Jak tedy? Mýlím se?

Na webu EHF ( http://www.eurohockey.org/education/first-day-tcp-ehl/ ) je materiál o kurzu trenérů. Z ČR se jej účastní K. Kříženecká a P. Troníček. Zaujala mne tato pasáž:

Day 1 – Mikkel Steinmetz, Denmark

It feels like first day of school. Almost from the first minutes there was talk from everybody. Almost immediately we presented ourselves and goals for the TCP in Bloemendaal. Right after the presentation we drive to the pitch and watch two games where 4 groups have to analyse one team each. It was freezing cold at the venue, but that does not stop hockeycoaches! After the dinner, we had the time to make the gameplan for a game against the team we analysed today… At 2 am, we go to sleep and look forward to another long exiting day!!!

Vyznačený text říká o tom, jak tito trenéři analyzovali hru týmů. Může zaznít otázka „no a co“? No to, že jsem si jistý, že u nás toto moc trenérů nedělá. A doslova vykřičníkem jsou další slova, že večer měli tito trenéři za úkol vypracovat herní plán pro zápas proti analyzovanému soupeři. Jsem si opět jistý, že v jejich analýze nezazněla ta proslavená věta „hrajte svoji hru“, kterou hráči u nás od svých trenérů slyší ještě i v dnešní době. S různou formou záznamů zápasů je možno pracovat již cca 25 let. A přesně tak dlouho by tato věta již měla patřit historii.

Návod pro hráče: Pokud tuto větu od svého trenéra uslyšíte, ptejte se, co to je, ta „naše hra“ a také se ptejte, co hraje soupeř. Trenéři mají také své úkoly a vy jako hráči máte právo na informace.

Již v několika příspěvcích zde na blogu volám po strategickém plánu. Jeho součástí mají být nejenom cíle, ale i cesta, jak cílů dosáhnout. Mimo jiné jsem doporučoval i spolupráci s fotbalem na úseku metodiky. V té souvislosti mne zaujal jiný materiál. Na webu http://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-synot-liga-rocnik-2014-15/226728/vizionar-hrebik-fotbal-je-veda-a-za-5-let-budou-utocit-i-stoperi.html je materiál od pana Hřebíka, věnovaný nejenom nedostatkům, ale i budoucnosti. Bez odhadu vývoje a přípravy na tento vývoj budeme vždy pouze v pozici „neztratit stopu“, ne „dohonit“.

Na některé myšlenky si zde dovolím upozornit, zájemci si můžou najít celý materiál na uvedené adrese.  

     1.    „Výrok „Fotbal není věda“.  I kvůli tomuto klišé český fotbal od roku 2004 upadl do pasivity a zaspal vývoj.“ Na důležité změny ve hře upozorňoval Jaroslav Hřebík mnoho let. Málokdo ho ale poslouchal.

Poznámka Poludvorný: Bohužel často podobný názor slyším i na hokeji. Ale ptám se: nezaspali jsme náhodou také a nespíme ještě teď?

     2.    „Pokud chcete překonat obranný blok, tak musíte mít jinak vyvinutý způsob hry. Hráči musejí lépe pracovat na velmi malém a těsném prostoru. A ještě v součinnosti, kde je pojem časoprostoru strašně důležitý. Musíte se uvolnit a získat svůj prostor timingově správně minimálně s jedním nebo ideálně s více spoluhráči. Například v Barceloně na tom pracovali deset let, než se jim to povedlo.“

Poznámka Poludvorný: Zabýváme se tímto problémem vůbec? Podle mého názoru nám zatím stačí ten obranný blok, když jej praktikujeme sami. Pokud někomu u nás pojem „časoprostor v hokeji“ něco říká, rád se omluvím.  

      3.    „Talentovaní sportovci se rodí pořád, záleží na tom, jestli je správná spolupráce sportovců s lidmi, kteří je řídí a sportovně vzdělávají. Jestli se to sladí, tak je potřeba, aby neměli špatné návyky z mládí. Protože pak je stěží předěláváte. Jestliže hráč získá špatný návyk, tak ho ve hře používá.“

4.    Takže je nutné, aby byl hráč i při převzetí míče v pohybu? „Už před deseti lety jsem si všiml a upozorňoval, že Španělé příjmem míče obcházejí soupeře. Zatímco v Česku jsme měli v metodice za důležité, abychom zpracovali míč, a teprve pak řešili, co dál. Španělé to ale zvládnou jedním dotykem. Když mají soupeře na jedné straně, tak balon převezmou na druhou a protihráče jednoduše obejdou.“

     Poznámka Poludvorný: smutné je, že toto nám předváděl již asi v roce 1996 Bernhard Peters na semináři v Nymburce. Když se koukám na tréninky dětí, stále dominuje nácvik na místě a hlavně aby přihrávku naše děti chytly. To je náš hlavní cíl. Způsob již neřešíme vůbec. Není to smutné?

      5.    Dokážete říct, jaký fotbal se bude v budoucnu hrát?

„Naznačují nám to španělské a německé týmy, jakým směrem jdou a jak se vyvíjejí. Za pět nebo sedm let už to nebude tak, že hráči v obranné fázi vytvářejí tlak na soupeře jako v současnosti. Tlak už bude takzvaně sprintový. Tento tlak se bude muset v útočné činnosti překonat zase sprintově a strašně rychlou hrou. Tedy prudšími přihrávkami, zvýšeným počtem náběhů za obranu atd.“

     Poznámka Poludvorný: a jsme zase u té „neoblíbené“ kondice. Bez ní to fakt prostě nepůjde.

      6.    A když se soupeř dokáže zformovat do obranného postavení?

       „Pak vaše hra bude vyžadovat jednoznačně správné činnosti, vědomé součinnosti ve více hráčích. Podobně jako jsou signály v basketbalu nebo ve futsalu na malém prostoru. Hráči budou muset o sobě víc vědět. Hlavně se ale budou uplatňovat rychlí hráči, kteří budou správně cítit herní situaci. Znovu jde o timing a prostor, tedy časoprostor. Týmy, které tohle všechno mít nebudou, těžko zaznamenají nějaký úspěch, těžko překonají obranné bloky.“

Poznámka Poludvorný: a jsme u toho plánu

 7.    Hračičky typu Ronaldinha, který byl s míčem skvělý, ale příliš nesprintoval, už ve fotbale neuvidíme? „Je to logické. V současné době je hodně důležitým faktorem čas. Musíte co nejrychleji využít soupeřovu ztrátu míče, než se dostane do správného obranného postavení, a zaútočit. Říkáme tomu přepínání. A když se pak ocitnete ve výhodné pozici, třeba tři na dva, nesmíte z výhody udělat nevýhodu. Jakmile se soupeř stačí zformovat, tak je to úplně špatně. Podle toho musíme hráče posuzovat. Hračičkové, o kterých mluvíte, většinou hru zdržují. Nechají postavit soupeře do správného obranného postavení, které se pak už těžko překonává.“….“Lépe se vám totiž útočí, když máte prostor před sebou, než když už v prostoru jste. Strašně důležitým faktorem v útočné činnosti bude i to, že hráči si nevytvoří prostor jenom pro sebe. Půjde o vědomou manipulaci s prostorem pro spoluhráče. Například něco podobného, jako jsou clony v basketbalu.“

Poznámka Poludvorný: i o té rychlosti a osobní odvaze hráčů jsem zde na blogu již psal po HMS v Lipsku. Nehrát alibisticky vždy dozadu, protože to je ta situace, o které mluví pan Hřebík „nesmíte udělat z výhody nevýhodu“.

Co závěrem? Zabývá se někdo v hokeji těmito otázkami? Nevěřím tomu! Budu se tedy opakovat: Učme se z fotbalu!

Vysvětlivka: texty se žlutým podtiskem jsou citace z uvedených webů.