědomí z domácí soutěže. Únavu prostě nelze ošidit. A to vidím jako jeden z důvodů, že muži skončili na devátém místě.

b.      Tým žen byl podstatně stabilizovanější, drtivá většina hráček hraje spolu ve Slavii již roky.  Také ale potřeboval čas na naladění zbytku týmu s hráčkami Slavie. Možná že se teď někdo ozve, co bych chtěl, ženy mají přeci medaili. Medaile nesmí zakrýt chyby. A kdo zápasy viděl, ten musí přiznat, že tým ztrácel neuvěřitelné množství míčků nevynucenými chybami (např. přihrávka šla jinam, než hráčka nabíhala). Ano, u tohoto týmu mluvím o útočné fázi hry. Defenziva nám šla. Ale útočení byla velká slabina. Tým dokonce ani neměl základní šablonu útočné fáze, aby minimálně jedna spoluhráčka byla ve správném prostoru. Opět – toto se dalo natrénovat, pokud by byla požadovaná příprava. A proto budu znovu opakovat – tým mohl díky konstelaci projít i přes Holanďanky do finále. Ale bez útočné fáze to prostě nešlo. Jenomže jak jsem již psal – šance se má využít, když se naskytne!

c.       Náplní přípravy u obou týmů měly být i přesilovky a oslabení. Ženy nezvládání těchto situací mohly zaplatit hned v úvodním zápase s Polskem. Že nevěděly, jak je mají hrát, to není jejich chyba!

d.      V souvislosti s přípravou jedna, možná až “kacířská“ myšlenka. Německo podle mne doplatilo na to, že v domácí soutěži hráli hokej v 5+1. Vypracovali si sice model pro hokej 4+1, ale také se s rostoucí únavou dopouštěli chyb, plynoucích z jiných návyků. A druhým jejich nedostatkem bylo, že neměli připravený žádný alternativní způsob hry. Na ten první Holandsko řešení našlo (a nebylo to nic náročného jej najít) a to mu stačilo. Jak to souvisí s našimi týmy? Zvládáme defenzivní systém. Ale při pozornější analýze jsou v něm vidět i jeho nedostatky. Stačí se podívat na inkasované góly. A pokud nedokážeme natrénovat již zmíněnou útočnou fázi a ještě jeden systém hry, dlouho se v popředí neudržíme. Jsem hluboce přesvědčen, že způsob, jak hru našich žen rozebralo Bělorusko, ten si ostatní týmy pečlivě prostudují. Takže znovu – příprava!

Dotaz č. 2: Kdo dělal plány přípravy a ve kterém termínu (stačí měsíc) tato osoba věděla, kolik je na jednotlivé akce pro týmy financí?
Bohužel, neustále se to „plácá“ ad hoc. Není plán práce týmů pro daný rok, nejsou s předstihem nominace (kluby ji nevědí a je to setrvalý stav), není definován dlouhodobější záměr pro tým (co chceme dosáhnout a proč).

Dotaz č. 3: Nemáme dost masérů v ČR?

Kdo a proč prosadil německé maséry? Nebyl to Chris Faust? To jsme vážně v takovém pravěku = sto let za opicemi, že na nic nemáme své lidi?

Dotaz č. 4: Poučila nás příprava před Lipskem u žen alespoň v tom, že to jde i bez kempů v Mannheimu nebo Frankfurtu a spaní na zemi? Nebo se to zase může zopakovat?

Dotaz č. 5: Kdo na svazu odpovídá za splnění požadavků FIH na sponzoring?

Pokud mi totiž něco z nehokejových věcí extrémně vadilo, tak to bylo oblečení.

a.       Jaká byla role „Hockeykiosk(u)“ jako sponzora týmu? Že trenéři nebyli stejně oblečeni jako zbytek týmu, to bych i pochopil (i když na akci jako je MS by se to stát nemělo). Každý je na něco pověrčivý a vítězné oblečení se nemění. Nechápu ale, proč při nástupu na vyhlášení měly reprezentantky „ohlídáno“, aby byla vidět reklama Hockeykiosk, proč neměly bundy zapnuty tak, jak měli trenéři? Zde si dovolím připomenout zákon 3/1993 Sb. a zákon 352/2001 Sb. O užívání vlajky jako šály tam nic není. 

b.      To byl finanční přínos tohoto sponzora tak výrazný? Dokáže někdo odpovědný říct, kolik to bylo? Pokud to bylo za dodání triček, tak je to smutný příběh a říká něco o situaci ve sponzoringu v ČSPH. Při přebírání historické medaile mi tento druh prezentace prostě hlava nebere.

c.    Reglement pro sponzoring má v FIH pevně stanovená pravidla. Každá reklama musí být PŘEDEM schválena od FIH. Bylo tomu tak i s Hockeykioskem? Bylo užívání této reklamy od FIH schváleno? Byl vůbec vyžádán souhlas FIH s tímto sponzorem? Proč se takto ptám? Co když FIH uplatní svá práva a potrestá ČSPH za nepovolený sponzoring?

Dotaz č. 6: Pokud to tedy není tajné, lze zveřejnit, kdo na svazu řídí reprezentace i s příslušnou odpovědností? Pokud by zazněla odpověď, že Chris Faust jako sportovní ředitel, tak je to špatně. Nemůže jedna osoba být tvůrcem i oponentem. A sportovní ředitel má být hlavně oponentem.

On ať je ten oponent, který by měl trenéry argumentačně přinutit, aby odstranili chyby, které on jako odborník vidí. Znovu se již po několikáté opakuji: Nemám nic proti jeho zapojení do práce v českém svazu pozemního hokeje. Naopak. Ale jeho pozice nemůže a nesmí být pozicí frontmana. On nemá být vidět, on má být ředitel. Nebo ještě spíše učitel. Podrobněji se jeho roli věnuji kousek dál.

A on má být také ta konkrétní osoba, která například zabrání chaosu a neinformovanosti ohledně postupového klíče, na který doplatil tým mužů.

Role Chrise Fausta

Občas slyším, že jsem na Ch. Fausta vysazen. Nejsem, jenom stále trvám na jeho efektivním využití.

Proto teď zkusím napsat, v čem vidím jeho plusy i mínusy z pohledu přínosu pro český hokej.

Plusy

      1 .    Je absolventem trenérské školy v Kolíně. Jsem názoru, že každý absolvent této školy umí a zná i věci, o kterých možná my v českém hokeji  ani nevíme. Takže ano, je to jednoznačně odborník.

      2.       Je to člověk, který pro hokej žije. Je to vidět i na způsobu, jak prožívá zápasy. Je prostě typ, kterým já říkám srdcař. Ale pro přímý koučink je to i jeho výrazná slabina.

      3.       O přestávce zápasu s Rakouskem společně s trenérem Novákem dobře modifikovali taktiku defenzívy. Beru to jako doklad, že má dostatek zkušeností, aby viděl nedostatky.

      4.       Použití Johna Hoopera pro videoanalýzu. Nevím, jak to fungovalo u mužů, zda byl Hooper zapojen i u tohoto týmu, ale tým žen byl připraven na jednotlivé zápasy dostatečně. Jenom zde musím zdůraznit, že mluvím o defenzívě. Zda to byla práce Johna Hoopera, to nevím. Ale doufám, že ano. Jinak by to muselo evokovat další otázky.

Mínusy

      1.       Má odměnu za práci. To je absolutně v pořádku. Pokud si dobře pamatuji, iniciativa k jeho zapojení přišla z české strany. Základní otázkou ale stále je, zda mu byla někdy jasně popsána náplň práce? Často slyším: „on má tohle, tohle…“. Má opakující se otázka zní: „Co z toho dal českému hokeji? Nebo až odejde, tak nebudeme mít nic?“

      2.       Není vítězný typ. Jak se to pozná, to je tajemství J, ale jako jednoduchá pomůcka stačí sledovat jeho aktivitu na střídačce. Tvrdím, že přítomnost Babického na střídačce týmu mužů by byla výrazně větším přínosem. A poznámka: kopáním do reklam si nikdo nepomůže. Uznávám, že se to stát v emocích může. Ale podruhé již ne. A stalo se to.

      3.       Jeho činnost v souvislosti s halovým MS byla prioritně zaměřena na jiný cíl, než úspěch týmů ČR. Proč to tvrdím? Tady je pár faktů:

    a.       Na webu ČSPH - http://www.pozemnihokej.cz/mistrovstvi-sveta-klepe-na-dvere – ze dne 3.2.2015 je psáno: „Češi na poslední chvíli museli dle reglementu FIH pozměnit soupisky - realizační týmy jsou tak v oficiálních materiálech v trochu zavádějících funkcích. FIH povoluje mít na lavičce pouze hlavního trenéra, manažera, doktora a fyzioterapeuta. Je tak ve světě běžnou praxí a nepsaným pravidlem, že oficiální složení realizačního týmu bývá lehce upraveno.“ Dovolím si tvrdit, že to není úplná pravda. Kdo a kolik osob a v jakých funkcích smí být na lavičce při zápase, to platí již roky. Takže se to vědělo již v době, když se posílaly podklady pro program akce.

    b.      Můj osobní názor prostě je, že byl uveden jako hlavní trenér u obou týmu jen a pouze z důvodu prezentace jeho osoby v programu akce a v průběhu vlastní akce. Takže šlo o selfpromo. A nechce se mi moc věřit, že si toto mohl dovolit rozhodnout sám. Někdo to snad schválil, nebo ne?

    c.       Všem snad muselo být jasné již předem, že jediná osoba nemůže být hlavním trenérem 2 týmů na akci a ještě dokonce v případě, kdy oba týmy hrály denně 2 zápasy. Praxe nesmyslnost tohoto řešení ukázala v Lipsku v plné nahotě. Pokud bylo potřeba zajistit jeho přítomnost na lavičce (a jeho přítomnost na lavičkách obou týmů jako určité pozitivum částečně beru), plně by bylo dostačovalo, kdyby tam byl v pozici manažera. Zvolené řešení udělalo z trenérů Ludvíka i Nováka „anonymní osoby“. Zasloužili si to?

    d.      Není náhodou i situace dle bodu c. tím správným důvodem, že s ním další trenéři nechtěli spolupracovat? Já bych se vůbec Ludvíkovi nebo Novákovi nedivil, kdyby po Lipsku také poděkovali.

      4.       Prohlášení pro média. Rád se vyjadřuje v podstatě ke všemu. Jenom si neuvědomuje, že on dějiny českého hokeje nepsal a zatím ani nepíše.  Na webu německého hokejového svazu http://www.hockeywm2015.de/de/news/2raayp.html  lze najít článek věnovaný zápasu našich žen s Polskem. Jeho první část zní:

DAMEN: TSCHECHIEN - POLEN 3:2 (1:0)

Die Tschechinnen haben im ersten Spiel gegen Polen mit dem 3:2 (1:0) die ersten drei Punkte eingefahren. "Das war das erste Mal seit 100 Jahren, dass wir gegen Polen gewonnen haben", zeigte sich der deutsche Trainer der Tschechinnen Christopher Faust begeistert

Když si červený text přeložíme pro porozumění, můžeme se dozvědět, že podle Fausta to bylo poprvé za 100 let, co jsme porazily Polky. Dovolím si napsat, že neznalost neomlouvá. Aby si rozšířil své znalosti z historie, naposled náš tým žen porazil Polky 12:1, bylo to v Nymburce dne 25.11.1995. Takže ze 100 let se stává necelých 20. A jenom na okraj – od této doby se naše reprezentace žen s Polkami potkala pouze třikrát: 26.01.2008 opět v Nymburce s výsledkem  4:4 , na HMS v Poznani  v roce 2011 s výsledkem 0:4 v souboji o páté místo a 13.1.2012 v Lipsku na HME s výsledkem 1:5. Ty poslední dva výsledky (prohry) si určitě pamatuje, hlavním trenérem byl právě Faust.

Bohužel: Musím znovu za sebe napsat: "A stále soudím, že Chris Faust by neměl nijak mluvit do tvorby plánů, nominací, složení realizačních týmů a fungování českých reprezentací!" 

A v návaznosti na příspěvky věnované problematice reprezentací si dovolím jednu předpověď. NIC se nezmění.