Vlado Poludvorný: Pohár ženy

V závěreční den čekal Slavii souboj o bronzové medaile s Arminen Vídeň. Když již nevyšlo finále, slávistky se netajily, že chtějí alespoň tu bronzovou medaili.

První poločas ale tomu nenapovídal. Výkon Slavie byl studený, bez myšlenky, nohám se nechtělo běhat. Byl to nejslabší poločas Slavie ve všech 5 zápasech. Naštěstí Rakušanky toho nevyužily. Ale být to jiný (odvážnější) soupeř, nevím, nevím.
Druhý poločas již hráčky pojaly podstatně zodpovědněji. Hned na konci druhé minuty vstřelila Bížová důležitý gól z TR. Pak oba týmy nechtěly udělat chybu, a proto jsme šancí moc neviděli. Vše rozhodla opět Bížová ve 13. minutě a jak jinak, než z TR. Arminen sice ještě zkusil čtyři minuty před koncem powerplay, ale efekt to nemělo.

Slavia tak naplnila tradice. Medaile na Pohárech získává v sudých letech. Tradici naplnily i Rakušanky, které již musí mít z českého hokeje trauma. Vloni je česká reprezentace porazila v souboji o bronz na HMS v Lipsku, v tomto roce je reprezentace v přímém souboji o záchranu na HME poslala do B divize a dnes tedy opět český hokej a opět neúspěch rakouských hráček. O tom, že to v Rakušankách leží hluboko svědčila i jejich rezignace v závěrečných sekundách. Měly ještě TR, ale byly tak rozhozené, že jej ani dobře nerozehrály.

Co dodat? Je potřeba pogratulovat celému týmu i jeho vedení k úspěšnému turnaji. Tým se dal dohromady včas a disciplinovaným výkonem dal zapomenout na slabší ligové výkony. Jenomže na tomto místě je potřeba zmínit i další prvky. Slavia prostě v hale v ČR nemá soupeře. Hráčky vědí, že domácí soutěž vyhrají. Nic je tedy nemotivuje, aby na sobě intenzivně pracovaly celou sezónu. A že náročnější přístup v posledních týdnech nestačí, to se ukázalo v zápase s Madridem. Tam hráčky mohly vidět, v čem zaostávají. Chápu, že je to náročné hlavně po psychické stránce se motivovat k intenzivní práci po celou sezónu, ale pokud to nenastane, to finále bude nadále pouze snem.